Rubriky
Hledání

Vnitřní pozornost – taky trochu legrace..

Všude se jen píše o duchovních praktikách, jak meditovat a podobně, ale nikde není napsáno, že i takováto praxe může přinášet trochu legrace do duchovního směru a taky spousty poučného, které z této legrace vyplývá..

Spousta hledajících už ví co je vnitřní pozornost,ví už jak tuto pozornost udržovat a jak duchovní praxi v pozornosti praktikovat. Tento článek není o praxi ale o výsledcích praxe z jiného pohledu.. Ve vnitřní pozornosti vidíme myšlenky, tělo, celý svět oddělený od nás, pokud ale není vnitřní pozornost trvalá, je tam ještě přítomné ego. Co se ale stane, pokud máme vnitřní pozornost a dáme si pár skleniček vína?? To se pak dějí věci.. při pár skleniček vína nebo jíného alkoholu se člověk pořádně opije no a když už toho je opravdu moc tak už přestává vnímat okolí a pokud to jde ještě dál, nezbyde než, aby kamarádi pomohli na vrávoravé cestě domů se ze všeho pořádně vyspat.Co když ale áme vnitřní pozornost natolik silnou že.. a tom tohle všechno je.. Pokud je vnitřní pozornost dostatečně silná, tak vidíme sami sebe jak sme opilí, vidíme opilé tělo, tím pádem opilé ego a vidíme vnitřní pozorností jak se motáme, ale přitom uvnitř v nitru jsme stále čilí, vše vnímáme a co víc, to je to nejdůležitější, vniřní energie pozornosti je silná, stálá, trvalá, ničím nedotknutá.. Ta vnitřní pozornost to sme my, v pravé podstatě boží přítomnosti, jsme to my, to JÁ které vše vidí a oživuje celé těle, to JÁ které vnímá, slyší, vidí.. tělo a mysl jsou opilé smyly ega, ale my uvnitř sme úplně normální.. vnímáme vše, kamády, opilost těla a mysli, to jak se motáme cestou domů. Z této zkušenosti plyne jedna velmi dobrá věc, a to je to co píší všichni velcí učitelé, že JÁ je nekonečné, trvale stálé, že vnitřní pozornst je naše JÁ, že tělo nejsme my ani mysl, ani touhy a pokud ztotožnění s tělem pomalu silou vnitřní pozornosti mizí, můžeme vidět takto sami sebe. A jak píšou guruové, můžeme jednou takto vidět i vlastní smrt.a naše JÁ nemůže být nikdy opilé. Sílá našeho JÁ je obrovská a je naprosto pravda že nejsme tělo, ani mysl, ani sex, ani touhy ani dech, ani tento svět, nic co tu je nám nepatří a nejsme to my.. Tento článek není nabádání k alkoholismu a nějakému testování popíjení atd. tento článek pokazuje pouze na to, že my nejsme tělo, nejsme to co si myslíme a pokud máme velmi silnou vnitřní pozornost , může nám být ukázána i druhá, někdy legrační stranka duchovní cesty s poučením, že slova pravých guruů jsou pravdivá.

Rubriky
Hledání

Studna božské energie

Přepis prožitku žáka, jen si to přečti ale nesmíš na tom lpět, veškeré prožitky jsou pouze prožitky mysli a pokud vše zase zmizí, bylo to jen ego.

