13. 4. 2020

Teorie stvoření a skutečnost světa

Od cesta

Šrí Ramana se vůbec nezajímal nebo zajímal jen velmi málo o teoretickou stránku spirituality. Jeho hlavním zájmem bylo přivádět lidi k uvědomování si Já, a aby tohoto cíle dosáhl, trval často na tom, že praxe je důležitější než spekulace. Otázky teoretické povahy odmítal buď tak, že zůstával tichý, byly-li mu kladeny, nebo tím, že tazatele žádal, aby našel zdroj onoho „já“, jež otázku klade. Příležitostně ustoupil a podal detailní vysvětlení různých aspektů filosofie, ale když tazatelé setrvávali u svých otázek příliš dlouho nebo když konverzace sklouzávala k sterilnímu intelektualismu, měníval námět a obracel jejich pozornost k praktičtějším záležitostem. Mnoho těchto filosofických rozhovorů, se týkalo povahy a původu fyzického světa, protože o Šrí Ramanovi bylo známo, že jeho názory jsou v úplném rozporu s obvyklými názory světa. Podobně jako v případě většiny jiných námětů, uzpůsoboval své výroky tak, aby vyhověly různým úrovním chápání, jež u tazatelů rozpoznával. Ale i tak vyvracely skoro všechny jeho myšlenky představy, které většina lidí o fyzické realitě chová. Když mluvil o podstatě fyzického světa, zastával Šrí Ramana tři různá stanoviska. Obhajoval je v různých dobách všechna, ale z jeho obecných poznámek je jasné, že jako pravdivé a užitečné bral v úvahu pouze první dvě teorie, jež jsou uvedeny dále.
1) Ajata vada (teorie ne-příčinnosti). Je to dávná Hindská nauka, jež tvrdí, že ke stvoření světa nikdy nedošlo. Je úplným popřením veškeré kauzality ve fyzickém světě. Šrí Ramana tento názor přijal, když řekl, že džňáninovou zkušeností je, že nic nikdy nevchází do existence ani nepřestává být, protože existuje jen Já, jako jediná neměnná skutečnost. Důsledkem této teorie je, že čas, prostor, příčina a následek, podstatné složky všech teorií tvoření, existují jen v myslích adžňáninů a zkušenost Já jejich neexistenci odhaluje. Tato teorie není popřením skutečnosti světa, ale jen procesu tvoření, jenž jej uvádí do existence. Když hovořil na základě své vlastní zkušenosti, řekl Šrí Ramana, že džňánin si je vědom toho, že svět je skutečný, nikoli jakožto souhrn interagující hmoty a energie, ale jakožto nezapříčiněné zjevení se Já. Potvrdil to ještě když řekl, že vzhledem k tomu, že skutečná podstata nebo podklad tohoto zjevení je identický s bytím Já, podílí se Já nutně na jeho skutečnosti. To tedy znamená, že pro džňánina není svět skutečný prostě proto, že se zjevuje, ale jen proto, že skutečná podstata tohoto zjevení je neoddělitelná od Já. Adžňánin na druhé straně je zcela nevědomý, pokud jde o jednotnou podstatu a zdroj světa a v důsledku toho jeho mysl konstruuje iluzorní svět oddělených interagujících předmětů vytrvalým nesprávným interpretováním smyslových dojmů, jež přijímá. Šrí Ramana poukazoval na to, že tento názor na svět v sobě nemá víc skutečnosti než sen, protože klade tvoření myslí nad skutečnost Já. Rozdíl mezi hlediskem džňánina a adžňánina shrnul tak, že řekl, že svět je neskutečný, je-li vnímán myslí jakožto souhrn jednotlivých předmětů a skutečný, je-li přímo zažíván jako zjevení Já.
