Rubriky
František Drtikol

František Drtikol – životopis

Drtikol se narodil v roce 1883 v Příbrami jako syn kupce. Přestože ho lákalo malování, ve kterém se již od dětství slibně rozvíjel, nechal ho otec po dokončení příbramského gymnázia vyučit z praktických důvodů fotografem. Hodnocení z učednických let říká, že po celou dobu učení se František choval mravně, věrně, poctivě a pilně příkázané práce povždy s chutí vykonval. Při dvanáctihodinové pracovní době to nebylo samozřejmě ani snadné. V roce 1901 nastoupil do odborné fotografické školy v Mnichově. I zde se činil. Školu absolvoval jako výborný žák, oceněný diplomem s uznáním mimořádné píle, zvláštního uměleckho nadání a k tomu ještě první cenou a bronzovou medailí spolku jihoněmeckých fotografů.
Po krátkém působení v Německum, Švýcarsku a snadi ve Francii, posléze Turnově a Praze odchází na vojnu. Dosavadní krátká praxe v ryze živnostenských ateliérech neuspokojovala umělecké aspirace Františka i jeho otce. O úspěchu se nedá hovořit ani při působení jeho vlastního přbramského ateliéru, kam se po vojně v roce 1907 uchýlil. Zkrachoval po třech letech. Za zmínku však stojí série fotografických obrázků z příbramských dolů. Horníky, haldy, štoly či těžkopdné vozíky na rudu fotografuje v době, kdy v témže prostředí činí první pokusy o něco mladší přibramský malíř Karel Hojden. Hornické výjevy a zpodobňování Ježíše bylo Hojdenovou celoživotní doménou.
V době svých uměleckých začátků se Drtikol i Hojden počali zajímat i o filosofii. Oběma se tento zájem stává celoživotní náplní, u Hojdena se později dostává do polohy přikrčeného náboženského uctívání a spordických mystických zážitků důvěřivého vyznavače Novojeruzalémských spisů Jakuba Lorbera. Spolu se senzibilem, budoucím legionářem-světoběžníkem, později léčitelem, autorem několika necírkevních křesťanských spisků Františkem Brožem tvořili v mládí trojici, upřímně hledající skryté pravdy čtením nejrůznějších nauk a filosofií. Nechávali se též okouzlovat a snad zprvu i bezděčně inspirovat tajemným ovzduším Svaté hory, která dominuje staré hornické Příbrami. Drtikol již tehdy intuitivně vycítil to, co si později často uvědomoval při svých cestách Evropou, totiž že Země nese stopy dějů a myšlenek, jich byla dějištěm. Každé místo si ponechává po staletí svou atmosféru. Místa, kde stávaly chrámy a střediska duchovnosti, vždy působí povznášejícím účinkem na ty, kteří sem vstoupí, i když o jejich minulosti nic nevědí.
Zatímco František Brož trávíval od mládí až do sklonku života celé letní noci pod tichou oblohou na Svaté hoře, noře své vědomí do hvězdných dálav, objevovala se Svatá Hora u Drtikola i mnohem později v mystických snech, které předcházely konečnému prozření.
Vůbec atmosféra tehdejší Přbrami byla prosycena i zbožností horníků, kteří nikdy nevěděli, zda vyfárají na povrch živí, i jejich pokorně je očekávajících rodin, žijících v trvalé nejistotě, která stimulovala vroucnost a sílu jejich modliteb.
V roce 1910 skončila léta putování a učení v oboru fotogrfie jakožto řemesla. Léta učení, putování a hledání vlastního umleckého výrazu mu začínají. Zejména však desátá a dvacátá léta vyplňuje učením a putováním za pravdou života, za cílem nejvyšším, který jediný uznal za hodný trvalého následování a u kterého vytval až do jeho bezezbytkové realizace. Mířil v životě vysoko, ba nejvýše a uspěl.
Po příbramském živnostensém neúspěchu si 1.února 1910 otevřel vlastní ateliér v Praze na rohu Vodičkovy a Jungmannovy ulice. Definitivně se postavil na vlastní nohy. Ještě v tom roce prodává svůj první soubor padesáti volných listů Z dvorů a dvorečků staré Prahy.
Při fotografické činnosti žije intenzivně svůj soukromý život. Krátce před 1.světovou válkou se dvoří slečně Elišce Jánské. Z této doby pocházejí již první filosofujcí sebereflexní zápisky. Byla to láska exaltovaná, platonická, nevyplněná. Patrně právě tento neuspokojený vztah ho přiměl i k úvahám o svém údělu na zemi: „Co jsem pro sebe samého a pro lidstvo? Zrnko písku nebo kámen v botě lidstva?“
Po určitou dobu byl členem českého Theosofického spolku tvořícího součást Theosofické společnosti, která koncem minulého a počátkem tohoto století působila v řadě zem, od USA až po Indii. Theosofické učení obsahovalo kromě věčných pravd i stále více bludných sofistických konstrukcí. Rovněž ve vztazích (Annie Besantová, Jelena Petrovna Blavacká, Charles Webster Leadbeater) narůstaly rozpory a skandály. Tyto skutečnosti spolu s Drtikolovou sílící vnitřní samostatností byly patrně důvodem jeho vystoupení z tohoto spolku. Lze se domnívat, že k ukončení došlo i ve spojitosti s postojem zakladatele anthroposofie dr. Rudolfa Steinera. S ní byl Drtikol v přátelském a vzájemně uctivém vztahu i přes dvaadvacetiletý rozdíl ve věku. Steiner se rovněž po rozporech uvnitř Theosofické splečnosti rozštěpil a pokračoval v čistě duchovně-vědeckém bádání a přednáškové činnosti jako vůdčí osobnost Anthroposofické společnosti, kterou založil.
V roce 1914 nastupil Drtikol jako „Zugfuhrer“ III. náhradn kompanie 102. regimentu. Od roku 1915 až do konce války byl ve válečném týlu. V roce 1920 se oženil s tanečnicí Ervínou Kupferovou. Rok po svatbě přišla na svět dceruška Ervína. Fakticky manželství skončilo po čtyřech letech. Formálně po šesti. Roku 1942 se Drtikol oženil se svou žákyní s polupracovnicí z ateliéru Jarmilou Rambouskovou, se kterou žil až do její smrti v roce 1959.
František Drtikol upoutával pozornost již v mládí jak svým kulturním přehledem (znal díla řecká, křesťanská, čínská, indická, tibetská), tak svým přímým pronikajícím, ale i laskavě hledícím pohledem. Krásu obličeje a eleganci pohybů umocňoval šviháckým oděvem špičkové evropské úrovně, takže kráčel-li Ferdinandovou třídou (dnešní Národní), vzbuzoval vždy značnou pozornost. Za Rakouska-Uherska byl v Praze znám jako „dandy“, jak bylo slýcháno od starších pamětníků.
Drtikol již po 1.světové válce z vlastních pohnutek přeložil některá základní díla východních filosofií, většinou jako první i nás vůbec. Mezi přáteli koloval po léta např. jeho překlad Střední nauka Nágardžuny, Dharma teorie či Tibetské knihy mrtvých. Posledně jmenovanou knihu nemohl pro nedostatek peněz vydat.
V roce 1935, ceněn doma a oslavován ve světě, fotografování zanechal. Jeho vnitřní vývoj vyžadoval širší možnosti projevu, které mu poskytlo malování. (O jeho uměleckém významu a způsobu tvorby více na stranách citované knihy)….
Nejen jako fotograf, ale i jako malíř je František Drtikol zcela nenapodobitelný. Malovat z téže úrovně může jen ten, kdo se do ní cílevědomou snahou dokáže projemnit, kdo umí prozářit hlubiny svého nitra světlem duchovního Poznání. To ovšem vyžaduje to nejvyšší usebrání, pevnou volbu na celý život. Integruje-li se v někom toto zaměření s talentem, uměleckým cítěním a pílí, zraje pak skutečný umělec par excellence. V sučaasné době vyzrál v takovéhoto umělce u nás Zdeněk Hajný. S Drtikolem má společnou nejen mimořádnou hloubku a iniciační potenci obrazů, ale i to, že uvnitřňijící, zušlechťující a oblažující účinek jak svých obrazů, tak své osobnosti rozdává ve volném čase všem, kteří jsou připraveni k vnímání. Není bez zajímavosti, že někteří kritici vznášejí na Hajného adresu tytéž výhrady, jaké byly i vůči Drtikolovi: v jejich tvorbě podle těchto kritiků chybí boj, vášně, destrukce jakožto „reálný“ puls života. Oba tvůrci absenci nízkosti však mají za žádoucí, ba cílový atribut své tvorby. Umělec se nemusí a nemá (a pravý umělec ani nesmí) snižovat na úroveň masového konzumenta, ale má mu nabízet povzneseni na úroveň svou. U kritiků Drtikola a Hajného z řed jejich kolegů jed patrně i o závist z nemohoucnosti. Velikost vždy dráždí malost, už jen svou existencí.
Zatímco Drtikolův ateliér sloužil do roku 1935 jako Olymp umělecké a kulturní elity, začala poté jeho pronajatá vila na Spořilově, tehdy ještě na okraji Prahy, plnit funkci indických či tibetských ašramů; stala se centrem duchovního výcviku a zrání. Mnozí sami vycítili vysoký stupeň Drtikolova vnitřního prozření a chodili čerpat rady a síly jeho ducha. Ve své době výrazně převyšoval ostatní jogíny či mystiky a přirozeně se tak stal vyhledávaným duchovním Mistrem, guruem, přítelem i otcem. Staroindické védy, upanišády, texty Buddhovy, taoismus, tibetský tantrismus, ale i esoterní výklad evangelií či moderní antropsofie mu sloužily původně – jak sám říkal – jako berličky, jejichž pomocí s podivuhodnou odvahou, průbojnotí a sebekázní i pokorou procházel procházel stupeň za stupněm na cestě vnitřního duchovního vývoje, až v sobě vědomě odkryl stav, který se v různých systémech nazývá různě: Osvícení, Satori, nejvyšší Poznání, nirvána či Království Boží (zdůrazňobal často citát „Království nebeské je ve vás“ či „Vy jste chrámem Ducha svatého“).
Jeden z jeho nejbližších žáku, František Hein, to vystihl ve svých vzpomínkách takto: „Po cizím mnozí lačněli, a plynule Osvícený přebýval v jejich středu, v Praze. Ve hrubou houni oděn byl a často drsnými slovy a přece v srdci svém skrýval nespočet diamantů, zkáze času nepodléhajících.“
Koncem Drtikolova života patřil mezi jeho žáky i dr.Eduard Tomáš, který prokonal s nejvyšším výsledkem indické a tibetské esoterní nauky, jimž se mu jm. i od Drtikola dostalo. Drtikolovou duchovní přítelkyní byla take Míla Tomášová, přičemž oba byli na podobném duchovním stupni. (vlastní poznámka).
Drtikol usiloval o čisté duchovní poznání, vyúsťující v trvalé vědomí a realizaci stavu nirvána, kterého lze dosáhnout, jak učí i jeho oblíbený mahájánový buddhismus, či advaita již v pozemském životě, a který si lze přidržet nepřetržitě při jakékoliv činnosti. „Nedělej rozdílu mezi nirvánou po smrti a za života. Procitl jsi ze sna, dosáhl jsi dokonalého klidu…“
Své duchovní zkušenosti a rady rozdával a částečně přenášel na všechny vnímavé návštěvníky. Toleranci a porozumění projevoval i těm, kteří ho považovali snad za nežáoucí konkurenci a snažili se ho v duchovně orientovanýcj kruzích diskvalifikovat (Petr Klíma aj.). Svůj postoj k této opozici vyjádřil:“Podávám ruku všem. Zda mi svou podají nebo zda mi do ní plivnou , je jejich věc, mne to neškrábe. Klidnou hladinu mého ducha to nerozčeří.“
Zajímavý a svérázný je popis unikátního zážitku, který pro mnohé znamená cíl duchovní cesty, jehož dosažení je však dáno mizivému počtu vyvolených:“A viděl Bůh, že je to dobré – tím jsem tey začal. Tedy, já nemám právo Mu kritizovat Jeho Dílo, nebo hanět neb tím opovrhovat. Tím jsem si ohromně zjednodušil celou moji cestu. Tedy začal jsem považovat vše za dobré, neboť On to učinil. Abych od uvažování přešel k jistotě, začal jsem o věcech, které mě potkávaly, myslet znovu, oprošťovat a jak já říkám, zapustil jsem to do Jeho Božského Světla. A On mi to vracel objasněné, osvětlené Jeho Moudrostí. Z toho mi přišlo poznání: přestal jsem myslet na Něj a začal jsem myslet Jím, jednat Jím, mluvit Jím. Přestal jsem jít cestou k Němu a rázem jsem se postavil na Jeho stanovisko. Byla to naprostá katastrofa. Celý svět, celé mé vědění, celé mé já se rozbilo na cimprcampr, že z toho byl úplný otřes, zemětřesení. A tu jsem poznal v okamžiku, jak je to hrozně jednoduché k Němu dojít. Prostě – vyhodit sama sebe, celou dušičku i s tělem, se vším, s myšlenkami, s vůlí, touhou, plány, se všemi ctnostmi i nectnostmi, hříchy a dobrými skutky – to jest, zmeěnit vědomí, přestat mít vědomí lidské, vědomí oddělenosti, dvojnosti a dosadit na trůn Jeho Vědomí.
Ten večer, když to přišlo, v okamžiku jsem věděl, poznal, cítil, prožil najednou, co je to Bůh Otec, Bůh Matka, Bůh Syn, Bůh Duch svatý. Byl jsem v tu chvíli všechno najednou. Prožívaje to celé, nejkrásnější přitom bylo, že jsem se na to díval, jako bych stál nad tím vším. A tu jsem poznal, že To, co se dívá na to vše, je ryzí Božství a že Bůh Otec, Matka, Syn a Duch svatý jsou jen vlastnosti Božství, kterými tvoří vše. – Tak je to ohromně jednoduché. Viděl jsem, že není začátku, ani konce, není minulosti, ani budoucnosti, že je jen věčné T e ď. – Hříchy se smyly samy sebou. Viděl jsem, že jsem nikdy nehřešil, že to, co jsem považoval za hřích, bylo jen moje vědomí, moje myšlenky, mé stanovisko. A smyl jsem karmu. Nebyla. – Byl to blesk, který mě zasáhl. Viděl jsem, že když přestanu myslit osobnostně a dosadím Jeho Vědomí, tak počne sám od sebe Jeho Život a Jeho Vědomí působit. A viděl jsem, co je Boží Chudoba, že v Něm nic není, že v Něm nic nemáme hledat. Nic takového, co se může vymyslet, co se může pociťovat, nýbrž že je Božství onou Příčinou toho všeho a že zůstanu vždy nedotčen vším tím děním, že zůstanu divákem, ať se děje, co se děje. A tu přišla koruna všeho – totiž že Bůh je stav. Stav naprostého Nic, kteréž je Vše, které spočívá Samo v Sobě, které Sama Sebe v Sobě poznává. Vše, co jsem nemohl pochopit v evangeliu, v Bhagavad Gítě , vše to se mi ujasnilo. A byl jsem vše a vše jsem žil, právě že jsem byl Absolutní Nic. A tak vířilo při plném vědomí, při pokuřování viržinčička Poznání. To zaseté sémě začalo růst a žít. A žije dodnes.“
Je obtížné vpravit do člověka myšlenky, které v něm nejsou. Je ale ještě obtížnější zbavit ho myšlenek, které v něm jsou. Drtikol nepatřil mezi mistry, kteří vrší myšlenku k myšlence, aby vystavěli důmyslny chrám rozáhlé nauky. Naopak: Boural sobě i druhým hrady vystavěné z řady nastřádaných fiktivních pojmů a jiného mentálního harampádí. Byl mistrem destrukce – v tom nejušlechtilejším slova smyslu Jsme jedno a totéž. není mezi námi rozdílů, není protikladů.
Poslední den Fráňova pozemského života, odpoledne 13.ledna 1961, držel ji pevně za ruku (Aničky Fárové, která se o Drtikola staral po smrti manželky). Cítila, jak z jeho dlaní sálá teplo až do poslední chvíle, i když hřbet ruky ruky již byl úplně ledový. Měla zavřené oči. Pojednou uviděla vyšlehnout z ruky bílé světlo jako plamen, asi šest cm široký, do výše asi půl metru. Současně se ozval krásný radostný zpěv, jakoby andělský sbor. Dvakrát slyšela Aleluja, ostatním slovům nerozuměla. Domnívá se, že zachytila slavné přivítání osvíceného ducha na onom břehu, v jeho pravém a již trvalém domově.
Poslední vůle Františka Drtikola: „Jinak hleďte co nejdříve na moji formu zapomenout, ale nezapomeňte, co jsem vás všechny učil. Slova, která jsem mluvil, ať ve vás obživnou. Jinak mě nikde nehledejte – jsem všude – také tedy ve vás – v Učení.