Večer než jsem šel spát, položil jsem v na ni ruce, jako vždy a nechal jsem energii proudit.. bylo jí dobře, mě to navíc pomáhá v meditaci.. když na ní takto položím ruce, upadám hlouběji.. zjistil jsem že to má své výhody, musím mít pozornost, abych ruce měl na ní, ona dostává boží klid skrze mne, a já medituji.. Pak sme šli spát..V noci jsem se probudil, ale neotevřel jsem oči..Byl jsem probuzený, ale měl jsem zavřené oči..řekl jsem si, že když cítím silnou vnitřní pozornost a nenutí mě to usnout, budu meditovat.. šlo to dobře, vnímal jsem dech, položil jsem si ruce na břicho, zároveň se mi uvoľnovalo břicho, měl jsem ho z večera nafouknuté.. cítil jsem, jak se mi břicho uvolňuje, cítil jsem jak se mi dech zastavuje, cítil jsem jak se mi energiie tlačí v hlavě..zkusil jsem se uvolnit a soustředit na tu energii v hlavě, aby neměla překážky ve své cestě do srdce..hledal jsem místečko, nějakou mezírku, jak se uvolnit, aby energie mohla proudit z hlavy dolů..do srdce..Tlačilo mě to v hlavě a bolelo..našel jsem mezírku, bolest hlavy povolila a já zjistil, že jsem pomalu přestal energii překážet, pořád jsem byl v meditaci a měl jsem zavřené oči..začala mě bolet šestá čakra, energie se tam cpala, ale nemohla dál, byla to tupá bolest, nešlo to..Hledal jsem zase skulinku, místečko pro uvolnění..najednou bolest přestala a energie sklouzla do srdce..začalo mě bolet srdce,vnitřní pozornost mi různě sklouzávala, dělal jsem vše abych ji udržel.. Po nějakém čase se mi ulevilo i u srdce..energie spadla dolů do srdce..cítil jsem, že jsem v JÁ, byl jsem v JÁ, ale neměl jsem žádné proudění energie, říkal jsem si: musím ještě dál..udržoval jsem přímou pozornost na srdce a zároveň udržoval tu skulinku, to místo, abych byl uvolněný.. velmi mi ve všem pomáhalo, že když jsem se probudil, nenaběhlo mi ego..to bylo moc důležité..Cítil jsem, jak se energie snaží spadnout, vtáhnout mě do srdce.. neměl jsem dech, necítil jsem ho, dech vůbec nebyl a ani jsem nepotřeboval ho vnímat..Najednou se energie zhoupla a já do ní spadl..Obrovský proud energie vytryskl z mého srdce, úplně jsem se se tou energií prohnul.. bylo to jako gejzír, všude ve mě to bylo..Pak to přestalo.. pořád jsem měl pozornost, říkám si: musím znova.. cítil jsem ji , jak nespí..v té meditaci jsem si říkal, proč nespí, byla nervózní.. Teprve ráno jsem se jí ptal, proč nemohla spát. Řekla mi, že přemýšlela..cítil jsem ji strašně moc, nemohl jsem teď ale udělat vůbec nic, nebyl kdo by něco dělal..Znova jsem se soustředil, znova jsem upadl do té energie..byla o kousek silnější než před tím..po chvíli to zase přestalo.. Nevím jak, ale nějakou silou jsem se otočil k ní a obejmul ji..řekl jsem si předám jí to, co je ve mně, pomůže jí to.. ona se po chvíli ode mne otočila..nechal jsem ji tak..a znova jsem meditoval..ztrácela se meditace, pozornost, vše splývalo v jedno..ani jsem nevěděl, jestli spím nebo ne.. pak to spadlo znova do té energie, ten proud byl tak silný, pulzující, jakoby s jehličkami..V tu chvíli jsem si řekl..musím to udržet co nejdýl!! Musím!! Ale nešlo mi to. Energie pomalu opět ustoupila..byl to nejsilnější proud ze srdce, co jsem kdy měl..pravda neměl jsem jich mnoho.. Byl jsem energií pročištěný, cítil jsem, jako by mi nekdo pročistil trubky.. prošťárnul je kartáčem, ale jen trochu.. bylo to dokonalé..pak jsem usnul..to pročištění srdce cítím ještě ted. Ráno jsem to jí u snídaně říkal..ptal jsem se jí proč nemohla spát..říkala, že přemýšlela o problémech s penězi, že byla nervózní… strašně..Říkal jsem jí, že jsem ji obejmul a chtěl jí pomoci, ptala se, jak to vím všechno?? Řekl jsem jí, že jsem meditoval, mezi probuzením a spánkem.. Jen škoda, že to ještě nedokážu ve dne, přes den..ale energie vždy čeká jen na nás, my se musíme uvolnit pro ni, ona tu je, a čeká na vhodnou chvíli. Pokud energie cítí vhodnou chvíli, pokusí se vystoupat nahoru. Když to nejde, opět spadne..je to jako pramen ve studni. Pokud je studna ucpaná, nemůže pramen vytrysknout. Pokud je studna vyčištěná pouze trochu, pramen vytryskne, ale hned zase spadne, protože nemůže svobodně tryskat, studna ještě není čistá..

Rubriky
Hledání

Nikdo se nedívá

Ego které se dívá na celý svět do té doby,než ho odstraníme je naší překážkou osvícení. Lze ho ale vnitřní pozorností omezit a úplně odstranit. V této fází vnitřní pozornosti vznikají vnory do JÁ, jsou to stavy, kdy ego dočasně mizí, ale pak se opět vrátí, kdy ještě není vnitřní síla pozornosti tak velká, aby ho trvale odstranila. A o tomto je tento článek.

