13. 4. 2020

Příběhy..

Od cesta

Chyba leží ve vystavení
Svatý muž Ezuthčan měl u sebe pár ryb, ukrytých v šatech, když vstoupil do chrámu. Vzápětí ho prohledala stráž, která ho za přestupek předvolala před krále. Král mu říká: „Proč jsi bral s sebou do chrámu ty ryby ?“ Od odvětil: „Nic špatného jsem neudělal. Schoval jsem je pod šaty, takže nebyly vystaveny. Chyba leží ve vystavení. Výkaly v těle také nejsou brány za něco špinavého, ale když je ukážete druhým, považují je za hnusné. Stejně tak je to s těmi rybami.“
Splátka mistrovi
Jeden žák sloužil mistrovi po dlouhou dobu a nakonec realizoval své Já. Pln radosti a klidu chtěl vyjádřit díky svému mistrovi. Plakal a třásl se mu hlas, když říkal mistrovi: „Ó žasnu nad tím, že jsem po celá ta léta nic nevěděl o svém pravém Já. Já trpěl a ty jsi ke mě byl tak vlídný a pomohl mi realizovat své Já. Ó mistře! Jak ti splatím tvou milost? Není v mé moci to učinit.“ Mistr odvětil: „Dobře, dobře. Tvá splátka spočívá v tom, že znova neupadneš do iluze a budeš napořád spočívat ve svém Já.“
Výmluvnost Ticha
Když se Síty zeptali, který z předstoupených rišiů je Ráma (Ráma byl mezi nimi), postupně odmítala všechny, na které ji ukázali. Když však poukázali na Rámu, okamžitě sklonila svou hlavu a její ticho mluvilo za vše.Stejně tak Védy jsou výmluvné v metodě néti-néti (ani toto, ani toto), kdy zbude pouhé ticho. Tichost je skutečným „Já“. Toto je jeho skutečný význam. Když je dosažen zdroj myšlenky já, ta zmizí a zbude pouze božské „Já“.
Džňánin a siddha
Jednoho dne Šrí Bhagavan Mahariši vyprávěl o hatha józe, a dalších podobných praktikách. Vzpomenul na příběh z tamilského písma zvaného Prabhulingalila od světce Sivaprakasa Swamigala.Prabhulinga, zakladatel linie Lingajat (v dnešní době rozšířené pouze ve státe Karnataka), cestoval po Indii, aby povznesl duchovní úroveň hledajících. Na své cestě se potkal se známým jogínem Goraktnathem z Gokarnamu (známé poutní místo hinduistů na západním pobřeží Indie). Jogín ho s úctou pozdravil, přitom si však byl plně vědom svých neobyčejných sil a schopností ovládat hmotu. I tak Goraktnath považoval svého hosta za sobě rovným, vyjádřil radost z možnosti se s ním setkat a poté, co se pozdravili, zeptal se, kdo vlastně je.Prabhulinga odpověděl, že pouze Ten, kdo zničil své ego, kořeny a větve ega, a tím tudíž realizoval sebe sama, by mohl poznat, kým vlastně je. Začal potom uvažovat, co by mohl říci Goraktnathanovi, osobě, která lpí na ztotožnění se svým pomíjivým tělem.Goraktnath, který se ztotožnoval se svým tělem jako by to byl on sám, odpověděl. „Jen ta osoba, která získala nesmrtelnost těla díky milosti Šivy a konzumaci gulikas (léčivých rostlin), nikdy nezemře. Tudíž ten, kdo takovou nesmrtelnost nezískal, zemře.“Prabhulinga poznamenal, že poznání sestává z uvědomění si svého Já a ne z učinění těla nesmrtelným a pokračoval v dlouhém vysvětlování, že tělo nemůže být skutečné Já.Goraktnath však neuhnul ani o píď ze svého přesvědčení a nenechal se nijak přimět k změně stanoviska. S pýchou vyzval Prabhulinga, aby mu vrazil dlouhý, ostrý a lesklý meč do jeho těla. Když meč projel tělem Goraktnatha, k žádnému zranění nedošlo, naopak se meč otupil. Prabhulinga byl překvapen, a požádal Goraktnatha, aby mu také vrazil meč do těla. Goraktnath to nejprve odmítal, neboť měl za to, že by na následky seknutí zemřel, když však Prabhulinga trval na svém, vzal meč a zkoušel sekat do jeho těla. K velkému překvapení Goraktnatha meč projel lehce tělem Prabhulinga bez toho, že by mu to něco způsobilo. Vypadalo to, jako kdyby meč prosvištěl prázdným prostorem! Pouze po tomto důkazu byl Goraktnatha, siddha, připraven přijmout převahu Prabhulinga, džnánina. Jeho pýcha tak byla pokořena, a Goraktnath se poté obracel k džnáninovi Prabhulingovi jako ke svému mistrovi, a prosil ho, aby mu vysvětlil pravdu. Prabhulinga mu tedy vsvětlil Brahma vidja tímto způsobem: „Goraktnathane, nemysli si, že tvé tělo je tvé skutečné Já. Hledej toho, kdo je uvnitř, kdo sídlí v jeskyni, a tím se projednou a navždy zbavíš nemoci zrození a smrti. Jeskyně je pouze a jenom tvé srdce a ten, kdo sídlí uvnitř, se nazývá Bůh a To jsem Já.“

Tazatel: Jak dosáhnout klidu mysli a udržet ho?
Maháriši: Všechny živé bytosti vnímají své okolí a tak musí být obdařeny intelektem. Ale je rozdíl mezi intelektem člověka a intelektem ostatních zvířat, protože člověk nejen, že vnímá svět takový jaký je a jedná podle toho, on navíc není spokojen s existujícím stavem věcí a hledá naplnění svých přání. Při svém usilí naplnit své tužby hledá široko a daleko a nakonec stejně skončí neuspokojen. A v tom okamžiku začne uvažovat a hledat smysl.
Touha po nepřerušovaném štěstí a klidu je důkazem takových kvalit v jeho vlastní přirozenosti . Když je ta nalezena je nalezeno vše.
Intelekt člověka musí k cestě takového vnitřního hledání dozrát. A s pokračujícím hledáním intelekt sám pochopí, že jeho činnost je umožněna jen díky nějaké vyšší síle, a že nemůže tuto sílu pochopit. A tak po určité době jeho činnost ustane. Když k tomu dojde, zůstane jen ona nejvyšší síla samo o sobě. To je osvícení, uvědomění, realizace. Tím je to ukončeno, to je cíl.
Takže je jasné, že smyslem intelektu je uvědomit si svojí závislost na vyšší síle a zároveň svojí neschopnost jí porozumět. Takže musí zaniknout dřív, než je dosaženo cíle.