2) Dristhi-sristhi vada. V případech, kdy tazatelé shledávali myšlenku ajata neboli nepříčinnosti jako pro sebe nepřijatelnou, učíval je, že svět vchází do existence současně s objevením se „já“-myšlenky a přestává existovat, je-li „já“-myšlenka nepřítomna. Tato teorie je známa jako dristhisristhi, neboli simultánní tvoření, a v podstatě říká, že svět, jenž se jeví adžňáninovi, je produktem mysli, která jej vnímá a že v nepřítomnosti této mysli přestává existovat. Tato teorie je správná pokud jde o to, že mysl vytváří imaginární svět sama pro sebe, ale z hlediska Já není imaginární „já“, vytvářející imaginární svět vůbec výtvorem, takže dogma ajata není vyvráceno. Ačkoli Šrí Ramana několikrát řekl, že dristhi- sristhi není konečnou pravdou o stvoření, povzbuzoval své následovníky k tomu, aby ji přijali jako pracovní hypotézu. Tento přístup odůvodňoval tvrzením, že člověk, který by dokázal tento svět považovat za neskutečný výtvor mysli, by ztratil svou přitažlivost a pěstovat trvalé uvědomování „já“-myšlenky by pro něj bylo snadnější.
3) Sristhi-dristhi vada (postupné tvoření). Toto je všeobecný názor, podle kterého je svět objektivní skutečností, ve které vládnou zákony příčiny a následku, jež lze vystopovat k jedinému aktu stvoření. Zahrnuje vlastně všechny západní představy o tomto předmětu, od teorie „velkého třesku“ až k biblickému vylíčení, uvedenému v Genesis. Šrí Ramana se k teoriím tohoto druhu odvolával jen tehdy, když mluvil k lidem, kteří nebyli ochotni akceptovat implikace teorií ajata a dristhi- sristhi. I v těchto případech poukazoval na to, že by takové teorie neměly být brány příliš vážně, protože jsou rozšiřovány jen proto, aby uspokojily intelektuální zvědavost. Dristhi-sristhi doslova znamená, že svět existuje jen je-li vnímán, zatímco sristhi-dristhi znamená, že svět existoval dříve než jej kdokoli vnímal. Ačkoli zní první teorie zvráceně, trval Šrí Ramana na tom, že by se s ní měli ti, kdo vážně hledají, spokojit, částečně proto, že je dobrou aproximací pravdy a částečně z toho důvodu, že je nejužitečnějším postojem, který může člověk přijmout, chce-li skutečně realizovat Já.
Ot.: Jak sristhi (tvoření) vzniklo? Někdo říká, že je předurčeno. Jiní tvrdí, že je to Pánova líla nebo kratochvíle. Jaká je pravda?
Odp.: Knihy to líčí různě. Je tu však tvoření? Vznik tvoření musíme vysvětlovat pouze tehdy, když existuje. Nemusíme všechny tyto teorie znát, ale že existujeme, víme jistě. Proč nejprve nepoznat „já“ a až potom zkoumat, zda tvoření existuje? [1]
Ot.: Ve Šrí Šankaračárjově védantě byl princip stvoření světa kvůli začátečníkům přijat, ale pokročilým je zdůrazňován princip ne-stvoření. Jaký je váš názor na tuto věc?
Odp.: „Neexistuje ani rozpouštění ani tvoření, nikdo není spoután ani neprovádí duchovní cvičení. Neexistuje nikdo, kdo by toužil po osvobození ani nikdo osvobozený. Toto je absolutní pravda.“ Tato sloka je uvedena ve druhé kapitole Gaupadovy Karika. Ten, kdo je upevněn v Já to vidí díky svému poznání skutečnosti. [2]
Ot.: Není Já příčinou světa, který kolem sebe vidíme?
Odp.: Samotné Já se jeví jako svět různých jmen a tvarů. Já však nepůsobí jako bezprostřední příčina (nimitta karana) jeho stvoření, trvání a zničení. Neptejte se, „Proč vzniká kolem Já, zmatek, přehlížející onu pravdu, že se Já samo jeví jako svět?“ Kdybyste se místo toho ptal, „Komu tento zmatek nastává?“, ukázalo by se, že pro Já nikdy neexistoval. [3]
Ot.: Zdá se, že jste vykladačem ajata doktriny nebo advaita védanty.
