13. 4. 2020

Reinkarnace

Od cesta

Většina náboženství vykonstruovala pracné teorie, jejichž účelem je,aby vysvětlovaly, co se děje s individuální duší po smrti těla. Některá tvrdí, že duše odchází na nebesa nebo do pekel, zatímco jiná prohlašují, že je reinkarnována v jiném těle.
Šrí Ramana učil, že všechny takové teorie vycházejí z chybného předpokladu, že individuální já nebo duše jsou skutečné. Jakmile je jednou tento klam překonán, celá superstruktura posmrtných teorií se zhroutí. Z hlediska Já neexistují zrození ani smrt, nebe ani peklo ani reinkarnace. Jako ústupek těm, kdo nebyli schopni důsledky této pravdy přijmout, připouštěl občas Šrí Ramana, že reinkarnace existuje. Když takovým lidem odpovídal, říkával, že když si člověk představuje, že individuální já je skutečné, pak toto imaginární já po smrti přetrvá a nakonec se ztotožní s jiným tělem a novým životem. Říkal, že celý proces podporuje tendenci mysli ztotožňovat se s tělem. Jakmile je iluze mysli překročena, ztotožnění s tělem skončí a všechny teorie o smrti a reinkarnaci jsou rozpoznány jako nepoužitelné.
Ot.: Je reinkarnace pravdivá?
Odp.: Reinkarnace existuje jen potud, pokud existuje nevědomost. Ve skutečnosti reinkarnace neexistuje ani nyní ani kdykoli dříve. Nebude žádná ani v budoucnosti. To je pravda.
Ot.: Může jogín poznat své minulé životy?
Odp.: Znáte svůj současný život, že chcete znát minulost? Najděte současnost a zbytek bude následovat. Velmi trpíte i s nynější omezenou znalostí. Proč se chcete zatěžovat větším věděním? Proto, abyste více trpěl? [1] Viděna pohledem svrchovaného prostoru Já, není iluze zrození v tomto zrcadlovém klamném světě ničím jiným než egoistickou nevědomostí, spočívající ve ztotožňování těla s „já“. Mezi těmi, jejichž mysl je ovládnuta zapomínáním Já, zemřou ti, kdo se narodili a ti, kdo zemřeli se znovu narodí. Vězte však, že ti, jejichž mysli jsou mrtvé a kdož poznali nádhernou svrchovanou skutečnost, zůstanou tam, v onom povzneseném stavu skutečnosti, zbaveni zrodů a smrtí. Zapomínání Já, zaměňování Já za tělo, přijímání nespočetných zrodů a nakonec poznání Já a bytí Já je jako probuzení ze snu, v němž jsme cestovali po celém světě. [2]
Ot.: Jak dlouho člověku trvá než se po smrti znovu narodí? Je to bezprostředně po smrti nebo až po nějaké době?
Odp.: Nevíte, čím jste byl před svým narozením a přitom chcete vědět, čím budete po smrti. Víte co jste nyní? Zrození a znovuzrození náleží tělu. Vy ztotožňujete Já s tělem. To je mylné ztotožnění. Věříte, že tělo bylo narozeno a zemře a směšujete jevy, příslušející tělu s Já. Poznejte své skutečné bytí a tyto otázky nebudou vznikat. O zrození a znovuzrození byla zmínka jen proto, aby vás donutila tuto otázku zkoumat a zjistit, že zrody ani smrti neexistují. Souvisejí s tělem a ne s Já. Poznejte Já a nedejte se rušit pochybnostmi. [3]
Ot.: Neovlivňují člověka jeho skutky v pozdějších zrozeních?
Odp.: Jste nyní zrozen? Proč myslíte na jiné zrody? Pravdou je, že zrody ani úmrtí neexistují. Nechť o smrti a jejím zmírnění přemýšlí ten, kdo je zrozen. [4]
Ot.: Co se s člověkem stane po smrti?
