Rubriky
Sri Brahmam

Zvuky Ticha

Pradeep Krishnan potkává Sri V.V. Brahmáma, džnána jogína, který dosáhl osvícení pouze díváním se na portrét Sri Ramana Maharišiho z Tiruvanamalai. Asi před rokem jsem procházel knihovnou Ananda Ašrámu v Kanhangad v Kerale a listoval v knize Plány k Osvícení – moudra Mudrců od Johna Davida ( předtím Swamiho Premanandy), která okamžitě upoutala mojí pozornost. Obsahovala autorovy rozhovory se 16 indickými Mistry na téma Advaity ( neduality),především zaměřené na učení Bhagavána Šrí Ramany Maharišiho. Okamžitě jsem začal knihu číst.Byl jsem ohromen ze zkušeností, líčených různými mistry a v té chvíli jsem se rozhodl navštívit každého žijícího mistra z tého knihy, jednoho po druhém.

Později jsem se dozvěděl, že jeden z Realizovaných Mistrů, Šrí V.V.Brahmam, muž rodiny a školní učitel, založil v roce 1982 Ašrám Bhagavána Šrí Ramany Maharišiho na předměstí Tadpatri, města v Andhra Pradéši.Po získání jeho souhlasu se mnou udělat rozhovor, jsem vyjel do Tadpatri, 14. srpna, 2016. Když jsem vstoupil do rozlehlého jednoakrového prostoru ašrámu, ovanul mne příjemný, chladivý vánek, zelenající se vysoké stromy všude kolem, zpívajíci ptáčci a nádherná zahrada plná barevných květů mne okamžitě naplnili klidem.Na pár okamžiků jsem se cítil jako v dávnověkém epickém ašrámu. Narozen v roce 1944 jako druhé dítě Šrí Varada Veeraha a Varady Narsammy v Tadpatri, měl Šrí Varada Veera Brahmam ohromnou duchovní zkušenost už jako 25 – letý, během jeho pobytu v Šrí Ramana Ašrámu, v Tiruvannamalai.Mladý školní učitel dosáhl Poznání Nejvyššího Jáství díváním se na obrázek Bhagavána Šrí Ramany Maharišiho. Celý jeho život se transformoval: všechny tendence, touhy a připoutanosti byly jednou provždy zničeny Milostí Nejvyššího Jáství. Od té doby je Svodný od emocí, pocitů, strachu a neklidu. Říká : „ Poté zůstal jen dokonalý Klid a Svoboda“. Brzy nato, lidé ze všech koutů světa začali přicházet k Nanovi, ( v jazyce Telugu „otec“) jak je láskyplně Šri Brahmám oslovován od oddaných, hledajících duchovní vedení. T.Kishore Kumar, oddaný Šrí Brahmáma již přes deset let, řekl: „Kdokoliv přjde k Nanovi, zažívá hluboké vnitřní ticho, mír a blaženost. Nejsou slova, které by tento Klid mohli popsat, nazývejte je Božské Já, Bůh, anebo Láska. Již dlouhá léta, cizinci, především lidé z České Republiky, Německa, Dánska a Polska začali přijíždět do ašrámu. Během posledních 11 let, Šrí Brahmam a jeho syn Šrí Ramana Mahesh navštěvovali každoročně Českou Republiku, za účelem Satsangů. Když jsem se jej zeptal, co cizince tak přitahuje na jeho Satsangy, řekl: „Nevím. Když někdo přijde poprvé, zažije ohromný Klid a je pak šťastný. Pak se slovo šíří rychle.“ Mimo pravidelných Satsangů Šrí Brahmáma, se ašrám zabývá různými charitativními aktivitami, jako Jídlo pro Chudé, lekce klasického a náboženského tance, poradenství v oblasti rodinných problémů, zajišťování jídla a příbytku pro sádhuy a chudé. Ašrám také provozuje bezplatnou školu pro chudé děti a sirotky a domov pro seniory vzdálený asi 15 km od Ašrámu.

Výňatky z exkluzivního rozhovoru se Šrí V.V.Brahmámem: Řekněte nám, prosím, o vaší duchovní cestě. Od dětství jsem přemítal o smyslu života. Když každý jednou umře, co je smyslem a účelem života? Takže jsem chtěl vědět, co je možno udělat, abych unikl smrti. Když mi bylo asi 6 let, mantra „ OM Namah Šivaya“ povstala spontánně v mém srdci a já ji začal pořád u všeho zpívat. I když jsem nikdy nečetl žádnou duchovní knihu, v 9 letech jsem jsem se odevzdal Bohu. Nepotkal jsem žádného Gurua, ani nepraktikoval žádnou sadhanu, kromě přirozeného a spontáního vnitřního zpívání mantry Šivy, které trvalo 15 let. Ve 25 letech jsem uviděl portrét Ramany Maharišiho u přítele doma. V té chvíli jsem byl tak mocně přitahován tímto obrázkem, že jsem brzy nato jel do Šrí Ramanašrámu v Tiruvanamalai, položeného na úpatí Svaté hory Arunáčaly. Duchovně jsem byl čistý mladý muž – neovlivněný žádným Guruem ani filosofií, kromě neustálého zpívání mantry uvnitř. V meditační hale ašrámu jsem si sedl před zvětšenou podobiznu Ramany Maharišiho a intenzivně se mu díval do jeho soucitných očí a v duchu jsem vyřkl: „Dej mi Osvíceni anebo mi dej Smrt. Nic jiného již nechci. Když nemám kapacitu dosáhnout Seberealizaci, tak si vem tento život. Nemám touhy, život pro mne nemá žádnou cenu.“ Tiše jsem tam pak seděl, plně odevzdávajíce své Srdce Šrí Ramanovy. Nato se můj dech a myšlenky začaly zklidňovat a po několika minutách se všechny myšlenky a dech zastavily. Tělo zmizelo. Jako bych býval umřel. Po několika minutách, mne mocná Síla vtáhla dovnitř a upadl jsem na zem. Pak nevím, co se dělo dál. Po nějaké době se začal vracet dech a nabyl jsem vědomí. Myslím, že u první návštěvy ašrámu jsem poznal Nejvyšší Božské Vědomí. Jste Osvícený? Sebe – Realizovaný? Nemůžu zřetelně říct, zda – li byla moje zkušenost osvícením. Tak jako tak, bylo to celé za myslí a pak jsem dosáhl absolutního Klidu, Štěstí a Vědomí. Celé se to odehrálo jako sen. I když jsem tuto zkušenost pak již nezažil, od toho dne, do tohoto dne a této minuty, žiju v nepřetržitém Míru a Bdělosti. Poté mysl již nebyla problém, ani myšlenky anebo duality existence, díky této Bdělosti a Síly uvnitř mne. Nemám problém se životem, s lidmi anebo s myšlenkami. Co je cílem lidského života? Je pravda, že každý musí dosáhnout Osvícení? Cílem všech lidských bytostí je zůstat svědkem ke všem událostem kolem nich. Jinými slovy, člověk by neměl mít problém s dualitou existence, s dobrou ani se špatnou, krásnou anebo ošklivou, šťastnou anebo smutnou. Člověk by neměl být připoután ani nepřipoután k ničemu a nikomu. Místo toho, by měl zůstat v Bdělosti, která neposkytuje prostor pro rozrušení. Jak může člověk dosáhnout takového stupňe? Ve Vašem případě se tak stalo z Boží Milosti. Ale co my, obyčejní lidé? Pochopte, že my všichni jsme součástí a kouskem té Nejvyšší Síly, která v nás neustále pracuje. Někdo bez ustání praktikuje, dle jeho vlastního vnitřního temeperamentu, s naprostou důvěrou v Boha anebo v jeho Gurua. Jakákoliv metoda, která vede hledající ke klidu a štěstí je vítána. Zároveň je nutné si uvědomit, že Svrchovaný Stav není možné dosáhnout pouze vlastním úsilím.Teprve, až se člověk připraví na Milost Nejvyšší Síly, se tomu tak stane. Co je jádrem Vašeho učení? V životě člověka musí neustále vládnout trvalý mír a štěstí. To je skutečný anebo pravdivý život. Když je někdo nešťastný a nemá vnitřní klid, v zásadě neporozuměl pravé Skutečnosti ležící za existencí. Takovou úroveň můžeme dosáhnout buď praktikováním nějaké sadhany, zvolené dle zralosti mysli člověka anebo úplným odevzdáním se životu. V některých případech je sadhana možná díky Nejvyšší Milosti a v jiných zase Milost vede k sadhaně. Nakonec však všechny metody zmizí a dovedou vás k bdělosti, prosté jakéhokoliv úsilí. Co je příčinou smutku? Jak se smutku zbavit? Lidé se snaží vyřešit problémy pomocí jejich myslí, absolutně si nevědomí skutečnosti,že mysl samotná je zdrojem problému. Když chce někdo problém vyřešit, je potřeba vyřešit problém mysli. Jak? Jejím ztišením a hledáním jejího zdroje. Co to je? Je to Srdce. Co je Srdce? Je to čiré Vědomí nezastřeno překážejícím myšlením. Jak sem lze dojít? Sebedotazováním. Když se dostaví vyrušující myšlenka anebo pocit, měli by jste se zeptat: „Komu se to jeví? Mně? Kdo jsem já?“ Když už první otázka problém nerozpustí, za nějakou chvíli položte další, a stejně tak pak třetí otázku. Když během Sebedotazování vyvstane jakákoliv odpověď, měli by jste pokračovat dále: „Komu se jeví tato odpověd?“ Toto Dotazování přenáší a zaměřuje pozornost k falešnému „já“, k egu, které následně klesne do Zdroje, do Srdce, protože ego nemůže existovat samo o sobě bez myšlenek. Tímto způsobem je možné zakusit existenci bez přítomnosti ega, a objevit jeho omezenost. V tomto stavu je možné poznat, že lze žít věčně v této Blaženosti a Štěstí. Jak lze zůstat v tomto stavu Sebe-poznání? Buďte tiší. Dívejte se na mysl takovou, jaká je. Milost sestoupí. Mír se zmocní vašeho Srdce. Pak zůstaňte tiší. Milost Nejvyššího Já spálí vaše nejhlubší tendence. Žádná otázka anebo praxe již není potřeba. Došli jste do cíle. Tady je zdroj mysli. Když stratíte bdělost, myšlenky opět vyvstanou. Když se zeptáte: „Čí jsou?“ a počkáte, otázka i odpověď zmizí. Opět nabudete Klidu. Zůstaňte v něm a buďte tiší. Z tohoto místa se ptejte: „Kdo je zakoušející?“ Zakoušející zmizí, ale může znovu povstát. Opět se ptejte: „Kdo jsem já?“ dokud zcela nezmizí. Když vidoucí anebo zakoušející anebo tázající se shoří permanentně – to se nazývá Jeevanmukti – Sebe- Realizace. Řekl jste: „ Ticho je lepší než mluva. Neublížíš sobě. Neublížíš jiným.“ Prosím, vysvětlete nám to. Ramana Mahariši zůstával v tichu, přitahujíc hledající z celé planety pouze tímto tichem. Ticho je Nejvyšší Jáství. Nejvyšší Jáství je všude. Pokud jste v takovém Tichu, vaše Jáství se rozšíří všude. Pomáhá jiným. To je skutečná mluva. Oddaní z celého světa k němu přicházeli a pokládali mu otázky. Ale většinou nemluvil. Jeden oddaný se jej taky zeptal: „Proč nic neříkáš?“ Nebylo potřeba mluvit, protože nejdřív musí povstat ego, poté myšlenka, která povstane z ega a pak se mluví. Povídání a myšlenky vás nikdy nespasí, protože povstávají z ega. A ego nezná Nejvyšší Jáství. Ego je pouhou iluzí. Takže, není potřeba mluvit. Na druhou stranu je Ticho Nejvyšší Silou Božského Jáství a pomáhá člověku zůstat v Klidu a Míru. Ani rady, ani učení nejsou s to dát jakékoliv trvalé řešení. Zůstávejte tiší a povstane ve vás mocná síla. Tato síla pak bude mluvit, pracovat, a myslet zcela přirozeně. Vše bude v harmonii a v míru. Nejvyšší Jáství vládne tomuto vesmíru Tichem. Ticho znamená: Buďte Jástvím.

