13. 4. 2020

Praxe sebedotazování

Od cesta

Těm, kdo se sebedotazováním začínali, Šrí Ramana radil, aby upnuli svou 0pozornost na niterný pocit „já“ a udržovali ji tam co možná nejdéle. Bylo jim řečeno, aby se v případě, že jejich pozornost ulpí na jiných myšlenkách, vraceli k „já“-myšlence, ihned, jakmile zpozorují, že se jejich pozornost toulá. Navrhoval různé pomůcky k podpoře tohoto postupu – člověk by se měl sám sebe ptát, „Kdo jsem já?“ nebo, „Odkud toto já přichází?“ – avšak konečným cílem je být si trvale vědom „já“, které je odpovědno za všechny aktivity těla i mysli. V prvních etapách cvičení je zaměření pozornosti na pocit „já“ mentální aktivitou, jež má formu myšlenky nebo vjemu. Jak se praxe rozvíjí, ustupuje myšlenka „já“ subjektivně zažívanému pocitu „já“ a když se tento pocit přestane spojovat a identifikovat s myšlenkami a předměty, úplně zmizí. Co zbude, je zkušenost bytí, ve které přestal dočasně působit pocit individuality. Zkušenost může být nejprve přerušovaná, ale opakovaným cvičením se stává její dosažení a udržení stále snadnějším. Když sebedotazování dosáhne této úrovně, existuje bez jakéhokoli úsilí uvědomování bytí, za kterého už není individuální úsilí dále možné, protože „já“, které tuto snahu vyvíjí, přestalo dočasně existovat. Není to seberealizace, protože se „já“-myšlenka sama od sebe periodicky znovu objevuje, ale je to cvičení nejvyšší úrovně. Opakované zažívání tohoto stavu bytí zeslabuje a ničí vásany (mentální tendence), jež vznik „já“-myšlenky způsobují, a když byl jejich vliv dostatečně oslaben, zničí síla Já zbylé tendence tak dokonale, že „já“-myšlenka již nikdy nevznikne. To je konečný a nevratný stav seberealizace. Tato praxe sebepozorování či uvědomování si „já“-myšlenky je jemnou technikou, jež obchází obvyklé represivní metody kontroly mysli. Není to koncentrační cvičení, ani nepřispívá k potlačení myšlenek; tato praxe se pouze odvolává na vědomí zdroje, z nějž pramení mysl. Metodou a cílem sebedotazování je přebývat ve zdroji mysli a uvědomovat si, čím člověk skutečně je, odtažením mysli a zájmu od toho, čím není. V počátečních stádiích je úsilí ve formě přenášení pozornosti od myšlenek na myslitele nezbytné. Jakmile však je vědomí „já“-pocitu pevně nastoleno, je další úsilí škodlivé. Od té doby je to spíš proces bytí než konání, spíš pocit bytí bez úsilí než snaha být. Být tím, čím člověk již je, nevyžaduje úsilí, protože bytí je vždy přítomno a vždy zakoušeno. Na druhé straně, předstírat, že člověk je něčím, čím není (tj. tělem a myslí), vyžaduje trvalé mentální úsilí, i přesto, že toto úsilí je skoro vždy na podvědomé úrovni. Z toho tedy plyne, že ve vyšších stádiích sebedotazování úsilí odvádí pozornost od zkušenosti bytí, zatímco zastavení mentálních snah ji odhaluje. Já nakonec není odhaleno v důsledku provádění čehokoli, ale jen bytím. Jak Šrí Ramana jednou poznamenal: „Nemedituj – buď! Nemysli, že jsi – buď! Nepřemýšlej o bytí – ty jsi!“ Sebedotazování by nemělo být považováno za meditační cvičení, které se provádí v určitých hodinách a v určitých pozicích; mělo by probíhat během hodin našeho bdění stále, bez ohledu na to, co děláme. Šrí Ramana neviděl žádný rozpor mezi prací a sebedotazováním a tvrdil, že po krátkém cvičení může být sebedotazování prováděno za všech okolností. Občas říkal, že pravidelná období formální praxe jsou dobrá pro začátečníky, ale nikdy nedoporučoval dlouhá sezení v meditaci. Vždy dával najevo svůj nesouhlas, když někdo z jeho oddaných projevil přání vzdát se svých světských činností ve prospěch meditativního života.
Ot.: Říkáte, že člověk může realizovat Já tím, že je hledá.V čem je podstata tohoto hledání?