Ráno jsem se probudil, bylo půl 8, říkal jsem si ještě si pospím, je brzo, byla neděle. Znova jsem si lehl do postele, že půjdu spát. Jako velmi často bylo ego po ránu oslabené a když jsem se pokusil spát, pozornost tomu bránila, takže jsem spal i nespal, ani jsem nevěděl, jestli spím nebo ne. Jediné co jsem vnímal bylo to, že pozoruju myšlenky, ego, co dělají když spím. Vůbec mi to už nepřipadlo divné, protože se mi to často stávalo. Po probuzení jsem si nebyl jistý, jestli jsem vůbec aspoň trochu spal, ale nezabýval jsem se tím. Den plynul jako vždy a já šel žehlit prádlo, co jsem měl už dlouho vyprané. Zapnul jsem si televizi, začínal tam pěkný film o dracích, taková mytologie, mystika, trošku čínského filmu v kombinaci s americkou současností. Jelikož jsem míval rád hodně takovéto mystické věci, film mě zaujal, a jak si tak žehlím a žehlím, najednou vnímám , že se mi zastavuje dech. V tu chvíli jsem to nebral vážně, říkal jsem, jo máš zase klid, meditace, ale to ti přece nebrání v žehlení, tak jsem pracoval dál a díval se na film. Posléze jsem zjistil, že se vlastně nedívám, že vlastně už ani nedýchám a žehlím. V tu chvíli jsem zjistil, že mám hlubokou pozornost, že tělo zmizelo, že není nikdo, kdo by se dotazoval a není nikdo, kdo by viděl dotazovaní, nebo práci, nebo televizi. Pozornost byla tak silná, že potom jsem ani nevnímal, že můj dech stojí, že prostě nedýchám. Nikdo se nedívá. Řekl jsme si, že se nikdo nedívá…byla jen silná pozornost, která bránila egu se dívat co činí, co dělá. Byla to krásné, dokonalé, taková síla nitra, ego se ale snažilo pomalu vracet zpět, protože zjistilo, že jeho tělo nedýchá a snažilo se na dýchání vracet pozornost pozorovatele.Ego dech a mysl jsou vzájemně spolu propojeny. Byla to tenká čára, která oddělovala obrovskou sílu vnitřní pozornosti a potřebu ega vrátit se do pozorování. Jakoby na té čáře bylo mé JÁ, ta síla vnitřní pozornosti byla tak velká, že jsem dokázal vracet pokusy ega zpět na vnímání dechu zpátky do pozornosti, prostě v ní setrvávat. Jelikož dech už stál dost dlouho, jednalo se o několik minut, možná téměř 10 min, vnímal jsem jak energii dechu nahrazuje vnitřní energie JÁ, jak síla vnitřního JÁ udržuje tělo při životě. Bylo to dokonalé, říkal jsem si, tak nedýchám, a přesto žiju. Strach se zástavy dechu jsem odstranil už dávno dotazováním „čí je to strach“.Nebyl pro mě problém bát se , že nedýchám, je ale potřeba brát v úvahu jednu důležitou věc, dech se musí zastavit samovolně, nesmí to být násilím, člověk musí mít už jistou sílu vnitřní pozornosti, na to je potřeba dávat pozor, je nutné se nechat vést nitrem, vnitřní energií, ta pracuje sama jak je potřeba. Byl jsem šťastný, že nedýchám, že žiju. Bylo to tak dokonalé, sílá nitra udržuje tělo, JÁ vše vnímá a přesto tělo žije. Připadlo mi to legrační, jenže.. pak přišel pocit těla, tělo se začalo třást, začalo se potit, říkal jsem si asi je to důsledek toho, že nemá vzduch, ale bylo mi to úplně jedno. Potom ale přišel pocit, že umírám, ego dostalo zabrat a nakouklo do vlastní smrti. Je to vzláštní pocit kdy ego umírá, přitom nedýchám, přitom mám pozornost, přitom tělo se třese, ale moje JÁ ,jakoby tomu všemu nepatřilo, bylo oddělené, a jen se na vše dívalo velkou silnou pozorností. Není tělo, není dýchání, nic mi nepatří, nikomu nepatřím, jen JSEM. Strach ega , že umírám, strach smrti, ale vnitří pozornost JÁ to vše viděla. bylo to jako když uvidíš někoho ve tvé okolí kdo umísrá, je to cizí člověk, nejsi k němu připoutaný, není to tvá rodina, proto se jen díváš a nemůžeš nijak pomoci. Pocit smrti byl kráký, ale ne trvalý, pozornost nebyla tak silná, aby dokončila svou práci a odstranila ego. Po nějaké době tento stav pominul, pomalinku, tak jak přišel, pomalinku pominul. Jelikož energie JÁ zjistila, že ještě není tak silná pozornost, vrátila mě potom o krok zpět, tam kde se dívám na své ego, na svou mysl, a musím znova spalovat pozoroností to co ještě není odstraněno. Vím ale, že zase jednou toto přijde, že se vnitřní energie znova vynoří a znova se pokusí o to samé. Kdy to bude ale nevím, není nutné vědět kdy, ten kdo se dívá musí znova pryč a trvale.Vše je o odstanění mysli, ega, strachů,všech myšlenek, mysl musí stát a musím se dívat vnitřní pozorností na své ego, ta pozornost spaluje jeho sílu, sílu ega může zničit pouze vnitřní energie JÁ, nikdo jiný.. pořád je tu ale ten kdo to prožil, jelikož ego nebylo spáleno, je tady pořád, pořád je tu ten kdo vše prožil, není nutné se k prožitku vracet, protože by to byla připoutanost ega k prožitku, byl to prožitek ega, nikoho jiného, prožitek musí odejít

