13. 4. 2020

Podstata Boha

Od cesta

Na první pohled se stanoviska Šrí Ramany, pokud jde o Boha, zdají být protkána protimluvy: při jedné příležitosti mohl říci, že Bůh nikdy nic neudělal a při jiné, že bez jeho vůle se nic neděje. Někdy tvrdíval, že Bůh je jen představa v mysli, zatímco jindy řekl, že Bůh je jediná existující skutečnost. Tato protichůdná tvrzení jsou do značné míry odrazem různých úrovní chápání, které rozpoznával ve svých tazatelích. Ti, kteří uctívali osobního Boha, dostávali často antropomorfická vysvětlení. Říkal jim, že Bůh stvořil svět, jenž je udržován jeho božskou mocí, že se Bůh stará o potřeby všech jeho obyvatel a že se neděje nic, co by bylo v rozporu s jeho vůlí. Na druhé straně říkal těm, které takovéto teorie nepřitahovaly, že všechny představy o Bohu a jeho moci jsou pouhé mentální výtvory, jež jen překážejí skutečné zkušenosti Boha, jež je každému vlastní. Na nejvyšší úrovni jeho učení jsou výrazy „Bůh“ a „Já“ synonymy pro niternou skutečnost, kterou odhalí Seberealizace. Realizace Já je tedy realizací Boha; není to zkušenost o Bohu, ale spíš pochopení, že člověk je Bůh. Řečeno s této nejvyšší úrovně, lze stanoviska Šrí Ramany, týkající se Boha shrnout takto:
1) Je niterný a beztvarý; je čistým bytím a čistým vědomím.
2) Projevení se zjevuje v něm a skrze jeho moc, ale on není jeho stvořitelem. Bůh nikdy nekoná, on jen je. Nemá ani vůli, ani touhu.
3) Individualita je iluzí, že nejsme s Bohem totožní; když je iluze rozptýlena, je Bůh tím, co zbude. Na nižší úrovni hovořil o Íšvarovi, což je hindské jméno pro svrchovaného osobního Boha. Říkal, že Íšvara existuje jakožto skutečná veličina tak dlouho, pokud si člověk představuje, že je individuální osobností. Když individualita přetrvává, existuje Bůh, který dozírá na aktivity vesmíru; v nepřítomnosti individuality Íšvara neexistuje. Kromě Íšvary má hinduismus mnoho božství, která se podobají bohům a démonům severské a řecké mytologie. Taková božstva jsou hlavním rysem lidového hinduismu a jejich skutečnost je stále široce akceptována. Šrí Ramana překvapil mnoho lidí, když řekl, že takové bytosti jsou stejně reálné, jako lidé, kteří v ně věří. Připouštěl, že po realizací sdílejí stejný osud s Íšvarou, ale předtím je, jak se zdá, považoval za starší úředníky kosmologické hierarchie, která pečovala o záležitosti světa.
Ot.: Bůh je popisován jako projevený a neprojevený. Říká se o něm, že ve své první podobě zahrnuje svět jakožto součást svého bytí. Je-li to tak, měli bychom ho, jakožto součást tohoto světa, v jeho projevené podobě snadno poznat.
Odp.: Poznejte sám sebe než se budete snažit rozhodnout o podstatě Boha a světa.
Ot.: Implikuje poznání sebe samého poznání Boha?
Odp.: Ano, Bůh je ve vašem nitru.
Ot.: Co tedy stojí v cestě tomu, abych poznal sám sebe nebo Boha?
Odp.: Vaše roztoulaná mysl a špatné způsoby.
Ot.: Je Bůh osobní?
Odp.: Ano, je vždy první osobou, je „Já“, jež vždy stojí před vámi. Protože dáváte přednost světským věcem, zdá se, že Bůh ustupuje do pozadí. Vzdáte-li se všeho ostatního a hledáte-li jen jeho, zůstane jen on jediný jakožto „Já „, Já. [1]
Ot.: Je Bůh od Já oddělen?