 845 total views,  6 views today

Rubriky
František Drtikol

Citáty

„Každý čin, ať dobrý, nebo zlý, každá myšlenka, slovo, vyzáří do prostoru, opíše kruh a vrací se zpátky do bodu, odkud vyšel. Toť karma.“

„Když chci něco rozřešit, nebudu o té věci přemýšlet, budu o ní mlčet.“

„Mluví-li se o někom, ať už jakýmkoliv způsobem, tu jaksi se duše ztotožňuje s tou osobou a bere veškeré ty vlastnosti o kterých se mluví na sebe. A tím se poskvrňuje vlastní duše a přitahuje ony vlastnosti k sobě a stává se jimi.“

„A najednou pozorujete, že vše pracuje pro vás, všichni lidi, okolnosti, počasí atd. Jen být oddaný a tichý a žít v Jeho přítomnosti.“

„Chyba je, že si myslíme, že na cestě k Bohu je nějaká poušť, suchota atd. Není žádná. To jsou jen naše myšlenky a naše rozumování, které si vytváří takovou past.”

„Jinak mě nikde nehledejte – jsem všude – také tedy ve vás – v Učení.”

 548 total views,  3 views today

Rubriky
Sri Brahmam

Zážitek Božského Já

Prázdnota … a Srdce otevřené. Srdce otevřené znamená bez závoje mysli … pak vstoupí Milost Já. Srdce otevřené znamená být v Tichu, bez mysli… když je tam mysl, není to Ticho. Mysl neustále těká a mění se… proto přijímá jen prožitky. Ticho znamená žádný pohyb, žádné změny. Já nikdy nevidí mysl… Já je to Srdce. Já neboli Srdce leží mimo mysl. Proto žádný pohyb, žádné změny, žádné nápady, žádná činnost mysli – to je Srdce.
Milost proudí neustále. Člověk ji přijímá podle vyspělosti své mysli. Uvnitř mohou být myšlenky, ale jdou si svou cestou. Nepůsobí žádný problém. Proč? Kdo odevzdal své Srdce božskému Já, není připoután ke své mysli.
Někdy je Srdce otevřené, jindy zavřené. Pokud ulpíme na myšlence, Srdce se hned zavře … a pak ego vchází do filmu. Pokud máte pořád otevřené Srdce, žádný film se nekoná … je tam neustále prožitek Já. Tolik lidí je na úrovni mysli. Někdy tam mysl není a v ten okamžik se otvírá Srdce, ale oni ten opravdový stav Já hned ztrácí za závojem mysli. Ten závoj je iluze. Pokud spočíváte pořád v Klidu a Blaženosti, neznáte dualitu … to je pak božské Já. Je snadné tohle pochopit.
Spočívejte v míru … nic víc není třeba! Pokud ulpíte na jakékoliv myšlence, ptejte se: „Kdo jsem já?“ a buďte v Klidu … buďte v Tichu.
Nepřemýšlejte, neusilujte, nevzpomínejte … Já nemá žádné potřeby. Někteří lidé ztrácí zážitek Já kvůli připoutanosti k mysli, někteří ztrácí zážitek Já přemýšlením o svých zážitcích, někteří ztrácí zážitek Já diskutováním, někteří ztrácí zážitek Já tím, že se snaží zkoušet jiné. Falešné já zná tolik způsobů, jak naplňovat svoje plány, že člověk není schopen pochopit jeho činnost. Ale Gňáni vidí každý pohyb, každou myšlenku, každou akci falešného já … proto nikdy neztrácí své Vědomí.
Svět nepotřebuje vaše zážitky, svět nepotřebuje vaší přítomnost, svět vás nepotřebuje! Protože všechno je iluze … žádný svět není. Před narozením jste snad znali svět? Proč to zbytečné mluvení o světě, o lidech … ztrácíte svou sílu, ztrácíte čas. Neznali jsme je před narozením a po smrti ty lidi zase opouštíme. Pomohou nám dosáhnout osvícení?
Osvícení nikdy nepřichází z našeho úsilí… Osvícení je velmi snadné. „Ale proč je to tak těžké, proč je to pro nás nemožné?“. Zbytečně přemýšlíme, těkáme a lpíme – v tom je ten problém. Všechno je to zbytečné, protože všechno je dílem božského Já.
Je něco uvnitř? Ne, uvnitř nic není. Jenom výtvory podle vašich zájmů, tužeb či připoutanosti. Pokud nemá vaše mysl zájem o svět, automaticky se vrací tam, odkud přišla. Není potřeba úsilí. Pokud mysl nevychází ven, automaticky vstupuje do Já. Není potřeba úsilí … mysl se sama vrací Domů. Tím domovem je Srdce.
Osvoboďte se od své mysli … buďte stále volní. Jako letící pták. Buďte uvnitř svobodní. Nepotřebujete žádné myšlenky, žádné nápady, žádnou mysl … protože moc božského Já není nikdy omezená. Pokud vás něco napadne, okamžitě vás to sváže a je pak těžké uniknout z těch pout.
Poznejte Boha bez své mysli. Sledujte svou mysl s pozorností a mysl zmizí. Když se něco objeví, ptejte se: „Kdo jsem já?“. Bůh nemá mysl. Bůh nemá tvar ani jméno. Mysl nemůže poznat Boha.
Snažíte se odstraňovat všechny těžkosti a problémy. Kde však jsou? Jsou v mysli. Vy si ale myslíte, že problém je vně vás… on je jenom v mysli. Proto ať jdete kamkoliv, či cokoliv uděláte, problém to nevyřeší.
Hleďte dovnitř … mysl jsou myšlenky. Myšlenka znamená tvar a jméno… každá myšlenka má tvar a jméno. Má-li to tvar či jméno, je to myšlenka, mysl. Hleďte dovnitř… povstává tolik myšlenek, statisíce myšlenek… Mysl má statisíce myšlenek… rychle se pohybují… tolik pohybu, tolik změn. Vy vidíte ty myšlenky, celou mysl. Ale Já leží mimo mysl – Bůh leží mimo mysl. Mysl vychází z Já, ale pokud přijde myšlenka, okamžitě kvůli ní zapomínáte na Já a na Boha. Myšlenka má tvar a jméno, Já nemá tvar ani jméno, takže se vzdalujete daleko od Já. Bůh nemá tvar, jméno, tělo, svět, mysl, vědomost, vědění, pohyb, změnu. Bůh nezná úsilí. Bůh je stále Přirozený a je všude.
Vaše mysl vychází z Já a pokud je připoutána k tělu, okamžitě si myslíte: „jsem tohle tělo“ a ta myšlenka putuje po světě jménem těla. Každá vaše myšlenka se ztotožňuje s tvarem a jménem, a nikoliv s Já, proto každá myšlenka je problém, každá myšlenka je ego, každá myšlenka je iluze. Jak tedy poznat Já? Někdy si říkáte: „Jsem božské Já“, ale myšlenka „Jsem božské Já“ je také v mysli. Já nemá myšlenky… každá myšlenka je ego.
Pokud máte uvnitř Klid, pak ten Klid není výsledkem vašeho úsilí. Pokud tam nejste, pokud mysl tam není, pak zůstává pouze Já. Klid je energie Já. Proto Klid nepřichází z vašeho úsilí. Pokud tam není mysl, pokud mysl zmizí, zbyde Já. Pokud tam není pozorovatel, pak to je zážitek Já a to je váš přirozený stav. Zážitek Já není výsledkem vašeho úsilí, protože každá myšlenka je iluze.
Pokud si myslíte: „jsem božské Já“, pak je to falešné já, je to ego. Vy jste božské Já, ale jak to můžete říct? Skrze myšlenku, skrze mysl? Ne. Mysl musí zmizet a musí tam být plné Vědomí… tohle není stav bdění, snění nebo hlubokého spánku. Není tam žádné úsilí, žádná metoda. Jakákoliv metoda meditace je jen v mysli.
Bůh vládne vesmíru … Bůh ví všechno. Požehnání božského Já vstupuje do vašeho Srdce velmi přirozeně skrz Boha nebo Gurua. Není možné dostat požehnání skrz ego. Ego stále vytváří myšlenky, které jsou iluzí, proto nikdy nepozná Božské Já. Proto celý váš život, od narození až do smrti, je iluze. Celý váš život je k ničemu, protože nepoznáte nic trvalého … jen pomíjivá lákadla, dočasnou úlevu, prchavé štěstí. Každý člověk žije jen kvůli pomíjivým věcem … všechno je pomíjivé.
Pohleďte dovnitř, vynořují se statisíce myšlenek. Myslíte si, že tohle je život. Myslíte si, že ty myšlenky značí realitu. Žijete jimi, necháváte se jimi vést, jste k nim připoutaní po celý svůj život; ale ty myšlenky jste si stvořili sami. V hlubokém spánku se myšlenky netvoří, není žádný problém, žádné tělo, žádný svět. Před narozením a po smrti nevíte o těle ani o světě. Myslíte si, že víte všechno, ale je to znalost iluze. Ve vaší mysli jsou tisíce myšlenek. Bůh však spočívá mimo mysl.
Jak dosáhnout božského stavu? Pomocí mysli? Ne. Mysl a všechny myšlenky jsou daleko od božského Já. Mysl vytváří pouze iluzi. Vy si ale myslíte, že to všechno je reálné a pravdivé. Co je to ego? Vytváření myšlenek je ego. Vaše mysl, vaše myšlenky vytváří svět a vy žijete podle toho, jak jste si svět vytvořili. Chodíte sem, tam, sem, tam, … ale všechno je iluze. „Och“, myslíte si, „tohle je dobré, to mi pomůže, tohle potřebuji“. Co znamená potřebovat? Co znamená jakékoliv slovo, jakákoliv idea, jakýkoliv pocit? Co je skutečnost? Nepřítomnost mysli, zmizení mysli je skutečnost. To je permanentní, to je stálé. Váš přirozený stav nezná smrt. V mysli jste dobří nebo špatní; v božském Já není dobré nebo špatné. Já nemá mysl, Já je pořád stejné. Proto ten, kdo chce Realizaci, má pracovat vždycky jen uvnitř.
Odkud přichází ty myšlenky? V hlubokém spánku myšlenky nemáte, někdy během meditace je nemáte. Proto najděte zdroj těch myšlenek. Pokud chcete nalézt zdroj těch myšlenek, musíte vstoupit dovnitř. Jak vstoupit dovnitř? Pokud máte nějakou touhu, mysl se okamžitě připoutá k té touze a vy jste venku, daleko od Já. Když se touha naplní, mysl se vnoří do Já a v ten okamžik zažíváte trochu spokojenosti, trochu radosti a klidu… ale je to pomíjivé, protože další myšlenka a další touha přichází… a tak to jde celý život stejnou cestou. Žádné řešení není trvalé, neexistuje spása. Proto vaším úkolem je vstoupit dovnitř.
Vaše mysl stále vytváří tisíce nápadů a tužeb, pořád se hýbe a mění. Je to jenom sen! Ten sen není božské Já, božské Já nemá sny! Proto se svými nápady a se svými touhami nikdy nevstoupíte do božského Já. Proto musíte dovnitř. Dovnitř neznamená hledět dovnitř, dovnitř neznamená vidět světlo, vidět prázdnotu. Dovnitř neznamená jít dovnitř, není kdo by tam šel. Skoncujte však se svou připoutaností, skoncujte se svými touhami – takto se vstoupí do Srdce.
Božské Já ví všechno… ví, co je pro vás dobré, ví, co potřebujete. Ego zbytečně vytváří nesmysly. Proto vaší povinností je to zastavit, odstranit! Potom přichází velmi přirozeně energie božského Já a sílí. Realizace Já znamená skoncovat s připoutáním k vlastní mysli. Odstraňujete své myšlenky a touhy z milosti božského Já nebo Gurua, nikoliv vlastním úsilím. Zastavte své myšlenky a všechno se děje z milosti božského Já nebo Gurua. Jděte, dělejte cokoliv bez připoutanosti a s Klidem a energie Já se bude zvětšovat. Nepřipoutanost k mysli – to je zážitek božského Já.
Člověk, který realizoval Já také vidí svět. Žije jako ostatní lidé. Jak? On není svázaný s žádnou myšlenkou. Není připoutaný k žádné metodě, k žádnému světlu, k žádné zkušenosti, k žádnému pocitu, k žádné věci. Není připoutaný, protože Já je nezávislé a není svázané s ničím. Jak se pak Realizovaní lidé pohybují po světě, jak mluví s ostatními, jak mohou radit hledajícím? Osvícený člověk nemá ego. Není připoutaný k žádné myšlence, pocitu ani zkušenosti… protože nemá ego, pouze božské Já.
Každá myšlenka má ego, proto každá myšlenka znamená problém. Ihned povstane dualita… dobré/špatné, láska/nenávist, obliba/odpor. Všechna dualita povstává zároveň s egem. Když však své ego odstraníte, pak jsou všechny myšlenky bez ega. Když odstraníte ego, zmizí dualita. Ten kdo nemá ego je božským Já. Ten pak vidí, že všechno je stejné, že všechno na světě je si rovno, protože tvůrce duality zmizel. Neexistují rozdíly, protože Já nezná rozdíly. Ego vždycky vytváří rozdíly, proto odstraňte své ego; pak není možné vidět rozdíly, protože v Já není tvůrce rozdílů. Proto musíte zabít své ego! Do té doby, než zabijete své ego, není žádný problém vyřešen. Pokud zabijete své ego … zmizí dobré a špatné, láska a nenávist, a veškerá dualita … pak jste božským Já.
Gňáni proto hovoří se všemi hledajícími Srdcem, upřímně a z celého božského Já. On nezná rozdíly, nevidí tvary ani jména, nezná svět. On nemá ego, nemá mysl, on je božské Já. Gňáni také vidí svět a hovoří s oddanými, cestuje na rozličná místa, ale zažívá pořád stejný stav božského Já. Gňáni zná pouze božské Já… všechno je božské Já.
Myslíte si: „Ach, každý je božské Já“ a snažíte se vidět ve všem rovnost skrz své ego … to je ale vyloučeno. Odstraňte své ego. Gňáni je pořád stejný. Vy myslíte na Boha, ale Gňáni na Boha nikdy nemyslí. V Bohu nejsou rozdíly… není rozdíl mezi Bohem a vámi.
Pokud si vytvoříte nějaký rozdíl nebo oddělenost – pak je to myšlenka, je to ego, je to dualita. Proto stop! BUĎTE … bez myšlenek, bez zážitků, beze světla, bez vidění, bez prázdnoty. BUĎTE tím Klidem, BUĎTE tím Tichem. Žádný prožívající, žádný pozorovatel. Pokud tam máte pozorovatele, soustřeďte na něj svou pozornost a koncentraci a odstraňte ho. Je něco uvnitř? Pak BUĎTE s plným vědomím, s plnou pozorností … pak všechno zmizí. Plné vědomí … bez pozorovatele, bez prožívajícího. Pokud něco vidíte, je tam pozorovatel; pokud něco prožíváte, je tam prožívající. Proto odstraňte všechno co zahaluje božské Já; hleďte s plným vědomím, s plnou pozorností. Hleďte na mysl; neztrácejte pozornost. Každý nápad, každá idea zakrývá váš prožitek Já. Proto odstraňujte … vše musí zmizet! Musíte mysl zabít pomocí plného Vědomí!