Odp.: Neučím jen doktrínu ajata. Schvaluji všechny školy. Stejnou pravdu je nutno vyjádřit různými způsoby, které odpovídají schopnostem posluchače. Doktrína ajata říká, „Neexistuje nic kromě jediné skutečnosti. Neexistuje zrození ani smrt, promítání nebo vzcházení, neexistuje hledající, vazba ani osvobození. Existuje jen jednota“. Těm, kteří považují pochopení této pravdy za obtížné a kdo se ptají, „Jak můžeme přehlížet tento pevný svět, který kolem sebe vidíme?“, se poukazuje na zážitek snění a říká se jim, „Vše, co vidíte, závisí na vidoucím. Bez vidoucího není vidění“. To se jmenuje dristhi-sristhi vada, neboli tvrzení, že člověk nejdříve stvořuje svou mysl a potom spatřuje, co jeho mysl sama vytvořila. Někteří lidé nemohou pochopit ani toto a tak pokračují v diskusi takovýmto způsobem: „Zkušenost snu je krátká, zatímco svět existuje stále. Zážitek snu byl omezen na mne. Svět však pociťuji a spatřuji nejen já, ale i mnoho ostatních. Takový svět nemůžeme považovat za neexistující.“ Když lidé diskutují tímto způsobem, mohou být obeznámeni s teorií sristhi-dristhi, například, „Bůh nejprve stvořil tu a tu věc, z takového a takového prvku, potom bylo stvořeno něco jiného, atd“. Tyto lidi uspokojí jen toto. Jinak jejich mysli nejsou uspokojeny a oni se sami sebe ptají, „Jak mohou být zeměpis, všechny mapy, všechny vědy, hvězdy, planety a zákony, které je řídí nebo se k nim vztahují, úplně nepravdivé?“ Takovým lidem je nejlepší říci, „Ano, Bůh to vše stvořil a proto to vidíte“.
Ot.: Ale tohle všechno nemůže být pravda. Může platit jen jedna doktrína.
Odp.: Všechny tyto teorie se mají jen přizpůsobit kvalifikaci žáka. Absolutno může být jen jedno. [4] Védanta říká, že kosmos vstupuje do pole vidění současně s vidoucím a že neexistuje detailní proces tvoření. Říká se, že to je jugapat-sristhi (okamžité stvoření). Je to docela podobné tvoření ve snu, kdy zažívající vzniká současně s předměty, jež zakouší. Když je řečeno toto, nejsou někteří lidé spokojeni, protože jsou hluboce zakořeněni v objektivním poznání. Snaží se zjistit, jak může náhlé stvoření existovat. Dokazují, že následku musí předcházet příčina. Krátce, touží po vysvětlení existence světa, který kolem sebe spatřují. Proto se šrutis (písma) snaží uspokojit jejich zvědavost teoriemi stvoření. Tato metoda pojednávání problému stvoření se jmenuje krama-sristhi (postupné stvoření). Avšak ten, kdo opravdově hledá, bude spokojen s jugapat-sristhi, okamžitým stvořením. [5]
Ot.: Jaký je účel stvoření?
Odp.: Účelem je vznik těchto otázek. Zkoumejte odpověď na tuto otázku a nakonec přebývejte ve svrchovaném nebo spíš primárním zdroji všeho, v Já. Zkoumání se rozpustí v hledání Já a skončí teprve až bude ne-Já odfiltrováno a Já realizováno v celé své čistotě a slávě. [6] Teorií stvoření může být mnoho. Všechny se šíří navenek. Nebude jim konce, protože čas a prostor jsou neomezené. Jsou jenom v mysli. Kdybyste viděl mysl, bude čas a prostor překročen a Já realizováno. Stvoření je pro vlastní uspokojení člověka vysvětlováno vědecky nebo logicky. Má to však nějaký konec? Taková vysvětlení se nazývají kramasristhi (postupné stvoření). Na druhé straně, dristhi-sristhi (okamžité stvoření) je yugapat-sristhi. Bez vidoucího viděné předměty neexistují. Najděte vidoucího a stvoření je v něm obsaženo. Proč se dívat ven a stále vysvětlovat jevy, které jsou nekonečné? [7]
Ot.: Védy obsahují konfliktní výklady kosmogonie. Na jednom místě se říká, že éter je prvním svořením, ke kterému došlo; jinde se to tvrdí o vitální energii (prána) a na jiném místě opět o něčem jinéma na jinde se říká, že to byla voda, atd. Jak je to možno vysvětlit? Nepopírají tyto rozpory věrohodnost Véd?