Odp.: Já je Bůh. „Já jsem“ je Bůh. Tato otázka vzniká proto, že se stále vážete k egoistickému já (ego já). Nevznikne, pokud se upnete ke skutečnému Já. Je to proto, že skutečné Já se nechce a nemůže na nic ptát. Kdyby byl Bůh od Já oddělen, musel by to být Bůh prostý Já, což je absurdní. [2] Bůh, který se zdá neexistovat, je jediný, který skutečně existuje, zatímco jedinec, jenž se zdá existovat, je vždy neexistující. Mudrci říkají, že nádherným svrchovaným poznáním je jedině stav, ve kterém člověk poznává svou vlastní neexistenci (sunja). [3] Vy si teď myslíte, že jste indidualita, že existuje vesmír a že Bůh je mimo kosmos. Takže tu existuje myšlenka oddělenosti. Tato představa musí zmizet. Protože Bůh není oddělen od vás ani od kosmu. Také Gíta říká:
Jsem (věčné) Já, ó Pane Spánku,
Jež sídlí v srdci všech bytostí.
Jsem počátek a střed každého tvaru,
Jsem i jeho koncem. (Bhagavad Gíta, X.2O)
Bůh tedy není jen v srdci všech, je vzpruhou všech, je zdrojem všech, je místem jejich přebývání a jejich koncem. Všichni z něj vystupují, mají v něm svou oporu a nakonec se v něm rozpouštějí. Proto není oddělen.
Ot.: Jak máme rozumět této pasáži z Gíty: „Celý tento kosmos je mou součástí“?
Odp.: Neznamená to, že by malá částečka Boha se od něj oddělila a vytvořila kosmos. Působí jeho šaktí (síla). Následkem jedné fáze takovéto aktivity se stal vesmír projeveným. Podobně tvrzení Puruša Sukta, „Všechny bytosti tvoří jednu jeho nohu“, neznamená, že má Brahman několik částí.
Ot.: Tomu rozumím. Brahman je jistě nedělitelný.
Odp.: Takže faktem je, že Brahman je ve všem a zůstává nedělitelný. Je vždy realizovaný, ale člověk si toho není vědom. Musí to poznat. Poznání znamená překonání překážek, jež brání odhalení věčné pravdy, že Já je totéž co Brahman. Překážky jako celek vytvářejí vaši představu oddělenosti jakožto jedince. [4]
Ot.: Je Bůh totéž co Já?
Odp.: Já zná každý, ale ne jasně. Vy existujete vždy. Já je Bytí. „Já jsem“ je jméno Boha. Žádná ze všech definic Boha není tak dobře formulována, jako biblické „Jsem, který jsem“ v Exodu 3. Existují i jiná tvrzení, jako Brahmaivaham (Brahman jsem já), aham Brahmasmi (já jsem Brahman) a soham (já jsem on). Žádné však není tak přímé jako jméno Jehovah, jež znamená „Já jsem“. Absolutní bytí je, co je. Je to Já. Je to Bůh. Poznání sebe je poznáním Boha. Ve skutečnosti není Bůh nic jiného než Já. [5]
Ot.: Zdá se, že Bůh je znám pod mnoha různými jmény. Jsou některá z nich správná?
Odp.: Mezi mnoha tisíci jmény Boha není žádné, jež by odpovídalo Bohu, který, prost myšlenek, přebývá v Srdci, tak pravdivě, vhodně a krásně, jako jméno „Já“ nebo „Já jsem“. Ze všech známých jmen božích zazní triumfálně jméno „Já-Já“, až bude zničeno ego, vznikajíc jako tiché, svrchované slovo (mouna-para-vak) v prostoru Srdce těch, jejichž pozornost je zaměřena směrem k Já. I tehdy, když člověk nepřetržitě medituje o onom jménu „Já-Já“ s pozorností upnutou na pocit „já“, uchopí to člověka a ponoří do zdroje, v němž vznikají myšlenky, přičemž bude zničeno ego, embryo, spojené s tělem. [6]
Ot.: Jaký je vztah mezi Bohem a světem? Je jeho stvořitelem nebo udržovatelem?