Zážitek Já není nikdy z vašeho úsilí. Vaše touhy, vaše duality, vaše podoba a jméno nikdy nepomohou k Realizaci. Božské Já je zde pořád … mysl nebo úsilí nejsou třeba. Milost Já spaluje vaše ego, vaše myšlenky, vaší iluzi. Já odstraňuje vše, to je jeho práce. Vy si však myslíte, že to odstraňujete vy. Je to jen velké divadlo, velkofilm.
Vy myslíte, víte, říkáte neustále „já jsem“, „já vím“, „já mám“, „já slyším“, „já mluvím“. Každá myšlenka obsahuje falešné já, proto musíte falešné já odstranit. Nemyslete na svou Realizaci Já, nepřemýšlejte o své mysli, nepřemýšlejte o světě. Zaměřte svou pozornost na falešné já, pak je snadné ho spálit. Vy máte pouze odstranit samotné falešné já … nic víc není potřeba. Iluze spočívá na falešném já, takže když ho odstraníte, zbyde samotné božské Já a všechno je božské Já. Všechno… každá myšlenka, každá věc, svět, smyslové orgány a tělo, všechno je božské Já. Pokud neodstraníte falešné já, pak je všechno falešné. Falešné já nemá skutečnou existenci.
Nemusíte nikdy uvažovat o své duchovní velikosti nebo o svém zážitku Já nebo o svém Míru, protože je to božské Já. Je to váš přirozený stav, proto nepřichází z vašeho úsilí. Máte falešné já, proto si říkáte „Jsem skvělý člověk“. Odstraňte své falešné já a mluvte pak o své velikosti… mluvte o své velikosti v hlubokém spánku. Hledající mají v sobě Milost … skrze tu Milost odstraňte falešné já. BUĎTE nehybní… BUĎTE tím Tichem… Božské Já ví všechno. Hleďte na svou mysl skrze vnitřní Mír a Pozornost … odstraňování se děje přirozeně. Pokud zpozorujete připoutanost k libovolné myšlence, ihned se ptejte „Komu?“. Hleďte na svou myšlenku, na svou mysl, s vnitřním mírem a klidem, a každá myšlenka bude snadno odstraněna. Pokud se zeptáte „Komu?“ – se jeví ten problém, tahle starost, tahle obtíž – falešné já padne. Ptejte se „Jeví se to mně?“, „Kdo jsem já?“ – tohle je přímá metoda. Jinak každá zkušenost, každá myšlenka, každá metoda je vytvářena falešným já.
Mysl je nekonečná; pokud ale naleznete zdroj mysli, je to její konec. Do té doby je mysl bez konce. Pokud poznáte zdroj mysli, pokud dojdete k rodišti myšlenek, jste u konce. Nyní je vaše božské Já jenom myšlenkou, protože mysl je nekonečná. Pokud však dojdete ke zdroji myšlenek, pak mysl se stane tečkou v nekonečném božském Já. Žádná mysl – jen božské Já. Potom vidíte a konáte přímo z Já.
Já je nekonečné… Bhagavan Šrí Ramana Mahariši řekl, že Já je neomezené a všudypřítomné, proto i když je někdo od něj daleko, není v tom problém, protože on je vždy všude. Proto žádnou mysl – jen bezbřehé nekonečné Já. Když dojdete ke zdroji mysli, ona zmizí a je tam nekonečné Já. Když mysl zmizí, tak nevíte kdo jste, co jste, a není svět na přemýšlení a probírání … všude a všechno je jen Já. Pokud víte, kdo jste – to je omezené, to je to falešné já. Božské Já nemá myšlenky, otázky, odpovědi.
K realizaci Já může dojít každý, ale proč to tak dlouho trvá? V mysli je velmi mnoho chyb, proto to zpoždění. Příčinou toho zpoždění jste vy. Pokud neztratíte svůj vnitřní Klid, pokud máte plnou pozornost toho klidu, pak je to snadné a Realizace Já je možná během krátké doby. Neztraťte svůj vnitřní mír a vědomí… vnitřní mír a vědomí nikdy nedopustí přítomnost falešného já. Pokud ztratíte svůj Klid a Vědomí, božské Já je hned zakryto myšlenkami … ale je to jen iluze a sen. Vy jste Bůh, ale jste slabí v mysli s falešným já. Kvůli svým myšlenkám, kvůli lákadlům, kvůli připoutanosti, kvůli zájmům, jste nyní slabí… slabí… slabí. Zahoďte tu slabost mysli … tu připoutanost k myšlenkám. „Připoutejte se“ k Srdci, k vnitřnímu Míru, k božskému Já! Budete-li „připoutáni“ k božskému Já, nebudete mít žádný problém, ani obtíž s kýmkoliv na světě.
Nepřipoutanost je možná skrz vnitřní mír a sebedotazování – „Komu?“, „Jeví se to mně?“, „Kdo jsem já?“. Pokud provádíte metodu jinou než je Klid nebo Sebedotazování, pak tu metodu jen vytváří falešné já. Falešné já zná dočasnou úlevu, dočasnou radost a pouze dočasné zážitky. Toto je přímá metoda pro kohokoliv, kdo upřímně chce Realizaci Já… jiné metody mohou pomáhat k pročištění mysli nebo k tělesnému zdraví. Touhy, připoutanost a přitažlivost věcí nikdy člověku nedovolí cvičit Realizaci Já, protože jsou výtvorem ega a mají velkou moc. Proto pokud vás přitahuje, připoutává či zajímá jakýkoliv tvar nebo jméno, pak zapomínáte a ocitáte se daleko od zážitku Já (Realizace Já). Pokud vás ale přitahuje, připoutává či zajímá božské Já (neboli Srdce), pak je jednoduché Realizovat Já … do takových lidí vstupuje energie božského Já.
Všechny předměty, všechno znáte skrze mysl. Stejná mysl vidí Gurua a Boha, podoby a jména. Máte dobrý pocit, dobrý zážitek … ale kdo? Mysl. Pokud máte jakýkoliv dobrý zážitek před jakýmkoliv Guruem nebo Bohem, nebo kdekoliv, v jakoukoliv dobu … kdo ho má? Mysl. Takže poznáváte svět, všechny zážitky, Gurua, celý vesmír skrze mysl… jenom mysl.
Tahle mysl v hlubokém spánku zmizí. Kde je vaše mysl? Všecho zmizí… takže neznáte Gurua, neznáte Boha a neznáte svět. Proč? Mysl zná jen pokud to má tvar a jméno … pokud to nemá tvar a jméno, neví nic. Pokud to má tvar a jméno, mysl se stane tím tvarem a jménem a pak je tam dobré či špatné, láska či nenávist, obliba či odpor, povstává dualita. Všechno, každá myšlenka, každý pocit, je mysl. Mysl samotná je iluze. V mysli není realita, protože je v ní tolik změn, tolik pohybu. Ten film letí tak rychle – jak můžete poznat božské Já? Chápete rady Guruů a čtete spousty knih. „Vím všechno“, říkáte, ale kde je tahle znalost v hlubokém spánku? V tu dobu nevíte nic, všechno je pryč, všechno mizí. Proč? Protože tohle je jenom film.
Tolik lidí se pokouší o Realizaci Já svou myslí… mysl se pořád mění – mysl samotná je iluze. K čemu je dobrá změna uvnitř iluze? Mysl vidí tvary a jména – samé vlastní výtvory uvnitř i vně. Je tohle Osvícení? Mění se snad Osvícení? Vy jen vidíte film, ne plátno. Za myslí je božské Já. Jak můžete spatřit Já? Vidíte plátno, když hraje film?
Když zavřete oči, vidíte film uvnitř, když je otevřete, vidíte film venku. Neznáte božské Já. Kde je to Já? Ve filmu není… není ve světě, v žádné věci. Když máte mysl, všechno je mysl. Všechno je výtvor mysli, všechno!
Mysl je jako tma, Osvícení je jako když se svítí. Je snad tma, když se svítí? Já leží mimo mysl. Jak byste mohli vidět božské Já svou myslí, svými myšlenkami, svými nápady? Jak se můžete dostat mimo mysl? To jenom mysl říká „Vycházím z mysli, ano tohle je to Já“… to je výtvor mysli, činnost mysli. Žádnou myšlenkou není možné vidět, dosáhnout božského Já. Není třeba božské Já znát. Cvičení a metoda jsou potřebné k odstranění mysli. Cvičení a metoda jsou kvůli odstraňování … odstraňování… ne přidělávání, ne vidění, ne poznávání.
Tolik hledajících cvičí mnoho hodin s velkými obtížemi a se spoustou myšlenek. „Nemohu se soustředit, co mám dělat? Ano, ještě to zkusím!“. Zde nemůžete pochopit svou pozici, protože je to ego neboli falešné já, které se snaží. Je to to ego, které zažívá zklamání a vytváří cvičení a metodu a všechno kolem. Máte se soustředit na jednu myšlenku, a všechny myšlenky se stanou jednou myšlenkou … ale ta jedna myšlenka je ego, falešné já … stále je tam pozorovatel. Ten musí zmizet.
Řekněme, že hledající dosáhl stavu beze slov, ale ztrácí svou pozornost, nejsou tam myšlenky, ale je tam pozorovatel … ještě je tam ego … proto usíná. Pokud tam nejsou myšlenky, je to samadhi nebo hluboký spánek ve kterém není Vědomí. Vědomí božského Já leží mimo mysl. On tedy cvičí na hluboké úrovni, ale je to stav zapomnění (není tam svět) … a ego tam zůstává.
Řekněme, že hledající vidí a poznává horu Arunáčalu … ten nemá Pozornost Já. Je to také stav zapomnění … nazažívá Pozornost Já. „Jak mám žít, když všechno zapomenu?“, říkáte si možná. Ve spánku všechno zapomenete a nemáte Pozornost ani v bdělém stavu. Všechnu znalost ztrácíte v hlubokém spánku a také po smrti. Kde je Pozornost? Leží mimo mysl. Jak a kdy vidíte plátno v kině? Když neběží film, tak ho vidíte. Pokud vnímáte film, vnímáte jen mysl, ne božské Já. Proto nikdy nepochopíte žádného Gurua, žádného Boha, Pána, … chápete jen své nápady, svá omezení, své změny. Já se nemění… Já leží mimo mysl.
Kdo dokáže skutečně vidět Gurua, kdo dokáže skutečně vidět Boha, kdo dokáže vidět dokonale svět? Ten, kdo má zážitek Já… jen ten vidí všechno skutečně a dokonale. Milost Gurua, milost Boží, milost Já vede k zážitku Já. Jak pomůže Gňáni k získání zážitku Já? On tam nemá film, jen zážitek Já. On nemá mysl, jen Osvícené Já. Proto zážitek Já máte z milosti Gňániho, ne z vlastního úsilí. Když do vás vstoupí milost Já, vaše úsilí a mysl zmizí… jen božské Já – váš přirozený stav – zůstává. Vy jste Já, nejste mysl… Milost přichází zpoza mysli. Když máte zážitek Já, film se zastaví. O přestávce vidíte plátno, ale film pak zase začne, pokud je tam ještě ego. Milost a energie Já vejdou do vašeho Srdce a hned je tam zážitek Já. Ten odstraňuje tendence a touhy – které tam překáží – velmi přirozeně a bez úsilí.
Pokud něco chcete ve světě nebo pro své tělo, tak to povstává ego a zakrývá váš zážitek Já… to mysl zakrývá Já. Božské Já nikdy neodchází ani se nemění, protože božské Já není součástí filmu. Bdělý stav, stav snění a hluboký spánek se přesouvají jeden po druhém po božském Já, ale nedotýkají se ho. Nepřipoutanost přichází s milostí a energií Já … nikdy skrz mysl. Takže pokud máte vnitřní Mír a Ticho, pak nejste připoutaní. Je nutná pouze nepřipoutanost… ne se učit nebo něco znát. Tomu ale není možné dokonale rozumět, protože mysl to hned zakrývá vašimi zájmy, vašimi ideami – to ego usiluje o své naplnění. Proto… BUĎTE klidní … Já všechno ví. Ono spaluje, Ono velmi přirozeně odstraňuje bez vašeho úsilí. Dokud neshoří celá vaše mysl, dokud neshoří celé vaše ego, bude existovat závoj iluze.
Všechno závisí na Bohu. Bez Boží Milosti neboli Milosti Já, není Realizace Já možná. Pokud praktikujete upřímně, pokud se odevzdáváte nebo věříte, děje se to z Milosti… mysl Milost nikdy nepozná.
Kdo je na celém světě váš nepřítel? Vaše ego. Kdo je ten nejnebezpečnější padouch na světě? Vaše ego. Kdo je hlavní příčinou potíží, zrození a smrti, všeho? Ten podvodník je ego. Vy ale toho nebezpečného padoucha přehlížíte, v tom je ten problém. Pozorujte své ego, pozorujte svou mysl. Všechny tendence, lákadla a touhy pomalu zmizí … to ale není vaše dílo, dělá to Milost Já. Proto buďte v Tichu.
Bez účasti mysli mi řekněte kdo jste? Bez vaší mysli není svět. Povězte mi o Bohu, o svém těle a o světě, o čemkoliv, bez mysli? Proto, všechno je mysl … ale mysl povstává z Já. Proto zážitek Já znamená smrt ega, smrt mysli. Realizace Já je konečná spása.
Voják jde do války … když má strach, jak může bojovat? Ten, kdo zná touhy, lpění a lákadla, jak může bojovat s egem? Má velký strach … a ten kdo má strach, ten voják ve válce umírá. A proto vy bojujte se svým egem. Pokud máte odvahu, bojujte se svým egem. Vy jste světlo všech světel celého světa. Vtrhněte dovnitř! Zabijte všechny své touhy a lpění … ponořte se dovnitř k božskému Já. Nevycházejte ven … není potřeba vycházet ven do světa. Zpřetrhejte svá pouta! Máte v sobě Sílu a Milost. Samotný nápad ihned přivolá pomoc Boha. Pokud své ego nezabijete, vždycky vás znovu napálí. Ego má spousty plánů, které není možno pochopit. Buďte svědkem ega. Je snadné přistihnout tu filmovou a divadelní produkci, když existuje svědek mysli. Když tam nemáte svědka, tak pořád hledáte a hledáte. Nevěřte své mysli. Nepřičítejte své mysli žádnou váhu.
Pokud máte vnitřní Klid a Pozornost, je to zážitek Já – váš přirozený stav. Buďte v Klidu … víc není třeba. Sledujte svou mysl; pokud se objeví myšlenka, okamžitě se ptejte: „Kdo jsem já?“. Buďte tím Tichem.