Odp.: Věnujte se živoucí přítomnosti. Budoucnost se o sebe postará sama. Nedělejte si s budoucností starosti. Stav před stvořením a proces tvoření jsou popsány v písmech proto, abyste mohli poznat přítomnost. Protože vy říkáte, že jste se narodil, potvrzují to i ona a dodávají, že vás stvořil Bůh. Vidíte však Boha nebo cokoli jiného ve spánku? Kdyby byl Bůh skutečný, proč by nezářil i ve spánku? Vy vždy jste a jste nyní týž, jaký jste byl ve spánku. Proč by však měly existovat mezi oběma stavy rozdíly, pokud jde o pocity a zkušenosti? Kladl jste otázky, týkající se vašeho narození, ve spánku? Ptal jste se v té době, „Kam půjdu po smrti“? Proč na všechny tyto otázky myslíte nyní v bdělém stavu? Nechť o svém zrodu a odchodu, jeho příčině a konečných výsledcích přemýšlí to, co bylo zrozeno. [5]
Ot.: Co se stane z džívy (jedince) po smrti?
Odp.: Tato otázka je pro džívu, který nyní žije, nepatřičná. Mrtvý džíva se mne na to může zeptat, když si to bude přát. Mezi tím nechť vtělený džíva řeší své současné problémy a zkoumá kým je. Potom všechny takové pochybnosti skončí. [6]
Ot.: Je buddhistický názor, že neexistuje spojitá jsoucnost, odpovídající představám individuální duše, správná nebo ne? Je to v souladu s hindskou představou reinkarnujícího ega? Je duše spojitá jsoucnost, jež se podle hindské doktríny znovu a znovu inkarnuje, nebo je to jen hromada mentálních tendencí, samskár?
Odp.: Skutečné Já je spojité a neovlivněné. Reinkarnující ego náleží nižší úrovni, totiž myšlence. Je překročeno Seberealizací. Reinkarnace jsou způsobeny nepravým výhonkem. Proto je Buddhisté popírají. Současný stav nevědomosti je dán ztotožněním vědomí (čit) s necitelným (džada) tělem. [7]
Ot.: Nejdeme za své skutky do nebe (svarga)?
Odp.: To je stejně pravdivé jako naše současná existence. Jestliže však zkoumáme, kdo jsme a odhalíme Já, k čemu je přemýšlení o nebi? Ot.: Neměl bych se snažit uniknout znovuzrozením?
Odp.: Ano. Zjistěte, kdo byl zrozen a kdo nyní má s existencí soužení. Myslíte na znovuzrození nebo i na současnou existenci, když spíte? Zjistěte tedy, kde současný problém vzniká a na tomto místě najdete řešení. Odhalíte, že neexistuje žádné zrození, žádné přítomné trápení nebo neštěstí. Já je vším a vše je blahem. I nyní jsme volni od znovuzrození, tak proč se zlobit na jeho bídu?
Ot.: Existuje znovuzrození?
Odp.: Víte, co to je zrození?
Ot.: Ach ano, vím, že nyní existuji, ale chci vědět, zda budu existovat v budoucnosti.
Odp.: Minulost! ……Přítomnost!……Budoucnost!……
Ot.: Ano, dnešek je výsledkem včerejška, minulosti a zítřek bude výsledkem dneška, přítomnosti. Mám pravdu?
Odp.: Neexistuje minulost ani budoucnost. Existuje jen přítomnost. Včerejšek byl pro vás přítomností, když jste jej prožíval, a zítřek, až jej budete žít, bude rovněž přítomností. Proto zkušenost nastává jen v přítomnosti a mimo zkušenost nic jiného neexistuje.
Ot.: Je tedy minulost a přítomnost jen představou?
Odp.: Ano, i přítomnost je pouhou představou, protože pocit času je jen mentální. Také prostor je mentální. Proto zrození ani znovuzrození, která nastávají v čase a prostoru, nemohou být nic jiného než představa. [9]
Ot.: Co je příčinou tanha, žízně po životě a žízně po znovuzrození?