Rubriky
Hledání

Meditace – vnitřní pozornost

Co je vnitřní pozornost? Je to obrácení k naší vlastní podstatě. Obrácení naší pozornosti do vlastního nitra, do našeho domova, obrácení se k JÁ. Vstoupení do JÁ. Stát se tím JÁ. Ta energie JÁ je tady, my jsme ta energie.. ale přes naše ego to nevidíme. Jak docílit obrácení vnitřní pozornosti do nitra?? Níže zde přepíšu zkušenost jednoho žáka, hledajícího realizaci JÁ. Pak popíšu, jak obrátit pozornost do nitra. „Bylo po půlnoci, nevím ani kolik hodin, šel jsem se napít a lehl si zpátky do postele, moje přítelkyně spala vedle mě a tiše oddychovala. Zavřel jsem oči, že budu zase spát, zjistil jsem, že mi ale spát nejde. Byl jsem bdělý, jako když jsem vzhůru a přitom jsem měl zavřené oči, chvíli jsem to pozoroval, ten kdo to pozoroval bylo ego. Ego pozoruje, ego vidí ten klid a tu vnitřní pozornost.. Čím více jsem se díval na tu vnitřní pozornost, tím více pozornost sílila, ztrácelo se tělo, ztrácelo se vnímání těla, ztrácelo se vnímání dechu, ztrácelo se ego.. dech se zastavil, ani nevím kdy, ani nevím jak, soustředěnost na vnitřní pozornost byla dokonale se zesilující se stoupající silou, tělo si samo žádalo nádech, pozoroval jsem s vnitřní pozorností nádech, bylo to jako když se zapomenu přes den nadechnout a tělo to udělá samo.. byl cítit jen nádech, nic jiného, žádné tělo, žádná myšlenka, klid nitra.. nebyl čas.. nevnímal jsem čas ani nic jiného.. stalo se to takto 2x s odstupem, pozornost sílila na mé možné maximum, otevřel jsem oči a zase zavřel, zjistil jsem, že i když mám zavřené oči, vnímám stejně, jako bych je měl otevřené, bylo to zvláštní.