Odp.: Různé pohledy vidí různé aspekty, přičemž každý z nich zdůrazňuje jiný pohled. Proč se trápíte jejich rozpornými tvrzeními? Hlavním povacílem Véd je poučit nás o povaze nezničitelného Átmanu, o tom, že jím jsme.
Ot.: S tímto členěním jsem spokojen.
Odp.: Tak berte celý zbytek jako artha vada (pomocné argumenty) nebo výklady pro nevědomé, kteří se snaží vysledovat původ věcí. [8] Ot.: Tvořím součást stvoření a tak zůstávám závislý. Nemohu rozluštit záhadu stvoření dokud nebudu nezávislý. Přesto prosím Šrí Bhagavána, aby mi na mou otázku odpověděl.
Odp.: Ano. Bhagaván vám říká, „Staňte se nezávislým a vyřešte záhadu sám. Je na vás, abyste to udělal.“ Dále, kde jste teď, když kladete tuto otázku? Jste ve světě nebo je svět ve vás? Musíte připustit, že ve spánku svět nevnímáte, ačkoli nemůžete svou existenci v té době popřít. Svět se vám jeví jen tehdy, když jste vzhůru. Kde tedy jste? Svět je jasně vaší myšlenkou. Myšlenky jsou obrazy vaší mysli. Nejprve je stvořeno „já“ a potom svět. Svět je stvořován tímto „já“, které naopak vzniká z Já. Záhada stvoření světa tedy bude rozřešena, vyřešíte-li stvoření „já“. Říkám tedy, najděte své Já. A dále, přichází svět a ptá se vás „Proč existuje „já“? Jak bylo „já“ stvořeno?“ Jste to vy, kdo klade otázku. Tazatel musí vytvořit vztah mezi sebou a světem. Musí připustit, že svět je jeho vlastní představou. Kdo si ho představuje? Nechť tedy najde „já“ a potom Já. Navíc všechna vědecká a teologická vysvětlení nejsou v souladu. Rozdíly mezi těmito teoriemi jasně ukazují neužitečnost hledání takových vysvětlení. Taková vysvětlení jsou čistě mentální nebo intelektuální a nic víc. Přesto jsou všechna pravdivá v souladu se stanoviskem jedince. Ve stavu realizace stvoření neexistuje. Když člověk vidí svět, nevidí sebe samého. Když vidí Já, nevidí svět. Spatřujte tedy Já a realizujte, že tu žádné stvoření nebylo. [9]
Ot.: „Brahman je skutečné. Svět (džagat) je iluzí“, to je hlavní heslo Šrí Šankaračárji. Přesto jiní říkají, „Svět je skutečností“. Co je pravda?
Odp.: Obě tvrzení jsou správná. Vztahují se k různýmn stádiím rozvoje a jsou vyslovována na základě různých hledisek. Aspirant (abhjasi) začíná s definicí, že to, co je skutečné, existuje vždy. Potom svět eliminuje jako neskutečný, protože je proměnlivý. Hledající nakonec dosáhne Já a tam nalézá jako hlavní rys jednotu. Potom to, co bylo původně odmítnuto jakožto neskutečné, je rozpoznáno jako součást jednoty. Když je člověk absorbován ve skutečnosti, je také svět skutečný. Existuje jen bytí v Seberealizaci a nic než bytí. [10]
Ot.: Šrí Bhagaván často říká, že mája (iluze) a skutečnost jsou totéž. Jak je to možné?
Odp.: Šankara byl kritizován za své názory na máju, aniž byl pochopen.
Řekl, že:
1) Brahman je skutečný
2) vesmír je neskutečný,
3) a vesmír je Brahman.

Neskončil druhým bodem, protože třetí vysvětluje ostatní dva. Znamená, že vesmír je skutečný, je-li vnímán jako Já a nereálný, je-li vnímán odděleně od Já. Proto je mája a skutečnost jedno a totéž. [11]
Ot.: Svět tedy skutečně není iluzorní?