Rubriky
Sri Brahmam

Tento text sepsal Ray Lawson z Kanady podle satsangů se Šri Brahmamem

1. Dech, zvuk a mysl povstávají z Já – našeho vlastního nehmotného Já. Toto zrození jsme obdrželi z Boží milosti.
2. Náš život plyne velmi přirozeně a správně skrze Boží milost. Děje se tak z Jeho vůle a podle jeho vedení, proto se nesnažte tok života narušit. Spočívejte v klidu.
3. Ačkoliv se snažíme obohatit a plánovat svůj život, jde si svou cestou podle Božího vedení. Pokud se tak má stát, vyčerpá se náš osud, a pokud budeme žít podle Božího vedení, toto může být naše poslední zrození. Pokud však přerušíme přirozený tok svého života, nebo pokud si budeme myslet, že jsme ten, kdo koná, pak toto naše poslední zrození nebude.
4. V hoře Arunáčale je původ vesmíru. Bůh Arunáčala i Ramana Maharši se shodují, že Arunáčala je jediný Guru celého vesmíru. Ramana dlel u Arunáčaly, protože v ní je základ vesmíru a ona je Já. Toto veliké Já k sobě přilákalo mnoho vyspělých duší, protože Arunáčala je Bůh a Guru. Hora sama je srdcem Boha Arunáčaly a z ní vyvěrá energie Já do celého světa, do všech božstev a bytostí.
5. Duchovní cvičení, která provádíme, jako jsou džapa, meditace a jóga, jsou vykonávána úsilím a jsou to pouhé myšlenky. Pročišťují sice mysl, ale sama mysl je tou překážkou. Mysl je v iluzi a není si vědoma našeho vlastního Já. Odstraňme tuto překážku a zbyde čiré vědomí – to je to Já. Když se mysl ptá „Kdo jsem já?“, hledá tím vlastní zdroj. Klid, který je na tohle potřeba, je možný jen z požehnání osvíceného Guru.
6. Když se nám od Já neboli Gurua dostane požehnání, můžeme snadno sledovat své silné a slabé stránky bez připoutanosti. Sami nemáme možnost měnit svůj osud, odstraňovat své tendence a svou mysl. Tuhle práci provádí milost, když do nás proudí. Naše vlastní úsilí nikdy tohle nezmůže. Na nás je od toho neutíkat. Jen zůstat v tichu, když milost pracuje.
7. Naše duchovní praxe spočívá v prostém bytí či v pozorování. Pozorování znamená pozorovat mysl skrze klid, který nám daroval Guru.
8. Pozorování mysli znamená, že pozorujeme myšlenky, ale nenásledujeme je. Pokud si při pozorování mysli všimneme připoutanosti k myšlence (cítíme radost, touhu či starost), pak je třeba buď se zeptat:“Komu?“(Komu se to jeví?), nebo tu myšlenku velmi pozorně sledovat. Já neboli Guru nám říká, že když se zeptáme tuto otázku nebo pozorně sledujeme tu myšlenku, ego myšlenku upustí a vnoří se do Já a myšlenka nebude moci dále existovat. Sledování mysli tímto způsobem, skrze pozornost a klid, vede k jejímu odstranění. Zbyde pouze ego bez myšlenek a to lze také rozpustit.
9. S klidem a pozorností pouze sledujte ego. Potom Já to ego obklopí a odstraňuje vaše tendence a váš osud. Ego postupně slábne čím dál víc, jak nepřibývají tendence a nakonec ho Já zničí úplně. Tím dojde k odstranění ega a závoje a my realizujeme Já.
10. Úsilí je povahou ega a pozornost je povahou Já. Když sledujeme mysl s pozorností a klidem, odehrávají se věci přirozeně s „úsilím bez úsilí“ a Já má na práci pouze odstranění mysli. Když budeme sledovat mysl s pozorností a klidem, povede to k jejímu odstranění, v opačném případě poroste. Bez úsilí není milost a bez milosti není úsilí. Když přijmete požehnání, jen se dívejte a neusilujte. Je to přirozený proces. Nedívejte se do světa, ale jen do sebe. Tohle bez milosti není možné. Požehnání Já neboli Gurua aktivuje Já v nás a to pozorování se pak děje přirozeně a bez úsilí.
11. Naše praxe je prostě být v Klidu, tedy utišit svou mysl a spočívat v míru. Pokud pak přijde nějaká myšlenka, ptát se: „Komu?“, a tou otázkou myšlenku rozpustit. Tohle jde jen když je mysl klidná. Pokud nejdou myšlenky, prostě spočívat v míru. Takže buď pozorování anebo bytí. Buďte přirození a klidní. Přijímejte co přichází, protože Bůh zná naše potřeby. Spočívejte v Srdci a přitom žijte ve světě.
Ráno a večer seďte půl hodiny v tichu. Před spaním a po probuzení pozorujte mysl. Dívejte se každý den čtvrt hodiny Ramanovi do očí.

 136 total views,  1 views today

Rubriky
Sri Brahmam

Srí Brahmam: Jak spočívat v božském Já

Utište se. Pozorujte mysl takovou, jaká je. Pak milost začne působit a vaše srdce naplní klid. Zůstaňte v tom klidu. Milost Já spálí všechny vaše tendence. Není třeba se dotazovat či provádět cvičení. Již jste u cíle. Toto je zdroj myšlenek. Pokud ztratíte pozornost, okamžitě přijde spánek, hluboký spánek nebo myšlenka. Zastavte jen na několik vteřin a pozorujte to překrytí a pozornost se hned vrátí. Pak, pokud se zeptáte: „Komu (se to jeví)?“ a počkáte, otázka i myšlenka zmizí. Opět se vám vrátí klid. Zůstaňte v klidu a tichu.Když jste v tichu, pozorujte toho, kdo ho prožívá nebo se ptejte: „Kdo to prožívá?“. Ten prožívající zmizí. Ale znovu a znovu povstává. Ve chvíli kdy povstává, hleďte na něj s klidem a pozorností nebo se ptejte: „Kdo jsem já?“ dokud neshoří. Když ten pozorovatel nebo prožívající nebo dotazující se zmizí natrvalo – to je Džívanmukti (Realizace Já).

 444 total views,  2 views today

Rubriky
Sri Brahmam

Srí Brahmam

Šrí Brahmam je zakladatelem a prezidentem Bhagavan Sri Ramana Maharshi Ashramu v Indii. Narodil se v roce 1944. Už jako malý kluk se trápil smyslem života. K čemu je život, když každý jednou umře? Když mu bylo šest let, rozezněla se v jeho nitru spontánně mantra Óm Nama Šivája, která nepřestávala znít.Jako pětadvacetiletý spatřil v domě svého přítele fotografii Ramany Maharišiho – velkého indického mudrce. Zmocnila se ho velká touha a rozjel se do 400km vzdáleného Tiruvannamalai, do Ašramu Ramany Maharišiho na úpatí hory Arunáčaly. Nečetl do té doby žádnou duchovní literaturu ani neměl duchovního učitele či gurua. Jeho srdce bylo čisté, protože mantra, která v něm neustále zněla, stírala dualitu v jeho vnímání světa. Dorazil do meditační síně Ramana Ašramu a usedl před podobiznu Ramany Maharišiho. Z vnitřního nutkání se Maharišimu ze srdce odevzdal a odevzdal mu i své touhy. Mohutná síla ho vtáhla dovnitř, zastavil se mu dech, myšlenky zmizely a naplnilo ho ticho a mír.Když po čase vstal, pomalu se mu vracely myšlenky, ale zevnitř už k nim nevedla žádná vazba. Pro mladého školního učitele to byl úplně nový stav. Navštívil Sauris, kterou lidé považovali za osvícenou a dozvěděl se, že jeho realizace Já byla dovršena. Jeho život se naprosto změnil. V následujícím období jeho života byly zbývající tendence, touhy a připoutanosti trvale spáleny silou božského Já. Zbylo jen božské Já.Lidé, kterým se poštěstí pobýt v blízkosti Šrí Brahmama, zažívají hluboký klid, vnitřní mír a blaženost. Je to stav, který se nedá slovy popsat… Mír, Božské Já, Bůh, Láska..