Guruové říkají, že člověk takto i vidí.. není to ale vidění fyzickýma očima.. Pozornost stále sílila, dech se opět zastavil, ale už jsem ho nevnímal, nevím kdy se zastavil, nevím proč, dech snad ani nebyl, nebylo dýchání, dech stál.. nikde ale nebyl strach, nikde nebyl strach ze smrti, smrt není, strach je překážkou realizace, prožitku JÁ, najednou jako v okamžiku vše ustálo, vše se zastavilo, jakoby všechno přestalo existovat, bylo dokonalé prázdno, nikde nebylo nic, žádné vnímání, žádná myšlenka, žádný strach, žádné ego, jen čirá pozornost, po této krátké chvíli energie JÁ mne vtáhla do sebe, bylo to jako když vás něco vcucne, jako když někoho vtáhnete za ruku do dveří a přitáhnete k sobě, jako když dítě chce přejít přes cestu, nerozhlídne se a rodič ho chytne za ruku a vtáhne ho zpátky na chodník, bylo to vtáhnutí jako do dokonalé hlubiny, v tu chvíli začala proudit ta nejvyšší energie milosti, proudila celým mým tělem, proudila ze srdce ven, bylo to stejné jako při udělení milosti od gurua Brahmama, bylo to jako když do staré hasičské hadice pustíš proudem čistou vodu a ten proud vody tu hadici naplní až po okraj a ten proud pocítíš ze svého srdce, celým tělem.. Bylo to dokonalé, trvalo to ale jen pár vteřin, vnitřní pozornost, kterou jsem měl byla sice nejsilnější jakou jsem měl, ale byla pořád slabá na to, aby tuto proudící milost udržela trvale, prožitek jak náhle přišel, tak také odešel.. Nebyl trvalý, má síla pozornosti není ještě dokonalá, není ještě silná, pocítil jsem ale rozdíl mezi milostí gurua a svým prožitkem. Rozdíl byl ten, že tělo při milosti gurua mělo velmi mnoho omezení, připoutaností, a že pouze milost gurua umožnila prožitek této energie. Prožitek který jsem měl v noci, byl po odstranění spousty závislostí a tužeb, ale nebyl ještě trvalý, takže je potřeba pokračovat dále v práci, v meditaci, v dotazování a odstraňování tužeb a závislostí a pracovat více na udržení trvalé pozornosti.. Trvalá pozornost je důležitá k udržení této milosti z duchovního srdce. Potom jsem po nějakém čase usnul. Ráno jsem se probudil a cítil jsem v páteři a v sobě, v těle, že došlo k pročištění touto energií, ale je tam ještě mnoho bloků vytvořených egem, které se musí odstranit, tento pocit mi vydržel celý den.“ Teď si popíšeme, jak dosáhnout vnitřní pozornosti. Upozorňuju, že cest je mnoho, a že tento návod nemusí být blízký srdci každému. Nesmíme zapomínat na to, že návody, rady a náboženství jsou pouze a jen pro mysl, abychom ji zastavili, že to co hledáme, Boha, milost, nejvyšší energii máme už v sobě. Jediný, kdo tomu brání, je naše ego, myšlenky. Nejdříve je nutné zastavit myšlenky, za tichem se skrývá pozornost. Pokud myšlenky běží, není možné obrátit pozornost do nitra, protože myšlenky nás nutí stále se obracet ven a dávat myšlenkám tvar a jméno.. Mysl těká do světa, mysl musí stát. Jak zastavit myšlenky??