Odp.: Na úrovni duchovního žáka musíte říci, že svět je klamem. Jinak nelze. Když člověk zapomene, že je Brahman, které je skutečné, trvalé a vždy přítomné, klame sám sebe tím, že se pokládá za tělo ve vesmíru naplněném pomíjejícími těly a pracuje v tomto klamu, musíte mu připomenout, že svět je neskutečný a klamný. Proč? Protože jeho vidění, jež zapomnělo své vlastní Já, dlí ve vnějším, hmotném vesmíru. Nestočí se dovnitř do introspekce, pokud mu nevštípíte, že celý tento vnější materiální vesmír je neskutečný. Jakmile žák jednou realizuje své vlastní Já, pozná, že kromě jeho vlastního Já nic jiného neexistuje a začne se na celý vesmír dívat jako na Brahman. Bez Já žádný vesmír neexistuje. Pokud člověk nespatřuje Já, jež je původem všeho a za skutečný a trvalý považuje jen vnější svět, musíte mu říkat, že celý vnější vesmír je iluzí. Nemůžete jinak. Vezměte si papír. Vidíte jen písmo a nikdo si nevšimne papíru, na němž je napsáno. Papír tu je, ať je popsán nebo není. Těm, kteří považují za skutečné písmo, musíte říci, že písmo je neskutečné, že je iluzí, protože spočívá na papíru. Moudrý člověk pohlíží na písmo a na papír jako na jednotu. Tak je to i s Brahman a vesmírem.[12]
Ot.: Takže svět je skutečný, je-li zažíván jakožto Já a neskutečný, je-li spatřován jako oddělená jména a tvary?
Odp.: Tak jako je oheň zatemněn kouřem, je zářící světlo vědomí zastíněno skrumáží jmen a tvarů, světem. Když se mysl dík soucitné boží milosti stane čistou, bude podstata světa pochopena nikoli jakožto klamné tvary, ale jen jako skutečnost. Jen ti, jejichž mysli jsou zbaveny zlé moci máji, kteří se vzdali poznání světa, a jsouce k němu nepřipoutáni, získavají takto poznání samo-zářící svrchované skutečnosti, mohou správně pochopit smysl výroku, „Svět je skutečný“. Byl-li rozhled člověka přetvořen k podstatě pravého poznání, bude svět pěti prvků, počínaje éterem (akáša), skutečný, neboť je svrchovanou skutečností, jež je podstatou poznání. Počátečním stavem tohoto prázdného světa, jenž je zmatený a přeplněný mnoha jmény a tvary, je blaho, jež je jediné, tak jako je jen jeden žloutek ve vajíčku mnohobarevného páva. Poznejte tuto pravdu přebýváním ve stavu Já. [13]
Ot.: Nemohu říci, že by mi bylo všechno jasné. Je svět, který spatřujeme, pociťujeme a chápeme tolika způsoby, něco jako sen, iluze? Odp.: Hledáte-li pravdu a jen pravdu, nemáte jinou možnost než přijmout svět jako neskutečný.
Ot.: Proč?
Odp.: Z toho jednoduchého důvodu, že pokud se nevzdáte představy, že svět je skutečný, bude se o něj vaše mysl stále starat. Budete-li zdání považovat za skutečné, nikdy skutečnost samu nepoznáte, ačkoli je tím jediným skutečným, co existuje. Tento problém ilustruje podoba hada, spatřovaná v provaze. Můžete být tak oklamán, že budete v kusu provazu vidět hada. Představujete-li si, že provaz je had, nemůžete vidět provaz jakožto provaz. Neexistující had se pro vás stává skutečností, přičemž se zdá, že skutečný provaz jako takový vůbec neexistuje.
Ot.: Teoreticky je tak snadné uznat, že svět nakonec není skutečný, ale je těžké být přesvědčen, že je neskutečný doopravdy.
Odp.: Váš snový svět je zrovna tak skutečný, když sníte. Pokud sen trvá, vše co v něm vidíte a cítíte je skutečné.
Ot.: Svět tedy není o nic lepší než sen?