Cítíte se někdy smutný anebo rozčílený? Rozčílím anebo rozesmutním se naprosto bez jakýchkoli pohnutek. Smutek i hněv přijdou a taky odejdou bez jakéhokoliv úsilí z mé strany. Vlastně, děje se tak pouze pro pomoc a dobro ostatních, protože jim to pomáhá odstranit jejich nevědomost, pýchu a ego. Jelikož vždy zůstávám bdělý jako Svědek, vše jsou to pouze činy těla, které se spontánně odehrávájí. Jak moc jsou rituály v duchovním životě důležité? Když provádíte rituály bez úsilí a s Bdělostí, pomůže vám to získat klid. Všechny obřady musí být prováděny bez ega, pýchy anebo bez touhy. Závisí to od Milosti. Od dávných věků byli předepisovány různé druhy uctívání, dle vývoje individua. Ramanujacharya jednou řekl, že když vyřknete OM Namo Narayana i jednou, z celého Srdce a Čistoty, tak to pomůže. V našem každodenním životě je náročné pěstovat vztahy. Jak bychom měli zvládat vztahy s ostatními? Kdykoliv se s někým potkáte, názory, pocity a představy, které si o něm vytváříte okamžitě vstupují do vaší mysli. U vašich blízkých, jako manžel/ka, syn, dcera, jsou silné pocity připoutanosti vryté hluboce v mysli. Vždy o nich přemítáte jako „moji“ a tak. Na druhou stranu, s nějakým prodejcem z obchodu žádné takové pocity ani připoutanosti nemáte. Když se objeví nějaký opačný názor než ten váš, místo toho aby jste byli neústupní a tvrdohlaví, rozpoznávejte, že vše se děje z Vůle Boží a nechte to na Nejvyšší Síle. Uvědomte si, že Nejvyšší Síla, která působí ve mně, působí také v ostatních a zůstávejte tíší. Jak vidíte jiné Guruy, cesty, techniky a metody? Vše ve vesmíru se odehrává z vůle Boha. Podle vyspělosti jednotlivce, temperamentu a úrovně porozumění životu, získává člověk Gurua. Guru anebo metoda, která vám vyhovuje, je ta nejlepší pro vás. Gurua potkáváte dle vnitřního propojení. Když přicházíte ke Guruovi s prázdnou myslí, bez tužeb, názorů a představ, pak Milost a Blaženost do vás vstoupí v hojnosti. Je Guru skutečně potřebný k pokroku na duchovní cestě? Všichni guruové řekli, že na začátku, dle vaší úrovně, je Guru potřeba. Koneckonců, vnější Guru pomáhá nalézt vnitřního Gurua. Neměl jste nikdy Gurua ve fyzickém těle? V mém životě, jak mne Bůh provázel již od počátku, jsem neměl žádné otázky ani pochybnosti a proto jsem potřebu fyzického guru neměl. Nejvyšší Jaství mne provázelo. Pokud máte jakékoliv otázky, sedněte si tiše, v klidu a bdělosti. Ihned vám odpovědi z nitra vyvstanou, přirozeně a krásně. Není potřeba hledat radu venku, odpovědi přijdou zevnitř. Je mnoho Mahátmů ( Velkých Duší), kteří jednoduše zůstali v meditaci a tichu, a získali vedení z nitra. Jaký je váš koncept Boha? Nikdo nedokáže Boha definovat. Navzdory tomu existuje o něm tolik představ a konceptů. Každý rozumí Bohu dle jeho/její stavu mysli. Každý zažívá Boha jeho vlastním jedinečným způsobem. Bůh je všude jako nekonečný Mír a Bdělost. Jak zůstat v trvalém Míru a Štěstí? Rada Bhagavana Ramany zní: „Spalte své ego“ Jak spálit ego? Nejlepší způsob je praxe Odevzdání. Odevzdání se odehrává uvnitř. Není potřeba jít do Himalájí anebo do lesů. Kdekoliv jste, buďte si vědomi vaší pravé podstaty, vašeho Jáství, vy jste Bůh. V hlubokém spánku bez jakéhokoliv úsilí se vaše myšlenky vnoří dovnitř. S úsilím anebo metodou to nelze. Nepřemýšlejte moc o světě. Svět se o sebe postará.

Rubriky
Ramana Maháriši

Vím.Ale jak se vysvobodit??

Dotaz:
Velmi těžce bojuji s učením Šrí Ramany o dosažení štěstí tázáním se ‚Kdo jsem Já‘. Přemýšlel jsem, zda by mně někdo zkusil pomoci porozumět tomu, co se ve mně děje.
Intenzivně medituji o ‚Kdo jsem Já‘ každý den po dobu posledních sedmi let. Cítím, že mentálně, a svým způsobem i duchovně, jsem si vědom odpovědi. Zatím jsem ale v hluboké emocionální bolesti a ve velké depresi. V tomto stavu jsem už tři nebo čtyři roky. Nemám žádný pocit jistoty a bezpečí.
Mentálně jsem pochopil, že není žádné ‚já‘, že jsem částí všeho, co smysly vnímají. Kvůli tomu mám také pocit, že na ničem nezáleží. Ne v depresivním slova smyslu, ale spíše ve smyslu, že není nic lepšího.
Myslel jsem si, že pochopením, co je skutečné jsoucno, se otevře svět vnitřního štěstí, že budu cítit jistotu a nebudu pociťovat potřebu po ničem materiálním – že nebude žádné ‚já‘ k uspokojení. Přesto jsem velmi deprimovaný. Zjistil jsem, že všichni lidé, o kterých jsem si myslel, že to jsou mí přátelé, jimi vlastně nejsou. Žena, která byla láskou mého života a nejkrásnější duší, kterou jsem kdy potkal, zlomila mé srdce před pár měsíci. Jsem ve velkých bolestech a zmatený z toho všeho. Cítím se velice nejistý a osamělý. Jsem velmi zmatený, proč se necítím dobře od doby, kdy jsem pochopil, že zde není žádné ‚já‘.
Logicky se umím distancovat od pocitů deprese a nešťastnosti, protože zde není žádné ‚já‘, které by je prožívalo. Ale tato logika nevytlačí bolest pryč. Cítím, jako bych se nemohl vymanit ze svého ega, přestože rozumím tomu, že ‚já‘, které se nemůže vymanit, není ničím odděleným od všeho ostatního.
Můžete mě říci, proč nejsem schopen setřást tyto špatné pocity a cítit Boha, i když neustále vím, že tu není žádné ‚já‘? Začínám cítit, že je pro jedince nemožné, aby se sám(a) osvobodil z této existence. Vypadá to, že je nemožné vidět sám sebe bez pohledu do zrcadla. Jak tedy může ego skutečně poznat sebe samo? Je to jako kočka, která honí svůj vlastní ocas a není vlastně nikdy schopná ho chytnout. Ocas musí být chycen a podán kočce někým jiným.
Opravdu věřím v učení Šrí Ramany Mahárišiho, a že spojení s Bohem může být nalezeno skrze dotazování se ‚Kdo jsem Já?‘. Doufám, že budete schopni vysvětlit, proč se cítím tak, jak se cítím.
Odpověď:
Váš problém není neobvyklý. Mnoho aspirantů čte o učeních, jsou zasaženi jejich krásou a jednoduchostí, chápou je jako konečnou Pravdu, ale stále nejsou schopni zažít to, o čem tak často četli – všudypřítomné ryzí vědomí a štěstí. Jsou tací, kteří praktikují učení podle svého nejlepšího vědomí a po několika letech nepociťování toho, co předpokládali, že by pociťovat měli, vzdají se veškerého úsilí k realizaci Já. Důvod toho je skutečně velmi jednoduchý a může být vysvětlen.
Je to ego nebo mysl, které jsou v depresi, frustraci a zraněné. Je to to samé ego nebo mysl, které si užívá potěšení života a vyžaduje, aby se opakovala. Víra, že tyto prožitky (nebo myšlenky) potěšení nebo zármutku představují naši existenci, nás vždy strhává na nekonečnou cestu ztráty a bolesti, zrození, smrti a znovuzrození.
Pokud cítíme, že se nejsme schopni vymanit z pout točících se myšlenek a špatné identifikace, musíme stočit naši pozornost k Vyšší síle, ke Guruovi nebo Bohu a modlit se se vší upřímností za osvobození od utrpení. Zjišťujeme, že naše úsilí se ukazuje jako neadekvátní k poskytnutí nám míru nebo štěstí. Máme-li být upřímní, je to náš skutečný dojem. Proto musíme prosit Boha o pomoc, přijmout, co nám určil a učit se z lekcí životních zkušeností. Odevzdáním všeho Jemu – našich proher, našich depresí, všeho čemu věříme, že jsme my – přijdeme k poznání, že existuje jen On sám a my nejsme ničím. Toto je jistá cesta ke spáse a štěstí. Pokud to uděláme, On nás povede, převede nás přes všechny těžkosti našeho života, dá nám mír a uspořádá podmínky v našem životě tak, aby vedli k duchovnímu pokroku a osvícení. Nespočet stoupenců prošlo touto cestou úspěšně. Vzdání se a oddanost jsou jistou cestou ke spáse a Maháriši ji doporučil mnoha hledajícím. Bhagaván řekl, že oddanost je Džňána-Mata, Matka Džňány, Poznání sebe sama.
Měli bychom mít na paměti, že ti, co dosáhli velikosti během života, dokonce i podle světských norem, tak to dokázali díky zanícenému, vše pohlcujícímu úsilí pro svůj zvolený ideál. To samé, možná ještě ve větší míře, platí pro ty, kteří chtějí zažít pravé Já. Mentální podmínky (vásany), které se nahromadili a ovlivňovali naše činnosti po nespočet rození, musí skončit. Pouze poté se mysl stane klidnou a ponoří se do svého Zdroje. To vyžaduje neustálé, snaživé úsilí z naší strany. Poznat Já by měl být náš jediný zájem v životě, měl by to být náš jediný směr a cíl. Nakonec by na ničem jiném nemělo záležet. To neznamená, že bychom měli ignorovat naše povinnosti a odpovědnosti. Tak dlouho, jak pociťujeme přítomnost ega, bychom měli vykonávat naše povinnosti, jako když sluha slouží svému pánu, s patrným zájmem, entusiasmem a láskou pro vše, ale s úplnou odpoutaností.
Už jste objevil, že intelektuální pochopení Universální Skutečnosti nám nedá samo o sobě prožití této Skutečnosti. Bhagaván Ramana ale říkal, že žádné úsilí nevyjde vniveč. Jakékoliv úsilí, které vyvineme je jako bankovní vklad na naše konto. Tam se uchová, úročí se, roste a dříve nebo později dozraje. Plavec chycený v běsnící řece musí použít všechnu svou sílu k dosažení břehu a vytáhnout se z bouřlivých vod, aby se neutopil. Ti, kteří uspěli, říkal Bhagaván, to dokázali díky vytrvalosti. Musíme realizovat tento náš životní cíl a jít kupředu, ať se stane cokoliv.