Odp.: Skutečné znovuzrození je umírání z ega do ducha. To je význam kříže Ježíšova. Kdykoli existuje ztotožnění s tělem, je tělo vždy k dispozici, ať to nebo kterékoli jiné, až do té doby, kdy pocit těla zmizí ponořením se do zdroje – ducha nebo Já. Kámen, vržený vzhůru se trvale pohybuje, dokud se nevrátí ke svému zdroji – zemi a nespočine. Hlava bolí dokud se znovu nedosáhne stavu před bolestí hlavy. Žízeň po životě je vlastní samotné podstatě života, který je absolutní existencí – sat. Ačkoli je svou podstatou nezničitelné, osvojuje si vědomí klamnou identifikací se svým zničitelným nástrojem, tělem, klamné obavy z jeho zničitelnosti. Díky tomuto klamnému ztotožnění se snaží zachovat tělo na věčnost a to má za následek řadu zrodů. Ať však tato těla trvají jakkoli dlouho, nakonec skončí a ustoupí Já, které jediné věčně existuje.
Ot.: Ano, „Vzdej se svého života, chceš-li žít“, říká Blavatská v Hlasu ticha.
Odp.: Vzdejte se klamného ztotožnění a pamatujte, že tělo nemůže existovat bez Já, zatímco Já bez těla existovat může. Ve skutečnosti je bez něj vždy.
Ot.: V mysli mé přítelkyně vznikla právě teď pochybnost. Slyšela, že lidská bytost může v některém jiném životě přijmout zrození ve zvířecím těle, což je v rozporu s tím, co ji učila teosofie.
Odp.: Nechť tuto otázku klade ten, jenž se narodil. Nejprve zjistěte, kdo je ten, který se narodil a zda existuje skutečné zrození a smrt. Zjistíte, že zrod se týká ega, jež je klamem mysli. [10]
Ot.: Je možné, aby byl člověk znovuzrozen jako nižší živočich?
Odp.: Ano. Je to možné, jak to ilustruje Džada Bharata – anekdota z písma o královském mudrci, který byl znovuzrozen jako jelen.
Ot.: Je člověk ve zvířecím těle schopen duchovního pokroku?
Odp.: Není jej neschopen, ačkoli je to mimořádně vzácné. [11] Není pravdou, že lidské zrození je nutně nejvyšší a že člověk musí dosáhnout realizace jenom v lidské existenci. Seberealizace může dosáhnout i živočich. [12]
Ot.: Teosofie mluví o padesáti až deseti tisíciletých intervalech mezi smrtí a zrozením. Proč to tak je?
Odp.: Mezi standardy jednoho a druhého stavu vědomí neexistuje vztah. Všechna tato měření jsou hypotetická. Je pravda, že některým jedincům to trvá déle a jiným o něco méně. Je však třeba si zřetelně uvědomit, že to není duše, jež přichází a odchází, ale jenom myslící mysl jedince, která způsobuje, že to tak vypadá. Ať mysl působí na kterékoli rovině, vytváří si tělo; ve fyzickém světě fyzické a ve snovém světě tělo snové, které zvlhne snovým deštěm a onemocní snovou chorobou. Po smrti fyzického těla zůstává mysl nějakou dobu nečinná, tak jako v bezesném spánku, kdy je beze světa a tedy i bez těla. Brzy se však stane znovu aktivní v novém světě a novém – astrálním – těle, až do doby, kdy na sebe vezme nové tělo v takzvaném „znovuzrození“. Avšak džňánin, seberealizovaný člověk, jehož mysl již přestala pracovat, zůstává smrtí neovlivněn. Džňáninova mysl přestala existovat a již nikdy nepovstane, aby způsobovala zrození a smrti. Řetěz klamů je pro něj provždy přerušen. Nyní by mělo být jasné, že neexistuje skutečné zrození ani skutečná smrt. Je to mysl, jež v tomto procesu vytváří a zachovává klam skutečnosti, dokud není Seberealizací zničena. [13]
Ot.: Nerozpouští smrt individualitu člověka, takže by znovuzrození nemohlo nastat, podobně jako ztrácejí své individuality řeky, vlévající se do oceánu?
Odp.: Když se však vody vypaří a vrátí se na kopce jako déšť, znovu plynou jako řeky a mizí v oceánu. Tak také individuality ztrácejí ve spánku svou oddělenost a přece se vracejí jako individuality podle svých samskár nebo minulých tendencí.. Stejné je to po smrti – individualita osobnosti není v samskarách ztracena.
Ot.: Jak je to možné?