Odp.: Jste myslí nebo si myslíte, že jste myslí. Mysl není nic jiného než myšlenky. Nuže, za každou jednotlivou myšlenkou je myšlenka obecná, a to myšlenka „já“, to jest vy sám. Nazvěme toto „já“ první myšlenkou. Držte se této „já“- myšlenky a zkoumejte, co to je. Když se do tohoto zkoumání silně zaberete, nebudete moci jiné myšlenky myslet.
Ot.: Když to udělám a ulpím na svém já, to jest na „já“- myšlence, ostatní myšlenky přicházejí a odcházejí, a já se sám sebe ptám, „Kdo jsem já?“, ale odpověď nepřichází. Být v tomto stavu je praxe. Je to tak? Odp.: To je omyl, kterého se lidé často dopouštějí. Když opravdově zkoumáte „já“, stane se to, že „já“-myšlenka zmizí a zmocní se vás něco jiného z hlubin, co není oním „já“, na něž jste své zkoumání zaměřil.
Ot.: Co to je, to jiné?
Odp.: Je to skutečné Já, skutečný význam slova „já“. Není to ego. Je to samo svrchované bytí.
Ot.: Vy jste však často říkal, že člověk, kterýzačíná se zkoumáním, musí ostatní myšlenky odmítnout, ale myšlenky jsou nekonečné. Je-li odmítnuta jedna myšlenka, přijde jiná a zdá se, že to nemá konce.
Odp.: Neříkám, že musíte v zamítání myšlenek stále vytrvávat. Ulpěte na sobě, tj. na „já“-myšlence. Když vás váš zájem udrží u této jediné ideje, budou ostatní myšlenky odmítnuty automaticky a zmizí.
Ot.: Takže odmítání myšlenek není nezbytné?
Odp.: Ne. Na nějakou dobu může být pro někoho potřebné. Říkáte, že odmítá-li člověk každou myšlenku když vznikne, nemá to konce. Jste-li bdělý a vynakládáte velké úsilí na odmítnutí každé myšlenky jakmile vznikne, brzy zjistíte, že jdou hlouběji a hlouběji do vašeho vnitřního já. Na této úrovni není nutno snahu o zamítání myšlenek vyvíjet.
Ot.: Tedy je možné být bez úsilí a bez napětí?
Odp.: Nejen to, za určitým stupněm úsilí vyvíjet nemůžete.
Ot.: Chci být poučen dále. Mám se snažit vůbec nevyvíjet úsilí?
Odp.: Zde se bez úsilí neobejdete. Půjdete-li hlouběji, nebudete moci žádnou snahu vyvíjet. [2] Stáčí-li se mysl vlivem dotazování do zdroje aham-vritti, vásany vyhasnou. Světlo Já dopadá na vásany a vyvolává jev odrazu, jejž nazýváme myslí. Jestliže tedy vásany vyhasnou, zmizí i mysl, která je absorbována světlem jediné skutečnosti, Srdcem. To je souhrn a podstata všeho, co aspirant potřebuje vědět. Co je od něj naléhavě vyžadováno, je vážné a jednobodové dotazování se na zdroj aham-vritti.[3]
Ot.: Jak by měl s touto praxí začínat začátečník?
Odp.: Mysl zeslábne jen pomocí sebedotazování, „Kdo jsem já?“ Myšlenka, „Kdo jsem já“, ničící všechny myšlenky ostatní, bude sama nakonec zničena jako louč, která zapálila pohřební oheň. Když vzniknou jiné myšlenky, měl by se člověk bez snahy o jejich sledování ptát,“Komu vznikají?“ Co na tom záleží, kolik myšlenek vzniká? Když se v každém okamžiku, kdy myšlenka vznikne, člověk pozorně zeptá „Komu to vzniká?“, zjistí, že „mně“. Když se pak dále ptá, „Kdo jsem já?“, obrátí se mysl zpět do svého zdroje (Já) a myšlenka, která vznikla, zmizí. Opakovaným cvičením tedy roste schopnost mysli přebývat ve svém zdroji. Ačkoli tendence k smyslovým objektům (višaja vásany), které se během věků stále opakovaly, vznikají v obrovském počtu jako nové vlny na oceánu, vymizí všechny, když se meditace o vlastní podstatě stane intenzivní. Aniž by člověk poskytoval prostor pochybující myšlence, „Je možné všechny tyto tendence (vásany) zničit a trvat jako samotné Já?“, měl by se pevně a vytrvale držet pozornosti k já. Pokud v mysli existují tendence k smyslovým objektům, je zkoumání „Kdo jsem já?“ nezbytné. Pokud myšlenky vznikají, měl by je člověk ihned anihilovat v samotném místě jejich původu. Nevěnování pozornosti čemukoli jinému (anja) je nepřipoutanost (vajrágja) či stav bez tužeb(nirasa). Neopouštění Já je poznání (džňána). Obojí (stav bez tužeb a poznání) je ve skutečnosti jedno a totéž. Stejně jako se lovec perel, připoutávaje k svému pásu kámen, noří do moře a sbírá perlu ležící na dně, tak může každý, kdo se s nepřipoutaností vnoří hluboko do svého nitra, získat perlu Já. Uchyluje-li se člověk k trvalému uvědomování si své skutečné podstaty (swarupa-smarana) dokud nedosáhne Já, bude toto samo dostačující. Dotazování se, „Kdo jsem já, jenž jsem v poutech?“ a znalost vlastní skutečné podstaty (swarupa), to jediné je osvobození. Stálé udržování mysli, upevněné v jediném Já, se nazývá „sebedotazování“, zatímco meditace (dhjána) znamená považovat se za absolutno (Brahman), jež je existencí-bytím-blahem (sat-čitananda).[4]
Ot.: Jogínové říkají, že jestliže si člověk, přeje najít 6 pravdu, musí opustit tento svět a odejít do opuštěných džunglí.