Rubriky
Ramana Maháriši

Utrpení a mravnost

Paradoxy vlastní teistickým teoriím zaměstnávaly mysli západních teologů a filosofů celá staletí. Například, je-li Bůh dokonalý, proč na světě existuje zlo? Proč všemohoucí Bůh dopouští utrpení, když má moc je zničit jediným úderem? Šrí Ramana se těmto hádankám vyhýbal tvrzením, že svět, Bůh a jedinec, jenž trpí, jsou všechno výtvory mysli. Všechna náboženství nejprve postulují tři principy, svět, duši a Boha. Říkat, že se jediný princip jeví jako tři principy nebo že tři principy jsou vždy tři principy, je možné jen pokud existuje ego. [1] Místo toho, aby utrpení přisuzoval následkům špatných skutků nebo vůli boží, učil Šrí Ramana, že utrpení vzniká jen proto, že si představujeme, že jsme oddělení jedinci, kteří interagují mezi sebou navzájem a se světem. Říkal, že špatné činy obsahují utrpení a proto je třeba se jim vyhýbat, ale že nejsou jeho prapůvodní příčinou. Je to mysl, jež vytváří iluzi oddělenosti a je to mysl, která trpí následky svých klamných představ. Utrpení je tedy produktem a důsledkem rozeznávající mysli; když je mysl eliminována, ukáže se, že utrpení neexistuje. Mnoho tazatelů by mohlo tuto ideu na individuální úrovni přijmout, ale je jim zatěžko uznat, že všechno utrpení na světě existuje jen v mysli osoby, jež je vnímá. Šrí Ramana byl v této věci tvrdý jako diamant a opakovaně říkal, že když člověk realizuje Já, pozná, že žádné utrpení, ani jeho, neexistuje. Dováděje toto tvrzení k jeho logickému závěru, říkal Šrí Ramana často, že nejúčinnější způsob jak odstranit utrpení jiných lidí, je realizovat Já. Toto tvrzení by nemělo být interpretováno tak, jakoby Šrí Ramana své oddané povzbuzoval k tomu, aby utrpení jiných lidí přehlíželi. Na pragmatičtější úrovni řekl, že před Seberealizací by člověk měl vnímat utrpení jiných lidí a kdykoli se s ním setká, dělat něco pro jejich úlevu. Poukazoval však také na to, že takové nápravné akce budou úspěšné jen tehdy, budou-li konány bez pocitu, že, „Se pomáhá jiným lidem, méně šťastným než jsem já“, a bez pocitu, „Já konám tyto činy“. Otázka toho, co by člověk na tomto světě měl nebo neměl dělat, byla pro Šrí Ramanu vcelku málo zajímavá. Zastával názor, že všechny konvenční představy o dobrém a zlém jsou hodnotové soudy mysli, a že když mysl přestane existovat, přestanou i myšlenky o dobru a zlu. Z tohoto důvodu jen zřídka hovořil o obvyklých morálních kánonech, a kdykoli byl nucen vyslovit o nich nějaké mínění, obvykle problém obešel tím, že řekl, že jedinou „správnou činností“ je objevovat Já.
Ot.: Co považujete za příčinu utrpení světa? Jak můžeme pomoci stávající stav změnit a) jako jednotlivci, b) kolektivně?
Odp.: Realizujte skutečné Já. To je vše, co je třeba. [2]
Ot.: Mohu v tomto životě, sevřeném omezeními, vůbec někdy blaho Já realizovat?
Odp.: Toto blaho Já je vždy s vámi, a budete-li horlivě hledat, zjistíte to sám. Příčina vašeho utrpení není v životě kolem vás, ale je ve vás jakožto egu. Vkládáte na sebe omezení a pak podstupujete marný boj, abyste je překonal. Veškeré neštěstí je způsobeno egem; s ním vzniká všechno vaše trápení. K jakému užitku vám je, připisovat příčinu bídy, která je ve skutečnosti ve vás událostem života? Jaké štěstí můžete získat z věcí, které jsou pro vás vnější? Jak dlouho potrvají, když je získáte? Kdybyste popřel ego tím, že je budete přehlížet, byl byste volný. Jestliže ego přijmete, vloží na vás omezení a uvrhne vás do marného boje o jeho překročení. Být Já, kterým skutečně jste, je jediný prostředek jak realizovat blaho, jež je vždy vaše. [3]
Ot.: Jestli skutečně neexistuje pouto ani osvobození, jaký je důvod nynějších zkušeností radostí a zármutků?
Odp.: Vypadají jako skutečné jen tehdy, když se člověk odvrátí od své vlastní podstaty. Ve skutečnosti neexistují. [4]
Ot. Je vesmír stvořen pro radost nebo bídu?
Odp.: Stvoření není dobré ani zlé; je jaké je. Je to lidská mysl, jež mu dává všemožné významy, spatřujíc svět ze svého vlastního úhlu a interpretujíc jej tak, aby se to hodilo jejím zájmům. Žena je právě jen žena, ale jedna mysl ji nazývá „matkou“, jiná „sestrou“, ještě jiná „tetou“ a tak dále. Muži milují ženy, nenávidí hady a jsou lhostejní k trávě a kamenům na krajích cesty. Tyto hodnotové soudy jsou příčinou vší bídy na světě. Stvoření je jako fíkovník: ptáci přicházejí pojídat jeho ovoce nebo najít přístřeší v jeho větvích, lidé se ochlazují v jeho stínu, a někdo se na něm může také oběsit. Fíkovník přesto povede dál svůj klidný život, aniž by si toho byl vědom nebo se zajímal o všechny způsoby, jimiž je využíván. Je to lidská mysl, která stvořuje své vlastní potíže a pak volá o pomoc. Je Bůh tak stranický, aby dal jedné osobě mír a zármutek jiné? Ve stvoření je prostor pro všechno, ale člověk odmítá vidět dobré, zdravé a krásné. Místo toho stále fňuká, jako hladový, jenž sedí vedle mísy chutné potravy a místo toho, aby vztáhl ruku a svůj hlad ukojil, naříká a lamentuje, „Čí je to vina? Boží nebo lidská?“ [5]
Ot.: Je-li Bůh vším, proč lidská bytost trpí za své činy? Nevyvolává snad skutky, za které jedinec musí trpět, Bůh?
Odp.: Ten, kdo si myslí, že je konajícím, je také trpitelem.
Ot.: Činy však inspiruje Bůh a jedinec je jen jeho nástrojem.
Odp.: Tato logika se používá, jen když člověk trpí, ale ne tehdy, když se raduje. Kdyby vždy zvítězilo toto přesvědčení, nebylo by utrpení.
Ot.: Kdy utrpení přestane?
Odp.: Ne do té doby, než zmizí jednotlivec. Jsou-li dobré a zlé činy jeho, proč byste si měl myslet, že potěšení a utrpení je jen vaše? Ten kdo koná dobře nebo špatně, ten také zažívá potěšení nebo trpí bolestí. Nechte to být a nevkládejte na sebe utrpení. [6]
Ot.: Jak můžete říci, že utrpení neexistuje? Vidím je všude.
Odp.: Vlastní skutečnost člověka, jež v nitru každého září jako jeho Srdce, je sama o sobě oceánem nezkaleného blaha. Proto stejně jako je neskutečná modř oblohy, je neskutečná i bída, která vzniká jen v představě. Protože vlastní skutečnost člověka, jež je sluncem džňány a nemůže být dosažena temným klamem nevědomosti, září sama o sobě jakožto štěstí, není bída ničím jiným než klamným pocitem oddělenosti. Ve skutečnosti nikdo nikdy nezažil něco jiného než neskutečnou iluzi. Když člověk zkoumá své vlastní Já, jež je blahem, nebude v jeho životě vůbec žádné utrpení. Člověk trpí kvůli představě, že tělo, které jím nikdy není, je „Já“; celé utrpení je způsobeno jen tímto klamem. [7]
Ot.: Trpím v mysli i v těle. Ode dne svého zrození jsem nikdy neměl štěstí. Slyšel jsem, že i moje matka trpěla od doby, kdy mne počala. Proč tak trpím? Nehřešil jsem v tomto životě. Je to všechno zaviněno mými hříchy v minulých životech?
Odp.: Říkáte, že tělo a mysl trpí. Kladou však otázky? Kdo se táže? Není to ten, kdo je za tělem a myslí? Říkáte, že tělo v tomto životě trpí a ptáte se, zda to způsobil předchozí život. Kdyby to tak bylo, pak by příčinou předchozího života byl opět další před ním atd. Tak jako semínka a rostliny, jež z nich klíčí, nemají konce ani příčinné řady. Je třeba říci, že všechny životy mají svou prvotní příčinu v nevědomosti. Táž nevědomost je tu i nyní a vymýšlí si tuto otázku. Tato nevědomost musí být odstraněna džňánou. „Proč a ke komu toto utrpení přichází?“ Ptáte-li se takto, shledáte, že Já je jediné věčné bytí a že je věčným blahem. To je džňána. [8]
Ot.: Trpím soužením bez konce: pro mne není míru, ačkoli neexistuje nic, co by ve mně nechtělo, abych byl šťasten.
Odp.: Působí na vás toto trápení i ve spánku?
Ot.: Ne, nepůsobí.
Odp.: Jste nyní tentýž člověk nebo se od toho, jenž spal bez trápení, lišíte?
Ot.: Jsem táž osoba.
Odp.: Pak tato soužení jistě nepatří vám. Je to jen vaše vina, že je na sebe berete jako svoje. [9]
Ot.: Trpíme-li zármutkem a naříkáme, obracíme se na vás svými dopisy nebo mentálně modlitbami; nepohne vás to k pocitu politování nad tím, že vaše dítě takto trpí?
Odp.: Kdyby člověk cítil tímto způsobem, nebyl by džňáninem. [10]
Ot.:Vidíme ve světě bolest. Člověk je hladový. To je fyzická skutečnost, která je pro něj jako taková velmi reálná. Máme to nazvat snem a zůstat nepohnuti jeho bolestí?
Odp.: Z hlediska džňány nebo skutečnosti, je bolest, o které mluvíte, dozajista snem, tak jako svět, jehož je bolest nekonečně malou částí. Také ve snu cítíte hlad vy sám hlad a vidíte, jak jím trpí i jiní. Nasytíte se a pohnut soucitem, sytíte i ostatní, které vidíte hladovět. Dokud sen trvá, všechny ty bolesti z hladu jsou docela tak skutečné, za jak skutečné považujete všechny bolesti, jež vidíte na světě. Že bolest, prožívaná ve snu, byla neskutečná, odhalíte, jen když se probudíte. Mohl jste se dosyta najíst a jít spát. Zdá se vám, že dlouho a tvrdě pracujete celý den na horkém slunci, že jste unaven a hladový a chcete se dobře najíst. Pak se probudíte a shledáte, že je váš žaludek plný a že jste se nepohnul z lože. Ale to všechno nic neříká o tom, že ve snu můžete jednat jakoby bolest, kterou pociťujete, nebyla skutečná. Hlad, zažívaný ve snu, může být ukojen snovou potravou. Jiná bytost,kterou ve snu spatřujete hladovou, dostala potravu ve snu. Nikdy nemůžete směšovat stav, sun a bdění. Dokud nedosáhnete stavu džňány a neprobudíte se z této máji, musíte se věnovat sociální službě, abyste zmírňoval utrpení všude, kdekoli je vidíte. Ale, jak jsme si již řekli, musíte to provádět bez ahamkara, to jest bez pocitu, „Jsem konající“, a s vědomím, „Jsem nástrojem Pána“. Člověk nesmí být ani domýšlivý a myslet si: „Pomáhám člověku, který je níž než já. On pomoc potřebuje. Jsem schopen mu pomoci. Jsem mu nadřazen a on je podřízený.“ Musíte tomu člověku pomoci a vaše pomoc musí být uctíváním Boha, který v něm je. Každá taková služba je také službou vašemu Já a nikomu jinému. Nepomáháte nikomu jinému než sobě. 11]
Ot.: Bude lidem neschopným dlouhé meditace stačit, když se budou věnovat konání dobrých skutků?
Odp.: Ano, bude. Představa dobra bude v jejich srdci. To stačí. Dobro, Bůh a láska jsou jedno a totéž. Jestliže člověk na něco z toho stále myslí, postačí to. Celým smyslem meditace je držet stranou všechny ostatní myšlenky. [12]
Ot.: Člověk by se tedy měl snažit zmírňovat utrpení, i když ví, že v podstatě neexistuje?
Odp.: Nikdy nebyla ani nebude doba, kdy by všichni byli stejně šťastní, bohatí, moudří nebo zdraví. Žádný z těchto výrazů nemá ve skutečnosti význam, leda jako opak toho, co existuje. To však neznamená, že když potkáte někoho, kdo je méně šťastný než vy nebo je ve větší bídě, že nemáte být pohnut k soucitu nebo se mu nemáte snažit pomoci jak nejlépe dovedete. Naopak, musíte všechny milovat a všem pomáhat, neboť jen tak pomůžete sám sobě. Když se snažíte zmírňovat utrpení svého bližního nebo kteréhokoli jiného tvora, duchovně se vyvíjíte, ať už má vaše snaha úspěch nebo ne. Platí to zejména tehdy, když je taková služba poskytována nesobecky, bez egoistického pocitu, „Toto konám já“, v duchu myšlenky, „Bůh mne používá jako nástroj této služby; on je konatelem a já jsem nástrojem“. [13] Kdo by nebyl ctnostný a nekonal laskavé skutky obdarovávání druhých, kdyby znal pravdu, že vše, co dává ostatním, dává jen sobě? Protože každý člověk je svým vlastním Já, dělá vlastně pro sebe všechno, co dělá kohokoli jiného. [14]
Ot.: Je mnoho různých katastrof, šířících po světě zpustošení, například hladomory nebo morová nákazy. Z jakého důvodu?
Odp.: Komu se to vše jeví?
Ot.: Mně, vidím neštěstí všude.
Odp.: Ve spánku jste si světa a jeho utrpení vědom nebyl, ale jste si jich vědom nyní, když jste v bdělém stavu. Setrvejte v onom stavu, kdy jste jimi nebyl ovlivněn. To znamená, ve stavu kdy jste si nebyl světa vědom a jeho utrpení vás neovlivňovalo. Když zůstanete jakožto Já, podobně jako ve spánku, svět a jeho utrpení vás neovlivní. Hleďte proto dovnitř. Spatřujte Já! Potom bude konec světu i jeho bídě.
Ot.: To však je sobecké.
Odp : Svět není vnější. Protože se chybně ztotožňujete s tělem, vidíte svět venku a jeho bolest se pro vás stává zřejmou. Nejsou však skutečné. Hledejte skutečnost a tohoto neskutečného pocitu se zbavte.
Ot.: Ani velcí mužové, veřejní pracovníci nedovedou problém bídy světa řešit.
Odp.: Jsou egocentričtí a to je důvodem jejich neschopnosti. Kdyby zůstávali v Já, byli by jiní.
Ot.: Proč nepomáhají mahátmové?
Odp.: Jak víte, že nepomáhají? Ticho mahátmů překonává veřejné projevy, tělesnou aktivitu i materiální pomoc. Konají více než jiní.
Ot.: Co bychom měli dělat pro zlepšení stavu světa?
Odp.: Když zůstanete bez bolesti vy, nebude bolest nikde. Současný problém spočívá v tom, že vidíte svět vně a myslíte si, že je v něm bolest. Svět i bolest jsou ve vás. Pohlédnete-li dovnitř, žádná bolest tam nebude.
Ot.: Bůh je dokonalý. Proč stvořil nedokonalý svět? Dílo nese povahu svého autora. Zde to však tak není.
Odp.: Kdo je ten, jenž klade tuto otázku?
Ot.: Já – jedinec.
Odp.: Jste snad od Boha oddělen, že kladete tuto otázku? Dokud se budete považovat za tělo, budete spatřovat svět jako vnější a budou se vám zjevovat jeho nedokonalosti. Bůh je dokonalost. Vy ji však vinou svého chybného ztotožnění vidíte jako nedokonalost.
Ot.: Proč se Já manifestuje jako tento bídný svět?
Odp.: Abyste je mohl hledat. Vaše oči samy sebe nevidí. Když před ně postavíte zrcadlo, uvidí se. Podobné to je se stvořením. „Nejdříve spatřujte sebe a pak spatřujte celý svět jako Já.“
Ot.: Tak proto bych měl stále hledět dovnitř.
Odp.: Ano.
Ot.: Neměl bych vůbec spatřovat svět?
Odp.: Neříká se vám, abyste před světem zavíral oči. Máte jen, „Vidět nejprve sebe a pak spatřovat svět jakožto Já“. Považujete-li sám sebe za tělo, bude se vám svět jevit jako vnější. Jste-li Já, jeví se svět jako Brahman. [15]
Ot.: Jak lze nejlépe pracovat pro mír světa?
Odp.: Co to je svět? Co je mír, a kdo pracuje? Svět pro vás ve spánku neexistuje a v džagrat (bdělém stavu) vytváří projekce vaší mysli. Je proto jen myšlenkou a ničím jiným. Mír je nepřítomnost rušení. Rušení je způsobeno vznikem myšlenek v jedinci, který je jen egem, jež vzniká z čistého vědomí. Nastolit mír znamená osvobodit se od myšlenek a trvat jako čisté vědomí. Zůstane-li člověk sám v míru, bude všude jenom mír.
Ot.: Měl by člověk udělat něco, co považuje za špatné, může-li tím někoho jiného zachránit před velkým zlem?
Odp.: Co je dobré a co špatné? Neexistuje standard, podle kterého by bylo možno posoudit, zda je něco dobré a něco jiného špatné. Mínění se liší podle povahy jedince a podle jeho prostředí. Jsou to opět jen myšlenky a nic jiného. Nestarejte se o ně a zbavte se jich. Budete-li vždy přebývat v dobrém, pak ve světě převládne dobro. [16]
Ot.: Nebude k zajištění spásy stačit správné chování?
Odp.: Spása pro koho? Kdo chce spasení? A co to je správné chování? Co to vůbec chování je? A co je správné? Kdo má posoudit, co je správné a co špatné? Podle předešlých samskár považuje každý za správné něco jiného. Pravda o dobrém a špatném může být poznána jen tehdy, je-li poznána skutečnost. Nejlepší cestou je zjistit, kdo chce spasení. Stopování tohoto „Kdo“, neboli ega, do jeho původního zdroje, je správným chováním pro každého.
Ot.: Nepovede praxe dobrého chování (nitja karmas) ke spáse? Některé knihy tvrdí, že ano.
Odp.: V knihách se to říká. Kdo popírá, že dobré chování je dobré nebo že nakonec povede k cíli? Dobré chování neboli sat karma čistí čitta neboli mysl a poskytuje vám čitta suddhi (čistou mysl). Čistá mysl dosahuje džňány, což je to, co je označováno za spásu. Takže nakonec musí být dosaženo džňány, to jest, ego musí být vystopováno do svého zdroje. Ale těm, kterým se to nelíbí, musíme říci, že sat karmas vedou k čitta suddhi a čitta suddhi povede k pravému poznání, neboli džňáně, která poskytuje osvobození. [17]
Ot.: A co motivace? Není motivace pro konání činností důležitá?
Odp.: Cokoli je prováděno s láskou, náležitou čistotou a s klidem mysli, je dobrý čin. Vše, co je vykonáno se skvrnou touhy a rozrušením mysli je hodnoceno jako špatné konání. Nekonejte žádnou správnou činnost (karma) špatnými prostředky a s myšlenkou, „Stačí, když to přináší dobré ovoce“. Protože, je-li prostředek špatný, může se stát špatnou i dobrá činnost. Proto by měl i prostředek k provádění
činností být čistý. [18]
Ot.: Šankara říká, že jsme všichni volní, nikoli spoutaní, a že bychom měli všichni jít zpět k Bohu, z něhož jsme vyšli jako jiskry z ohně. Proč bychom tedy neměli páchat všechny možné hříchy?
Odp.: Je pravda, že nejsme spoutáni a že skutečné Já nemá pouta. Je pravda, že nakonec půjdete zpět do svého zdroje. Ale budete-li mezitím páchat hříchy, jak tomu říkáte, budete muset čelit jejich následkům. Nemůžete jim uniknout. Když vás nějaký člověk bije, můžete říci, „Jsem volný, nejsem vázán tímto bitím a necítím žádnou bolest“. Necháte ho bít dál? Kdybyste dokázal takto cítit, mohl byste dělat, co byste chtěl. K čemu je pouze vyslovovat rty, „Jsem volný“? [19]
Ot.: Říká se, že celý svět je božskou hrou vědomí a že vše je plné Brahman. Proč bychom tedy měli říkat, že by měly být špatné zvyky a praktiky odloženy?
Odp.: Dejme tomu, že uvnitř lidského těla je nějaká rána. Jestliže ji zanedbáte, pokládaje ji za poškození jen malé část organismu, způsobí bolest celému tělu. Nebude-li řádně léčena, musí přijít lékař, zachvácenou část vyříznout a odstranit nečistoty. Kdyby postižená část nebyla ošetřena, hnisala by. Když ji po operaci neobvážete, zhnisá. Stejné je to s chováním. Špatné zvyky a špatné chování jsou jako rána v těle. Každá choroba musí být náležitě léčena. [20]
Ot.: Člověk by se tedy měl přidržovat obvyklých zákonů chování?
Odp.: Protože předepsané příkazy sebekázně (nijamas) člověku do značné míry pomáhají, stojí zato, abychom je přijali a dodržovali. Ukáže-li se však, že jsou na překážku vyšší praxi hledání pravého poznání, okamžitě se jich vzdejte jako něčeho nepatřičného. [21]