Odp.: Co je špatné na pocitu reálnosti, který máte, když sníte? Můžete snít o něčem docela nemožném, například o tom, že vedete příjemný rozhovor s někým, kdo je mrtev. Na okamžik můžete ve snu zapochybovat a ptát se, „Nebyl mrtev?“, ale vaše mysl se se snovou vizí nějak smíří a zmíněná osoba je pro účely snu jako živá. Jinými slovy, sen jakožto sen, vám nedovoluje pochybovat o své realitě. V bdělém stavu je to stejné, protože nejste schopen pochybovat o skutečnosti světa, který v bdělém stavu vidíte. Jak může mysl, považovat za neskutečný svět, který sama vytvořila? V tom je význam srovnání světa bdělého stavu a světa snového. Oba jsou výtvorem mysli, a pokud je mysl v některém z nich upoutána, shledává, že je neschopna popřít jejich reálnost. Není schopna popřít reálnost snového světa pokud sní a nemůže popřít reálnost světa bdělého, když bdí. Jestliže naopak svou mysl zcela odtáhnete od světa, stočíte ji dovnitř a donutíte ji, aby tam přebývala, to jest, budete-li vždy bdělý vůči Já, jež je podkladem všech zkušeností, shledáte, že svět, kterého si jste nyní vědom, je právě tak neskutečný, jako svět, v němž jste žil ve svém snu.
Ot.: Svět můžeme vidět, pociťovat a chápat mnoha způsoby. Tyto pocity jsou reakcí na viděné a pociťované objekty. Nejsou mentálním výtvorem jako ve snech, které se odlišují nejen od člověka k člověku, ale i se zřetelem na stejnou osobu. Nestačí to k prokázání objektivní reálnosti světa?
Odp.: Všechno toto povídání o nedůslednostech snového světa nastává až teď, když jste vzhůru. Když jste snil, byl sen dokonale integrovaným celkem. Takže, když jste měl řekněme ve snu žízeň, uhasilo tuto iluzorní žízeň iluzorní vypití iluzorní vody. Toto vše však bylo pro vás skutečné a nikoli iluzorní, protože jste nevěděl, že je iluzorní samotný sen. Podobné je to ve světě bdění. Pocity, které teď máte se koordinovaly tak, aby vám daly iluzi, že svět je skutečný. Kdyby naopak byl svět samo-existující skutečností (to je to, co vy zřejmě myslíte, když mluvíte o jeho objektivitě), co mu brání, aby se vám zjevil ve snu? Vy neříkáte, že ve snu neexistujete.
Ot.: Já nepopírám, že svět existuje, když spím. Celou tu dobu existoval. Jestliže jej během spánku nevidím, vidí ho druzí, kteří nespí.
Odp.: Když říkáte, že jste ve spánku existoval, potřeboval jste svědectví jiných, aby vám to dokázali? Proč hledáte jejich svědectví nyní? Ti ostatní vám mohou o tom, že během vašeho spánku spatřovali svět, povědět jen tehdy, když vy sám bdíte. Pokud jde o vaši vlastní existenci, je to jiné. V bdělém stavu říkáte, že jste hluboce spal, takže jste si v nejhlubším spánku byl vědom sám sebe i když jste v té době neměl o existenci světa nejmenší potuchy. A nyní, když bdíte, říká, „Já jsem skutečný“ svět nebo to říkáte vy?
Ot.: Ovšem, říkám to, ale říkám to o světě.
Odp.: Dobře, ale ten svět, o kterém říkáte, že je skutečný, se vám posmívá, protože se snažíte dokázat jeho reálnost a jste přitom zcela nevědomý pokud jde o vaši reálnost vlastní. Chcete se tak nebo onak držet toho, že svět je reálný. Co je standardem reálnosti? Jen to , co existuje samo o sobě, co se samo od sebe zjevuje a co je věčné a neměnné. Existuje svět sám o sobě? Byl vůbec někdy spatřen bez pomoci mysli? Ve spánku neexistuje ani mysl, ani svět. Ve stavu bdění mysl existuje a existuje i svět. Co znamená tato neměnná soubytnost? Znáte principy induktivní logiky, považované za samotný základ vědeckého výzkumu. Proč tuto otázku reality neřešíte ve světle přijatých principů logiky? O sobě můžete říci, „Já existuji“. Znamená to, že vaše existence není pouhou existencí, ale existencí, jež je totožná s vědomím.
Ot.: Svět si nemusí být sám sebe vědom, ale přesto existuje.