Mě se osvědčila metoda Ramana Mahárišiho, dotazování po JÁ, otázkou „kdo jsem já“ zastavujeme myšlenky a činnost ega. Proč?? Ego nezná odpověď na otázku „kdo jsem já“, proto se ego zastavuje. Stálým dotazování zastavíme mysl až do ticha. Není to hned, mysl je silná a záleží pouze na naší píli, kdy se nám to povede. Jde to postupně, krůček po krůčku, pomalu.. Mezitím se odstraňují závislosti, touhy a strach. Přichází první zpomalení dechu, kdy při klidu mysli se zastavuje dech. Přichází strach, strach že nedýcháš, ten strach je ale pouze projevem mysli, ega. Ego se bojí, že nedýchá. Je potřeba tento strach odstranit, pozoruj tento strach, dotazuj se a pozoruj ho.. Ptej se „kdo se bojí smrti“ „kdo jsem já“ a strach postupně vymizí. Pomalu a tiše vymizí. Jednoho dne zjistíš, že máš klid mysli, že nemáš myšlenky, že vidíš uvnitř svůj klid, ticho. Mysl není a přesto žiju, přesto pracuju, přesto chodím do práce a život plyne stejně dále jako dřív. Pouze nejsou myšlenky. V tom si řekneš, to je ten cíl, mysl stojí, už jsem u cíle.. Omyl! Ten klid někdo vidí, ten klid někdo pozoruje, ten klid mysli někdo vnímá. Kdo to vnímá? Ten pozorovatel je ego, ego které nevytváří myšlenky, ego které jsi zastavil a zpomalil tak, že netvoří myšlenky. Ale stále tam je, při každé možnosti se vrátí zpět a zase dělá problémy. Impulzem může být partner, rodina, práce, skryté nedostatky. Neprojevené problémy opět naskočí, tím klid zase zmizí.. Skryté touhy a problémy se musí prožít, aby je ten klid odstranil, spálil. Takto to jde jako na houpačce, jednou jsi nahoře a máš dokonalý klid a pak přijde něco, co ten klid vyruší. Pohádáš se v práci, doma. Potom máš zase klid mysli, ale už silnější..Takto se to opakuje do té doby, dokud skryté problémy, touhy a vše se neprožije a nevymizí. Pak máš klid týden, dva týdny. Najednou zjistíš, že ten klid někdo pozoruje, ten někdo ale musí pryč. Je to ego, které je dokonale zastavené, celkem vyčištěné, ale pořád tam je. To ego musí pryč, musí pryč pozorovatel klidu, ticha, jak ho odstranit?? Zase dotazování, tak jak jsi zastavil myšlenky musíš odstranit pozorovatele. Dotazování velmi dobře funguje. Ptej se „kdo to prožívá“ „kdo to vidí“, zastavené ego opět nemá odpověď, neví. V této fázi zjistíš, že tím dotazováním pomalu míváš pozornost i do nitra. Ten, kdo to prožívá, se pomalu odstraňuje a pozornost ti míří do nitra. Jednoho dne pozornost skočí trvale do nitra – ta pozornost se ale musí udržovat. Pokud se zapomeneš, pozornost opět skáče ven, tiché ego se chytá, čeho se dá, aby se mohlo zpět vrátit. Chytá se úplně všeho, nastanou chvíle, kdy se přistihneš, že nemáš pozornost uvnitř, a musíš ji opět vracet zpátky, pozornost musí být trvalá. Šrí Brahmam říká, pokud nebudete mít trvalou pozornost, budete se stále dokola zrozovat. Trvalá pozornost vybuzuje energii kundalini a drží ji projevenou, proto je nutná trvalá pozornost. Trvalá pozornost spaluje každou myšlenku už jen při pokusu se projevit. Spalováním myšlenek se ti maže i karma, maže se minulost a tím se odstraňuje budoucnost. Při dotazování, když skočí trvalá pozornost do nitra, je nutné se ptát, dotazovat na každou emoci, každý pocit něčeho, každé chtění. Když vidím touhu po nějakém předmětu, ptát se „čí je to touha??“. Nebo když mám myšlenky, které mi najednou běhají, když jsem na houpačce zase dole, ptám se „čí jsou to myšlenky ??“ Ego nezná odpověď a tím dostává pořádně zabrat, klid mysli a dotazování je dokonalé odstraňování ega a obrácení pozornosti do nitra. Při dotazování nesmí být žádná odpověď v mysli na danou otázku, nesmíš přemýšlet nad slovy, kterými se dotazuješ. Výborné cvičení je po ránu, kdy vstáváš, tam se vnitřní pozornost cvičí velmi dobře, protože ego ještě na půl spí a ty už jsi bdělý. Je tam krátké místečko, kde se dá vejít a při troše trénování udržet několik minut v pozornosti. Tento opravdu stručný návod není dokonalý, ale věřím, že mnoha hledajícím přinese rady jak dále odstraňovat mysl a ego.

Rubriky
Hledání

Malý soukromý satsang

žák:mám vnitřní pozornost, dech mi nepatří, myšlenky mi nepatří, jsem za dechem, jsem za egem, nejdříve jsem vnitřně viděl ego, to pak zmizelo, ale vím že tam nadále je..pak sem viděl vnitřně svůj dech a odpoutal jsem se od něho, nedávno jsem viděl vnitřní energii, ale ani ta energie já nejsem.. co mám dělat dál?? jak mám pokračovat?? když v noci spím tak ve vnitřní pozornosti mezi spaním a bděním mi někdy proudí energie ze srdce

šrí brahmam: jak si se dostal k vnitřní pozornosti, jako metodou..

žák: dotazováním kdo jsem já, jak se mi zastavila mysl dotazováním kdo to prožívá, dělal jsem to nesustále dokola, kdykoliv, u čehokoliv a pořád dokola, dokonce i v noci kdy jsem se probudil mi dotazování jelo na pozadí.. četl jsem knihy, sledoval vaše videa

šrí brahmam: jak si přišel k vnitřní pozornosti?

žák: kolega z práce je podobného založení jako já,ale křesťansky a když mě masíroval (pracuju u pc) tak mi pozornost skočila do nitra.. zřejme se jeho a moje enegie znásobila a skočila pozornost dovnitř

šrí brahmam: a zastavil se ti dech??

