Rozhovory se Šrí Ramanou Mahárišim
Putující mnich (sannjásin) se pokoušel zahnat své pochyby: „Jak si uvědomit, že celý svět je Bůh?“
Maháriši: Když dosáhnete moudrého náhledu, shledáte, že svět je Bůh. Avšak bez znalosti Svrchovaného Ducha (brahma), jak můžete poznat, že On proniká vše?
Kdosi se dotázal na přirozenost vnímání.
Maháriši: Ať už je zde jakýkoliv stav, vnímání se na tomto stavu podílí.
Vysvětlením je, že v bdělém stavu (džágrat) hmotné tělo vnímá hmotná jména a tvary; ve stavu snění (svapna) mentální tělo vnímá mentální výtvory v jejich rozmanitých tvarech a jménech; v hlubokém spánku beze snů (sušupti) se ztotožnění s tělem ztrácí, nejsou zde žádné vjemy; podobně v transcendentálním stavu ztotožnění s brahma uvádí člověka do harmonie se vším a nic není odděleno od Já.
Byla položena otázka týkající se přirozenosti štěstí.
Maháriši: Pokud si člověk myslí, že jeho štěstí závisí na vnějších příčinách a jeho majetku, logicky vyvozuje, že jeho štěstí musí s přibývajícím majetkem vzrůstat a zmenšovat se s jeho úbytkem. Proto je-li zbaven majetku, jeho štěstí bude nulové. Jaká je však pravá zkušenost? Je možné tento náhled potvrdit? V hlubokém spánku nevlastní člověk žádný majetek, počítaje v to jeho vlastní tělo. A místo toho, aby byl nešťastný, je naprosto šťastný. Všichni touží po dobrém spánku. Z toho lze vyvodit, že štěstí je v člověku podstatně obsaženo a nezáleží na vnějších okolnostech. Člověk si musí uvědomit své Já, aby získal přístup k ryzímu štěstí.
Maháriši byl dotázán vzdělaným mladíkem: „Proč říkáte, že Srdce je na pravé straně, když biologové tvrdí, že se nachází nalevo?“ Mladík žádal důkaz.
Maháriši: Přesně tak. Fyzický orgán je vlevo; to je bezpochyby. Ale Srdce, o kterém hovořím já, není fyzickým orgánem a nachází se na pravé straně. Je to má zkušenost a nepotřebuji žádné důkazy. Přesto můžete najít potvrzení v ajurvédské knize v malajalam (jazyk jihoindického státu Kérala) a v Síta Upanišádě; a jako důkaz přednesl verš v sanskrtu z první knihy a mantru z druhé.
Pan M. Frydman, inženýr, poznamenal k tématu Milost: „Panenku ze soli ponořenou do moře neochrání nepromokavý plášť.“
To bylo velmi výstižné přirovnání a bylo přijato s potleskem.
Maháriši dodal: „Tím pláštěm se rozumí tělo.“
Jeden mnich (sannjásin) se zeptal, jak zabránit rozptylování mysli.
Maháriši: Vidíte objekty a zapomínáte na své vlastní Já. Budete-li se držet svého Já, nebudete vnímat svět jako objektivní.
Když byl dotázán, zda je možné spolu s Všemohoucností (Íšvaratva) získat i zázračné síly (siddhi), jak je uvedeno v posledním verši Dakšinamurti Aštakam, Maháriši řekl: „Nejprve dosáhněte Všemohoucnosti (Íšvaratva), a potom se můžete zabývat dalšími otázkami.“
„Může mít kdokoliv prospěch z opakování posvátných slabik (manter) náhodně vybraných?“
Maháriši: „Ne. Musí být způsobilý a do manter zasvěcený.“
Maháriši to objasnil následujícím příběhem:
Král navštívil premiéra v jeho rezidenci. Tam mu bylo řečeno, že premiér se právě zabývá opakování posvátných slabik (džapování). Král tedy počkal a potom se premiéra zeptal, jakou mantru používá.
Premiér řekl, že tu nejposvátnější ze všech, Gájatrí (védická mantra). Král požádal premiéra, aby ho do ní zasvětil. Ale premiér přiznal, že toho není schopen. Král se ji tedy naučil od někoho jiného a když se později opět s premiérem setkal, odrecitoval Gájatrí a chtěl vědět, bylo-li to správně.
Premiér řekl, že se zdá být v pořádku, ale on že není tou správnou osobou, která by to mohla posoudit.
Když král trval na vysvětlení, přivolal premiér sluhu a přikázal mu, aby krále spoutal. Ten se rozpakoval rozkaz splnit. Premiér rozkaz několikrát opakoval, ale bezvýsledně. Král se rozzlobil a přikázal stejnému muži, aby spoutal premiéra. Rozkaz byl okamžitě splněn. Premiér se rozesmál a řekl, že to je to vysvětlení, které král požadoval. „Cože?“ divil se král. Premiér odpověděl: „Rozkaz byl stejný a vykonavatel rovněž, ale příkazce byl jiný. Když jsem vydal rozkaz já, byl výsledek nulový, kdežto když jste rozkázal vy, mělo to okamžitý účinek. A stejné je to i s mantrami.“
Kdosi se zeptal: Proč se v posvátných spisech uvádí, že mudrc je jako dítě?
Maháriši: Mudrc (džňánin) a dítě jsou si svým způsobem podobni. Dítě se zajímá o události pouze dokud trvají. Jakmile skončí, přestává o nich přemýšlet. Je tedy zřejmé, že v dítěti nezanechávají žádný otisk a ono jimi není mentálně ovlivněno. Stejné je to s mudrcem.