 416 total views,  2 views today

Rubriky
Sri Brahmam

Milost Božského Já vtělená do podoby Šri Brahmama

Dostalo se nám nádherné milosti zažít na vlastní kůži přítomnost osvobozené bytosti. Stačilo nechat své srdce otevřené dokořán, aby bylo naplněno Láskou, Světlem, Mírem i Blažeností až po okraj, jakmile Šri Brahmam jenom vstoupil do sálu. Osobnost se sama rozpouštěla silou Božského Já, které se tak krystalicky čistě projevuje v malé postavě velkého jogína. V blízkosti Ramanova pokračovatele naše mysl tála rychleji než sníh na slunci a co zůstávalo, byla pouze blažená koupel v oceánu milosti Božského Já. Naše sny se naplnily…a rozplynuly…
V pondělí, kdy se konal první daršan, jsme dorazili přes celou republiku do Prahy již brzy odpoledne. Když jsme našli byt našeho kamaráda, Božská energie vibrovala v celém prostoru našeho vědomí. Neváhali jsme se hned ponořit do samádhi. Jeden z nás říká: „Je ještě třeba někam chodit? Je Šri Brahmam tělo? Je ještě někde jinde, než přímo zde, v našich srdcích?“ Fyzická blízkost je však fyzická blízkost. Dvě hodiny před začátkem přednášky jsme vyšli na ulici směrem k metru. Samádhi se ještě prohloubilo. Uvědomil jsem si, že mé tělo zmizelo. Ztratil jsem úplně pocit kontaktu se zemí. „Já nejsem,“ volal jsem v radostné extázi. „Nemám žádné tělo. Nejsem nic.“ Ve vytržení jsme nasedli do metra. Cožpak ještě můžeme zažít něco víc? Jeli jsme čtyři. Nikdo nemluvil. Občas se ozval spontánní smích duchovní extáze. Síla Já v nás působila.
Do Náprstkova muzea jsme dorazili hodinu a půl před začátkem. „Dosud tady nikdo není!“ – Vítala nás recepční. Nikdo není? Říkali jsme si v duchu. Nejméně Šri Brahmam je přítomen. Posadili jsme se na skříňku před zavřenými dveřmi do sálu a meditovali. Po 17té hodině se dveře otevřely. Ani se nám nechtělo vstávat a přesouvat jinam, ale co kdyby to tam bylo lepší. Sedli jsme si do první řady a pokračovali v prožívání Ticha. Energie byla ještě jemnější, pokud se vůbec dá božská Šakti nějak rozlišovat. Dá. Byli jsme zcela šťastni. Kdyby se dopředu před nás postavil pořadatel a oznámil, že indický mistr bohužel do Prahy nepřijel a přednáška je zrušena, ani bychom se nepohnuli. Klidně bychom i zaplatili vstupné, kdyby nějaké bylo.
Jenomže když jsem po nějaké době otevřel oči, sál byl již plný a právě mě začalo polévat slaďounké mléko božské Lásky. Kolem okraje řady zlehounka protančila maličká postava v oranžové košili a bílých kalhotách. Šri Brahmam. Slzy se draly do očí a smích vytryskl z hrudi jako vodotrysk. Vše bylo naprosto spontánní, bez jakékoliv myšlenky se smát anebo plakat. To blažená prána rozvibrovala zcela průchodné nervové kanálky. Jakoby vichr vlétl do gumových balónků a začal je nafukovat a hrát si s nimi ve vzduchu. Brahmam se posadil před nás, na chvíli zavřel oči a ponořil se dovnitř. Po chvíli začal přednášet. Jeho slova plynula jako pramen živé vody, který náhle vytryskl z nehybné skály a unášel mysl do moře ticha. Tonuli jsme v jeho míruplné hlubině. Neslyšel jsem nikdy čistší a přímější výklad stezky poznání, džňány. V mysli se mi objevuje Púndža. Ano, dobře, jeho přednášky byly úderné a krátké. Po něm učitel obou Ramana Maháriši a tak bych mohl pokračovat až zase k Brahmamovi. Ovšem Brahmam seděl nyní živý přímo přede mnou. Po přednášce jsme mohli jít k němu a těšit se z jeho laskavé a upřímné blízkosti. Využil jsem chvíli k tomu, aby mi osvícený muž požehnal fotografie Arunáčaly i knížku Sádhu Oma. Člověk v bezprostřední blízkosti mohl jasně cítit, kdo je to pravý džňáni. Ten, kdo ví. Naprosto čistá duše. Čistá mysl – žádná mysl. Žádné ego, jen spálený provaz. Žádné předsudky, hierarchie, jen rovnost a přátelství ke všem. Vraceli jsme se v tichu a dojati nečekanou milostí našich osudů. Všechny strázně dávných dnů či let byly zapomenuty v jediné vteřině. V bytě přítele jsme dále pokračovali ve vnitřním spojení duší a meditovali dlouho do noci.
Druhý den ráno nás čekalo ještě větší požehnání osudu. Bylo nám dovoleno navštívit našeho drahého učitele v soukromém bytě. Sešlo se nás asi deset lidí. Pobývat v jednom pokoji společně se Šri Brahmamem a jeho synem znamenalo pro nás jako vystavit se v chladném pošmourném podzimu hřejivým paprskům poledního slunce. Cítili jsme Jeho duchovní žár, který nám spaloval mysl i tělo. Jasně jsme mohli porozumět výroku: „Můj guru, otec i Bůh.“ Učení v soukromí bylo ještě direktivnější a došlo i na historky z osobního života i z života milovaného Ramany Mahárišiho. Zeptal jsem se, zda džňani vidí do mysli tak, jak se to říkalo o Sešadri Svámim, Ramanově starším příteli. Šri Brahmam se rozhovořil: „Sešadri uměl mnohé zázraky, ale dosud neznal zázrak Božského Já. On jednou navštívil Ramanu Mahárišiho v jeskyni Virupakša. Posadil se před něho a hodnou chvíli na něho hleděl, než se zeptal, ´proč stále zůstáváš tichý?‘ A Ramana odpověděl: ´Nemám nic, co bych měl konat, mluvit, či myslet.‘ Sešadri sděloval, že všude vidí jen Boží Přítomnost, ale na Ramanovu otázku, zda ví, kdo je? Odpověděl, že neví. Ramana Maháriši Boží Přítomností byl.“ Jiná historka byla z vlastního života. Když byl asi dvacetiletým mladíkem, byl pozván svým známým na přednášku jednoho významného jogína. Jogín nebo fakír vykládal publiku, jak dokáže zhojit jakékoli řezné rány na těle do druhého dne. Pak hovořil o tom, že se chystá odejít do Himálají, aby tam dvacet let meditoval a získal schopnost létat ve vzduchu. Když to Brahmam uslyšel, spontánně se rozesmál. Fakír si ho zavolal k sobě a zeptal se, co mu bylo na tom k smíchu. Mladík odpověděl, že to bylo nechtěné a spontánní. Když jogín hovořil o létání, on se prostě v tu chvíli vzduchem stal, tak kam by měl ještě létat? Fakír přejel mladému Brahmamovi po páteři a zřejmě tak zjistil, že jeho osobnost vyvanula, že průchod hlavním kanálem je čistý. Obrátil se k publiku a uznale sdělil: „Ten hoch ví. Nepohoršujte se nad ním, on ví!“ Pak se jej ptal, jak toho dosáhl. Brahmam odpověděl, že nijak. Nevyvíjel žádné úsilí. Jogín sdělil, že Brahmam v minulých životech dokončil všechna cvičení.
Ještě inspirativnější bylo jeho vyprávění o tom, jak v hale Mahárišiho samádhi realizoval v roce 1972 Božské Já. Seděl na zemi a hovořil k Nevyšší Síle: „Prosím Tě o realizaci Já. Po ničem jiném v životě netoužím. Prosím, jestli nemám dostatek zásluh na to, abych realizoval, odeber mi tento život. Nemám žádné touhy, nemá pro mě cenu.“ Pak už jen pozoroval mysl. Myšlenek začalo ubývat. Dech se zpomaloval. Nakonec úplně zmizel. Nebyl dech. Zanikly také myšlenky. Tělo zmizelo, nejspíš zemřelo. To, co zbylo, byla čirá Pozornost (Awareness). Po nějaké době se dech začal vracet. S nimi i trochu myšlenky, ale zůstalo osvobození. Poté se ještě tři roky vracely a mizely myšlenky, než nastalo konečné osvobození. Od té doby již ho třicet let nenavštívily žádné pocity, žádné emoce, žádný strach nebo neklid jej nevyrušil. Jen dokonalý mír a osvobození. Tento nebeský mír z Brahmama intenzivně září a duše návštěvníků s radostí vdechuje jeho nektar.
A jaké je jeho sdělení, které je pokračováním Ramanova učení? Člověk stále hledá pomocí mysli řešení svých problémů, ale vůbec netuší, že mysl sama je ten problém. Chce-li člověk vyřešit své problémy, musí vyřešit problém své mysli. Jak? Jejím utišením a nalezením jejího zdroje. Co to je? Srdce. Co je Srdce? Čisté vědomí nepřekrývané myšlením. Jak to docílit? Dotazováním. Šri Brahmam při výkladu „Self-enquiry“ (átmavičára, Sebe-dotazování) pokládá otázky v tomto pořadí: 1. Čí je to myšlenka? 2. Je ta myšlenka moje? 3. Kdo jsem?
Brahmam říká, že pokud nezabere první otázka, má se po chvíli položit druhá
a podobně i třetí. Pokud přijde při tomto dotazování nějaká odpověď, má se pokračovat otázkou typu „Čí je to odpověď ?“. Dotazování soustředí pozornost mysli na falešné já, ego a ono zaniká ve zdroji, Srdci. Neboť samo nemůže existovat bez myšlenek. Takto bytost pozná, že existuje i bez mysli, že mysl ani nepotřebuje a může žít trvale v blaženém, šťastném stavu. V Prázdnotě. Jenomže sám mistr přiznává (a většina to brzy pozná), že toto sebe-dotazování dovede plně provádět jen realizovaný člověk. Běžný žák trpí na počátku takovou záplavou myšlenek, že s dotazováním neuspěje. V tom případě může nejprve pozorovat svůj dech, dokud se vytrvalou praxí mysl neutiší. Když se mysl utiší, může hledající začít s dotazováním a „odklízet“ zbývající myšlenky, a postupně tak rušit zakořeněné tendence mysli (vásany). Pak může zažívat mír a blaženost přirozeného, čistého stavu. Dále však zůstává někdo, kdo prožívá tuto blaženost a to je zase ego v podobě jemné mysli. Tehdy se můžeme ptát, „kdo to prožívá?“ anebo „kdo jsem já?“, a znovu tak zaměřovat pozornost na odražené vědomí, nepravé já, tedy ego, dokud ta prožívající osoba, ego, úplně nezmizí. Když zmizí, zůstává čirá Pozornost a to je pravé Já a také skutečný Klid. Pravé Jáství člověka (Átman) je blaho samo. Když ten prožívající anebo dotazující se zmizí natrvalo, tak nastala realizace Já. Bytost se stává džívanmuktou. Osvobozenou duší.
Další dny vždy několik lidí dostalo požehnání. Šri Brahmam se ptal: „Komu žehnám? Mysli? Ta to nepotřebuje. Božskému Já? Ono to taky nepotřebuje. Tak komu? Získáváte Vědomí, vědomou Pozornost, abyste dovedli provádět dotazování a nalézali ticho.“ První dva z nás obdrželi požehnání a brzy začali cítit ve svém vědomí změnu. Události jakoby samy začaly promlouvat, jakoby jim někdo propůjčil ústa a řeč, kterým naše mysl rozumí. Ne, že by se to dosud nedělo, ale začalo to být ještě zřetelnější. Krátce později začaly přicházet stavy ne-mysli, stavy čirého Vědomí. Átmavičára šla sama. Ticho, kouzelný mír a blaho si našlo stálý přístup do osobního vědomí bez ohledu na okolnosti a okolí. Nutno dodat, že oba již delší dobu praktikují učení Ramany Mahárišiho a tyto stavy vědomí nejsou pro ně zcela nové. Přesto je všechno jaksi nově nové a jasnější.
V sále se denně natěsnalo asi sto dvacet návštěvníků. Dopolední satsangy v Galerii v podkroví byly komornější. Jen pro asi třicítku věrných. O to mohlo být prožívání vnitřního spojení hlubší. Objevovali se na nich také známí duchovní učitelé a znalci Mahárišiho učení. Věřím, že každý, kdo přišel, načerpal duchovní energii potřebnou k svému růstu. Při prvním setkání se mi spontánně v mysli objevily verše Swinburnea z knihy Jacka Londona Martin Eden. A protože se mnohým zalíbily, zakončím jimi s nepatrnou úpravou i tuto vzpomínku:

Zbaveni vášně žití
Strachu i naděje
Vzdáváme Bohu díky
Ať kdokoli to je,
Za to, že ještě čeká
Šri Brahmam na člověka
A že i sebedelší řeka
Do moře dospěje

 184 total views,  1 views today

Rubriky
Sri Brahmam

Co je to mysl? díl 2.

Pak přijde hluboký spánek. Ten sen zmizel, bdělý stav zmizel a to snění zmizelo. Je tam jenom hluboký spánek. Všechno zmizelo. Kde je teď to bdění? Kde je spánek? Kde jsou ty sny?Všechno je to iluze.Tahle iluze, tyhle myšlenky povstávají z falešného já. Tohle falešné já vy neznáte. Všichni svatí lidé, všichni mniši, všechny duchovní knihy, všechny reinkarnované bytosti říkají: „Je třeba mít plné vědomí, plnou pozornost.“Je třeba mít plnou pozornost. To pak není mysl. To není bdění. To není sen. To není hluboký spánek.To plné vědomí je Jáství.Vaše mysl vylézá z toho Jáství. A když z té mysli vstoupíme do Já, Pak prožíváme zážitek Já.

Když mysl zase vyleze z toho Já, pak nemá žádnou schopnost zase vkročit dovnitř, protože se vzdálila od Já. Je tam falešné já a to falešné já okamžitě zase stvořilo tělo. Falešné já vždycky vytváří myšlenky. Falešné já vždycky vytváří vaše tělo a svět, nikdy nevidí to skutečné Já, nikdy nevstupuje do Já.Tak říkáme: „Tohle moje tělo a tenhle svět jsou skutečné.“ Tuhle iluzi kompletně vytváří falešné Já.

My potřebujeme Milost… Život je nepřirozený, ale Srdce je přirozené. Nepřirozený život nepomáhá přirozenosti. Proč se náš život stává nepřirozeným? Je to kvůli vašim špatným pocitům.Takže nikdy nedokážete dokonale pochopit žádného člověka, svého partnera, své děti, jakékoliv příbuzné nebo přátele… Vy jim nikdy nedokážete dokonale porozumět, protože váš život je nepřirozený.Pohybujete se po světě nepřirozeným způsobem, Vaše mysl se pohybuje nepřirozeně, protože se snaží naplnit své touhy.Takže váš život není ze Srdce, je materiální, nepřirozený, podle vašich nápadů.Pak nikdy nemůžete mít schopnost vstoupit do Srdce. Váš život se stal nepřirozený, ale on je velice přirozený…Nepotřebujete žádné problémy, nepotřebujete žádné úsilí. Úsilí je třeba k odstranění toho špatného ve vás. Úsilí je třeba pouze k odstranění vašich tužeb a vašich tendencí, k odstranění vašich dojmů.Pro realizaci Já není třeba žádného úsilí, protože Ono je pořád. Ono je pořád a pozoruje vaše myšlenky. Ono je pořád a vidí váš život. Ono je pořád.

Odstraňte svou mysl, odstraňte své ego, pak je možné být ve vašem přirozeném stavu. Ta realizace Já, ta božská Realizace není skrze mysl. Když ego vidí Já, tak zmizí. Všechno, co je v mysli není trvalé. Když spatříte Boha, je to jenom mysl, protože ten Bůh ve vás netrvá.Proč? Protože je to jenom myšlenka. Vaše dojmy, vaše nápady všechny se pořád mění.To já se nemění. To, co je ve vás trvalé, to je to Jáství, to Já. Řekněte mi: co je ve vás trvalé?Všechno je dočasné… Všechno přichází a odchází… Všechno se objevuje a zase mizí… ale Tohle je pořád. Nepřichází to, neodchází to, nevidí to, nezná to, nechodí to…Je to ono Bytí. Ono pořád je, beze změny, žádná mysl… žádné tělo… To je Já.