Odp.: Cítící a necítící bytosti všech druhů konají činnosti jen pouhým vlivem přítomnosti slunce, jež vychází na obloze bez jakéhokoli chtění. Podobně koná všechny činnosti Pán bez jakéhokoli chtění nebo touhy na své straně. V pouhé přítomnosti slunce rozněcuje zvětšovací sklo oheň, rozkvétá poupě lotosu, zavírá se leknín a bezpočet tvorů vykonává činnosti a odpočívá. Řád velkého množství světů je zachováván pouhou přítomností Boha, stejně, jako se jehla pohybuje v blízkosti magnetu, jako měsíček (kámen) vydává vodu, leknín kvete a lotos se zavírá před měsícem. V pouhé přítomnosti Boha, v němž není ani nejmenšího chtění, si živoucí bytosti, věnující se nespočetným činnostem, poté co se vydaly na mnohé cesty, k nimž jsou přitahovány podle směru, daného jejich karmany, nakonec uvědomí nicotnost činnosti, obrátí se zpět k Já a dosáhnou osvobození. Činnosti živých bytostí jistě neovlivňují Boha, který překračuje mysl, stejně jako činnosti světa neovlivňují toto slunce a jako kvality čtyř prvků (země, vody, ohně a vzduchu) neovlivňují neomezený prostor. [7]
Ot.: Proč je samsára – stvoření a projevení v omezení – tak plná zármutku a zla?
Odp.: Boží vůle!
Ot.: Proč to Bůh tak chce?
Odp.: To je nevyzpytatelné. Této síle nelze přisoudit žádný motiv, žádnou touhu; toto jediné, nekonečné, vševědoucí a všemohoucí bytí nemá žádný konec, jehož by mělo dosáhnout. Bůh je nedotčen činnostmi, jež probíhají v jeho přítomnosti. Porovnejte slunce a činnosti světa. Nemá význam přisuzovat odpovědnost a motiv onomu jediném předtím, než se stane mnohým. [8]
Ot.: Děje se všechno podle vůle boží?
Odp.: Není možné, aby kdokoli něco dělal proti vůli Boha, jenž má schopnost dělat vše. Zůstat tichý u nohou božích a vzdát se všech starostí hanebné, nedokonalé a klamavé mysli, je proto nejlepší. [9]
Ot.: Existuje oddělená bytost Íšvary (osobního Boha), jenž odměňuje ctnosti a trestá hříchy? Existuje Bůh?
Odp.: Ano.
Ot.: Jaký je?
Odp.: Íšvara má individualitu v mysli a těle, které jsou zničitelné, ale má současně i transcendentální vědomí a vnitřní osvobození. Íšvara, osobní Bůh, svrchovaný stvořitel vesmíru, skutečně existuje. To však platí jen z relativního hlediska těch, kdo nerealizovali pravdu, oněch lidí, kteří věří v reálnost individuálních duší. Z absolutního hlediska nemůže mudrc přijmout žádnou jinou existenci než neosobní Já, jediné a beztvaré. Íšvara má fyzické tělo, tvar a jméno, ale není tak hmotný jako toto hmotné tělo. Ve vizích může být spatřován ve tvaru, stvořeném jeho oddaným. Tvary a jména Boha jsou mnohé a rozličné a liší se podle různých náboženství. Jeho podstata je stejná jako naše, totiž skutečné Já, jež je jen jediné a bez tvaru. Proto jsou tvary, které na sebe bere, pouhým výtvorem nebo zdáním. Íšvara je vlastní každému člověku a každému předmětu v celém vesmíru. Souhrn všech bytostí a předmětů vytváří Boha. Existuje síla, jejíž malá část se stala celým tímto vesmírem a její zbytek je v rezervě. Tato rezervní síla i síla projevená jakožto materiál světa vytvářejí společně Íšvaru. [10]
Ot.: Nakonec tedy není Íšvara skutečný?
