12. 4. 2020

Tomášovo evangelium – výroky o postavení člověka

Od cesta

Jedním ze spisů nalezených v Nag Hammádí, je tzv. Tomášovo evangelium. V knize Carl Gustav Jung a ztracená evangelia jsou vybrány některé výroky z Tomášova evangelia a jsou vcelku zajímavě a srozumitelně interpretovány. Budu zde postupně přepisovat jednotlivá témata. Toto evangelium není klasickým příběhem Ježíšova života. Obsahuje ucelený soubor Ježíšových výroků, často analogický s výroky v kanonických spisech. Existuje hypotéza, kdy Tomášovo evangelium mohlo být zdrojem pro synoptická evangelia Markovo, Matoušovo a Lukášovo.V gnostickém evangeliu nezáleží na příběhu Ježíše jako člověka, ale spíše na jeho poslání coby Krista učitele.

Výroky o postavení člověka Pakliže tělo povstalo kvůli duchu, je to zázrak, ale jestli duch povstal kvůli tělu, je to zázrak nad zázraky. Ale divím se, jak se tak velké bohatství mohlo usídlit v takové chudobě. Dualita ducha a těla je zde nahlížena ve světle gnostického objektivního idealismu a s jistým existenciálním podtextem. Jak duch, tak i tělo jsou samy o sobě reálné a společně jsou nositeli procesu vtěleného jsoucna. Čistý materialismus ani ryzí idealismus nejsou na místě. Legitimně položená existenciální otázka nezní, zda je duch funkcí těla, nebo tělo produktem ducha, jde spíš o to, rozpoznat, jak moc se za současné situace zúžil rozsah našeho vědomí. Z tohoto výroku vyplývá, že jsme jednoznačně povinni podstoupit transformativní proces gnóme, abychom se navrátili k původní bohatosti nezakaleného vědomí. Jeho učeníci pravili: Kdy se nám ukážeš a kdy tě uzříme? Ježíš pravil: Až odhodíte beze studu své šaty a vezmete je a pošlapete je svýma nohama po způsobu malých dětí a stoupnete si na ně, pak uzříte syna plného života a nebude se bát.

Téma duchovní nahoty, které se v tomto evangeliu objevuje vícekrát, lze v užším slova smyslu interpretovat jako odkládání persony a ve smyslu širším jako potřebu odhodit mylné představy a přesvědčení, které vytvářejí umělý vesmír naší osobnosti. Podstatou poznání není ani tak obohacování našeho vědomí o nějaké zázračné vnější prvky; dosahujemeho spíše tehd, když svou mysl a život očistíme od spousty balastu, který nám překáží ve výhledu. Abychom mohli stanout tváří v tvář nevýslovné síle, musíme nejprve odhodit své nepravé já a nemít při tom strach z následků. Ježíš pravil: Buďte kolemjdoucími.

Nejkratší výrok je ve své jednoduchosti a stručnosti vskutku výstižný. Islámské rčení říká: „Svět je most; přejdi přes něj, ale nestav si na něm dům.“ Gnostik nepovažuje tento komos za příbytek lidského ducha. V našem světě jsme poutníky, nesmíme se považovat za trvale usazené obyvatele. Když se vás zeptají: Odkud pocházíte?, odpovězte jim: Přišli jsme ze světla, z kraje, kde světlo zplodilo sebe sama. …Když se vás zeptají: Kdo jste?, řekněte: Jsme jeho děti a jsme vyvolení živoucího Otce. Když se vás zeptají: Jaké Otcovo znamení si v sobě nesete?, řekněte jim: Je to pohyb a klid.

Tento výrok je klíčový, jelikož definuje identitu gnostického učedníka. Gnostik ví, že pochází z Plnosti, kde přebývá nejjasnější světlo prvopočátečního božství. Vyvolení jsou ti, kdo sami sebe poznávají jako emanace tohoto nejjasnějšího světla. „Pohyb“ odpovídá principu dynamické změny, jak o ní svědčí vznikání, uskutečňování, život; zatímco „klid“ můžeme chápat jako označení pro pleromatický stav rovnováhy. Vznikání a bytí, výdech a nádech – jsou-li vyváženy a vědomě uskutečňovány, představují znamení skutečného člověka poznání. Byl jednou jeden bohatý muž, který měl velký majetek. Řekl: Budu si svého majetku užívat, budu sázet a sklízet, pěstovat a plnit své stodoly úrodou, takže nebudu strádat. Taková myšlenka naplňovala jeho srdce. A téže noci zemřel. Kdo máte uši, slyšte.

Ovoce světského úsilí a starostlivosti je nejisté a pomíjivé. Gnostik by neměl příliš plýtvat duševními silami na získávání světských statků, své úsilí by měl nasměrovat jinam. Jedna žena z davu mu řekla: Požehnáno je lůno, z něhož jsi vzešel, a ňadra, která tě kojila. On jí ale řekl: Požehnáni jsou ti, kdo slyšeli slovo Otce a v pravdě ho zachovali. Neboť přijdou dny, kdy budete říkat: Požehnáno lůno, které nepočalo, a ňadra, která žádné dítě nekojila.

Hodnota čistě fyzické stránky plození a výživy je omezená. Biologické cykly v přírodě jsou jednou z velkých pastí, v nichž může vědomí uvíznout. Být člověkem je víc než být rodičem; důležitější je být ženou než matkou. Království Otcovo se podobá ženě, která nesla džbán plný mouky. Když kráčela po dlouhé cestě, ucho džbánu se ulomilo. Mouka se sypala na cestu za ní. … Když se vrátila ke svému příbytku, džbán postavila a zjistila, že je prázdný.

Tato parabola, kterou nenajdeme v žádném jiném zdroji, obrací naši pozornost k důležitému principu. Když se vydáváme na pozemskou pouť, neseme si v duši určitou dávku plnosti. Ale během života se ocitáme ve vážném nebezpečí, že toto bohatství blaženosti a tvořivosti ztratíme. Pozemský život nás může nenápadně o vrozený duchovní poklad oloupit. Jedině zkoumání sebe samých a vědomá bdělost nás mohou před upadnutím do takového stavu ochránit. Šimon Petr mu řekl: Pošli Máří pryč od nás, neboť ženy nejsou hodny života. Ježíš řekl: Já ji povedu, abych ji učinil mužem, aby mohla být živoucím duchem jako vy, muži. Neboť každá žena, která se stane mužem, vejde do království nebeského.

Tento výrok je velmi závažný a jeho smysl si lze snadno vyložit nesprávně. V několika gnostických spisech se apoštol Petr jeví jako mužský šovinista rozmrzelý z toho, v jak velké vážnosti má Ježíš ženy. Ježíš se zde snaží přesvědčit Petra, že ženy mohou překonat společností vnuceny handicap vyplývající z jejich pohlaví, když podstoupí duchovní androgynizaci. Používá při tom výrazových prostředků, kterým Petr rozumí. Je zajímavé, že ve spisech Klementa Alexandrijského najdeme gnostické výroky svědčící o tom, že tentýž proces lze aplikovat i u mužů, kteří vejdou do království tehdy, stanou-li se ženami. Podle Jungovy psychologie musí žena integrovat svého anima a muž musí učinit totéž se svou animou; každý, kdo si uvědomí svůj pohlavní protipól, může vstoupit do království individuace a z ní vyplývající celistvosti.

Carl Gustav Jung a ztracená evangelia – Záhada svitků od Mrtvého moře a z Nag Hammádí – Stephan A. Hoeller