Tělo je pro falešné já. Mysl také vidí falešné já. Vaše tělo a mysl je falešné. Jenom Já je skutečné. Jenom Já je trvalé.Zkuste odstranit svou mysl. My se díváme na tenhle svět skrze mysl.Chcete-li vidět Boha, pokud vás to zajímá, tak ho uvidíte, ale bez mysli. Bez mysli a bez myšlenek je možné dosáhnout realizace Já. Tak přestaňte myslet! Zastavte svoji mysl! A je tam Já.. je pořád. Ego nemá schopnost dosáhnout realizace Já. Odevzdejte se z celého srdce, včetně vašeho těla Já, tomu Jáství pak do vás vejde ta Milost…

Když cítíte pocit štěstí, to je Milost. Když máte v sobě klid, to je ta Milost.Každý člověk má Milost, ale není schopen ji vnímat kvůli své mysli. Neuvědomuje si že má zážitky Já protože má o tom nějaké představy. Není to žádný zázrak. Realizace Já není nic skvělého, není to nic jiného, realizace Já je naše vlastní Realizace. Já je náš vlastní stav.Tak přestaňte myslet! Přestaňte vidět! Odstraňte myšlenky!Buďte! Teď každý máte pocit klidu a ticho v sobě. Pozorujte svou mysl z toho klidu. Jste odděleni od svých myšlenek. Jste odděleni od svých myslí. Ta mysl není připoutána k já.Pokud vidíte odděleně svou mysl, to je to Já. Myšlenky plynou… jsou tam nějaké myšlenky, ale v Srdci to nevzbuzuje žádný rozruch. V Srdci není z těch myšlenek nějaké napětí. Ta mysl není to Já. Je oddělená. Když máte uvnitř sebe klid a žádný rozruch, To je ten zážitek Já.

Vidíte myšlenky… vidíte své myšlenky odděleně. Pokud jste takto odděleni od svých myslí, a máte klid, to je zážitek Já. Buďte mírem, dívejte se dovnitř, je tam pozorovatel. Je tam ten, kdo prožívá. Nejsou tam myšlenky, žádný vzruch, jenom prázdnota.Ale je tam pozorovatel, je tam ten prožívající. Tohle je přirozená meditace, tady nevyvíjíte žádné úsilí.Uvnitř je ten pozorovatel. Ten pozorovatel je falešné já, ten pozorovatel je to ego.Pokud máte v sobě klid, tak to ego nemá sílu vytvářet nějaký rozruch nebo myšlenky. Milost tomu egu nedovolí, aby něco vytvářelo. Tenhle klid je ta nejvyšší moc.Vy jste v tom klidu, vy jste v Já, ale je tam pozorovatel…

Pokud ztratíte svůj klid, tak ego okamžitě vytvoří tolik myšlenek.. pozorovatel vytvoří množství myšlenek. Pak ten pozorovatel se stane myšlenkou a už se nevidíte. Abyste toho pozorovatele viděli, musíte být šťastni a musíte mít klid a musíte mít tu milost Já. V hlubokém spánku nemáme tělo a není tam svět. Ale v tom hlubokém spánku není pozorovatel, není tam vědomí.Je to stejné jako hluboký spánek… Nejsou tam myšlenky, prázdnota…ale tady je vědomí, klid a vědomí… prázdnota… a nepřítomnost pozorovatele… Tomu se říká realizace Já. Takže je nutná praxe k odstranění našeho falešného já. Je třeba cvičit, k odstraňování naší mysli.Přímá metoda je, když to ego vstoupí do Já. Pak nemáme žádné propojení s myslí. Když to falešné já je připoutáno k tělu s myslí, tak máme najednou tělo a svět. V tom Já není žádný problém. Když jsme v Já, myšlenky nejsou žádným problémem, mysl není problém.

Je mysl a Já a mezi nimi povstává ego, to falešné já. Když se ego propojí s myslí, tak vznikne tělo.

Když se falešné já spojí s Jástvím, tak přestane existovat a spočívá v tom Já a není tam už nikdo, kdo by něco vyráběl.Takže tělo není a svět není… je tam holá pozornost vědomí.Když máte tu pozornost, tak to falešné já nemůže vylézt. Když ztratíte pozornost, tak okamžitě to falešné já vyleze a z něj všechny myšlenky, pak vy jste zase ta mysl, to tělo a není žádné řešení.Takže bytí, klid a ticho. Když povstane myšlenka, pozorujte ji s plným vědomím. Pozorujte své myšlenky s plným vědomím.To plné vědomí nedovolí, aby se myšlenky pohybovaly, to plné vědomí nedovolí vzniknout dalším myšlenkám. Pozorujte svou mysl s plným vědomím. Tak začnou pomalu myšlenky a mysl ubývat.Všechny myšlenky jsou iluzorní, takže pak ta pozornost odstraňuje všechny myšlenky. Plné vědomí odstraňuje vaše myšlenky, ale musíme mít plnou pozornost zaměřenou na mysl.Nějaká myšlenka zplodí třeba nějaký problém. Pak jste ztratili pozornost, je tam okamžitě falešné já a falešné já vytváří tu myšlenku.

Ramana Maharshi měl zážitek smrti… všechny myšlenky zmizely, zbylo jenom ego.

„Aha, tohle je hlavní příčina všech myšlenek…“ a pak měl zážitek smrti… to znamená: ego zemřelo, přestalo mu tlouci srdce, dech ustal, krev přestala kolovat, ego zemřelo… Měl plnou pozornost, plné vědomí i po smrti těla. Mysl byla mrtvá…ego bylo mrtvé… to byla okamžitá realizace Já… „Já neznám smrt, já jsem to Jáství, já jsem všude, to Já je v každém člověku.“ Pak pohleděl na svět… všude jen Já… protože ego zemřelo. Pak řekl: „Když máte to ticho a neruší vás myšlenky, tak zaměřte pozornost na pozorovatele. Neztraťte tu pozornost!“ Udržujte ostrou pozornost! Když ji ztratíte, tak hned spíte. Když tu pozornost ztratíte, okamžitě to falešné já vytváří spousty myšlenek.Když ztratíte pozornost, pomalu přijde spánek. Zapomnění je spánek Pozornost… to není stav bdění, to není snění, to není hluboký spánek. Je nad těmito třemi stavy. To je pozornost, to je vědomí.Pak je tam jenom pozorovatel.

Zeptejte se: kdo jsem já?

Není tam tělo… Není tam jediná myšlenka… je tam jenom klid a je tam pozorovatel. Ten pozorovatel je to falešné já.Tak teď, v ten moment, se dotazujte přímo: Kdo je ten pozorovatel? Kdo je ten pozorovatel?

Kdo jsem já?

Vy se teď ptáte přímo toho falešného já a ono nemá šanci uniknout, ego nemůže nikam utéct.Když se ho přímo zeptáte, toho falešného já, pak všechny vaše myšlenky zmizí, zemřou. Pomalu shoří celá vaše mysl, vaše bdění, snění, včetně vašich životů. Pozornost je ta síla já, ona moc Já.Když se zeptáte: „Kdo jsem já?“ tak se spaluje celá vaše mysl, včetně všech myšlenek, protože se ptáte přímo na sebe s milostí Já. Ta milost vás požehná, takže pak máte sílu se ptát sami sebe.

Zeptejte se: Kdo jsem já?

A to falešné já okamžitě odpoví: já jsem tohle tělo..Ne, vy nejste tohle Tělo! To tělo neexistovalo před narozením a nebude existovat po smrti a v hlubokém spánku také to tělo není.Takže hned víte, že ta odpověď pochází od ega. Nevěřte! Když tomu uvěříte, tak jste se zeptali a sami jste si odpověděli. To je obří iluze… Na žádnou odpověď v tuhle chvíli nehleďte!

Kdo jsem já?

V hlubokém spánku nejsem… před narozením kde jsem byl? po smrti nebudu…Tohle falešné já je hlavní příčinou všeho stvoření. Tak kdo jsem já? Tahle otázka se přímo ptá ega.Není jiná metoda na přímé odstranění ega.Ramana Maharshi řekl: „Tohle je přímá metoda k realizaci Já. Je přímá a snadná, a jiné metody pomáhají k pročišťování mysli. Očištěná mysl má potom schopnost dotazovat se po Já.“Ti, které zajímá dotazování po Já, jsou velmi pokročilí lidé. Ti, kteří mají v srdci klid, to jsou vyspělé duše. Pro tyto oddané je to velmi snadné.Tady není potřeba mysl… váš život tady nehraje roli… vaše Srdce je třeba! Vaše Srdce není mysl. To Srdce je to Jáství, to Já.A do toho Srdce vstoupíte otázkou: Kdo jsem já? Tahle otázka vždycky pomáhá k destrukci vaší mysli. Ten vnitřní klid bude ničit vaši mysl nepřetržitě bez vašeho vědomí a bez vašeho úsilí.

Pozorujte svou mysl s pocitem štěstí nebo klidu a pak vaše mysl bude automaticky spálena a klid se rozšíří a ego začne umírat. Ego je zdrojem všech myšlenek, ego je zdrojem všech zrození.Když to ego zabijeme, není tam mysl… žádné zrození žádná smrt…

Jste stále. To je realizace Já.Takže přímá otázka: Kdo jsem já?

Když máte pocit klidu, pozorujte mysl. Odděleně., Nespojujte se s myslí, nenechte se strhnout, myšlenky tam plynou… nepřipoutávejte se k nim, neztraťte svůj klid.Pokud se jakákoliv myšlenka k vám připoutá, může to způsobovat problém. Okamžitě zase mějte plnou pozornost a ptejte se: kdo jsem já?Pozornost na myšlenku.Pokud se soustředíte na jedinou myšlenku, pak nebudou povstávat žádné jiné myšlenky. Vaše falešné já vidí jenom tuhle jedinou myšlenku.Vaše soustředění je tedy zaměřené na jednu myšlenku.S plnou pozorností pak nemohou vzniknout žádné další myšlenky a pak tahle samotná myšlenka pomalu mizí… Zbude jenom Já.Díváte-li se na film na plátně. Když zrovna běží film, tak nevidíte plátno.Když jste tou myslí, tak všechny myšlenky plynou na Já. To Jáství je to plátno, myšlenky jsou ten film.Takže od narození až po smrt vidíte tohle svoje kino, ale to Já nikdy nevidíte, protože teď jde film. Ale bez toho plátna by žádný film neběžel.Kdyby nebylo Já, neexistovala by mysl. Bez Já byste neviděli žádné scény ve své mysli.Uvidíte-li to plátno, okamžitě chápete: Tohle je přece film to je iluze, to není realita.Takže když máte ten zážitek Já, tak hned vidíte: mysl je jenom iluze, je to jen výtvor, ta mysl nejsem Já.

Já nejsem tahle mysl… pak můžete mít prožitek : Já jsem to Jáství… protože Já jsem.. Já jsem… Já jsem vždycky…Já jsem v bdělém stavu… Při snění: Já jsem… Ve spánku: Já jsem… Hlubokém spánku: Já jsem… Jsem pořád… To Já jsem není mysl, není to tělo, není to svět. To Já jsem to je to vědomí, to je ta plná pozornost. Po odstranění ega tam zbude to Já.

JÁ JSEM TO. To je plná realizace Já.

Slyšíte zvuky, slyšíte mluvení… ale ve vás to nevyvolává žádný rozruch. Uvnitř trvá klid. To je pozornost.Pokud nemáte tu pozornost, je to stejné jako spánek. Takže vždycky, když meditujete, musíte mít pozornost, vnitřní klid. Žádný vnitřní neklid. Nesmíte být připoutáni k myšlenkám uvnitř.To je dokonalá meditace.Milost neustále pracuje na tom, aby zničila vaši mysl.

 222 total views,  3 views today

Rubriky
Sri Brahmam

Co je to mysl? díl 1.

Žijeme myslí. Co je to ta mysl? Bdění, sen všechny naše pocity, všechny naše zážitky, touhy, dojmy tendence, naše štěstí, starosti, smutek, zloba, lakota, žárlivost, pýcha, identifikace s tělem, celý svět, každá věc… je jenom mysl.Mysl se tolik mění. Během dne prožíváme tolik věcí po celý svůj život, tolik napětí, tolik rozruchu v mysli, smutek. Takže náš život se stává problémem. Proč máme ten problém?Máte peníze, práci, přístřeší, jídlo, všechno máte, ale nemáte pocit naplnění. Máte tolik tužeb, tolik tendencí a snažíte se odstranit svoje problémy skrze knihy, skrze různé rady, skrze různé guru… ale ten problém není ve světě.Tenhle svět byl stvořen Bohem velmi krásným způsobem.Všechno je Bůh. Ten svět je podle vaší mysli. Mysl to znamená myšlenky.Teď myslíte například na svého syna, to je jedna myšlenka. Chcete jet na letiště, to je také myšlenka. Díváte se na zahradu, to je myšlenka. Škola, auto, televize, měsíc, slunce les, slon, květiny, voda…. Všechno je myšlenka.Tenhle svět známe skrze myšlenky. Každá myšlenka je mysl. Kdyby nebyla myšlenka, nebyl by ani svět. Bez myšlenek nemá nikdo žádný problém.Cokoli, co známe, k čemu cítíme nějaký pocit, je všechno vytvořeno myslí.Když spíme hlubokým spánkem, není tam mysl, nejsou tam myšlenky, není tam svět.Když se vzbudíme, vyvstává mysl, okamžitě nastane stav bdění a automaticky vidíme tenhle svět. Jak tenhle svět vidíte? Jenom skrze své myšlenky.Teď vidíte jenom tuhle místnost a když tam nejsou žádné jiné myšlenky, tak vaše mysl se stane touhle místností.Jste tady, ale myslíte zrovna na svoji práci… Jste tady, ale když myslíte na svoji práci, tak vaše mysl tu není. Vaše mysl vytvořila další myšlenku, další scénu. Teď tu tedy nejste. Kde jste? Vy jste u sebe v práci. Jste to, co je myšlenka. Když máte nějaké starosti, problémy, jdete do restaurace, nebo jdete za známými, nebo do kina, nebo čtete knihu, nebo jdete do parku.