Odp.: Existence Íšvary vyplývá z představy Íšvary. Zjistěme nejprve, čí představa to je. Představa bude jen taková, jako ten, kdo si představuje. Zjistěte kdo jste a ostatní problémy se vyřeší samy. [11] Íšvara, Bůh, stvořitel, osobní Bůh, je tou poslední z neskutečných forem, jež odcházejí. Skutečné je jen absolutní bytí. Tedy nejen svět, nejen ego, ale i osobní Bůh je neskutečný. Musíme najít to, co je absolutní – nic menšího. [12]
Ot.: Říkáte, že i nejvyšší Bůh je stále ještě jen představou. Znamená to, že Bůh neexistuje?
Odp.: Ne, Íšvara existuje. [13]
Ot.: Existuje v nějakém zvláštním místě nebo tvaru?
Odp.: Je-li jedinec tvarem, ukáže se, že i Já, zdroj, jenž je Pánem, je tvarem. Bude tvrzení, že Bůh má tvar, správné, není-li člověk tvarem a tudíž nemůže existovat poznávání jiných věcí? Bůh přijímá jakýkoli tvar, jejž si uctívající představuje během opakovaného uvažování v dlouhé meditaci. Ačkoli takto přijímá nesčetná jména, je Bohem jen skutečné, beztvaré vědomí. Pokud jde o jeho sídlo, Bůh nesídlí na žádném jiném místě kromě Srdce. To, že je království boží umisťováno jinam, je způsobeno iluzí, vyvolanou egem, představou „já jsem tělo“. Buďte jist, že Srdce je královstvím božím. Vězte, že jste dokonalé, zářící světlo, které nejen činí existenci Božího království možnou, ale dovoluje také, aby bylo spatřováno jako báječná nebesa. Toto vědění je samotná džňána. Proto je království boží ve vás. Neomezený prostor turijatita (mimo čtyři stavy, tj. Já), který náhle zazáří ve své plnosti uvnitř Srdce vysoce vyspělého aspiranta nalézajícího se ve stavu úplné absorpce mysli, jako nová, dříve neznámá zkušenost, je vzácně dosahované a skutečné Šiva-loka (království boží), jež září světlem Já. [14]
Ot.: Říká se, že džíva (jedinec) je vystaven špatným vlivům iluze, jako například omezenému vidění a poznání, zatímco Íšvara má vidění a poznání všepronikající. Říká se také, že džíva a Íšvara se ztotožňují v případě, že se jedinec svého omezeného vidění a poznání zbaví. Neměl by se Íšvara také zbavit svých specifických charakteristik, jako je všepronikající vidění a poznání? Jsou to také iluze, že ano?
Odp.: Je to vaše pochybnost? Nejprve se zbavte svého omezeného vidění a poznání a pak bude dost času přemýšlet o Íšvarově všepronikajícím vidění a poznání. Nejprve se zbavte svého vlastního omezeného poznání. Proč si děláte starosti o Íšvaru? Ten se o sebe postará sám. Nemá tolik schopností jako máme my? Proč bychom se měli starat o to, zda má nebo nemá všepronikající vidění a poznání? Je to opravdu velká věc, když se můžeme postarat o sebe. [15]
Ot.: Ale ví Bůh všechno?
Odp.: Védy prohlašují, že je Bůh vševědoucí jen pro ty, kdo se z nevědomosti považují za lidi malého poznání. Jestliže ho však člověk dosáhne a pozná takového, jaký skutečně je, ukáže se, že Bůh neví nic, protože jeho podstatou je vždy skutečný celek, jiný než ten, ve kterém neexistuje nic, co by mělo být poznáno.[16]
Ot.: Proč náboženství hovoří o Bozích, nebesích, pekle atd.?
