13. 4. 2020

Scénky ze života Ramana Mahárišiho – 3.

Od cesta

B. S. Reddi: Co máme udělat, abychom dosáhli osvobození?
Ramana Maháriši: Zjistěte co je osvobození.
B. S. Reddi: Neměl bych proto opustit svou ženu a rodinu?
Ramana Maháriši: Čím vám škodí? Napřed nalezněte, kdo sám jste!
B. S. Reddi: Neměl bych se vzdát manželství, domova či bohatství?
Ramana Maháriši: Napřed byste měl zjistit, co je to samsára. Je to všechno samsára? Copak tu nejsou lidé, kteří žijí v samsáře a dosahují realizace?
B. S. Reddi: Jaké kroky mám podniknout ve své sádhaně?
Ramana Maháriši: To závisí na vaší kvalifikovanosti a stupni.
B. S. Reddi: Provádím uctívání Boha ve tvaru.
Ramana Maháriši: Tak v tom pokračujte, vede to k jednobodovosti mysli. Staňte se jednobodovým. Vše dobře dopadne. Lidé se domnívají, že osvobození je kdesi a je třeba ho hledat po té, co jsme odstranili samsáru. Osvobození – mókša znamená poznání sama sebe v sobě. Držte se jediné myšlenky a budete mít úspěch. Vaše mysl je samsárou.
B. S. Reddi: Má mysl se příliš zmítá. Co mám dělat?
Ramana Maháriši: Upevněte svou pozornost na jednu věc a snažte se jí držet. Vše se zlepší.
B. S. Reddi: Koncentrace je obtížná.
Ramana Maháriši: Pokračujte v provádění praxe. Vaše koncentrace se musí tát tak snadnou, jako když dýcháte. To bude korunou vašeho snažení.
B. S. Reddi: Brahmačárja (sexuální zdrženlivost), sattvická potrava, jsou všechny nápomocné, že ano?
Ramana Maháriši: Ano, všechno to je dobré.
Pak Maháriši ztichnul a hleděl do prázdna, aby tázajícího poučil o příkladu, jak má sám činit.
B. S. Reddi: Není jóga zapotřebí?
Ramana Maháriši: Je to snad něco jiného než koncentrace?
B. S. Reddi: Není dobré tomu pomoci nějakou pomůckou?
Ramana Maháriši: Kontrola dechu je velmi dobrá pomůcka.
B. S. Reddi: Není možné Boha alespoň zahlédnout?
Ramana Maháriši: Ano. Můžete vidět to i ono. Proč ne Boha. Jenom musíte vědět, čím Bůh je. Všichni vidí neustále Boha, jen si to neuvědomují. Najděte, co Bůh je. Lidé vidí a přece nevidí, protože nevědí, co Bůh je.
B. S. Reddi: Když provádím bohoslužbu, neměl bych provádět kirtany (posvátné zpěvy) a džapu (pronášení božího jména)?
Ramana Maháriši: Ano. Mentální džapa je velmi dobrá. Pomáhá to soustředění. Mysl se ztotožní s džapou a pak ví, co opravdu bohoslužba znamená – je to ztráta vlastní individuality v tom, co uctíváme.
B. S. Reddi: Je paramátman od nás vždy odlišné?
Ramana Maháriši: Rozdílnost je v pohledu člověka. Budete-li však myslet na paramátman s tím, že není od vás odlišné, pak docílíte své totožnosti s ním.
B. S. Reddi: To je advaita, že ano. Stávání se sám sebou.
Ramana Maháriši: Co je stávání se? Myslící je neustále totožný a stejný jako Skutečné. V závěru si tento fakt uvědomí. Někdy na naši totožnost zapomínáme, např. když se ránou probouzí individuální já. Ve spánku je Bhagaván neustálým vědomím.
B. S. Reddi: Když provádíme uctívání nějaké obrazu božství, nějakého idolu, není k tomu nutná guruova pomoc?
Ramana Maháriši: Jak jste začal s uctíváním, když vám nikdo neporadil?
B. S. Reddi: Četl jsem o tom v písmu.
Ramana Maháriši: Ano. Někdy se to dozvíte takto, jindy vám to poví Bhagaván sám – v tom případě On (Bůh) je váš guru. Co však záleží na tom, kdo je vaším guruem? Jsme opravdu jedno s guruem – s Bhagavánem. Guru je ve skutečnosti Bhagaván. To nakonec zjistíme. Není v nich rozdílu. Správnou ideou je „Guru je Bohem“.
B. S. Reddi: Když máme nějaké zásluhy, hledání v nás nepřestane?
Ramana Maháriši: Ano. Vaše úsilí bude takto pokračovat.