Co tam jde? Jenom myšlenka, vaše mysl. Když máte nějaký problém, tak jdete někam jinam, abyste odstranili svůj problém. Ten problém je ve vaší mysli.Když jdete někam jinam, tak to není řešením. Je to jenom dočasná úleva, protože ten vjem ve vaší mysli je příliš silný. Kdyby ten vjem byl slabší, je snadné ho odstranit. A pak můžete mít pocit štěstí. Pokud jste uvnitř plni vjemů, pokud je vaše mysl plná různých tužeb, tak ať jdete kamkoliv, ať navštívíte jakékoliv krásné místo, nebo čtete jakoukoliv knihu, stejně vám to nepomůže s vaším problémem.Ostatní vám s tím problémem nemohou pomoci, nemohou vám pomoci ani peníze, ani vaše rodina a vaši známí, protože ty problémy vytváříte sami vlastní myslí, vlastním přemýšlením.Když hodně přemýšlíte o nějakém člověku, o nějakém problému, o nějaké věci, tak ten problém se den ode dne zvětšuje a řešení se nedostavuje. Tohle je chyba vaší mysli.Naříkáte, máte strašné starosti. A odkud přicházejí? Odkud přichází ten nářek a ty starosti? Přichází k vám zvenčí? Ze světa? Je tam nějaká příčina vašich starostí? Ta příčina zmizí třeba po šesti nebo sedmi dnech, ale ten problém vytváříte tím, že o tom tolik přemýšlíte. A kdo to odstraní? Každý člověk má tolik problémů, starostí, napětí. Nikdo ve světě nezažívá pocit štěstí. Proč? Přišli jste snad na svět kvůli neštěstí? Abyste byli smutní? Váš přirozený stav je štěstí.Váš přirozený stav je klid. Když jste byli děti, měli jste snad problémy? Měli jste snad nějaké potíže? Každé dítě se přece jen směje a směje… Každé dítě má přece ten pocit klidu, protože nepřemýšlí. Problém je ve vaší mysli.Takže meditace, dotazování, jakákoliv duchovní metoda vede jenom ke štěstí a klidu. Ten klid a to štěstí lze dosáhnout dotazováním po Já.Ten kdo se ptá své mysli, ten určitě dosáhne štěstí a klidu. Jak? Usínáme ale nespíme.

Proč? Máme v sobě tolik napětí, tolik myšlenek…. Po několika hodinách se naše mysl pomalu vyprazdňuje a teď usínáme.Ten spánek přichází velice přirozeně. Bez našeho vědomí a bez našeho úsilí, přijde hluboký, bezesný spánek. Není v tom žádné naše úsilí ani o tom nevíme.Ten hluboký spánek je velmi přirozený. Nevíme o světě, nemáme tohle tělo, nemáme mysl. Kam jsme se poděli? Kde jste v hlubokém spánku? Víte kde jste? Víte při tom něco o svém těle? O světě? Nebo o své mysli? Vyvíjíte nějaké úsilí, abyste se potom probudili?V hlubokém spánku jste vstoupili do té nejvyšší moci přirozenou cestou. V hlubokém spánku má každý pocit štěstí a naplnění. A tělo si také odpočine. Když mysl a tělo nemají žádné myšlenky, tak velice přirozeně k nám přijde štěstí a klid. Duchovní metoda musí vést skrze vaše úsilí pouze ke štěstí a klidu. Musíte se pořád snažit dosáhnout pocitu štěstí a klidu Vy říkáte, že jste to tělo. Vy říkáte: „Tohle je moje mysl.“ Vy říkáte: „Tohle je svět.“ Tělo, mysl a svět, tato trojice v hlubokém spánku mizí. Není tam. Když zažíváte pocit klidu, tak také zmizí vaše tělo, vaše mysl a svět. Když naplníte své touhy, okamžitě vstupujete do Já, do Jáství, ale nevíte o tom. Pak tělo, svět a mysl zmizí a okamžitě každý člověk má pocit štěstí. Ale pak hned zas vyvstává další myšlenka. A tak ten pocit štěstí ztrácíte. Zase máte tolik starostí a napětí. Tak kde je to štěstí? Je v domě? V manželce? V manželovi? V dětech? Ve vodě? Někde? Když naplníte nějakou tužbu, tak vaše mysl se vrací do Já a v ten moment máte pocit klidu a štěstí.Nikde žádné štěstí není, ale vy to špatně chápete. Kdyby nějaký předmět v sobě skrýval to štěstí… Řekněme, že se vám líbí nějaká fotografie a jste šťastní při pohledu na ní.Jsou snad všichni šťastní z té fotky? Ne. Někomu se ta fotka nelíbí. Někomu to štěstí nepřichází…. Ta fotka vám navodí pocit štěstí podle toho, jakou máte touhu nebo představu.Každý člověk má tedy to chvilkové štěstí, když naplní nějakou touhu nebo nějakou ideu, ale v té věci samotné štěstí není. Kdyby nějaký předmět na světě obsahoval to štěstí, tak tu věc hned bude chtít každý koupit. Nic takového neexistuje.Mír ve světě neexistuje, štěstí není ve světě, je naší vlastní přirozeností. Protože už jako děti jsme byli šťastni. Ale od malička jsme začali naplňovat mysl zbytečnostmi, různými nepotřebnými myšlenkami. Máte mysl plnou zbytečných myšlenek. Naše Srdce je tolik překryté. Je tam tolik odpadků…Každá ta myšlenka překrývá vaše štěstí. Každou myšlenkou si vytváříte nějaké hranice a pohybujete se jenom v rámci těch hranic a to vám nemůže přinést žádnou trvalou radost. Tohle není opravdový život.Náš přirozený stav je vždycky klid a štěstí. V tomhle světě žádný problém není. Žádný smutek, žádné problémy, protože Bůh stvořil tenhle svět pro naše štěstí, pro naši realizaci Já a pro náš klid. Vaše mysl se vzdaluje daleko od Boha uvnitř vás. Tím, že se identifikujete s tělem a tím, jak se snažíte naplnit své touhy, se vzdalujete od vlastního klidu, od Já. Vaše mysl se vzdaluje od Já podle vašich představ, podle vašich tužeb. Nikdy nepřemýšlíte o své mysli. Vy přemýšlíte o nějaké zemi, přemýšlíte o svých přátelích… Vždycky přemýšlíte o ostatních, přemýšlíte o své rodině, přemýšlíte o všem kromě své mysli. Ne. Problém je ve vaší mysli. Problém je uvnitř vás. Musíte pozorovat svou mysl. V hlubokém spánku se naše mysl smísila s Já. To Já, to Jáství, ta nejvyšší moc vládne vesmíru.Je ve vás, uvnitř. To je to Srdce. Ne srdce jako orgán. To je to Já.V hlubokém spánku jste v Já. Když se probudíte z hlubokého spánku, okamžitě nejprve vyvstává ego. To ego vytváří najednou milióny myšlenek a my vidíme tuhle mysl a vidíte své myšlenky, ale Já nikdy nevidíte. Proč? Mysl totiž může vidět jenom myšlenky a svět. Mysl nikdy nemůže vědět odkud pochází. Ego vylézá ven zevnitř z našeho Srdce, ale my to nevidíme. Vy víte jenom, až když ty myšlenky vylezou. Vy znáte jenom myšlenky a skrze ty myšlenky pak znáte svět.Takže všechny myšlenky povstávají z ega. Všechny ty myšlenky nám způsobují problémy a potíže. Máme milióny myšlenek. Snažíte se nějakou myšlenku odstranit. Ale co ty ostatní?Když máte nějaký problém se svým nepřítelem a myslíte na to, nebo když vidíte hada nebo nějakou šelmu, tak se vás zmocní strach a snažíte se toho zbavit. Nebo máte nějaký problém v rodině a snažíte se ho odstranit.Tohle je jenom pár myšlenek, a co problém těch ostatních miliónů myšlenek? Každý člověk se snaží odstranit nějaké problémy skrze mysl, ale mysl sama ten problém vytvořila a nemá žádnou moc ten problém odstranit, protože tam není někdo druhý, kdo by jí pomohl. Vy přemýšlíte a přemýšlíte a z toho pochází spousta potíží a problémů. A kdo má ty problémy? Vy. Vaše mysl. A vaše mysl se teď pokouší ty problémy odstranit.Ale kdo vytvořil ten problém? Vaše mysl ten problém vytvořila. A je tedy možné zase myslí odstranit ten problém? Nikdy! To je bez šance!Potřebujeme tedy nějakou pomoc. A kde je ta pomoc? Je v knížce? Je ve vaší rodině? Je někde ve světě? Ne.Všechno to jsou přece myšlenky. Když budete číst knihu, tak zase jí rozumíte skrze svou mysl, skrze své myšlenky. Tak to je taky mysl.Když přemýšlíte jak, jak můžete ten problém odstranit… ten, kdo přemýšlí je také ta mysl, která nemůže odstranit problém. Takže žádné řešení není.Ale vaše mysl se pořád zabývá jinými věcmi a na ten problém postupně zapomenete. A ten problém nebyl vyřešen. Každý problém je permanentně vytištěn ve vaší mysli.My potřebujeme nutně Milost boží. Jenom síla Jáství, ta nevyšší Moc, která vede náš život zevnitř, Ona všechno ví. Ona zná každou myšlenku, Ona zná náš život kompletně od narození až po smrt. Pořád tu sílu máme uvnitř. Ve vašem Srdci je oceán klidu, ale vy nedokážete do toho Srdce vstoupit. To je jediný problém.Proč nevejdete do toho Srdce? Chodíte po světě a tolik vás zajímá ten svět. Kdybyste žili dvě stě let, pořád nepřichází žádné řešení. Život je pořád stejný, vždycky starosti.Náš život je pořád slabší a slabší. „Já už nechci žít, chci spáchat sebevraždu.“ Kdo tohle říká? To říká vaše mysl. Proč to vaše mysl říká? Kvůli vašim problémům, kvůli výtvorům vaší mysli. Máte snad v hlubokém spánku nějaký problém?

To Já je uvnitř. Každý musí zkusit vejít do toho Já. Mysl vylézá ven z vašeho nitra. Mysl se zase vrací do vašeho nitra.Realizace Já je velmi snadná, protože to máte v sobě. Proto je to lehké.Ta mysl vylézá z Já a vrací se do Já. Když spíte hlubokým spánkem a pak se vzbudíte, Nejdříve vylézá ego z Já. My to ego neznáme, Ale my tomu egu říkáme já, já já.Já jsem bohatý… Já jsem krásný… Já mám auto… Já mám tolik přátel… Já jsem génius… Já! Já jím. Já piju. Já všechno znám. Já jedu do Anglie Kdo tam jede? Já, já, já, já… Já dělám. Já jdu. Já také umírám… A co z toho? Takže tohle je to já. Tím já, je ego. Je to falešné já. Vytváří tolik myšlenek a my vidíme jenom ty myšlenky. A svět vidíme skrze tyto myšlenky. Celý váš život jsou jenom tyhle myšlenky. Náš život jsou myšlenky a tyhle myšlenky jsou mysl a mysl je iluze. Váš život je iluze. Vaše myšlenky jsou iluze. Váš svět je iluzorní. Vaše tělo je iluzorní. Všechno je iluzorní. Tak proč žijete? Jaký je smysl vašeho života? Každá myšlenka je falešné já, každá myšlenka obsahuje ego. Bůh je uvnitř.Bůh pozorně všechno pozoruje: „Vaše žádosti, vaše touhy,vaše skvělost ve světě to pro mne nic neznamená“ říká ten Bůh zevnitř.„Ty problémy jsou vaše, jen si v nich pokračujte. Když chcete vstoupit do Mého světa, tak odstraňte to falešné já. S tím falešným já ke mně nemáte přístup. Do Mého světa nemůže nikdy vstoupit s těmi věcmi. S vašimi myšlenkami, s vaším světem je tam zákaz vstupu.“Vstupte tedy dovnitř do sebe. Vidíte jenom spousty zrození, ale nikdy nechcete vstoupit dovnitř. Tolik lidí má tolik nějakých zážitků. Ne. Žádné zážitky nevedou k realizaci Já.Meditace, duchovní metody jsou třeba k tomu, abychom vešli do Já, k trvalému odstranění vaší mysli, vašeho problému.Aby se odstranily všechny problémy naší mysli, to není možné skrze žádnou osobu, jedině skrze milost Já. Pro realizaci Já je třeba štěstí a klidu. Štěstí je Já. Klid a štěstí jsou Jáství. Když jsme vzhůru, máme to falešné já, všechny naše vjemy byly zaznamenány v naší mysli.Když spíme a sníme, to falešné Já vytváří další svět. Ten sen přichází kvůli vašim touhám, Vašim tendencím a vašim dojmům.Ten svět tedy také vytváří to falešné já. Ve snu máte spousty pocitů, stejně jako když jste vzhůru. Jsou tam také. V tom snu si myslíte, že to je skutečnost.Spatřil jste lva, jak k vám běží, aby vás zabil. V tom snu křičíte… V tu chvíli si myslíte, že to je skutečnost. Přitom ležíte v posteli a spíte. Vaše tělo je tady, ani jste se nepohnuli, ale ve snu pádíte strašnou rychlostí. Pomozte mi! Běží ke mně lev! Lev mě chce zakousnout! Strašně se bojíte… Když se vzbudíte, lev tam není. Už tam nejste. Kam zmizel ten lev? Šel do lesa? Máte snad v domě les? Ne.Žádný lev. Je to jenom váš výtvor. To samé vidíte, když jste vzhůru. Koukáte se… Tohle je skutečnost, viděl jsem tygra, mluvil jsem s kamarádem.V tom snu jste také mluvil s kamarádem a myslel jste si, že to byla skutečnosti. Teď si myslíte, že to bdění je skutečnost. A co z toho je skutečné? Máte tolik zážitků, tolik se toho mění, když jste vzhůru. Teď spíte a sníte. Všechny ty prožitky a pocity ze dne zmizeli ve snu. Vstoupili jste do jiného světa, teď je tohle váš život, je to vaše skutečnost.