Rubriky
Ramana Maháriši

Třicet veršů – (R. Maháriši: Kdo jsem já)

Upadéša saram

1/ Každá činnost přináší své výsledky. Tak stanovil Stvořitel. Je karma Bohem? Není, neboť není vědomá.
2/ I když výsledky činností pominou, zanechávají své zárodky, které v příslušné době vzklíčí a uvrhnou konajícího do oceánu karmy. Činnostmi nelze dosáhnout vysvobození (spásy).
3/ Avšak činy vykonávané bez lpění a jako služba Bohu očisťují mysl a ukazují cestu, která nakonec vede ke spáse.
4/ Uctívání, opakování božích jmen (džapa) a meditace jsou prováděny tělem, hlasem a myslí. Meditace je lepší džapa, džapa je lepší než uctívání.
5/ Jestliže neustále pohlížíme na tento osmidílný vesmír, jako na tvar samotného Boha a sloužíme v takto prováděném uctívání celému světu, takové uctívání je ze všech nejlepší.
6/ Hlasité opakování Božího jména nebo mantramu je lepší než chvalozpěvy. Ještě lepší, je tiché šeptání. Nejlepší je však opakování myslí, což je vpředu uvedená meditace.
Pozn. Chadwick překládá: „….nakonec přecházíme k tichému opakování v Srdci a tímto způsobem se naučíme meditovat“.
7/ Lepší než přerušované myšlení (meditace) je nepřerušovaná meditace, která plyne spojitě a nepřetržitě jako proud oleje nebo věčný proud řeky.
8/ Uctívání Boha s postojem „On je mnou“ je lepší než uctívání prováděné s přesvědčením o naší oddělenosti od Boha.
9/ Esencí nejvyšší bhakti je spočívání v pravém Bytí, které je nad veškerým myšlením, což se dosahuje intensivní zbožností.
10/ Pohlcení ve Zdroji neboli v jádru existence, v Srdci, je cílem učení všech cest karmy, bhakti, jógy i džňány.
11/ Tak jako je pták chycen v síti, tak zadržováním dechu je mysl potlačena a pohlcena. Ovládání dechu je účinným prostředkem k utišení mysli.
12/ Mysl a životní energie, které se projevují myšlením a činnostmi, pramení z jediného zdroje, z něhož se rozbíhají.
13/ Pohlcení mysli je dvojího druhu: laja a naša. Laja je dočasným utlumením mysli, po kterém opět ožívá. Naša je jejím zničením jednou provždy.
14/ Když je mysl ovládáním dechu utlumena, jejího zničení dosáhneme soustředěním na jediný bod. Tak je zničena mysl ve tvaru.
15/ Velký mudrc, jehož mysl ve tvaru vyhasla a který spočívá v Brahman, zcela s ním sjednocen, nemá karmu, protože dosáhl své pravé podstaty, Já.
16/ Když se mysl odtáhne od zevních smyslových objektů, to jest, když provádí mystickou introspekci a uvědomuje si svůj zářivý tvar, pak to je pravá moudrost.
17/ Když mysl neustále uvažuje o své pravé podstatě, pak se ukáže, že nic takového jako mysl neexistuje. To je nejpřímější stezka pro všechny.
18/ Mysl jsou pouze myšlenky, jejichž základem je myšlenka já. Mysl je tudíž pouhou myšlenkou já.
19/ Odkud či kde toto já vzniká? Hledej je v nitru, ono pak zmizí. Tak dosahujeme moudrosti.
20/ Když já zmizí, já-já se objeví samočinně. To je nekonečné Jáství.
21/ Toto je věčně pravý význam pojmu já, protože nepřestáváme existovat ani v nejhlubším spánku, kde neexistuje myšlenka já bdělého stavu.
22/ Tělo, smysly, mysl, životní síla a nevědomost jsou nevědomé a proto neskutečné. Já jsem čistým bytím a proto skutečným (sat). Nejsem tudíž těmito obaly.
23/ Jelikož zde není jiné vědomí – bytí, aby si uvědomovalo to, co existuje, existence sama je oním vědomím, my sami jsme oním vědomím.
24/ Stvořené bytosti i Stvořitel, oboje existuje. Jsou stejné a jediné Bytí ve své pravé podstatě. Rozdíly mezi nimi spočívají ve stupni jejich poznání a v jejich vlastnostech.
25/ Když bytost poznává sebe bez přívlastků, poznává tím Stvořitele, jelikož Stvořitel není ničím jiným než Jástvím.
26/ Znát Já znamená být Já, protože zde nejsou dvě různá od sebe oddělená Já, poznávající jedno druhé. Tento stav se nazývá Thanmaja Ništa. Spočíváme v něm jako To.
27/ Pouze takové poznání, které překračuje poznání i nevědomost, je pravým poznáním. V tomto stavu není žádný objekt, který by mohl být poznáván.
28/ Jestliže si uvědomujeme v Srdci svou vlastní podstatu, pak je zakoušeno bytí, které nemá počátku ani konce, to je trvalé vědomí a blaženost bez přerušení.
29/ Nepřetržité a plynulé přebývání ve stavu nejvyšší blaženosti bez myšlenek na nesvobodu a vysvobození je stálou službou nejvyššímu Bohu.
30/ Nejlepší sádhanou je uvědomování si toho, co existuje, když všechny stopy já (ega) jsou zničeny. Tak učí RAMANA, Já všeho, co existuje.

Rubriky
Ramana Maháriši

Tresť učení, Upadéšasára (Třicet slok)

1. Karman – co jsme kdy činili, mluvili a chtěli – nám zraje v osud: toť vůle vrchovaného. Je tedy karman sám božskou mocí? Nikoli, je sám o sobě jen neživou látkou.

2. Co karman způsobil, musí zaniknout; a přece konání zasévá sémě: proto se konatel vždy znovu noří do moře karmanu. Z karmanu neplyne osvobození.

3. Naopak konání bez žádostí a lpění, čistě z oddanosti ke Svrchovanému plynoucí, očišťuje mysl a ukazuje cestu k osvobození.

4. Zbožňování tělem, tj. posuňky, květinami a dary, zbožňování slovem, tj. pěním a šeptáním posvátných formulí a božích jmen, a zbožňování němým soustředěním, tj. kontemplací božské podoby v usebraném vnitřním zření, – toť stupnice zbožného konání.

5. Hledět na veškerenstvo – na pět elementů, slunce, měsíc a všechny tvory – jako na projev Svrchovaného – toť pravé uctívání Boha.

6. Hlasité opakování božího jména nebo mantramu je lepší než chvalozpěvy. Ještě lepší, je tiché šeptání. Nejlepší je však opakování myslí, což je vpředu uvedená meditace.

Pozn. Chadwick překládá: “ … nakonec přecházíme k tichému opakování v Srdci a tímto způsobem se naučíme meditovat.

7. Lepší než přerušované myšlení (meditace) je nepřerušovaná meditace, která plyne spojitě a nepřetržitě jako proud oleje nebo věčný proud řeky.

8. Uctívání Boha s postojem „On je mnou“je lepší než uctívání prováděné s přesvědčením naší oddělenosti od Boha.

9. Esencí nejvyšší bhakti je spočívání v pravém Bytí, které je nad veškerým myšlením, což se dosahuje intenzivní zbožností.

10. Pohlcení ve zdroji neboli v jádru existence, v Srdci, je cílem učení všech cest karmy, bhakti, jógy i džňány.

11. Tak jako je pták chycen v síti, tak zadržováním dechu je mysl potlačena a pohlcena. Ovládání dechu je účinným prostředkem k utišení mysli.

12. Mysl a životní energie, které se projevují myšlením a činnostmi, pramení z jediného zdroje, z něhož se rozbíhají.

13. Pohlcení mysli je dvojího druhu: laja a naša. Laja je dočasným utlumení mysli, po kterém opět ožívá. Naša je jejím zničením jednou provždy.

14. Když je mysl ovládáním dechu utlumena, jejího zničení dosáhneme soustředěním na jediný bod. Tak je zničena mysl ve tvaru.

15. Velký mudrc, jehož mysl ve tvaru vyhasla a který spočívá v Brahman, zcela s ním sjednocen, nemá karmu, protože dosáhl své pravé podstaty, Já.

16. Když se mysl odtáhne od zevních smyslových objektů, to jest, když provádí mystickou introspekci a uvědomuje si svůj zářivý tvar, pak to je pravá moudrost.