žák: ano u toho se mi zastavil dech, nemám strach, když mi dech stojí, odstranil jsem strach dotazováním, když medituju zastavuje se dech přirozeně i meditací..

šrí brahmam: ještě máš myšlenky, nemáš realizaci, odpoutal ses od dechu a od mysli, jsi za myslí a jsi za dechem, pořád je tam ale někdo kdo to vidí..ten kdo to vidí je ego.. pokud by jsi neměl ego zmizí vnímání orgány jako je zrak , sluch a podobně, zmizí ti celý svět a bude jen ta nejvyšší energie, pokud se ti budou vracet myšlenky dotazuj se, jinak tuto praxi nedělej a jen spočívej v tichu.. klid nejvyšší energie musí obalit tvoje ego, ten klid spaluje ego pomalu a postupně.., představ si sklenici vody – stála na stole v obýváku – když se na sklenici podíváš nemáš myšlenky, je to jen sklenice,bez myšlenky, že je to sklenice.. je tam ale nekdo kdo tu sklenici vody vidí, musíš odstranit toho kdo tu sklenici vody vidí, když se ten někdo dívá na sklenici vody, tak pozoruj s vnitřní pozorností toho, kdo tu sklenici vody vidí, jdi za ego a dívej se na ego jak pozoruje sklenici vody, to je teď tvá praxe..

žák: zkusil jsme to a šlo to jak říkal.. viděl jse toho,kdo se dívá na sklenici..ale v přítomonosti gurua je vše mnohem jednodužší žák: často se dostávám do hluboké meditace, když položím na přítelkyni ruce a přechází na ní energie ode mě..

šrí brahmam: přítelkyně je tvá připoutanost, nesmíš na ni dávát vědomě ruce a vědome jí dávat milost.. energie z tebe porudí do ní, ale na pozadí aniž o tom víš, proudí negativní věci a karma od ní do tebe, ty o tom nevíš, pak to dělá problémy tobě a težko se toho zbavuje.. musíš toho nechat, jinak o tu energii časem přijdeš..

žák: a jak to mám dělat pokud obejmu přítelkyni nebo děti nebo kohokoliv jiného, když ta energie proudí..??

šrí brahmam: je to stejné, jako když sedíš tady a energie z mého srdce proudí na všechny i k tobě samovolně (jen v tuto chvili jsem nepotřeboval český překlad, vnitřně srdcem jsem mu rozuměl) , pokud někoho obejmeš a energie bude sama od sebe proudit na druhé, tak pak je to v pořádku, energie proudí sama tam, kam je potřeba.. to samé je i při sexu, nedělej to ani při sexu.. při sexu, pokud to proudí samovolně je to v pořádku, nesmí to být vědomě.. pak řekl, že se uvidíme na satsangu, vstal a ihned odešel do svého pokoje

Rubriky
Hledání

Celý vesmír je ve mně „Já jsem“ vesmír

Celý vesmír je ve mně, „Já jsem“ vesmír Mnoho velkých učitelů píše o tom, že oni jsou ve všem, a vše je v nich.. mnozí to přirovnávají, že celý vesmír je v nich a oni jsou v celém vesmíru a jsou jeho součástí. Níže přepis zkušenosti jednoho žáka na toto téma nám přibližuje, jak by to vlastně mohlo být..

