13. 4. 2020

Scénky ze života Ramana Mahárišiho – 1.

Od cesta

Večer byl klidný, i když zamračený. Chvílemi spadlo pár kapek a následkem toho bylo poněkud chladno. Okna ášramové haly byla zavřená. Ramana Maháriši seděl jako obyčejně na pohovce. Několik stoupenců sedělo na zemi a hleděli na něho. Pan A. S. K., soudce z Cuddalore, přijel navštívit Bhagavána a byl doprovázen dvěma staršími dámami a doprovázel ho i Raghuti Šastri, obhájce z Cuddalore. V hale bylo dále asi osm návštěvníků a ášramitů, Šrí Niranjádžánanda svámí, Ečamal, Ganapati Bhat, Višvanítha Ijer, Muruganar a Mádhava.
Bylo asi 6 hodin večer a rozhovor se odehrával hlavně mezi Ramanou Mahárišim a návštěvníky z Cuddalore. Pan A. S. K. začal s tématem o nestálosti všech světských věcí, když položil otázku: „Má sat-asat-vičára (zkoumání skutečného a neskutečného) samo o sobě takovou působivost, která by nás dovedla k realizaci Jediného nezničitelného?“
Ramana Maháriši: Jak všichni předpokládají a co také praví Pravdu hledající realizovali, přebývání v brahman (brahma-ništa), pokud to můžeme říci, to jedině nám dovoluje poznat a realizovat To, tj. naše bytí v nás. Jakékoli množství rozlišování nás může vést pouze o jeden krok dopředu s tím, že nás učiní odpoutané, či takové, co se zřekli, a vede nás k tomu, abychom odložili pomíjející a pevně se drželi pouze a jenom Věčné Pravdy a Přítomnosti.
Pak se rozhovor stočil na téma, zda milost Íšvary, Boha, je zapotřebí, abychom dosáhli vlády nad sebou, nebo zda individuální poctivé a usilovné snažení po dosažení tohoto samo o sobě dostačuje, aby vedlo tam, odkud již není žádného návratu.
Ramana Maháriši s nepopsatelným úsměvem, který s každým pohnul, řekl: Milost Íšvary je pro realizaci zcela základní. Vede k realizaci Boha. Ale boží milost je poskytována pouze tomu, kdo je opravdovým bhaktou nebo je poskytována jóginovi, který tvrdě a nepřetržitě usiluje na cestě k osvobození.
Raghupati: Zmiňuje se sedm jógových center, ale o džívovi (vtěleném jedinci) se říká, že přebývá v srdci. Je tomu tak?
Ramana Maháriši: O džívovi se říká, že v hlubokém spánku přebývá v Srdci a v mozku přebývá při bdění. Srdcem nerozumíme onu svalovou čtyřkomorovou dutinu, která pohání krev. Existuje mnoho textů, které podporují pravou ideu. Popisuje se, že Srdce se podobá lotosovému poupěti, že je nad pupkem a mezi bradavkami a že tam vrcholí cévy, což se zdá, že potvrzuje tento názor. V dodatcích ke 40 veršům (vlastní dílo Ramany Mahárišiho), ve verši 18 je něco podobného. Je však mnoho těch, kteří si myslí, že pojem srdce označuje soubor ganglií a nervových center v oné oblasti. Které z těchto hledisek je správné nám může být jedno. My se nestaráme o nic jiného, než o naše pravé Já. O tom máme jistotu v sobě, o tom není pochyb ani diskuzí. Védy a písmo označují srdcem místo, kde vzchází „já myšlenka“. Vystupuje jen z onoho masitého svalu? Ne, vyvěrá z nitra, odněkud ze středu naší bytosti. „Já“ ve skutečnosti nemá žádné umístění. My jsme vším. Není nic jiného než TO. Takže je nutno říci, že srdce musí být celým naším tělem i celým vesmírem, pojatým jakožto „já“. Ale s ohledem na praxi spirituálního aspiranta musíme ukázat na určitou část vesmíru – těla a tak je srdce označováno jako sídlo pravého Já. Ve skutečnosti jsme však všude. Jsme vším, co je a nic jiného není.
Raghupati: Těch šest jógových center nejsou sídlem duše?
Ramana Maháriši: Oněch šest jógových center se uvádí za sídlo duše proto, aby o nich spirituální aspirant kontemploval. Radí se mu, ať napřed upře svou pozornost na muladháru s tím, že má mít na mysli, že zde přebývá pravé Já, a pak ať postupuje výš.
Raghupati: Existují popisy každého centra, jakožto sídla Boha či nějaké bytosti, že mají mnoho obličejů a podobně.
Ramana Maháriši: Ano, to je pro potřeby koncentrace. Jsou symbolicky popisovány.
Raghupati: Existují různé názory dvou škol ohledně pořadí těchto center. Sir John Woodroff zmiňuje, že někteří (asi Nepálci) umisťují anáhatu (srdce) hned za muladháru, tj., jako druhé ze šesti.
Ramana Maháriši: Ano, mohou existovat různosti. Zpravidla je však pořadí muladhára, svadhišthána, manipura, anáhata, višuddhi, adžňá a sahasráračakra jako vrchol těchto šesti.
Raghupati: O muladháře se říká, že má tvar trojúhelníku.
Ramana Maháriši: Ano, můžeme předpokládat, že muladhára či pravé Já v tomto centru vystupuje z trojstranné formy.
Raghupati: Říká se, že odtamtud vystupuje kundalíni.
Ramana Maháriši: Ano. Ale ten proud jsme my sami. Když meditujeme postupně o každém centru, proud vystupuje výš a výš a říká se, že se tak rozvíjejí různé síly.
Raghupati: Také se říká, že milost Íšvary je zapotřebí, aby se úspěšně dosáhlo samádhi. Je tomu tak?
Ramana Maháriši: My jsme Íšvarou (osobní forma či přesněji funkce Boha, v indické mytologii vládce vesmíru). Abychom viděli sebe jako Íšvaru, k tomu je třeba mít dar milosti Íšvary. Takže potřebujeme milost Íšvary, abychom obdrželi dar milosti Íšvary.
Když toto Ramana říkal, smál se a ostatní s ním.
Raghupati: Uvádí se, že milost je odlišná od daru milosti.
Ramana Maháriši: Myšlenka na Íšvaru je darem milosti Íšvary. Jeho přirozeností je milost. Je to jen skrze milost Íšvary, že myslíte na Íšvaru.
Raghupati: Není Guruova milost výsledkem milosti Íšvary?
Ramana Maháriši: Proč mezi nimi činíte rozdíl? Na Gurua nutno hledět jako na Íšvaru a ne jako na někoho od Íšvary odlišného.
Raghupati: Usilujeme třeba o to, vést správný život, a abychom soustřeďovali myšlenky na naše pravé Já, nastávají však pády a přestávky. Co se má dělat?
Ramana Maháriši: Nakonec bude vše dobré. Vytrvalý impulz vašeho odhodlání vás po každém pádu či přerušení postaví vždy znovu na nohy. Postupně budou překážky mizet a váš proud zesílí. Nakonec všechno dobře dopadne. Vytrvalá odhodlanost je tím, co se požaduje.

zdroj:http://www.rudolfskarnitzl.cz

 27 celkem přečteno,  1 dnes přečteno