17. Když mysl neustále uvažuje o své pravé podstatě, pak se ukáže, že nic takového jako mysl neexistuje. To je nejpřímější stezka pro všechny.

18. Mysl jsou pouze myšlenky, jejichž základem je myšlenka já. Mysl je tudíž pouhou myšlenkou já.

19. Odkud či kde toto já vzniká? Hledej je v nitru, ono pak zmizí. Tak dosahujeme moudrosti.

20. Když já zmizí, já-já se objeví samočinně. To je nekonečné Jáství.

21. Toto je věčně pravý význam pojmu já, protože nepřestáváme existovat ani v nejhlubším spánku, kde neexistuje myšlenka já bdělého stavu.

22. Tělo, smysly, mysl, životní síla a nevědomost jsou nevědomé a proto neskutečné. Já jsem čistým bytím a proto skutečný (sat). Nejsem tudíž těmito obaly.

23. Jelikož zde není jiné vědomí – bytí, aby si uvědomovalo to, co existuje, existence sama je oním vědomím; my sami jsme oním vědomím.

24. Stvořené bytosti i Stvořitel, oboje existuje. Jsou stejné a jediné Bytí ve své pravé podstatě. Rozdíly mezi nimi spočívají ve stupni jejich poznání a v jejich vlastnostech.

25. Když bytost poznává sebe bez přívlastků, poznává tím Stvořitele, jelikož Stvořitel není ničím jiným než Jástvím.

26. Znát Já znamená být Já, protože zde nejsou dvě různá od sebe oddělená Já, poznávající jedno druhé. Tento stav se nazývá Thanmaja Ništa. Spočíváme v něm jako TO.

27. Pouze takové poznání, které překračuje poznání i nevědomost, je pravým poznáním. V tomto stavu není žádný objekt, který by mohl být poznáván.

28. Jestliže si uvědomujeme v Srdci svou vlastní Podstatu, pak je zakoušeno bytí, které nemá počátku ani konce; to je trvalé vědomí a blaženost bez přerušení.

29. Nepřetržité a plynulé přebývání ve stavu nejvyšší blaženosti bez myšlenek na nesvobodu a vysvobození je stálou službou nejvyššímu Bohu.

30. Nejlepší sádhanou je uvědomování si toho, co existuje, když všechny stopy já (ega) jsou zničeny, tak učí RAMANA, Já všeho, co existuje.

Rubriky
Ramana Maháriši

Teorie stvoření a skutečnost světa

Šrí Ramana se vůbec nezajímal nebo zajímal jen velmi málo o teoretickou stránku spirituality. Jeho hlavním zájmem bylo přivádět lidi k uvědomování si Já, a aby tohoto cíle dosáhl, trval často na tom, že praxe je důležitější než spekulace. Otázky teoretické povahy odmítal buď tak, že zůstával tichý, byly-li mu kladeny, nebo tím, že tazatele žádal, aby našel zdroj onoho „já“, jež otázku klade. Příležitostně ustoupil a podal detailní vysvětlení různých aspektů filosofie, ale když tazatelé setrvávali u svých otázek příliš dlouho nebo když konverzace sklouzávala k sterilnímu intelektualismu, měníval námět a obracel jejich pozornost k praktičtějším záležitostem. Mnoho těchto filosofických rozhovorů, se týkalo povahy a původu fyzického světa, protože o Šrí Ramanovi bylo známo, že jeho názory jsou v úplném rozporu s obvyklými názory světa. Podobně jako v případě většiny jiných námětů, uzpůsoboval své výroky tak, aby vyhověly různým úrovním chápání, jež u tazatelů rozpoznával. Ale i tak vyvracely skoro všechny jeho myšlenky představy, které většina lidí o fyzické realitě chová. Když mluvil o podstatě fyzického světa, zastával Šrí Ramana tři různá stanoviska. Obhajoval je v různých dobách všechna, ale z jeho obecných poznámek je jasné, že jako pravdivé a užitečné bral v úvahu pouze první dvě teorie, jež jsou uvedeny dále.
1) Ajata vada (teorie ne-příčinnosti). Je to dávná Hindská nauka, jež tvrdí, že ke stvoření světa nikdy nedošlo. Je úplným popřením veškeré kauzality ve fyzickém světě. Šrí Ramana tento názor přijal, když řekl, že džňáninovou zkušeností je, že nic nikdy nevchází do existence ani nepřestává být, protože existuje jen Já, jako jediná neměnná skutečnost. Důsledkem této teorie je, že čas, prostor, příčina a následek, podstatné složky všech teorií tvoření, existují jen v myslích adžňáninů a zkušenost Já jejich neexistenci odhaluje. Tato teorie není popřením skutečnosti světa, ale jen procesu tvoření, jenž jej uvádí do existence. Když hovořil na základě své vlastní zkušenosti, řekl Šrí Ramana, že džňánin si je vědom toho, že svět je skutečný, nikoli jakožto souhrn interagující hmoty a energie, ale jakožto nezapříčiněné zjevení se Já. Potvrdil to ještě když řekl, že vzhledem k tomu, že skutečná podstata nebo podklad tohoto zjevení je identický s bytím Já, podílí se Já nutně na jeho skutečnosti. To tedy znamená, že pro džňánina není svět skutečný prostě proto, že se zjevuje, ale jen proto, že skutečná podstata tohoto zjevení je neoddělitelná od Já. Adžňánin na druhé straně je zcela nevědomý, pokud jde o jednotnou podstatu a zdroj světa a v důsledku toho jeho mysl konstruuje iluzorní svět oddělených interagujících předmětů vytrvalým nesprávným interpretováním smyslových dojmů, jež přijímá. Šrí Ramana poukazoval na to, že tento názor na svět v sobě nemá víc skutečnosti než sen, protože klade tvoření myslí nad skutečnost Já. Rozdíl mezi hlediskem džňánina a adžňánina shrnul tak, že řekl, že svět je neskutečný, je-li vnímán myslí jakožto souhrn jednotlivých předmětů a skutečný, je-li přímo zažíván jako zjevení Já.
2) Dristhi-sristhi vada. V případech, kdy tazatelé shledávali myšlenku ajata neboli nepříčinnosti jako pro sebe nepřijatelnou, učíval je, že svět vchází do existence současně s objevením se „já“-myšlenky a přestává existovat, je-li „já“-myšlenka nepřítomna. Tato teorie je známa jako dristhisristhi, neboli simultánní tvoření, a v podstatě říká, že svět, jenž se jeví adžňáninovi, je produktem mysli, která jej vnímá a že v nepřítomnosti této mysli přestává existovat. Tato teorie je správná pokud jde o to, že mysl vytváří imaginární svět sama pro sebe, ale z hlediska Já není imaginární „já“, vytvářející imaginární svět vůbec výtvorem, takže dogma ajata není vyvráceno. Ačkoli Šrí Ramana několikrát řekl, že dristhi- sristhi není konečnou pravdou o stvoření, povzbuzoval své následovníky k tomu, aby ji přijali jako pracovní hypotézu. Tento přístup odůvodňoval tvrzením, že člověk, který by dokázal tento svět považovat za neskutečný výtvor mysli, by ztratil svou přitažlivost a pěstovat trvalé uvědomování „já“-myšlenky by pro něj bylo snadnější.
3) Sristhi-dristhi vada (postupné tvoření). Toto je všeobecný názor, podle kterého je svět objektivní skutečností, ve které vládnou zákony příčiny a následku, jež lze vystopovat k jedinému aktu stvoření. Zahrnuje vlastně všechny západní představy o tomto předmětu, od teorie „velkého třesku“ až k biblickému vylíčení, uvedenému v Genesis. Šrí Ramana se k teoriím tohoto druhu odvolával jen tehdy, když mluvil k lidem, kteří nebyli ochotni akceptovat implikace teorií ajata a dristhi- sristhi. I v těchto případech poukazoval na to, že by takové teorie neměly být brány příliš vážně, protože jsou rozšiřovány jen proto, aby uspokojily intelektuální zvědavost. Dristhi-sristhi doslova znamená, že svět existuje jen je-li vnímán, zatímco sristhi-dristhi znamená, že svět existoval dříve než jej kdokoli vnímal. Ačkoli zní první teorie zvráceně, trval Šrí Ramana na tom, že by se s ní měli ti, kdo vážně hledají, spokojit, částečně proto, že je dobrou aproximací pravdy a částečně z toho důvodu, že je nejužitečnějším postojem, který může člověk přijmout, chce-li skutečně realizovat Já.
Ot.: Jak sristhi (tvoření) vzniklo? Někdo říká, že je předurčeno. Jiní tvrdí, že je to Pánova líla nebo kratochvíle. Jaká je pravda?
Odp.: Knihy to líčí různě. Je tu však tvoření? Vznik tvoření musíme vysvětlovat pouze tehdy, když existuje. Nemusíme všechny tyto teorie znát, ale že existujeme, víme jistě. Proč nejprve nepoznat „já“ a až potom zkoumat, zda tvoření existuje? [1]
Ot.: Ve Šrí Šankaračárjově védantě byl princip stvoření světa kvůli začátečníkům přijat, ale pokročilým je zdůrazňován princip ne-stvoření. Jaký je váš názor na tuto věc?
Odp.: „Neexistuje ani rozpouštění ani tvoření, nikdo není spoután ani neprovádí duchovní cvičení. Neexistuje nikdo, kdo by toužil po osvobození ani nikdo osvobozený. Toto je absolutní pravda.“ Tato sloka je uvedena ve druhé kapitole Gaupadovy Karika. Ten, kdo je upevněn v Já to vidí díky svému poznání skutečnosti. [2]
Ot.: Není Já příčinou světa, který kolem sebe vidíme?
Odp.: Samotné Já se jeví jako svět různých jmen a tvarů. Já však nepůsobí jako bezprostřední příčina (nimitta karana) jeho stvoření, trvání a zničení. Neptejte se, „Proč vzniká kolem Já, zmatek, přehlížející onu pravdu, že se Já samo jeví jako svět?“ Kdybyste se místo toho ptal, „Komu tento zmatek nastává?“, ukázalo by se, že pro Já nikdy neexistoval. [3]
Ot.: Zdá se, že jste vykladačem ajata doktriny nebo advaita védanty.
Odp.: Neučím jen doktrínu ajata. Schvaluji všechny školy. Stejnou pravdu je nutno vyjádřit různými způsoby, které odpovídají schopnostem posluchače. Doktrína ajata říká, „Neexistuje nic kromě jediné skutečnosti. Neexistuje zrození ani smrt, promítání nebo vzcházení, neexistuje hledající, vazba ani osvobození. Existuje jen jednota“. Těm, kteří považují pochopení této pravdy za obtížné a kdo se ptají, „Jak můžeme přehlížet tento pevný svět, který kolem sebe vidíme?“, se poukazuje na zážitek snění a říká se jim, „Vše, co vidíte, závisí na vidoucím. Bez vidoucího není vidění“. To se jmenuje dristhi-sristhi vada, neboli tvrzení, že člověk nejdříve stvořuje svou mysl a potom spatřuje, co jeho mysl sama vytvořila. Někteří lidé nemohou pochopit ani toto a tak pokračují v diskusi takovýmto způsobem: „Zkušenost snu je krátká, zatímco svět existuje stále. Zážitek snu byl omezen na mne. Svět však pociťuji a spatřuji nejen já, ale i mnoho ostatních. Takový svět nemůžeme považovat za neexistující.“ Když lidé diskutují tímto způsobem, mohou být obeznámeni s teorií sristhi-dristhi, například, „Bůh nejprve stvořil tu a tu věc, z takového a takového prvku, potom bylo stvořeno něco jiného, atd“. Tyto lidi uspokojí jen toto. Jinak jejich mysli nejsou uspokojeny a oni se sami sebe ptají, „Jak mohou být zeměpis, všechny mapy, všechny vědy, hvězdy, planety a zákony, které je řídí nebo se k nim vztahují, úplně nepravdivé?“ Takovým lidem je nejlepší říci, „Ano, Bůh to vše stvořil a proto to vidíte“.
Ot.: Ale tohle všechno nemůže být pravda. Může platit jen jedna doktrína.
Odp.: Všechny tyto teorie se mají jen přizpůsobit kvalifikaci žáka. Absolutno může být jen jedno. [4] Védanta říká, že kosmos vstupuje do pole vidění současně s vidoucím a že neexistuje detailní proces tvoření. Říká se, že to je jugapat-sristhi (okamžité stvoření). Je to docela podobné tvoření ve snu, kdy zažívající vzniká současně s předměty, jež zakouší. Když je řečeno toto, nejsou někteří lidé spokojeni, protože jsou hluboce zakořeněni v objektivním poznání. Snaží se zjistit, jak může náhlé stvoření existovat. Dokazují, že následku musí předcházet příčina. Krátce, touží po vysvětlení existence světa, který kolem sebe spatřují. Proto se šrutis (písma) snaží uspokojit jejich zvědavost teoriemi stvoření. Tato metoda pojednávání problému stvoření se jmenuje krama-sristhi (postupné stvoření). Avšak ten, kdo opravdově hledá, bude spokojen s jugapat-sristhi, okamžitým stvořením. [5]
Ot.: Jaký je účel stvoření?
Odp.: Účelem je vznik těchto otázek. Zkoumejte odpověď na tuto otázku a nakonec přebývejte ve svrchovaném nebo spíš primárním zdroji všeho, v Já. Zkoumání se rozpustí v hledání Já a skončí teprve až bude ne-Já odfiltrováno a Já realizováno v celé své čistotě a slávě. [6] Teorií stvoření může být mnoho. Všechny se šíří navenek. Nebude jim konce, protože čas a prostor jsou neomezené. Jsou jenom v mysli. Kdybyste viděl mysl, bude čas a prostor překročen a Já realizováno. Stvoření je pro vlastní uspokojení člověka vysvětlováno vědecky nebo logicky. Má to však nějaký konec? Taková vysvětlení se nazývají kramasristhi (postupné stvoření). Na druhé straně, dristhi-sristhi (okamžité stvoření) je yugapat-sristhi. Bez vidoucího viděné předměty neexistují. Najděte vidoucího a stvoření je v něm obsaženo. Proč se dívat ven a stále vysvětlovat jevy, které jsou nekonečné? [7]
Ot.: Védy obsahují konfliktní výklady kosmogonie. Na jednom místě se říká, že éter je prvním svořením, ke kterému došlo; jinde se to tvrdí o vitální energii (prána) a na jiném místě opět o něčem jinéma na jinde se říká, že to byla voda, atd. Jak je to možno vysvětlit? Nepopírají tyto rozpory věrohodnost Véd?
Odp.: Různé pohledy vidí různé aspekty, přičemž každý z nich zdůrazňuje jiný pohled. Proč se trápíte jejich rozpornými tvrzeními? Hlavním povacílem Véd je poučit nás o povaze nezničitelného Átmanu, o tom, že jím jsme.
Ot.: S tímto členěním jsem spokojen.
Odp.: Tak berte celý zbytek jako artha vada (pomocné argumenty) nebo výklady pro nevědomé, kteří se snaží vysledovat původ věcí. [8] Ot.: Tvořím součást stvoření a tak zůstávám závislý. Nemohu rozluštit záhadu stvoření dokud nebudu nezávislý. Přesto prosím Šrí Bhagavána, aby mi na mou otázku odpověděl.
Odp.: Ano. Bhagaván vám říká, „Staňte se nezávislým a vyřešte záhadu sám. Je na vás, abyste to udělal.“ Dále, kde jste teď, když kladete tuto otázku? Jste ve světě nebo je svět ve vás? Musíte připustit, že ve spánku svět nevnímáte, ačkoli nemůžete svou existenci v té době popřít. Svět se vám jeví jen tehdy, když jste vzhůru. Kde tedy jste? Svět je jasně vaší myšlenkou. Myšlenky jsou obrazy vaší mysli. Nejprve je stvořeno „já“ a potom svět. Svět je stvořován tímto „já“, které naopak vzniká z Já. Záhada stvoření světa tedy bude rozřešena, vyřešíte-li stvoření „já“. Říkám tedy, najděte své Já. A dále, přichází svět a ptá se vás „Proč existuje „já“? Jak bylo „já“ stvořeno?“ Jste to vy, kdo klade otázku. Tazatel musí vytvořit vztah mezi sebou a světem. Musí připustit, že svět je jeho vlastní představou. Kdo si ho představuje? Nechť tedy najde „já“ a potom Já. Navíc všechna vědecká a teologická vysvětlení nejsou v souladu. Rozdíly mezi těmito teoriemi jasně ukazují neužitečnost hledání takových vysvětlení. Taková vysvětlení jsou čistě mentální nebo intelektuální a nic víc. Přesto jsou všechna pravdivá v souladu se stanoviskem jedince. Ve stavu realizace stvoření neexistuje. Když člověk vidí svět, nevidí sebe samého. Když vidí Já, nevidí svět. Spatřujte tedy Já a realizujte, že tu žádné stvoření nebylo. [9]
Ot.: „Brahman je skutečné. Svět (džagat) je iluzí“, to je hlavní heslo Šrí Šankaračárji. Přesto jiní říkají, „Svět je skutečností“. Co je pravda?
Odp.: Obě tvrzení jsou správná. Vztahují se k různýmn stádiím rozvoje a jsou vyslovována na základě různých hledisek. Aspirant (abhjasi) začíná s definicí, že to, co je skutečné, existuje vždy. Potom svět eliminuje jako neskutečný, protože je proměnlivý. Hledající nakonec dosáhne Já a tam nalézá jako hlavní rys jednotu. Potom to, co bylo původně odmítnuto jakožto neskutečné, je rozpoznáno jako součást jednoty. Když je člověk absorbován ve skutečnosti, je také svět skutečný. Existuje jen bytí v Seberealizaci a nic než bytí. [10]
Ot.: Šrí Bhagaván často říká, že mája (iluze) a skutečnost jsou totéž. Jak je to možné?
Odp.: Šankara byl kritizován za své názory na máju, aniž byl pochopen.
Řekl, že:
1) Brahman je skutečný
2) vesmír je neskutečný,
3) a vesmír je Brahman.

