13. 4. 2020

Tresť učení, Upadéšasára (Třicet slok)

Od cesta

1. Karman – co jsme kdy činili, mluvili a chtěli – nám zraje v osud: toť vůle vrchovaného. Je tedy karman sám božskou mocí? Nikoli, je sám o sobě jen neživou látkou.

2. Co karman způsobil, musí zaniknout; a přece konání zasévá sémě: proto se konatel vždy znovu noří do moře karmanu. Z karmanu neplyne osvobození.

3. Naopak konání bez žádostí a lpění, čistě z oddanosti ke Svrchovanému plynoucí, očišťuje mysl a ukazuje cestu k osvobození.

4. Zbožňování tělem, tj. posuňky, květinami a dary, zbožňování slovem, tj. pěním a šeptáním posvátných formulí a božích jmen, a zbožňování němým soustředěním, tj. kontemplací božské podoby v usebraném vnitřním zření, – toť stupnice zbožného konání.

5. Hledět na veškerenstvo – na pět elementů, slunce, měsíc a všechny tvory – jako na projev Svrchovaného – toť pravé uctívání Boha.

6. Hlasité opakování božího jména nebo mantramu je lepší než chvalozpěvy. Ještě lepší, je tiché šeptání. Nejlepší je však opakování myslí, což je vpředu uvedená meditace.

Pozn. Chadwick překládá: “ … nakonec přecházíme k tichému opakování v Srdci a tímto způsobem se naučíme meditovat.

7. Lepší než přerušované myšlení (meditace) je nepřerušovaná meditace, která plyne spojitě a nepřetržitě jako proud oleje nebo věčný proud řeky.

8. Uctívání Boha s postojem „On je mnou“je lepší než uctívání prováděné s přesvědčením naší oddělenosti od Boha.

9. Esencí nejvyšší bhakti je spočívání v pravém Bytí, které je nad veškerým myšlením, což se dosahuje intenzivní zbožností.

10. Pohlcení ve zdroji neboli v jádru existence, v Srdci, je cílem učení všech cest karmy, bhakti, jógy i džňány.

11. Tak jako je pták chycen v síti, tak zadržováním dechu je mysl potlačena a pohlcena. Ovládání dechu je účinným prostředkem k utišení mysli.

12. Mysl a životní energie, které se projevují myšlením a činnostmi, pramení z jediného zdroje, z něhož se rozbíhají.

13. Pohlcení mysli je dvojího druhu: laja a naša. Laja je dočasným utlumení mysli, po kterém opět ožívá. Naša je jejím zničením jednou provždy.

14. Když je mysl ovládáním dechu utlumena, jejího zničení dosáhneme soustředěním na jediný bod. Tak je zničena mysl ve tvaru.

15. Velký mudrc, jehož mysl ve tvaru vyhasla a který spočívá v Brahman, zcela s ním sjednocen, nemá karmu, protože dosáhl své pravé podstaty, Já.

16. Když se mysl odtáhne od zevních smyslových objektů, to jest, když provádí mystickou introspekci a uvědomuje si svůj zářivý tvar, pak to je pravá moudrost.

17. Když mysl neustále uvažuje o své pravé podstatě, pak se ukáže, že nic takového jako mysl neexistuje. To je nejpřímější stezka pro všechny.

18. Mysl jsou pouze myšlenky, jejichž základem je myšlenka já. Mysl je tudíž pouhou myšlenkou já.

19. Odkud či kde toto já vzniká? Hledej je v nitru, ono pak zmizí. Tak dosahujeme moudrosti.

20. Když já zmizí, já-já se objeví samočinně. To je nekonečné Jáství.

21. Toto je věčně pravý význam pojmu já, protože nepřestáváme existovat ani v nejhlubším spánku, kde neexistuje myšlenka já bdělého stavu.

22. Tělo, smysly, mysl, životní síla a nevědomost jsou nevědomé a proto neskutečné. Já jsem čistým bytím a proto skutečný (sat). Nejsem tudíž těmito obaly.

23. Jelikož zde není jiné vědomí – bytí, aby si uvědomovalo to, co existuje, existence sama je oním vědomím; my sami jsme oním vědomím.

24. Stvořené bytosti i Stvořitel, oboje existuje. Jsou stejné a jediné Bytí ve své pravé podstatě. Rozdíly mezi nimi spočívají ve stupni jejich poznání a v jejich vlastnostech.

25. Když bytost poznává sebe bez přívlastků, poznává tím Stvořitele, jelikož Stvořitel není ničím jiným než Jástvím.

26. Znát Já znamená být Já, protože zde nejsou dvě různá od sebe oddělená Já, poznávající jedno druhé. Tento stav se nazývá Thanmaja Ništa. Spočíváme v něm jako TO.

27. Pouze takové poznání, které překračuje poznání i nevědomost, je pravým poznáním. V tomto stavu není žádný objekt, který by mohl být poznáván.

28. Jestliže si uvědomujeme v Srdci svou vlastní Podstatu, pak je zakoušeno bytí, které nemá počátku ani konce; to je trvalé vědomí a blaženost bez přerušení.

29. Nepřetržité a plynulé přebývání ve stavu nejvyšší blaženosti bez myšlenek na nesvobodu a vysvobození je stálou službou nejvyššímu Bohu.

30. Nejlepší sádhanou je uvědomování si toho, co existuje, když všechny stopy já (ega) jsou zničeny, tak učí RAMANA, Já všeho, co existuje.