Odp.: Opouštět činný život není nutné. Meditujete-li každý den hodinu nebo dvě, můžete ve svých povinnostech pokračovat. Meditujete-li správným způsobem, bude vyvolaný proud mysli pokračovat ve svém toku i během práce. Je to, jakoby existovaly dva způsoby vyjádření téže ideje; stejná linie, jakou jstezninastoupil v meditaci, bude pokračovat i během vašich činností.
Ot.: Jaký to bude mít výsledek?
Odp.: Tak, jak budete pokračovat, shledáte, že se vaše postoje vůči lidem a předmětům postupně mění. Vaše činnosti budou mít tendenci dobrovolně sledovat vaše meditace.
Ot.: Nesouhlasíte tedy s jogíny?
Odp.: Člověk by se měl vzdát osobního sobectví, jež ho svazuje s tímto světem. Vzdát se klamného já je skutečné vzdání se.
Ot.: Jak je možno stát se nesobeckým, když člověk vede život světské činnosti?
Odp.: Mezi prací a moudrostí není rozpor.
Ot.: Myslíte, že člověk může pokračovat ve všech starých činnostech například ve své profesi a současně dosáhnout osvícení?
Odp.: Proč ne? V tom případě si však člověk nebude myslet, že je starou osobností, která vykonává práci, protože jeho vědomí bude postupně měněno, dokud nebude soustředěno v tom, co je mimo malé já.
Ot.: Věnuje-li se člověk práci, zbude mu na meditování málo času.
Odp.: Vymezování času na meditaci je jen pro duchovní nováčky. Pokročilý člověk bude zažívat hlubší krásu ať pracuje nebo ne. Zatímco jeho ruce jsou ve společnosti, jeho hlava zůstává chladná a v samotě.
Ot.: Vy tedy neučíte cestu jógy?
Odp.: Jogín se snaží dovést mysl k cíli tak jako když pasák pohání býka holí; na této cestě však hledající býkovi lichotí, podávaje mu hrst trávy.
Ot.: Jak se to dělá?
Odp.: Musíte se sám sebe zeptat, „Kdo jsem já?“. Toto zkoumání nakonec povede k odhalení čehosi ve vás, co je za myslí. Vyřešte tento velký problém a vyřešíte i všechny ostatní. [5]
Ot.: Při hledání „já“ není nic vidět.
Odp.: Protože jste zvyklý identifikovat se s tělem a dívat se očima, říkáte, že nic nevidíte. Co tu je k vidění? Kdo má vidět? Jak vidět? Existuje jen jedno vědomí, které se, manifestujíc se jako „já“- myšlenka, identifikuje s tělem, promítá se očima a spatřuje okolní předměty. Jedinec je omezem bdělým stavem a očekává, že uvidí něco odlišného. Svědectví jeho smyslů bude pečetí důkazu. Nepřipustí však, že ten kdo vidí i viděné jsou manifestací téhož vědomí, totiž „já, já“. Iluzi, že Já musí být viditelné, pomáhá člověku překonávat kontemplace. Ve skutečnosti nic vizuálního neexistuje. Jak nyní pociťujete „já“? Držíte před sebou zrcadlo, abyste poznal své bytí? Vědomí je „já“. Realizujte to je a poznáte, že to je pravda.
Ot.: Při pátrání po původu myšlenek dochází k vnímání „já“. Ale mne to neuspokojuje.