Odp.: Jen proto, aby lidi přiměla k uvědomění si toho, že jsou rovni tomuto světu a že skutečné je jen Já. Náboženství jsou přizpůsobena hledisku hledajícího. [17]
Ot.: Existují Višnu, Šiva atd.?
Odp.: Jednotlivé lidské duše nejsou jediné bytosti, jež existují. [18]
Ot.: A jejich posvátné končiny, Kailasa nebo Vaikuntha, jsou skutečné?
Odp.: Jsou tak skutečné, jako jste vy v tomto těle.
Ot.: Mají nějakou jevovou existenci, jako moje tělo? Nebo to jsou jen výmysly jako zajícovy rohy?
Odp.: Existují.
Ot.: Je-li to tak, někde musejí být. Kde jsou?
Odp.: Osoby, které je viděly říkají, že někde existují. Musíme tedy přijmout jejich stanovisko.
Ot.: Kde existují?
Odp.: Ve vás.
Ot.: Je to tedy jen představa, kterou mohu vytvářet a řídit?
Odp.: Takové je všechno.
Ot.: Já ale mohu vytvořit ryzí představy, například zajícovy rohy nebo jen částečné pravdy, například fata morganu, zatímco bez ohledu na mou představivost existují i fakta. Existují Bohové Íšvara a Višnu tímto způsobem?
Odp.: Ano.
Ot.: Je Bůh podroben pralája (kosmické rozpouštění)?
Odp.: Proč? Člověk, stávaje se vědomým Já, překračuje kosmické rozpouštění a stává se osvobozeným. Proč ne Íšvara, který je nekonečně moudřejší a schopnější?
Ot.: Existují podobně i dévové (andělé) a pisachové (ďáblové)?
Odp.: Ano.
Ot.: Jaký je statut těchto božstev ve vztahu k Já?
Odp.: Šiva, Ganapati a ostatní božstva jako Brahma, existují z lidského stanoviska; to znamená, považujete-li za skutečné své osobní já, existují také oni. Tak jako má vláda své vysoké výkonné úředníky, které vládu uskutečňují, tak je má i stvořitel. Avšak z hlediska Já jsou tito bohové iluzorní a musí se sami vnořit do jediné skutečnosti. [21]
Ot.: Kdykoli uctívám Boha se jménem a tvarem, mám pokušení myslit na to, zda nechybuji, když to dělám, protože by to bylo omezování neomezeného, a udělování tvaru beztvarému. Současně cítím, že nejsem ve svém uctívání Boha bez tvaru stálý.
Odp.: Jaké námitky by mohly existovat proti vašemu uctívání Boha ve tvaru, dokud reagujete na jméno? Uctívejte Boha ve tvaru nebo bez něj, dokud nepoznáte, kdo jste. [22]
Ot.: Věřit v osobního Boha shledávám těžkým. Ve skutečnosti nemožným. Mohu však věřit v Boha neosobního, v božskou sílu, jež ovládá a řídí svět a bylo by pro mne velkou pomocí a podporou v mé léčitelské práci, kdyby tato víra zesílila. Mohu vědět jak ji posílit?
Odp.: Víra je záležitost neznámá, ale Já je samozřejmé. Ani největší egoista nemůže popřít svou vlastní existenci, to jest, nemůže popřít Já. Konečné skutečnosti můžete dát jakékoli jméno a říci, že v ní věříte nebo ji milujete, ale kdo by neměl víru ve svou vlastní existenci nebo lásku sám k sobě? Je to tak proto, že víra a láska jsou naší skutečnou podstatou. [23]
Ot.: Neměl bych mít o Bohu žádnou představu?
Odp.: Jen do té doby, dokud v Srdci existují jiné myšlenky, může lidská mysl vytvořit myšlenku na Boha. Jen zničení i této myšlenky na Boha, dosažené zničením všech myšlenek ostatních, je nemyšlené myšlení, jež je opravdovým myšlením na Boha. [24]