B. S. Reddi: Není pro vyjasnění cesty lepší, když je člověk chytřejší?
Ramana Maháriši: Ano, nicméně když budete pracovat se světlem, které máte k dispozici, potkáte svého gurua, který vás také sám hledal.
B. S. Reddi: Je rozdíl mezi podrobením se a jógou, jak ji prováděli rišiové?
Ramana Maháriši: Džňána, jako cesta, je totožná s bhakti (láskou k Bohu) či prapatti (podrobením se), jak to nazýval Šrí Aurobindo. Cíl je stejný. Sebepodrobení vede ke stejnému jako sebezkoumání. Úplné sebepodrobení znamená, že už nadále nemáte „já myšlenku“. K tomu vede jak bhakti, tak i džňána. Pak jsou všechny vaše samskáry (tendence mysli) odplaveny a jste volní. Ať jdete kteroukoli z těchto cest, na jejím konci již nepokračujete jako oddělená entita.
B. S. Reddi: Dostaneme se do nebeských říší odměnou za naše činy?
Ramana Maháriši: To je stejně pravdivé, jako současná existence ve světě. Když však zkoumáme, čím jsme, a objevíme pravé Já, k čemu je pak třeba myslet na nebeské říše?
B. S. Reddi: Neměl bych se snažit uniknout zrození a smrti?
Ramana Maháriši: Ano. Nalezněte, kdo je zrozený a kdo nyní nese obtíže této existence. Když spíte, myslíte na zrození a jeho obtíže? Na ty myslíte nyní. Najděte proto, komu obtíže vznikají, a máte rozluštění. Zjistíte, že se nikdo nenarodil. Není zrození, nejsou obtíže a ve skutečnosti není žádné neštěstí. Všechno je TO. Vše je blahem. Pak jsme opravdu osvobozeni od znovuzrození. Proč se cítit bídně?
B. S. Reddi: Čajtanja a Rámakrišna plakali před Bohem a měli úspěch.
Ramana Maháriši: Ano. Měli mocnou šakti, která je provedla všemi zkušenostmi. Svěřte se této síle, abyste se dostali k cíli. O slzách se často mluví jako o projevu slabosti. Těmto velikánům však nemůžeme přisuzovat slabost. Takové příznaky jsou jen přechodné projevy, zatímco velký proud je nese dál. Pohleďte na konce, kterých oba dosáhli.
B. S. Reddi: Je možné, že toto fyzické tělo zmizí v nicotě?
Ramana Maháriši: Nač takové zkoumání? Najděte, zda jste toto tělo.
B. S. Reddi: Copak se nemůžeme projevit a zase zmizet jako Višvamitra a jiní rišiové?
Ramana Maháriši: To je debata o fyzických záležitostech. Copak je to předmětem našeho zájmu? Copak nejste átmanem? Proč myslet na jiné záležitosti? Najděte svoji podstatu a ostatní zkoumání mějte za zbytečná. Ti, kdo si myslí, že se osvobození projevuje zmizením těla, jsou na omylu. Nic takového není zapotřebí. Vy nejste tělem. Co na tom, když tělo zmizí, ať tak či onak? Ve způsobu, jakým tělo zmizí, nespočívá nic výtečného. Všechno je jen jedno jediné. Jak by v jediném mohla existovat nadřazenost či podřízenost? Ve čtrnácté kapitole Rámagíty se uvádí: „Ztráta „já“ (osobního) je podstatnou skutečností, nikoli ztráta těla. Deátma buddhi (idea, že jsme tělo) je vaší vazbou a nesvobodou. Když se jí vzdáte, budete vnímat Skutečno, a to je důležité a rozhodující.“ Musíte snad zlatý předmět napřed rozbít na prášek, abyste zjistil, že se jedná o zlato? Co záleží na tom, je-li zlato kulaté či v prášku, když vnímáte pravdu, že se jedná o zlato? Umírající nevidí tělo. Jen jiný člověk uvažuje nad tím, jak tělo zmírá. Realizovaný nezná smrt. Ať je tělo činné či odpadne, je si sebe stále vědom a nevidí rozdílu. Pro něho není nic nadřazeného. Proto způsob, jakým zmizí tělo osvobozeného, není důležitý. Starejte se o vlastní realizaci a pak budete mít dost času si vybrat, které formě smrti dáte přednost. Jste snad tělem? V noci, když tvrdě spíte, máte vědomí těla?
B. S. Reddi: Ne.
Ramana Maháriši: To, co stále existuje, je ono Já.

 30 celkem přečteno,  1 dnes přečteno