Odp.: Zcela správně. Vnímání „já“ je spojeno s tvarem, možná s tělem. S čistým Já by nemělo být spojováno nic. Já je nespojená, čistá skutečnost, v níž tělo svítí a ego září. Po utišení všech myšlenek zůstane čisté vědomí. V okamžiku probuzení ze spánku, než se staneme vědomi světa, je tu čisté „já, já“. Setrvejte na něm beze spánku a nedovolte myšlenkám, aby se vás zmocnily. Podržíte-li je pevně, na tom, je-li svět spatřován, nezáleží. Vidoucí zůstává jevy nedotčen. [6] Co je ego? Zkoumejte to. Tělo je necitlivé a nemůže říci „já“. Já je čisté vědomí a je neduální. Nemůže říkat „já“. Ve spánku neříká „já“ nikdo. Co je potom ego? Je to něco mezi netečným tělem a Já. Nemá žádné locus standi. Hledáme-li je, mizí jako duch. V noci si člověk může díky hře stínů představovat, že má po boku ducha. Podívá-li se lépe, zjistí, že ve skutečnosti tu žádný duch není a že to, co za ducha považoval je jen strom nebo sloup. Pokud se dobře nepodívá, může ho duch strašit. Je třeba jen dobře se podívat a duch zmizí. Duch tu nikdy
nebyl. Tak je to i s egem. Je to nehmatatelné pouto mezi tělem a čirým vědomím. Není reálné. Dokud se na ně člověk dobře nepodívá, bude obtěžovat. Když je však hledáme, zjišťujeme, že neexistuje. Tady je příběh, který to ilustruje. Při hindských svatbách trvají často oslavy pět nebo šest dní. Při jedné takové příležitosti byl jakýsi cizí host nevěstinou stranou omylem považován za významného člověka a chovali s tedy k němu s velkou úctou. Když to viděla ženichova strana, považovala ho za osobnost důležitou pro stranu nevěsty a také mu prokazovala zvláštní respekt. Cizinec si to pěkně užíval, ale byl si také skutečné situace celou dobu vědom. Při jakési příležitosti mu chtěla ženichova společnost o něčem vyprávět a tak se na něj nevěstiných lidí ptali. Hned vycítil nepříjemnost a vytratil se. Stejné je to s egem. Hledáme-li je, mizí. Jestliže nikoli, obtěžuje dále. [7]
Ot.: Když se snažím zkoumat, „Kdo jsem já?“, usínám. Co mám dělat?
Odp.: Setrvávat v dotazování během hodin bdění. To by docela stačilo. Když budete ve zkoumání setrvávat až do usnutí, bude pokračovat i během spánku. Ve zkoumání pokračujte, jakmile se probudíte. [8]
Ot.: Jak mohu dosáhnout míru? Nezdá se, že bych jej mohl získat prostřednictvím vičáry.
Odp.: Mír je váš přirozený stav. Mysl je přirozenému stavu na překážku. Nezažíváte-li mír, znamená to, že jste svou vičáru prováděl jen v mysli. Zkoumejte, co mysl je a ona zmizí. Bez myšlenek taková věc jako mysl ve skutečnosti neexistuje. Nicméně díky vynořování myšlenek uhadujete něco o jejich počátku a nazvete to myslí. Když zkoušíte spatřit, co to je, zjistíte, že taková věc jako mysl skutečně neexistuje. Když mysl takto vymizela, realizujete věčný mír. [9]
Ot.: Když se věnuji dotazování na zdroj, z něhož „já“ pramení, dospívám do stádia tichosti, za které, jak zjišťuji, nemohu dále pokročit. Nemám žádnou myšlenku a je tu prázdnota a pusto. Je tu jemné světlo a já cítím, že nemám tělo. Nemám ani poznání ani vizi těla a tvaru. Tento zážitek trvá skoro půl hodiny a je příjemný. Mám pravdu, když z toho usuzuji, že to vše bylo zapotřebí, aby věčné štěstí, tj. svoboda nebo spasení, ať už to nazveme jakkoli, prodlužovalo cvičení tak dlouho, až budu moci tuto zkušenost prožívat hodiny, dny a měsíce?