Neskončil druhým bodem, protože třetí vysvětluje ostatní dva. Znamená, že vesmír je skutečný, je-li vnímán jako Já a nereálný, je-li vnímán odděleně od Já. Proto je mája a skutečnost jedno a totéž. [11]
Ot.: Svět tedy skutečně není iluzorní?
Odp.: Na úrovni duchovního žáka musíte říci, že svět je klamem. Jinak nelze. Když člověk zapomene, že je Brahman, které je skutečné, trvalé a vždy přítomné, klame sám sebe tím, že se pokládá za tělo ve vesmíru naplněném pomíjejícími těly a pracuje v tomto klamu, musíte mu připomenout, že svět je neskutečný a klamný. Proč? Protože jeho vidění, jež zapomnělo své vlastní Já, dlí ve vnějším, hmotném vesmíru. Nestočí se dovnitř do introspekce, pokud mu nevštípíte, že celý tento vnější materiální vesmír je neskutečný. Jakmile žák jednou realizuje své vlastní Já, pozná, že kromě jeho vlastního Já nic jiného neexistuje a začne se na celý vesmír dívat jako na Brahman. Bez Já žádný vesmír neexistuje. Pokud člověk nespatřuje Já, jež je původem všeho a za skutečný a trvalý považuje jen vnější svět, musíte mu říkat, že celý vnější vesmír je iluzí. Nemůžete jinak. Vezměte si papír. Vidíte jen písmo a nikdo si nevšimne papíru, na němž je napsáno. Papír tu je, ať je popsán nebo není. Těm, kteří považují za skutečné písmo, musíte říci, že písmo je neskutečné, že je iluzí, protože spočívá na papíru. Moudrý člověk pohlíží na písmo a na papír jako na jednotu. Tak je to i s Brahman a vesmírem.[12]
Ot.: Takže svět je skutečný, je-li zažíván jakožto Já a neskutečný, je-li spatřován jako oddělená jména a tvary?
Odp.: Tak jako je oheň zatemněn kouřem, je zářící světlo vědomí zastíněno skrumáží jmen a tvarů, světem. Když se mysl dík soucitné boží milosti stane čistou, bude podstata světa pochopena nikoli jakožto klamné tvary, ale jen jako skutečnost. Jen ti, jejichž mysli jsou zbaveny zlé moci máji, kteří se vzdali poznání světa, a jsouce k němu nepřipoutáni, získavají takto poznání samo-zářící svrchované skutečnosti, mohou správně pochopit smysl výroku, „Svět je skutečný“. Byl-li rozhled člověka přetvořen k podstatě pravého poznání, bude svět pěti prvků, počínaje éterem (akáša), skutečný, neboť je svrchovanou skutečností, jež je podstatou poznání. Počátečním stavem tohoto prázdného světa, jenž je zmatený a přeplněný mnoha jmény a tvary, je blaho, jež je jediné, tak jako je jen jeden žloutek ve vajíčku mnohobarevného páva. Poznejte tuto pravdu přebýváním ve stavu Já. [13]
Ot.: Nemohu říci, že by mi bylo všechno jasné. Je svět, který spatřujeme, pociťujeme a chápeme tolika způsoby, něco jako sen, iluze? Odp.: Hledáte-li pravdu a jen pravdu, nemáte jinou možnost než přijmout svět jako neskutečný.
Ot.: Proč?
Odp.: Z toho jednoduchého důvodu, že pokud se nevzdáte představy, že svět je skutečný, bude se o něj vaše mysl stále starat. Budete-li zdání považovat za skutečné, nikdy skutečnost samu nepoznáte, ačkoli je tím jediným skutečným, co existuje. Tento problém ilustruje podoba hada, spatřovaná v provaze. Můžete být tak oklamán, že budete v kusu provazu vidět hada. Představujete-li si, že provaz je had, nemůžete vidět provaz jakožto provaz. Neexistující had se pro vás stává skutečností, přičemž se zdá, že skutečný provaz jako takový vůbec neexistuje.
Ot.: Teoreticky je tak snadné uznat, že svět nakonec není skutečný, ale je těžké být přesvědčen, že je neskutečný doopravdy.
Odp.: Váš snový svět je zrovna tak skutečný, když sníte. Pokud sen trvá, vše co v něm vidíte a cítíte je skutečné.
Ot.: Svět tedy není o nic lepší než sen?
Odp.: Co je špatné na pocitu reálnosti, který máte, když sníte? Můžete snít o něčem docela nemožném, například o tom, že vedete příjemný rozhovor s někým, kdo je mrtev. Na okamžik můžete ve snu zapochybovat a ptát se, „Nebyl mrtev?“, ale vaše mysl se se snovou vizí nějak smíří a zmíněná osoba je pro účely snu jako živá. Jinými slovy, sen jakožto sen, vám nedovoluje pochybovat o své realitě. V bdělém stavu je to stejné, protože nejste schopen pochybovat o skutečnosti světa, který v bdělém stavu vidíte. Jak může mysl, považovat za neskutečný svět, který sama vytvořila? V tom je význam srovnání světa bdělého stavu a světa snového. Oba jsou výtvorem mysli, a pokud je mysl v některém z nich upoutána, shledává, že je neschopna popřít jejich reálnost. Není schopna popřít reálnost snového světa pokud sní a nemůže popřít reálnost světa bdělého, když bdí. Jestliže naopak svou mysl zcela odtáhnete od světa, stočíte ji dovnitř a donutíte ji, aby tam přebývala, to jest, budete-li vždy bdělý vůči Já, jež je podkladem všech zkušeností, shledáte, že svět, kterého si jste nyní vědom, je právě tak neskutečný, jako svět, v němž jste žil ve svém snu.
Ot.: Svět můžeme vidět, pociťovat a chápat mnoha způsoby. Tyto pocity jsou reakcí na viděné a pociťované objekty. Nejsou mentálním výtvorem jako ve snech, které se odlišují nejen od člověka k člověku, ale i se zřetelem na stejnou osobu. Nestačí to k prokázání objektivní reálnosti světa?
Odp.: Všechno toto povídání o nedůslednostech snového světa nastává až teď, když jste vzhůru. Když jste snil, byl sen dokonale integrovaným celkem. Takže, když jste měl řekněme ve snu žízeň, uhasilo tuto iluzorní žízeň iluzorní vypití iluzorní vody. Toto vše však bylo pro vás skutečné a nikoli iluzorní, protože jste nevěděl, že je iluzorní samotný sen. Podobné je to ve světě bdění. Pocity, které teď máte se koordinovaly tak, aby vám daly iluzi, že svět je skutečný. Kdyby naopak byl svět samo-existující skutečností (to je to, co vy zřejmě myslíte, když mluvíte o jeho objektivitě), co mu brání, aby se vám zjevil ve snu? Vy neříkáte, že ve snu neexistujete.
Ot.: Já nepopírám, že svět existuje, když spím. Celou tu dobu existoval. Jestliže jej během spánku nevidím, vidí ho druzí, kteří nespí.
Odp.: Když říkáte, že jste ve spánku existoval, potřeboval jste svědectví jiných, aby vám to dokázali? Proč hledáte jejich svědectví nyní? Ti ostatní vám mohou o tom, že během vašeho spánku spatřovali svět, povědět jen tehdy, když vy sám bdíte. Pokud jde o vaši vlastní existenci, je to jiné. V bdělém stavu říkáte, že jste hluboce spal, takže jste si v nejhlubším spánku byl vědom sám sebe i když jste v té době neměl o existenci světa nejmenší potuchy. A nyní, když bdíte, říká, „Já jsem skutečný“ svět nebo to říkáte vy?
Ot.: Ovšem, říkám to, ale říkám to o světě.
Odp.: Dobře, ale ten svět, o kterém říkáte, že je skutečný, se vám posmívá, protože se snažíte dokázat jeho reálnost a jste přitom zcela nevědomý pokud jde o vaši reálnost vlastní. Chcete se tak nebo onak držet toho, že svět je reálný. Co je standardem reálnosti? Jen to , co existuje samo o sobě, co se samo od sebe zjevuje a co je věčné a neměnné. Existuje svět sám o sobě? Byl vůbec někdy spatřen bez pomoci mysli? Ve spánku neexistuje ani mysl, ani svět. Ve stavu bdění mysl existuje a existuje i svět. Co znamená tato neměnná soubytnost? Znáte principy induktivní logiky, považované za samotný základ vědeckého výzkumu. Proč tuto otázku reality neřešíte ve světle přijatých principů logiky? O sobě můžete říci, „Já existuji“. Znamená to, že vaše existence není pouhou existencí, ale existencí, jež je totožná s vědomím.
Ot.: Svět si nemusí být sám sebe vědom, ale přesto existuje.
Odp.: Vědomí je vždy Já-vědomím. Jste-li si čehokoli vědom, jste si v podstatě vědom sám sebe. Vědomí ne-já je terminologický protiklad. Není to vůbec žádná existence. Je to jen existence přisuzovaná, zatímco opravdová existence, sat, není vlastností, ale samotnou podstatou. Je to vastu (skutečnost). Skutečnost je tedy známa jako sat-čit, bytí-vědomí a nikdy není jen jedním z této dvojice, za vyloučení druhého. Svět ani neexistuje sám o sobě, ani si není své existence vědom. Jak můžete říci, že je takový svět skutečný? A co je jeho podstatou? Je to opakovaná změna, spojitý, neomezený tok. Závislý, stále se měnící, sebe-nevědomý svět nemůže být skutečný. [14]
Ot.: Jsou jména a tvary světa skutečné?
Odp.: Neshledáte, že by byly odděleny od podstaty (adhisthana). Když se snažíte vypátrat jméno a tvar, najdete jen skutečnost. Proto získejte poznání toho, co je skutečné po všechny časy.
Ot.: Proč vypadá bdělý stav tak skutečně?
Odp.: Na plátně biografu vidíme tolik obrazů, ale nejsou skutečné. Skutečné není nic kromě plátna. Podobné to je v bdělém stavu, není v něm nic kromě adhisthana. Poznání světa je poznáním toho, kdo poznává svět (džagrat-prama je prama džagrat-pramata). Ve spánku obojí mizí.
Ot.: Proč ve světě spatřujeme takovou trvalost a konstantnost?
Odp.: Jsou spatřovány na základě chybných představ. Když někdo řekne, že se v téže řece vykoupal dvakrát, nemá pravdu, protože když se koupal podruhé, nebyla už řeka táž jako ta, ve které se koupal poprvé. Když se člověk dvakrát podívá na jas plamene, říká, že v obou případech vidí týž plamen, avšak tento plamen se mění v každém okamžiku. Stav bdění je stejný. Vzezření nehybnosti je způsobeno chybou vnímání.
Ot.: Kde je chyba?
Odp.: Pramata (ten, který ví).
Ot.: Jak vznikl ten, který ví?
Odp.: Vznikl kvůli chybnému vnímání. Ve skutečnosti vzniká on a jeho
chybné vnímání současně a když je dosaženo poznání Já, oba současně
zmizí.
Ot.: Odkud ten, jenž poznává a jeho chybné vnímání přicházejí?
Odp.: Kdo klade tuto otázku?
Ot.: Já.
Odp.: Nalezněte toto „já“ a všechny vaše otázky budou odstraněny. Tentýž proces jako při vzniku klamného poznání, poznávajícího a poznávaného ve snu, probíhá i v bdělém stavu. V obou stavech dosáhnete poznáním „já“ poznání všeho a nezbude nic, co by ještě mělo být poznáno. V hlubokém spánku neexistuje poznávající, poznávání ani poznané. Podobně nebudou existovat v době zažívání skutečného „Já“. Cokoli, co vidíte odehrávat se v bdělém stavu, se děje jen pro poznávajícího a protože je poznávající neskutečný, neděje se ve skutečnosti nikdy nic. [15]
Ot.: Je světlo, které dodává „já“-pocitu zdání totožnosti a poznání světa nevědomosti nebo čit, vědomím?
Odp.: Je to jen světlo odražené od čit, které způsobuje, že „já“ se považuje za odlišné od ostatních. Toto odražené světlo čit je také příčinou toho, že „já“ stvořuje objekty, avšak pro tento odraz musí mít povrch, na němž k odrazu dochází.
Ot.: Co je tímto povrchem?
Odp.: Při realizaci Já shledáte, že odraz a povrch, na kterém k odrazu dochází, ve skutečnosti neexistují, ale jsou jedním a tímtéž čit. Je tu svět, jenž vyžaduje pro svou existenci místo a, aby byl vnímatelný, světlo. Obojí vzniká současně. Proto fyzická existence i vnímání závisejí na světle mysli, jež je odraženo od Já. Tak jako filmové obrázky lze pozorovat v odraženém světle a jenom ve tmě, tak jsou také obrazy světa vnímatelné jen prostřednictvím světla Já, odraženého v temnotě avidja (nevědomost). Svět nemůže být spatřován ani v naprosté temnotě nevědomosti, například v hlubokém spánku, ani v plném světle Já, například při Seberealizaci nebo samádhi. [16]