„Šel jsem z práce, celý den byl únavný a přestože tělo říkalo „už mám dost“, mysl měla stále vnitřní pozornost a sílu energie. Celou cestu pěšky z práce jsem upadal do hluboké meditace, dech se sám zastavoval a já jsem šel a šel.. divil jsem se tomu, že můžu jít, že tělo funguje, i když dech chvílemi úplně nebyl nebo byl jen velmi povrchní. Když se tělo občas bránilo samovolnému zastavení dechu, nevnímal jsem to. Strach jsem neměl, žádný.. žádná myšlenka o umírání, že nedýchám.. vůbec nic. Strach odešel někdy dávno, kdy jsem ho cíleně odstraňoval, a už jsem věděl, co mě po samovolné zástavě dechu čeká a že smrt prostě nepřijde. Celé odpoledne, co jsem přišel z práce, probíhalo podobně, zvykl jsem si tak na to, že už dech nebyl pro mě důležitý, a bylo mi jedno, jestli dýchám nebo ne, prostě jsem žil, bez vnímání dýchání, celou dobu jsem měl hlubokou vnitřní pozornost. Večer jsem šel už spát, takže jsem se rozhodl, že si půjdu umýt zuby. Přišel jsem do koupelny, stoupl si před umyvadlo a v tu chvíli to přišlo. Ego zmizelo, nebylo nic, stál jsem tam u umyvadla, díval se na kartáčky na zuby a nevěděl co mám dělat, když nebylo ego, nebyl kdo by mi řekl, že to je kartáček a k čemu vlastně je. Díval jsem se na ty kartáčky na zuby, byly tam 3, modrý, zelený a červený.. říkal jsem si, co tu dělám?? K čemu tamto přede mnou je?? Proč to tu je?? Ego nebylo a nebyly ani odpovědi.. Zjistil jsem , že jsem a že nechápu ty kartáčky, v tu chvíli se objevila snaha o pochopení, co to tam je a proč tam jsem. Začaly se objevovat názvy barev, šlo to pomalu a postupně, jakmile jsem byl schopen říct, jaká barva to je, začal jsem pomalu chápat, k čemu ty barevné předměty jsou. Šlo to pomalu.. když už jsem věděl, že to jsou kartáčky, přemýšlel jsem, vlastně který je ten můj?? Jaká barva je moje? Nakonec přišla do mysli modrá a konečně jsem si umyl zuby. Přestal jsem vnímat to, že zase vnímám a šel jsem si konečně lehnout. Můj plán byl, že budu před spaním meditovat. Jako vždy to tak dělám. Lehl jsem si, ale k mému údivu jsem usnul hned. V tu chvíli mi naskočila ve spaní vnitřní pozornost. Ta se přenáší při meditaci do spánku. Věděl jsem, že spím ale zároveň že nespím. Pomalinku jako když odložíte nějakou věc na stůl se mé JÁ oddělovalo od ega, ego mizelo, byl jsem v té mezírce JÁ mezi spánkem a bděním. Vše se oddělovalo velmi pomalu, úplně přirozeně. Najednou jsem byl jako osvobozený, stal jsem se vesmírem !! V té bdělosti spánku jsem vnímal sebe všude, v celém vesmíru, a celý vesmír byl ve mně, vše bylo ve mně a já jsem byl všem. Bylo to dokonalé, obrovský prostor, jako bych se díval v noci na krásné hvězdy, ale zároveň byl hvězdami, byl každou molekulou vesmíru a ten vesmír na nebi byl zase celý ve mně.. Ten pocit JÁ JSEM VESMÍR je nezapomenutelný. Naprostá dokonalost souznění se vším a ve všem. Nejsou na to slova. Nějakou dobu jsem to vnímal, ale pak přišel opět hluboký spánek a usnul jsem. Neměl jsem sílu trvalé pozornosti. Tak, jak jsem se s vnitřní pozorností ve spánku probudil, tak jsem obráceně zase usnul. Ten pocit té nekonečnosti cítím v sobě dosud.“

Tento přepis prožitku potvrzuje mnohé zkušenosti učitelů a guruů, kteří nám o tom hovoří. Kdysi jsem poslouchal satsangy gurua Brahmama a tam guru říkal, že prožitek Já můžeme mít ráno, když vstáváme. Že je tam mezírka mezi probuzením, kdy ego ještě nenaběhne, a my máme zůstat v té mezírce. Pak jdeme na záchod, nebo se umýt, a nevíme vlastně kam jdeme, proč a co máme vlastně dělat. Výše uvedený článek podobně popisuje večer před usnutím. Takto by měl člověk zůstat trvale, bez ega, bez toho, aby poznal vše okolo kolem sebe. Za Ramanou Mahárišim přišel kdysi jeho přítel z dětství, a řekl mu, že je jeho kamarád, že byli v dětství spolu. Ramana mu řekl: „Tvůj kamarád umřel v 17 letech.“ Ramana realizoval v 17 letech, mysl už nebyla, ego nebylo, nebyl kamarád, nebyl poznán jako kamarád….. nebyl kartáček na zuby…. nebyl poznán jako kartáček na zuby, a tak by to mělo být trvale. Vnitřní pozornost spaluje ego dokonale, stojící ego, které netvoří. Spaluje ego, kde jsou ještě připoutanosti, touhy a závislosti, vše se děje přirozeně….. kdo vlastně jsem?? Jsem celý vesmír a celý vesmír je ve mně.. „kdo jsem já??“. Až zmizí „kdo jsem já“ zůstane jen celý vesmír a my v něm a on v nás.