Odp.: To neznamená spasení. Takový stav se jmenuje manolja či dočasné utišení mysli. Manolája znamená koncentraci, jež dočasně zamezí pohyb myšlenek. Jakmile koncentrace skončí, běží myšlenky, staré i nové jako obvykle. A i kdyby toto zkonejšení mysli trvalo tisíc let, nikdy nepovede k úplnému zničení myšlenek, jež je tím, co se nazývá osvobozením od zrodů a smrtí. Žák proto musí být stále na pozoru a vnitřně se dotazovat, kdo je ten, který má tuto zkušenost, kdo realizuje její příjemnost. Bez takového dotazování se dostane do dlouhého tranzu nebo hluboce usne (jóga nidra). Bez správného vedení v tomto stádiu spirituálního cvičení mohou být mnozí oklamáni a upadnout do léčky klamného pocitu osvobození. Jen málo z těchto žáků dokáže bezpečně dojít cíle. Následující příběh to velmi dobře ilustruje. Jeden jogín prováděl po mnoho let pokání (tapas) na břehu Gangy. Když dosáhl vysokého stupně koncentrace, uvěřil, že setrvání v tomto stádiu prodlouží období dosaženého osvobození a praktikoval to. Jednoho dne, než vstoupil do hluboké koncentrace, pocítil žízeň a zavolal žáka, aby mu přinesl pitnou vodu z Gangy. Než se však žák s vodou vrátil, vstoupil do jóga nidra a setrval v něm bezpočet let, během kterých proteklo pod mostem mnoho vody. Jakmile se z tohoto stavu probudil, volal, „Vodu! vodu!“, ale nebyl tu už ani jeho žák ani Ganga. První věc, o kterou žádal, byla voda proto, že před vstupem do hluboké koncentrace byla nejsvrchnější myšlenkou jeho mysli, a svou koncentrací, jakkoli byla hluboká a dlouhá, byl schopen ukolébat své myšlenky jen dočasně. Když nabyl vědomí, vyplula tato svrchní myšlenka s rychlostí a silou přívalu, bořícího vše kolem. Stalo-li se něco takového s myšlenkou, která vyvstala bezprostředně předtím než usedl k meditaci, není pochyby o tom, že i myšlenky, které zakořenily dříve, zůstaly nezničeny. Lze o něm tvrdit, že byl spasen, je-li osvobozením anihilace myšlenek? Sádhakové (žáci hledající pravdu) jen málokdy pochopí rozdíl mezi tímto dočasným ztišením mysli (manolaja) a trvalým zničním myšlenek (manonasa). V manolája dochází k dočasnému potlačení myšlenkových vln, a přestože toto dočasné období může trvat tisíc let, myšlenky, které jsou takto dočasně utišeny vzniknou znovu, jakmile manolája pomine. Člověk tedy musí svůj duchovní postup pečlivě sledovat. Nesmí dovolit, aby byl takovými obdobími tichosti myšlenek přemožen. V okamžiku, kdy člověk toto zažívá, musí oživit své vědomí a vnitřně se tázat, kdo tuto zkušenost ticha zakouší. Když člověk myšlenkám nedovolí, aby ho rušily, nemusí být současně přemožen hlubokým spánkem (jóga nidra) ani autohypnosou. Ačkoli to je známkou pokroku směrem k cíli, je to také bod, kde se cesta k osvobození a cesta k jóga nidra rozdělují. Snadnou a přímou cestou, nejkratším řezem směřujícím ke spáse, je metoda zkoumání. Tímto zkoumáním zavedete myšlenkovou sílu hlouběji, až dosáhne svého zdroje a ponoří se do něj. Tehdy dostanete ze svého nitra odpověď a zjistíte, že tam spočíváte, ničíce myšlenky jednou provždy. [10]
Ot.: Tato „já“-myšlenka vzniká ze mne. Neznám však Já.
Odp.: To všechno jsou jen mentální představy. Nyní se ztotožňujete s klamným „já“, jež je „já“-myšlenkou. Tato myšlenka vzniká a zaniká, zatímco pravý význam „já“ je mimo obě dvě. Ve vašem bytí nemůže existovat žádný zlom. Vy, který jste spal, jste teď také probuzen. Během hlubokého spánku žádné neštěstí neexistovalo, ale nyní existuje. Co se to stalo, že pociťujete ten rozdíl? Během spánku neexistovalo žádné „já“, zatímco teď je přítomno. Skutečné Já není zřejmé a klamné „já“ se předvádí. Toto klamné „já“ je překážkou pravého poznání. Zjistěte, kde toto klamné „já“ vzniká a ono pak zmizí. Budete pak jen tím, čím jste, to jest absolutní bytím.
Ot.: Jak to provést? Zatím se mi to nepodařilo.