Rubriky
Ramana Maháriši

Ten, který je bezejmenný

Jednoho dne vešla do staré haly Ramanášramu stará žena. Když se pokorně položila před Bhagavánem, podala mu list papíru. Takové listy často obsahovaly různé prosby nebo dotazy a bývalo zvykem stoupenců takto s Bhagavánem komunikovat. Nicméně tento případ se ukázal jiný.
Ona stará žena žila ve městě, v silně poškozeném malém chrámu, a potřebovala peníze na jeho opravu. Za tím účelem někoho přiměla, aby jí napsal či pomohl sestavit žádost o sbírku potřebných peněz. Domnívala se, že by měla při shánění peněz větší úspěch, pokud by se pod žádost podepsali význační lidé z města. Přišla tedy i do ášramu, protože si myslela, že by bylo nejvhodnější, kdyby prvním z podpisů byl podpis Bhagavána. A přesně tato žádost byla napsána na onom listu papíru, který Bhagavánovi předala. Ten si jej přečetl a beze slova jí ho vrátil.
Avšak stará paní na něj naléhala: „Má práce se podaří, pokud tu žádost podepíšete.“
Bhagaván jí odpověděl: „Je obecně známo, že nikdy nic nepodpisuji.“ Ale stará paní se jeho odmítnutím nemínila nechat odbýt a opětovně ho nutila k podpisu, ale marně. Po nějaké době Bhagaván řekl: „Dobře, dobře, chcete, abych vaši žádost podepsal, ale jak se má podepsat ten, který nemá žádné jméno? Jaké jméno se tam má napsat?“
To starou paní ohromilo. Co myslí Bhagaván tím, že nemá žádné jméno? Copak se nejmenuje Šrí Ramana Maháriši! Vždyť ho každý pod tímto jménem zná. Proč by nemohl tato tři slova napsat na papír? Ale jelikož nepochopila smysl Bhagavánovy odpovědi, trvala na své žádosti o podpis. Ale Bhagaván zůstával nepohnut a mlčel. Po nějaké době zanechala stará paní svého naléhání a odešla z haly, aniž by podpis obdržela.
Do ášramu často přicházeli sběrači autogramů s prosbou, aby jim Šrí Bhagaván poskytl podpis do nějaké knihy. On ale všem dával stejnou odpověď: „Ať se podepíše ten, kdo má jméno. Tady (a tím mínil sebe) není žádné jméno. Jaký podpis by tu tedy měl být?“
Pokusme se porozumět významu Bhagavánova prohlášení k tomuto problému. Je známo, že Bhagaván dosáhl božský stav bezejmennosti v Madurai, když mu bylo pouhých 16 let. Vypovídá o tom list, který zanechal svojí rodině, když odcházel k Arunáčale. V dopise stojí psáno:
Odešel jsem hledat svého Otce a následuji jeho příkazu. Je to dobrá věc, kvůli které by se nikdo neměl trápit a ani by se neměly vydávat prostředky na vyhledání tohoto (tím výrazem označil sám sebe). Tvé poplatky za kolej nebyly vyrovnány (tato věta byla určena jeho bratrovi). Zanechávám tu dvě rupie. (…a následovala dlouhá čára místo podpisu).
Namísto podpisu byla jen vodorovná čára. Již tu nezbyl nikdo, komu by se mohlo dát jméno.
V době, kdy napsal dopis na rozloučenou, byl znám jako Venkataráman, ale když dorazil k Arunáčale, jeho jméno odpadlo, proto nikdy nikomu své rodinné jméno nesdělil. Jak s ním lidé postupně přicházeli do styku, dávali mu různá jména, jako Bala Sannjásin, Balajógi, Kumarasvámí, Kumaratapasvi, Gurumurtamsvámí, Brahmánasvámí. Během let 1896 až 1907 dostával mnoho jmen. On sám však nepřijal ani jedno z nich.
V roce 1907 přišel k Bhagavánovi slavný jogín Ganapati Muni. Když Ganapati Muni obdržel od Bhagavána poučení, byl tím nesmírně uspokojen. Začal se po něm poptávat a zajistil, že jeho původní jméno bylo Venkataráman. Ganapati Muni se rozhodl, že ho přejmenuje na Bhagaván Šrí Ramana Maháriši, přičemž tvar Ramana byl zkrácenou formou jména Venkataráman. Toto jméno bylo nakonec přijato všemi ostatními stoupenci, nicméně Bhagaván sám jej nepřijal. Pro něj byl svrchovaný átman bezejmenný a beztvarý. Bylo mu zcela jedno, kolik jmen mu lidé připisovali. On sám nikdy nepřijal ani jediné.

Rubriky
Ramana Maháriši

Šest veršů s Ribhugíty

Šest veršů s Ribhugíty, které vybral Bhagavan Srí Ramana Maháriši

1.Pojem (představa) „jsem tělem“ je vědomım vnitřním orgánem (tj. myslí). Je také iluzorní samsárou. Je zdrojem všech bezpůvodních obav (strachu). Jestliže po něm nezbıvá ni stopy, shledáme, že vše je Brahman.
2.Vědomí „jsem tělem“ je prvotní nevědomostí, která je známa jako pevnı uzel Srdce (hridajagranthi). Zprvotní nevědomosti vznikají i pojmy bytí a nebytí. Zmizí-li bez stopy, shledáváme, že vše je Brahman.
3.Džíva (ego) je jen představa. Bůh, svět, mysl, přání, činnost, strach a vše ostatní jsou také pouhé pojmy.
4.Bıt bez konceptů je nerozličenım stavem. Je spočíváním v Brahman. Je Šiva. Jestliže zde není žádného konceptu, nalézáme, že vše je Brahman.
5.Tělo atd., to vše jsou koncepty. Slyšení atd. (to je slyšení, uvažování a kontemplace), jsou též koncepty. Pátrání po JÁ je představou. Všechny ostatní věci jsou jen pojmy. Jsou to jen pojmy, které dávají vznikat světu, dživům a Bohům. Neexistuje nic než pouhé pojmy. Ve skutečnosti vše je Brahman.
6.Mysl je neskutečná. Je podobna představením magika. Je pdobná synu neplodné ženy. Mysl naprosto neexistuje. Jelikož zde není mysli, není zde ani Guru, žák ani svět ani džíva. Všechny koncepty jsou ve skutečnosti Brahman.

Rubriky
Ramana Maháriši

Scénky ze života Ramana Mahárišiho – 3.