 338 total views,  2 views today

Rubriky
Sri Brahmam

Anonymní dopis mého života a hned takhle

V prvním lednovém týdnu jsem ve svojí poštovní schránce našel dopis, na němž nebyl uveden odesilatel. Uvnitř jsem našel útlý sešitek, velikosti standardní dopisní obálky. Modré desky, do nichž byl svázán text, obnášejí osm listů. Kdosi vyfotografoval Sri Brahmama při jeho poslední pražské návštěvě v srpnu minulého roku, na začátku té miniknížečky, před textem, se tedy setkávám s Mistrovým pohledem. Po ty tři uplynulé roky kdy nás Brahmam navštívil, jsem ho fotografoval, natáčel jeho satsangy na video a tak jsem měl to štěstí trávit v jeho blízkosti hodně času. Natočené materiály jsem pak digitálně zpracovával a dával dál. Říkám to proto, že jsem tak měl vlastně možnost pořád znovu Brahmama slyšet a vidět a všechny jeho promluvy jsem tedy zažíval opakovaně. Snad právě proto, když jsem se ponořil do textu toho pečlivě svázaného modrého sešitku jsem pochopil, že promluva, kterou ten neznámý odesílatel vybral je tím jediným, co teď opravdu potřebuji. Jedná se o esenci Maharišiho nauky, protože Sri Brahmam je jeho žákem. Připutovalo to ke mně jako zázrak, v tu nejvhodnější chvíli, ale co v tomhle životě zázrakem není. Chci poděkovat anonymovi který ten sličný sešitek vytvořil a zmíněný text přikládám. Myslím, že může být k užitku i někomu dalšímu, kdo si ho tu přečte, případně se do něj trochu (nebo i víc) zahloubá. Josef Šťastný.

Srdce je já Nalevo máme srdce – orgán, ale to není srdce. To srdce je vpravo. Ale i tu pravou stranu vytváříme myslí. Je to jenom kvůli cvičení. To srdce je všude. Mluva mezi dvěma Srdci je opravdové ticho. Srdce nemá žádné myšlenky. Ono pomáhá s myšlením a mluvením. Srdce spolu vždycky hovoří. Skutečná řeč je Ticho. Mluvení v sobě obsahuje spousty nápadů. Při mluvení vytváříme více či méně myšlenek. Mluvení vytváří protiklady jako láska a nenávist, Jestli se nám něco líbí nebo ne a podobně. Různé nápady v mysli se ventilují mluvením. V srdci není žádná myšlenka. Srdce proto stále trvá, nemění se, nemá žádné nápady. Proto může správně hovořit. Skutečná přednáška jde také do srdce. Myšlení, mluvení, naslouchání to je všechno ego. Skrze vaše mluvení vstupují vaše nápady ihned do mysli vašich posluchačů. Takže posluchač přijímá vaše nápady a návrhy. Ale to není skutečnost. Když mluvíte, nemluvíte skutečnost. Pak někdo jiný slyší vaše rady nebo vaší řeč, ale on tomu správně nerozumí, protože to nevychází ze zkušenosti Já, z prožitku Já. Mluvení je jenom přidávání nějakých nápadů. Ale to není skutečná řeč. Tohle mluvení je jenom dočasná záležitost a nic trvale neřeší. Nemluvit a být zticha. Když se mysl nehýbe, to je to Ticho. Pokud nevznikají myšlenky, to je to Ticho. Nejvyšší Ticho je Bytí. Žádné myšlenky, žádné mluvení. Zbývá tam jenom to božské Já. Nejvyšší Ticho neustále hovoří od Srdce k Srdci. To Ticho nám neustále pomáhá I se vznikem myšlenek a s mluvením. Není potřeba naše věci naplňovat skrze mluvení. Nemluvte zbytečně. Zbytečné mluvení je k ničemu. Pokud chcete mluvit, Musí v tom být něco dobrého pro ostatní. Hovořte klidně a s láskou. Ticho je lepší než mluvení. Nikomu neublíží, ani vám, ani nikomu jinému. Ramana Maharshi strávil spousty let bez mluvení. To Ticho je Božské Já. To Já je všude. Pokud jste neustále v Tichu, Pak vaše božské Já se všude rozšiřuje a pomáhá ostatním. Proto Ramana Maharshi byl neustále v Tichu. Svým Tichem přitahoval celý svět. To je skutečná mluva. Lidé se za Ramanou Maharishim sjížděli z celého světa, Ale většinou vůbec nepromluvil, jenom byl v Tichu. Protože On byl jenom božské Já. Jeden člověk se ho zeptal: „Proč nemluvíš?“ „Není třeba mluvit, protože nejdřív vyvstane ego, potom vyvstanou myšlenky a těmi myšlenkami mluvíme.“ Proto mluvení nevede o opravdovému řešení,k trvalé spáse. Myšlenka také není žádným řešením, Protože myšlenky vznikají z ega, protože ego nezná božské Já. Ego samotné je iluzorní. Takže mluvení je k ničemu Ticho je nejvyšší moc, Takže ego, myšlenky i mysl z něj vycházejí. Jenom Ticho pomáhá ostatním, aby nalezli klid a vnitřní mír a štěstí. A to je trvalé řešení, trvalá spása. Nějaké radění ostatním, učení a mluvení nejsou nic trvalého. Buďte v tichu! Potom ve vás povstane obrovská síla. Potom ta síla sama bude hovořit, pracovat a jednat. A všude bude jenom štěstí a klid. Božské já vládne tomuto vesmíru skrze Ticho. Ticho, to znamená: buďte v tom Já. Mějte neustále plnou pozornost. Nedovolte mysli provádět její aktivity. Odstraňte činnost mysli! Pak to Já bude vše provádět dokonalým způsobem. Ponořte se do Srdce bez jediné myšlenky. Najděte uvnitř sebe to Ticho. Najděte toho, kdo to Ticho pozoruje a chyťte toho pozorovatele. Chcete-li plné Ticho . . . Uvnitř je pozorovatel. Ten pozorovatel je ten hlavní problém. Ten pozorovatel ruší náš klid. Zničte toho pozorovatele! Pozorujte pozorovatele s plným klidem, bez dalších myšlenek. Ten klid je síla Já. Když tam nejsou žádné jiné myšlenky, pak ten klid zničí toho pozorovatele naprosto přímo. Přímo znamená, že v té chvíli musí být v nás jenom ten pozorovatel a to Já a žádné jiné myšlenky. Pak je to přímý boj mezi egem a božským Já. Toho pozorovatele zničíte klidem a bez jiných myšlenek. Pokud zničíte toho pozorovatele, pak tam nebude pozorovatel světa. Když zničíte pozorovatele, nebude tam pozorovatel vašeho těla, nebude tam pozorovatel a tedy ani pozorování. Pak i to vidění bude skrze Já. To je ta nejvyšší moc Já to je to nejvyšší Vědomí. Takže tělo, mysl i svět, ty tři zmizí. A to je svoboda. A to je Osvobození. To je Spása, to je Osvícení to je Samota, to je ten Bůh. Žádná smrt, žádná změna, žádný pozorovatel, Žádná scénka, žádné zážitky, žádná skvělost, Žádné zázraky, žádná zrození, žádná smrt. Na svět jsme přišli proto, abychom poznali zkušenost Já. Všechny ostatní věci, všechny ostatní záležitosti jsou jenom iluzorní. Každá naše práce, každá naše myšlenka musí vést k realizaci Já. Všechny řeky tečou do oceánu. Když řeky vstupují do toho moře, tak ztrácejí svá jména a své podoby. Když se smísí s oceánem, už ty řeky nejsou. Božské Já je oceán. Všechny myšlenky povstávají z ega. To ego vychází z Já Když své ego zničíte, Pak všechny myšlenky se smísí s Já. Pak nebudou už mít jméno, nebudou vznikat. Pak je tam jenom oceán božského Já a žádné myšlenky. To Ticho vám pomáhá. Ticho je přirozený stav. Ono nepřichází z vašeho úsilí, To ticho prostě je. Jakýkoli zážitek přijde a zase odejde, ale to ticho není zážitek mysli. Jakýkoli vjem přichází do mysli a zase mizí. Tohle není prožitek mysli a proto to trvá déle. Dlouhodobé prožitky nejsou z mysli, jsou naším přirozeným stavem. Říkali jsme si o dotazování po Já, už čtrnáct dní. Tělo neříká o sobě: „Já jsem tělo.“ Svět nikdy neříká: „Já jsem svět.“ Ani vaše smysly zrak, sluch, čich, hmat, chuť, nikdy neřeknou: „Já jsem zrak.“ Nebo „Já jsem sluch.“ Kdo říká: „Tohle je svět.“ Já říkám: „Tohle je svět.“ Svět sám neříká: „Já jsem svět.“ Vy říkáte: „Tohle je svět.“ Já říkám. Co to je to já? Tělo neříká: „Já jsem tělo.“ Kdo to říká? Já . V hlubokém spánku není žádné já, Není tam ani tohle já, ani tělo, Nejsem tam a není tam ani svět. Já jsem to tělo a já jsem ten svět. Svět nemá žádný problém, ani vaše tělo ne. Svět nemá žádné problémy A vaše tělo také nemá žádné problémy. Takže ve světě žádný problém není, ani ve vašem těle ne. Ten problém je tohle falešné já. Každý člověk se snaží řešit problémy myšlením. Myšlenky se mění a vy myslíte, že jejich řešením je mysl. Ale je tam pořád to falešné já. Nesprávné já vytváří problémy v těle i ve světě. A my tedy přemýšlíme o těle a o světě a ne o tom nesprávném já. Ve světě, ani v těle, ani v božském Já není žádný problém. Božské Já je pořád stejné. Falešné já je připoutané k tělu, falešné já je připoutané ke světu. Takže, ten problém je ta připoutanost. V hlubokém spánku není žádná připoutanost. Odstraňte připoutanost k tělu a ke světu svým úsilím. Připoutanost je jenom kvůli falešnému já. Máte-li klid, pak nejste připoutáni k tělu, ani ke světu. Myšlenky tam jsou. Ale nejste k nim připoutáni. Pokud je tam falešné já – okamžitě připoutanost. Takže vždycky, když jste k něčemu připoutáni, je to proto, že je tam falešné já. Když nejste připoutáni k ničenu, je tam klid, nebo božské Já. Každý zná zážitek Já, ale neví, že je to božské Já. Štěstí, radost, láska, naplnění – – to jsou projevy božského Já. Ale my tyhle zážitky okamžitě zase ztrácíme, takže nerozumíme plně tomu božskému Já. Ono je v nás pořád, neustále pracuje. Nikdy nepřichází, ani neodchází. Vnitřní klid je to Já. Za tím klidem nic není. Vnitřní klid je božské Já. Přemýšlejte sami o tom klidu. Ten klid je sám o sobě, nepřichází díky vaší mysli nebo díky vašemu úsilí. To jenom mizí naše mysl a naše úsilí a nejsme připoutáni k myšlenkám. Takže naše nepřipoutanost k myšlenkám a nepřítomnost úsilí – – tím získáváme klid. K realizaci Já nepotřebujeme ani žádné myšlenky, ani žádné úsilí. Musíme být nepřipoutaní. Nepřipoutanost k mysli a egu. Ta nepřipoutanost je ve vnitřním klidu přirozená. Pokud přemýšlíme o svém těle a o světě, pak není šance ty myšlenky odstranit. Takže buďte v klidu. Není třeba nějak mysl odstraňovat. Řešením všech našich životních problémů a problémů s myslí je vnitřní klid. Vždycky je tedy důležité rozšiřovat ten vnitřní klid. Na to rozšíření vnitřního klidu není třeba nějaké činnosti nebo nějakých myšlenek nebo nějaké práce, protože vnitřní klid je náš přirozený stav. To jenom vaše nápady a myšlenky neustále překrývají ten vnitřní klid. Je lehké, dosáhnout vnitřního klidu, pokud přestaneme přemýšlet o svém těle. Pokud pomyslíte na své tělo, svůj klid okamžitě ztratíte. Tělo je jenom nástroj mysli. Mysl je nástroj ega. Ego je nástroj božského Já. To všechno se vyřeší vnitřním klidem. Vnitřním klidem se vyřeší i smrt. Pokud máme klid nezávisle na těle, působí obrovskou silou. Každou práci pak děláme s plnou silou. S vnitřním klidem je velmi snadné dělat jakoukoli práci radostně a neunavíte se při ní, protože to pracuje duchovní síla. Když máte klid, není třeba se modlit. Není třeba nějakého Boha, když máte vnitřní klid. Není třeba mít nějakého Guru, když máte vnitřní klid. Guru a Bůh vám dávají ten klid. Guru a Bůh nemají žádnou podobu ani jméno. Ten vnitřní klid, to je Guru a Bůh. Ten vnitřní klid je Guru. Ten vnitřní klid je Bůh. Ten vnitřní klid je božské Já. Ten klid je božské Já. V tom vnitřním klidu nevytvářejte žádné myšlenky. Okamžitě je pozorujte. Pokud vznikne, ihned se pokuste tu myšlenku odstranit, Protože ta myšlenka překrývá váš klid. Pokud jí odstraníte, pak ten klid pořád trvá. Myšlenky jsou dočasné překrytí. Pokud máte plnou pozornost, pak vaše mysl to Já nepřekrývá. Pokud se zapomenete, Tak okamžitě vám mysl překryje váš klid, vaše Já. Do té chvíle, než budete mít nepřetržitou zkušenost vnitřního klidu, musíte se pořád snažit. Potom, co odstraníte svojí mysl, je to velmi přirozené a není třeba vyvíjet dalšího úsilí. Na ten vnitřní klid není potřeba mít nějaké zkušenosti, nějaké zážitky. Žádné tělesné zážitky pro ten klid nejsou třeba. Ten klid je uvnitř vás. Na ten klid nepotřebujete tělo. Svět vám klid nemůže poskytnout, tak ani svět nepotřebujete ke klidu. Mysl vám nikdy klid neposkytne, tak mysl také nepotřebujete ke klidu. Rozšiřujte neustále svůj klid, pak vám dojde, že jste Bůh. Mysl nikdy neví, že jste Bůh, protože mysl je iluzorní. Jenom ve vnitřním klidu a míru víme, že já jsem To, já jsem Bůh. Ale plné vědomí Božství není ani ego, ani mysl. Nemáme myšlenku, nemáme paměť, nepřemýšlíme již dvě hodiny. Myšlenky plynou, aniž by zanechávaly jakoukoli vzpomínku. . . Uvnitř nás máme požehnání, proto nevnímáme čas. . .

 274 total views,  2 views today