Odp.: Hledejte zdroj „já“-myšlenky. To je vše, co má člověk dělat. Vesmír existuje díky „já“-myšlence. Jestliže tato myšlenka skončí, je konec i bídě. Klamné „já“ skončí jen, je-li nalezen jeho zdroj. [11] Lidé se často ptají, jak kontrolovat mysl. Říkám jim, „Ukažte mi mysl a pak budete vědět, co máte dělat“. Mysl je skutečně jen klubko myšlenek. Jak ji můžete zničit myšlenkou nebo přáním? Vaše myšlenky a přání jsou částí a součástí mysli. Mysl je prostě živena vznikáním nových myšlenek. Je proto bláhové chtít mysl zabít pomocí mysli. Jediná cesta jak to provést, je najít její zdroj a držet jej. Mysl se pak sama ztratí. Jóga učí čitta vritti niródha (kontrola aktivity mysli). Já však říkám átma vičára (sebezkoumání). To je praktická cesta. Čitta vritti niródha nastává ve spánku, mdlobě nebo v důsledku hladovění. Jakmile je však příčina odstraněna, myšlenky propuknou znovu. K čemu to je? Ve stavu strnulosti existuje mír, nikoli bída. Bída se však vrací, jakmile strnulost pomine. Niródha (kontrola) je tedy bezúčelná a nemůže přinést trvalý prospěch. Jak tedy učinit prospěch trvalým? Lze toho docílit nalezením příčiny bídy. Bída je způsobena vnímáním objektů. Jestliže neexistují, zastaví se přísun myšlenek a bída je vyhnána. „Jak přestanou objekty být?“, je další otázka. Šrutis (písma) a mudrci říkají, že objekty jsou jen mentálními výtvory. Nemají individuální existenci. Zkoumejte to a ověřte pravdivost tohoto tvrzení. Dojdete k závěru, že objektivní svět je v subjektivním vědomí. Já je tedy jedinou realitou, která proniká svět a také jej zahaluje. Protože neexistuje dualita, nevzniknou žádné myšlenky, jež by rušily váš mír. To je realizace Já. Já je věčné a věčná je i realizace. Abhjása (duchovní praxe) spočívá ve stažení se do Já, kdykoli jste rušen myšlenkou. Není to koncentrace nebo zničení mysli, ale stažení se do Já. [12]
Ot.: Proč je koncentrace neúčinná?
Odp.: Žádat mysl, aby mysl zahubila je jako dělat ze zloděje četníka. Půjde s vámi a bude předstírat, že chytá zloděje, ale nic tím nezískáte. Musíte se tedy obrátit dovnitř a podívat se odkud mysl pramení a ona pak přestane existovat.
Ot.: Nezaměstnáváme stále ještě mysl při jejím stáčení dovnitř?
Odp.: Ovšemže zaměstnáváme mysl. Mysl lze zabít jen pomocí mysli, to je dobře známo a uznáváno. Avšak místo toho, abyste se do toho pouštěl, říkaje, že je tu mysl a že ji chcete zabít, začněte hledat zdroj mysli a zjistíte, že vůbec neexistuje. Mysl obrácená ven má za následek myšlenky a objekty. Obrácena dovnitř, stává se sama Já. [13]
Ot.: Ani tak nerozumím.Vy teď říkáte, že „já“ je špatné „já“. Jak toto špatné „já“ odstranit?
Odp.: Nemusíte odstraňovat špatné „já“. Jak může „já“ odstranit samo sebe? Vše, co potřebujete udělat, je najít jeho zdroj a dlít v něm. Vaše snahy mohou jít jen tak daleko. Pak se to, co je mimo, o sebe postará samo. Zde jste bezmocný. Nemůžete toho dosáhnout žádným úsilím.
Ot.: Jestliže „já“ jsem vždy, zde a nyní, proč to nepociťuji?
Odp.: To je to. Kdo říká, že to nepociťuje? Říká to skutečné „já“ nebo klamné „já“? Zkoumejte to. Zjistíte, že to je klamné „já“. Klamné „já“ je překážkou. Musí být odstraněno, aby skutečné „já“ nemuselo být skryto. Pocit, že jsem nerealizoval, je překážkou realizace. Ve skutečnosti realizace je tu a neexistuje nic jiného, co by se mělo realizovat. Realizace by pak byla něčím novým. Kdyby dosud neexistovala, musí nastat později. Kdo se narodil, musí zemřít. Kdyby realizace nebyla věčná, nestálo by za to ji mít. Proto to, co hledáme není něčím, co se má teprve stát. Je to pouze to, co je věčné, ale co není vinou překážek poznáno. Je to to, co hledáme. Vše, co máme dělat, je odstranit překážky. To, co je věčné, není vinou nevědomosti jako takové poznáno. Přeneste se přes nevědomost a bude dobře. Nevědomost je totožná s „já“-myšlenkou. Najděte její zdroj a ona zmizí. „Já“-myšlenka je jako duch, který ačkoli není hmatatelný, vzniká současně s tělem, roste s ním i mizí. Vědomí těla je klamné „já“. Vzdejte se tohoto vědomí těla. Dokážete to hledáním zdroje „já“. Tělo neříká „Já jsem“. Jste to vy, kdo říká, „Jsem tělo“. Zjistěte, kdo tento „já“ je. Budete-li hledat jeho zdroj, zmizí. [14]
Ot.: Jak dlouho může mysl setrvávat nebo být udržena v Srdci?