Odp.: Vědomí je vždy Já-vědomím. Jste-li si čehokoli vědom, jste si v podstatě vědom sám sebe. Vědomí ne-já je terminologický protiklad. Není to vůbec žádná existence. Je to jen existence přisuzovaná, zatímco opravdová existence, sat, není vlastností, ale samotnou podstatou. Je to vastu (skutečnost). Skutečnost je tedy známa jako sat-čit, bytí-vědomí a nikdy není jen jedním z této dvojice, za vyloučení druhého. Svět ani neexistuje sám o sobě, ani si není své existence vědom. Jak můžete říci, že je takový svět skutečný? A co je jeho podstatou? Je to opakovaná změna, spojitý, neomezený tok. Závislý, stále se měnící, sebe-nevědomý svět nemůže být skutečný. [14]
Ot.: Jsou jména a tvary světa skutečné?
Odp.: Neshledáte, že by byly odděleny od podstaty (adhisthana). Když se snažíte vypátrat jméno a tvar, najdete jen skutečnost. Proto získejte poznání toho, co je skutečné po všechny časy.
Ot.: Proč vypadá bdělý stav tak skutečně?
Odp.: Na plátně biografu vidíme tolik obrazů, ale nejsou skutečné. Skutečné není nic kromě plátna. Podobné to je v bdělém stavu, není v něm nic kromě adhisthana. Poznání světa je poznáním toho, kdo poznává svět (džagrat-prama je prama džagrat-pramata). Ve spánku obojí mizí.
Ot.: Proč ve světě spatřujeme takovou trvalost a konstantnost?
Odp.: Jsou spatřovány na základě chybných představ. Když někdo řekne, že se v téže řece vykoupal dvakrát, nemá pravdu, protože když se koupal podruhé, nebyla už řeka táž jako ta, ve které se koupal poprvé. Když se člověk dvakrát podívá na jas plamene, říká, že v obou případech vidí týž plamen, avšak tento plamen se mění v každém okamžiku. Stav bdění je stejný. Vzezření nehybnosti je způsobeno chybou vnímání.
Ot.: Kde je chyba?
Odp.: Pramata (ten, který ví).
Ot.: Jak vznikl ten, který ví?
Odp.: Vznikl kvůli chybnému vnímání. Ve skutečnosti vzniká on a jeho
chybné vnímání současně a když je dosaženo poznání Já, oba současně
zmizí.
Ot.: Odkud ten, jenž poznává a jeho chybné vnímání přicházejí?
Odp.: Kdo klade tuto otázku?
Ot.: Já.
Odp.: Nalezněte toto „já“ a všechny vaše otázky budou odstraněny. Tentýž proces jako při vzniku klamného poznání, poznávajícího a poznávaného ve snu, probíhá i v bdělém stavu. V obou stavech dosáhnete poznáním „já“ poznání všeho a nezbude nic, co by ještě mělo být poznáno. V hlubokém spánku neexistuje poznávající, poznávání ani poznané. Podobně nebudou existovat v době zažívání skutečného „Já“. Cokoli, co vidíte odehrávat se v bdělém stavu, se děje jen pro poznávajícího a protože je poznávající neskutečný, neděje se ve skutečnosti nikdy nic. [15]
Ot.: Je světlo, které dodává „já“-pocitu zdání totožnosti a poznání světa nevědomosti nebo čit, vědomím?
Odp.: Je to jen světlo odražené od čit, které způsobuje, že „já“ se považuje za odlišné od ostatních. Toto odražené světlo čit je také příčinou toho, že „já“ stvořuje objekty, avšak pro tento odraz musí mít povrch, na němž k odrazu dochází.
Ot.: Co je tímto povrchem?
Odp.: Při realizaci Já shledáte, že odraz a povrch, na kterém k odrazu dochází, ve skutečnosti neexistují, ale jsou jedním a tímtéž čit. Je tu svět, jenž vyžaduje pro svou existenci místo a, aby byl vnímatelný, světlo. Obojí vzniká současně. Proto fyzická existence i vnímání závisejí na světle mysli, jež je odraženo od Já. Tak jako filmové obrázky lze pozorovat v odraženém světle a jenom ve tmě, tak jsou také obrazy světa vnímatelné jen prostřednictvím světla Já, odraženého v temnotě avidja (nevědomost). Svět nemůže být spatřován ani v naprosté temnotě nevědomosti, například v hlubokém spánku, ani v plném světle Já, například při Seberealizaci nebo samádhi. [16]

 53 celkem přečteno,  1 dnes přečteno