B. S. Reddi: Co máme udělat, abychom dosáhli osvobození?
Ramana Maháriši: Zjistěte co je osvobození.
B. S. Reddi: Neměl bych proto opustit svou ženu a rodinu?
Ramana Maháriši: Čím vám škodí? Napřed nalezněte, kdo sám jste!
B. S. Reddi: Neměl bych se vzdát manželství, domova či bohatství?
Ramana Maháriši: Napřed byste měl zjistit, co je to samsára. Je to všechno samsára? Copak tu nejsou lidé, kteří žijí v samsáře a dosahují realizace?
B. S. Reddi: Jaké kroky mám podniknout ve své sádhaně?
Ramana Maháriši: To závisí na vaší kvalifikovanosti a stupni.
B. S. Reddi: Provádím uctívání Boha ve tvaru.
Ramana Maháriši: Tak v tom pokračujte, vede to k jednobodovosti mysli. Staňte se jednobodovým. Vše dobře dopadne. Lidé se domnívají, že osvobození je kdesi a je třeba ho hledat po té, co jsme odstranili samsáru. Osvobození – mókša znamená poznání sama sebe v sobě. Držte se jediné myšlenky a budete mít úspěch. Vaše mysl je samsárou.
B. S. Reddi: Má mysl se příliš zmítá. Co mám dělat?
Ramana Maháriši: Upevněte svou pozornost na jednu věc a snažte se jí držet. Vše se zlepší.
B. S. Reddi: Koncentrace je obtížná.
Ramana Maháriši: Pokračujte v provádění praxe. Vaše koncentrace se musí tát tak snadnou, jako když dýcháte. To bude korunou vašeho snažení.
B. S. Reddi: Brahmačárja (sexuální zdrženlivost), sattvická potrava, jsou všechny nápomocné, že ano?
Ramana Maháriši: Ano, všechno to je dobré.
Pak Maháriši ztichnul a hleděl do prázdna, aby tázajícího poučil o příkladu, jak má sám činit.
B. S. Reddi: Není jóga zapotřebí?
Ramana Maháriši: Je to snad něco jiného než koncentrace?
B. S. Reddi: Není dobré tomu pomoci nějakou pomůckou?
Ramana Maháriši: Kontrola dechu je velmi dobrá pomůcka.
B. S. Reddi: Není možné Boha alespoň zahlédnout?
Ramana Maháriši: Ano. Můžete vidět to i ono. Proč ne Boha. Jenom musíte vědět, čím Bůh je. Všichni vidí neustále Boha, jen si to neuvědomují. Najděte, co Bůh je. Lidé vidí a přece nevidí, protože nevědí, co Bůh je.
B. S. Reddi: Když provádím bohoslužbu, neměl bych provádět kirtany (posvátné zpěvy) a džapu (pronášení božího jména)?
Ramana Maháriši: Ano. Mentální džapa je velmi dobrá. Pomáhá to soustředění. Mysl se ztotožní s džapou a pak ví, co opravdu bohoslužba znamená – je to ztráta vlastní individuality v tom, co uctíváme.
B. S. Reddi: Je paramátman od nás vždy odlišné?
Ramana Maháriši: Rozdílnost je v pohledu člověka. Budete-li však myslet na paramátman s tím, že není od vás odlišné, pak docílíte své totožnosti s ním.
B. S. Reddi: To je advaita, že ano. Stávání se sám sebou.
Ramana Maháriši: Co je stávání se? Myslící je neustále totožný a stejný jako Skutečné. V závěru si tento fakt uvědomí. Někdy na naši totožnost zapomínáme, např. když se ránou probouzí individuální já. Ve spánku je Bhagaván neustálým vědomím.
B. S. Reddi: Když provádíme uctívání nějaké obrazu božství, nějakého idolu, není k tomu nutná guruova pomoc?
Ramana Maháriši: Jak jste začal s uctíváním, když vám nikdo neporadil?
B. S. Reddi: Četl jsem o tom v písmu.
Ramana Maháriši: Ano. Někdy se to dozvíte takto, jindy vám to poví Bhagaván sám – v tom případě On (Bůh) je váš guru. Co však záleží na tom, kdo je vaším guruem? Jsme opravdu jedno s guruem – s Bhagavánem. Guru je ve skutečnosti Bhagaván. To nakonec zjistíme. Není v nich rozdílu. Správnou ideou je „Guru je Bohem“.
B. S. Reddi: Když máme nějaké zásluhy, hledání v nás nepřestane?
Ramana Maháriši: Ano. Vaše úsilí bude takto pokračovat.
B. S. Reddi: Není pro vyjasnění cesty lepší, když je člověk chytřejší?
Ramana Maháriši: Ano, nicméně když budete pracovat se světlem, které máte k dispozici, potkáte svého gurua, který vás také sám hledal.
B. S. Reddi: Je rozdíl mezi podrobením se a jógou, jak ji prováděli rišiové?
Ramana Maháriši: Džňána, jako cesta, je totožná s bhakti (láskou k Bohu) či prapatti (podrobením se), jak to nazýval Šrí Aurobindo. Cíl je stejný. Sebepodrobení vede ke stejnému jako sebezkoumání. Úplné sebepodrobení znamená, že už nadále nemáte „já myšlenku“. K tomu vede jak bhakti, tak i džňána. Pak jsou všechny vaše samskáry (tendence mysli) odplaveny a jste volní. Ať jdete kteroukoli z těchto cest, na jejím konci již nepokračujete jako oddělená entita.
B. S. Reddi: Dostaneme se do nebeských říší odměnou za naše činy?
Ramana Maháriši: To je stejně pravdivé, jako současná existence ve světě. Když však zkoumáme, čím jsme, a objevíme pravé Já, k čemu je pak třeba myslet na nebeské říše?
B. S. Reddi: Neměl bych se snažit uniknout zrození a smrti?
Ramana Maháriši: Ano. Nalezněte, kdo je zrozený a kdo nyní nese obtíže této existence. Když spíte, myslíte na zrození a jeho obtíže? Na ty myslíte nyní. Najděte proto, komu obtíže vznikají, a máte rozluštění. Zjistíte, že se nikdo nenarodil. Není zrození, nejsou obtíže a ve skutečnosti není žádné neštěstí. Všechno je TO. Vše je blahem. Pak jsme opravdu osvobozeni od znovuzrození. Proč se cítit bídně?
B. S. Reddi: Čajtanja a Rámakrišna plakali před Bohem a měli úspěch.
Ramana Maháriši: Ano. Měli mocnou šakti, která je provedla všemi zkušenostmi. Svěřte se této síle, abyste se dostali k cíli. O slzách se často mluví jako o projevu slabosti. Těmto velikánům však nemůžeme přisuzovat slabost. Takové příznaky jsou jen přechodné projevy, zatímco velký proud je nese dál. Pohleďte na konce, kterých oba dosáhli.
B. S. Reddi: Je možné, že toto fyzické tělo zmizí v nicotě?
Ramana Maháriši: Nač takové zkoumání? Najděte, zda jste toto tělo.
B. S. Reddi: Copak se nemůžeme projevit a zase zmizet jako Višvamitra a jiní rišiové?
Ramana Maháriši: To je debata o fyzických záležitostech. Copak je to předmětem našeho zájmu? Copak nejste átmanem? Proč myslet na jiné záležitosti? Najděte svoji podstatu a ostatní zkoumání mějte za zbytečná. Ti, kdo si myslí, že se osvobození projevuje zmizením těla, jsou na omylu. Nic takového není zapotřebí. Vy nejste tělem. Co na tom, když tělo zmizí, ať tak či onak? Ve způsobu, jakým tělo zmizí, nespočívá nic výtečného. Všechno je jen jedno jediné. Jak by v jediném mohla existovat nadřazenost či podřízenost? Ve čtrnácté kapitole Rámagíty se uvádí: „Ztráta „já“ (osobního) je podstatnou skutečností, nikoli ztráta těla. Deátma buddhi (idea, že jsme tělo) je vaší vazbou a nesvobodou. Když se jí vzdáte, budete vnímat Skutečno, a to je důležité a rozhodující.“ Musíte snad zlatý předmět napřed rozbít na prášek, abyste zjistil, že se jedná o zlato? Co záleží na tom, je-li zlato kulaté či v prášku, když vnímáte pravdu, že se jedná o zlato? Umírající nevidí tělo. Jen jiný člověk uvažuje nad tím, jak tělo zmírá. Realizovaný nezná smrt. Ať je tělo činné či odpadne, je si sebe stále vědom a nevidí rozdílu. Pro něho není nic nadřazeného. Proto způsob, jakým zmizí tělo osvobozeného, není důležitý. Starejte se o vlastní realizaci a pak budete mít dost času si vybrat, které formě smrti dáte přednost. Jste snad tělem? V noci, když tvrdě spíte, máte vědomí těla?
B. S. Reddi: Ne.
Ramana Maháriši: To, co stále existuje, je ono Já.

Rubriky
Ramana Maháriši

Scénky ze života Ramana Mahárišiho – 2.

Dnes ráno v 7:30 přijel Šrí N. Natesier, advokát z Madury, se svojí rodinou a poklonil se Ramanovi. Uvedl verš z Bhagavadgíty a zeptal se, jak se dají rozptýlit pochyby o tomto verši.
N. Natesier: V Bhagavadgítě se říká: „Všechny karmany se zničí, spatříme-li To.“ Jak to však můžeme zažít? Jak vzniká iluze a komu? Jak se odstraní?
Ramana Maháriši: Namísto toho, abyste zkoumal, jak iluze vzchází a jak ji odstranit, úplně postačí, když rozluštíte první otázku „komu“ vzchází. Všechny ostatní otázky se tím rozluští.
N. Natesier: Pochyby vznikají v mé mysli a mně samému. Knihy říkají, že mám sám sebe poznat a poznat tak svou vlastní přirozenost. Jak to však mohu udělat?
Ramana Maháriši: Hledejte svůj zdroj. Hledejte, kde ve vás vzniká „já myšlenka“.
N. Natesier: Jak se to dělá? Neshledávám to snadné.
Ramana Maháriši: Copak nevidíme věci a nepoznáváme je jasně? Který objekt může být jasnější a jistěji poznán než naše pravé Já? To je přímá zkušenost a dále ji nelze popsat.
N. Natesier: Když nemůžeme pravé Já spatřit, co máme dělat?
Ramana Maháriši: Vyvíjet statečné úsilí ho poznat. Rozviňte svůj introvertní pohled. Neustále pokládejte před mysl otázku „Co jsem já?“ a v určitém čase budete schopen vaše pravé Já vnímat. Jak byste se mohl vidět? Můžete vidět to, co jste předtím neviděl. Pokud se však týče toho, co stále zažíváte, k tomu, přesněji řečeno, žádná vize neexistuje. Je však třeba odstranit překážku, jíž je představa, že pravé Já nevnímáte.
N. Natesier: Uvádí se, že existuje Trimurti (trojí aspekt boží) a že Višnu dlí ve Vajkuntě (v nebeské říši). Je to skutečný svět? Skutečný jako je tento, nebo je to pouze fikcí?
Ramana Maháriši: Když vy a druzí lidé a i svět jsou skuteční, proč by měl být Višnu a Vajkunta něčím neskutečným? Pokud toto kolem sebe považujete za realitu, tamto je také realitou.
N. Natesier: Nemluvím z hlediska advaity, že brahman je jedině skutečné a vše jiné je fikcí. Snažím se pouze zjistit, zda je Vajkunta skutečná, když přijímám jako vzor tu pravdu, kterou mám a kterou mohu prakticky poznat. Nezohledňuji pravdu ve všech třech stavech (bdění, snění, spánek). Z praktického hlediska moje tělo nyní existuje, a i když ho třeba není možné nalézt v jiných stavech, je v tomto nynějším skutečné. Je z tohoto hlediska Vajkunta pravdivá? Existuje?
Ramana Maháriši: Proč ne?
N. Natesier: Višnu, Šiva a další, patří mezi džívakoti (bytosti, mající tělo)?
Ramana Maháriši: Existují džívové (vtělené bytosti) a Íšvara. Džívové jsou i jiné bytosti, než jaké známe.
N. Natesier: Dotýká se celkové rozpuštění vesmíru i Višnua a Trimurti? Nebo jsou věční? Existují v těle, jako je naše, které je složené z pěti prvků? Jsou takto skuteční?
Ramana Maháriši: Namísto, abyste prováděl zkoumání tímto směrem, proč se nezaměříte sám na sebe? Koho napadá ta myšlenka o Vajkuntě a Višnuovi?
N. Natesier: Je Višnu a Vajkunta pouhou ideou či pojmem?
Ramana Maháriši: Všechno jsou pojmy. Nic se vám neobjeví jinak, než skrze vaši mysl a její pojmy.
N. Natesier: Pak tedy Višnu a Vajkunta jsou výtvory představivosti či pouhými fikcemi? Copak nemají větší skutečnost než had viděný ve stočeném laně či roh zajíce?
Ramana Maháriši: Ne. Když považujete své tělo, váš život i ostatní věci za skutečné, jak můžete zacházet s Višnuem a Íšvarou jako s neskutečnými? Když vy jste skutečný, pak oni jsou také skuteční.
N. Natesier: Neptám se v otázce na smysl rohu zajíce, který nikdy neexistoval a který nikdo nikdy neviděl. To je věc absolutní neexistence, zatímco toto tělo je pociťováno a existuje přinejmenším jako objekt, který je nyní vnímán smysly. Je možné říci, že Vajkunta je stejně neskutečná, jako je roh zajíce?
Ramana Maháriši: Nikoli. Podobně, jako vy zažíváte svět a tělo a říkáte o nich, že jsou pravdivé, tak jsou i jiní, kteří zažili Vajkuntu, místo, kde přebývá Višnu, a říkají, že je pravé. Proč toto zmiňujete jako neskutečné, když o svých smyslových zkušenostech hovoříte jako o skutečných?
N. Natesier: Pak Vajkunta musí někde existovat. Kde je?
Ramana Maháriši: Je ve vás.
N. Natesier: Pak je to záležitostí mé představy. Je to něco, co mohu stvořit a kontrolovat?
Ramana Maháriši: Všechno je to tak – jsou to vaše představy.
N. Natesier: Tím se vracíme k myšlence advaity. Rád bych však věděl, jestli existujeme jako oddělená bytost, která přijímá odměny za ctnosti a obdrží tresty za hříchy.
Ramana Maháriši: Ano.
N. Natesier: Má tato bytost nějaký konec. Rozpouští se při praláje (rozpuštění vesmíru)? Rozpouští se i Íšvara při praláje?
Ramana Maháriši: Pralája se týká duší, které jsou v držení máji. Když je možné, že vy, se všemi svými chybami a omezeností, se můžete džňánou pozvednout k realizaci pravého Já a překonat všechno rozpouštění i koloběh života a smrti, není potom rozumné z toho odvozovat, že Íšvara, který je nekonečně inteligentnější než vy sám, že je zcela nad a převyšuje všechno rozpouštění?
N. Natesier: Mám stále pochyby.
Ramana Maháriši: Ten, kdo má pochyby, bude pochybovat až do konce světa.
N. Natesier: Ó ne, toužím po tom zbavit se pochyb a prosím vás, abyste mě zbavil pochyb, které pocházejí z nevědomosti. Prosím, poskytněte mi osvícení.
Ramana Maháriši: Osvícení nastane, budete-li realizovat své pravé Já.
N. Natesier: Toho nejsem schopen. Navzdory tomu, že toužím, abych setřásl své pochyb, ony ke mně lnou. Proto hledám pomoc. Mé současné pochyby o realitě existence jiných světů chovám již velmi dlouho. Existují bohové a démoni?
Ramana Maháriši: Ano.