Odp.: Tato doba se prodlužuje praxí.
Ot.: Co se stane na jejím konci?
Odp.: Mysl se vrátí do současného normálního stavu. Jednota v Srdci je vystřídána růzností vnímaných objektů. Jmenuje se to vycházející mysl. Mysl směřující do Srdce se nazývá nehybnou myslí. [15] Když člověk denně víc a víc cvičí tímto způsobem, stane se jeho mysl extrémně čistou, protože byly odstraněny její defekty a cvičení se stane tak snadným, že očištěná mysl vklouzne do Srdce, jakmile je cvičení zahájeno. [16]
Ot.: Je možné, aby se člověk, který jednou v meditaci zažil zkušenost sat-čitánanda, po vystoupení z meditace znovu ztotožnil s tělem?
Odp.: Ano, je to možné, ale během praxe se toto ztotožňování postupně ztrácí. V proudu světla Já se temnota nevědomosti rozpouští navždy. [17] Zkušenosti získané bez vykořenění všech vásan nemohou být trvalé. K vymazání vásan je třeba úsilí; po vykořenění vásan zůstane poznání neotřesitelné. [18] S dlouhodobými tendencemi je třeba bojovat a odejdou. U těch, kdo se věnovali sádhaně v minulosti, odcházejí rychleji a u ostatních pomaleji.
Ot.: Odcházejí tyto tendence postupně nebo zmizí všechny najednou v jediném dni? Ptám se na to proto, že ačkoli tu jsem byl dlouhou dobu, nepozoroval jsem v sobě žádnou postupnou změnu.
Odp.: Když vychází slunce, odchází temnota postupně nebo najednou? [19]
Ot.: Jak mohu říci, zda ve svém zkoumání dělám pokrok?
Odp.: Mírou vašeho pokroku na cestě k Seberealizaci je stupeň absence myšlenek. Seberealizace sama však pokrok nepřipouští, je vždy táž. Já vždy setrvává v realizaci. Překážkou jsou myšlenky. Pokrok se měří stupněm odstranění překážek, které stojí v cestě pochopení, že Já je vždy realizováno. Myšlenky musí být zastaveny zkoumáním, komu vznikají. Jděte tedy do jejich zdroje, kde nevznikají.
Ot.: Pochybnosti vznikají vždy. Proto má otázka.
Odp.: Pochybnost vznikne a je odstraněna. Vznikne jiná a je opět odstraněna, aby opět uvolnila místo další a tak to jde stále dál. Všechny pochybnosti odstranit nelze. Zjistěte, v kom pochybnosti vznikají. Pak vznikat přestanou. To je způsob, jak je odstranit. [20]
Ot.: Měl bych pokračovat v dotazování, „Kdo jsem já“ bez odpovědi? Kdo se ptá koho? Jaké bhavana (postoj) by měla mysl během dotazování zaujímat? Co je „já“, Já nebo ego?
Odp.: Při dotazování, „Kdo jsem já?“, je „já“ egem. Ve skutečnosti se ptáme na zdroj či původ tohoto ega. V mysli nesmíte mít žádný postoj. Vše, co se od vás žádá, je vzdát se představy, že jste takovým a takovým tělem a takovým a takovým jménem atd. Není třeba mít představu o své skutečné podstatě. Existuje taková, jaká vždy byla. Je to skutečnost a ne představa. [21]
Ot.: Není však zábavné, že „já“ hledá „já“? Neukáže se nakonec, že dotazování, „Kdo jsem já?“, je prázdnou formulí? Nebo si mám tuto otázku klást bez konce a opakovat ji jako nějaké mantram?
Odp.: Sebedotazování určitě není prázdnou formulí a je i něčím více než mantrou. Kdyby bylo zkoumání, „Kdo jsem já“, pouze mentálním dotazováním, nemělo by valnou cenu. Skutečným účelem tohoto zkoumání je soustředit celou mysl na její zdroj. Proto nejde o to, že by jedno „já“ hledalo jiné „já“. Ještě mnohem méně je sebedotazování prázdnou formulí, neboť zahrnuje intenzivní aktivitu celé mysli, jejímž cílem je udržovat ji v trvalé rovnováze v čistém uvědomění Já. [22]
Ot.: Stačí, abych se této átma vičáře věnoval nějaký čas ráno a večer? Nebo bych ji měl provádět vždy, ať píši nebo se procházím?