Odp.: Podívejte se jak znovu obrůstá strom, jehož větve byly ořezány. Pokud zůstanou jeho kořeny nepoškozeny, bude strom růst dále. Podobně samskáry, jež ve smrti pouze klesly do Srdce, ale nebyly tím zničeny, způsobí v pravý čas znovuzrození. To je důvod, proč jsou džívové (jedinci) znovuzrozováni.
Ot.: Jak mohli nesčetní džívové a širý vesmír, který zplodili, vypučet z tak jemných samskár, ztopených v Srdci?
Odp.: Tak jako z malého semínka vypučí obrovský banánovník, tak také džívové a celý vesmír se jménem a tvarem vypučí z jemných samskár. [14]
Ot.: Jak džíva přechází z jednoho těla do druhého?
Odp.: Když člověk počne umírat, začne těžce dýchat; to znamená, že si přestal být vědom umírajícího těla. Mysl se najednou zmocní jiného těla a přeskakuje sem tam mezi oběma, až je její upoutání zcela přeneseno na tělo nové. Mezitím se objevují občasné prudké dechy, což znamená, že se mysl vrátila k umírajícímu tělu. Přechodný stav mysli je podobný snu. [15]
Ot.: Jak dlouhý je interval mezi smrtí a znovuzrozením?
Odp.: Může být dlouhý nebo krátký. Džňánin však žádnými takovými změnami neprochází; vnořuje se do univerzálního bytí. Někteří říkají, že ti, kdo se po smrti vydají po stezce světla, nejsou znovuzrozeni, zatímco ti, kdo jdou po smrti cestou temnoty, jsou znovuzrozeni poté, co ve svých jemných tělech užili karmického ovoce. Někteří tvrdí, že jsou-li zásluhy a provinění v rovnováze, je člověk přímo znovuzrozen zde. Jestliže dobré skutky převažují provinění, jdou jemná těla do nebe a jsou znovuzrozena zde; provinění převažující zásluhy vedou jemná těla do pekel, kde jsou potom znovuzrozena. O Jógabraštovi (o tom, který sešel z cesty jógy) se říká, že se mu vede stejně. To vše je popsáno v sastrách. Ve skutečnosti však neexistuje zrození ani smrt. Člověk zůstává jen tím, čím skutečně je. To je pravda. [16]
Ot.: Zdá se mi to velmi zmatené. Jsou zrody a znovuzrození nakonec neskutečné?
Odp.: Existuje-li zrození, musí tu být nejen znovuzrození, ale celá řada zrodů. Proč a jak jste tento zrod získal? Ze stejného důvodu a stejným způsobem musíte projít dalšími zrody. Jestliže se však ptáte, kdo měl zrod a zda se zrození a smrt týkají vás nebo někoho, kdo je od vás odlišný, pak realizujte pravdu a tato pravda spálí veškerou karmu a osvobodí vás od všech zrodů. Knihy názorně popisují, jak je veškerá sančita karma (karma nashromážděná během předešlých zrodů), která by potřebovala ke svému
vyčerpání nespočet zrodů, spálena jiskrou džňány, tak jako by jediná jiskra ohně vyhodila do povětří horu střelného prachu. Příčinou celého světa a nesčetných věd, jejichž vědci jsou tak velcí pokud jde o matoucí popisy, je ego a je-li ego dotazováním rozpuštěno, toto všechno se okamžitě rozpadá v prach a zůstává jenom skutečnost Já. [17]
Ot.: Míníte tím tedy, že jsem ani nikdy nebyl narozen?
Odp.: Ano, vy si teď myslíte, že jste tělem a proto sám sebe matete jeho zrozením a smrtí. Vy však tělem nejste a zrození ani smrt nemáte.
Ot.: Takže vy nepodporujete teorii znovuzrození?
Odp.: Ne. Na druhé straně bych chtěl odstranit váš omyl, že budete znovuzrozen. Jste to vy, kdo si myslí, že budete znovuzrozen. Podívejte se komu ta otázka vzniká. Dokud nebude nalezen tazatel, nebudou takové dotazy nikdy s konečnou platností zodpovězeny. [18]

 28 celkem přečteno,  2 dnes přečteno