Odp.: Co je vaší skutečnou podstatou? Je to psaní, procházení se nebo bytí? Neměnnou skutečností je bytí. Dokud si tento stav čistého bytí neuvědomíte, měl byste se věnovat dotazování. Jakmile se v něm jednou upevníte, další potíže nebudou. Dokud myšlenky nevzniknou, nebude se na jejich zdroj nikdo dotazovat. Dokud si myslíte, „Já chodím“, „Já píši“, ptejte se, kdo to dělá. [23]
Ot.: Když budu odmítat myšlenky, mohu to nazývat vičárou?
Odp.: Může to být vodítko. Vičára však ve skutečnosti začíná tehdy, když se připoutáte k Já a jste již mimo mentální pohyby, mimo myšlenkové vlny.
Ot.: Vičára tedy není intelektuální?
Odp.: Ne, je to antara vičára, vnitřní dotazování. [24] Začátečníkovi se doporučuje, aby ze zaměřil na mysl a zkoumal ji. Co však vůbec mysl je? Je projekcí Já. Podívejte se, komu se jeví a odkud vzniká. Zjistíte, že základní příčinou je „já“-myšlenka. Jděte hlouběji. „Já“-myšlenka zmizí a bude existovat jen nekonečně rozšířené vědomí „já“. [25]Ot.: V ášramu Šrí Aurobinda jsem položil Matce tuto otázku: „Udržuji svou mysl prázdnou bez vznikajících myšlenek, takže se Bůh může projevit ve svém skutečném bytí. Já však nic nevnímám.“ Dostal jsem tuto odpověď: „Postoj je to správný. Síla sestoupí dolů seshora. Je to přímá zkušenost.“ Měl bych provádět něco dalšího?
Odp.: Buďte tím, čím jste. Vše co je třeba, je ztratit ego. To co je, tu je vždy. Jste tím již nyní. Jste tu, abyste spatřoval prázdno. Na co čekáte? Myšlenka „neviděl jsem“, čekání na to, že uvidíte a přání něco získat jsou, dílem ega. To vše říká ego, ne vy. Buďte sám sebou a ničím více! Něco jste získal tím, že jste se narodil. Protože jste to získal, také to vrátíte. Zanechte tedy všech těch slovíček. Buďte čím jste. Spatřujte kdo jste a trvejte jakožto Já, volný od zrození a smrti, od přicházení a odchodů. [26]
Ot.: Jak má člověk poznat Já?
Odp.: Poznat Já znamená být Já. Můžete říci, že neznáte Já? Popíráte existenci svých očí ačkoli je nemůžete vidět a nemůžete do nich bez zrcadla pohledět? Stejně jste si vědom Já, i když Já není objektivizováno. Nebo snad své Já popíráte protože není objektivizováno? Když říkáte, „Nemohu poznat Já“, znamená to nedostatek v pojmech relativního poznání, neboť jste na relativní poznání tak zvyklý, že s ním sám sebe ztotožňujete. Tato klamná totožnost je příčinou toho, že zřejmé Já neznáte, protože nemůže být objektivizováno. A potom se ptáte, „Jak má člověk poznat Já?“
Ot.: Mluvíte o bytí. Bytí čím?
Odp.: Vaší povinností je být a nikoli být to nebo ono. „Jsem, který jsem“, je sumou celé pravdy. Metodu vyjadřují slova „Buď tichý“. Co znamená být tichý? Znamená to zničit sám sebe. Protože každá forma nebo tvar jsou příčinou strasti. Vzdejte se pocitu, „Jsem takový a takový“. [27] Vše, co je třeba k realizaci Já, je být tichý. Co může být snazší? Proto je dosažení atma-vidja (sebepoznání) to nejlehčí. [28] Pravda o sobě samém je to jediné, co stojí za to vypátrat a poznat. Bera ji za cíl své pozornosti, měl by ji člověk dychtivě poznávat ve svém Srdci. Toto poznání sebe sama bude odhaleno jen tomu, kdo je vědomý a tichý, čistý a volný od aktivit vzrušené a trpící mysli. Poznejte toto vědomí, které vždy září v Srdci jakožto beztvaré Já, „já“ a které se poznává tím, že je člověk tichý a nemyslí na nic jako na existující nebo neexistující, to jediné je dokonalá skutečnost. [29]

 41 celkem přečteno,  1 dnes přečteno