Jak je umožněna realizace ?
Ot.: Jak je umožněna realizace?
Odp.: Existuje absolutní Já, z něhož vychází jiskra jako z ohně. Jiskra má jméno ego. U nevědomého člověka se v okamžiku svého vzniku ztotožní s objektem. Na takovém sdružování s objekty nemůže ego zůstat nezávislé. Sdružování je adžňána čili nevědomost a její destrukce je cílem našich snah. Jeli jeho tendence k objektivizaci odstraněna, zůstane ego čisté a také se ponoří do zdroje. Klamná identifikace s tělem je dehatma buddhi (idea „jsem tělo“). Než bude dosaženo dobrého výsledku, musí zmizet. „Já“ je ve své čistotě zakoušeno v intervalech mezi dvěma stavy nebo dvěma myšlenkami. Ego je jako píďalka, jež se pustí místa, na kterém se drží, jen když se zachytí jiného. Její pravou podstatu lze odhalit jen je-li mimo kontakt s předměty
nebo myšlenkami. [11] Toto duchové ego, jež je bez tvaru, vchází přijetím tvaru do existence; přijme-li tvar, trvá; vyživujíc se tvary jež přijímá, roste ještě více; opouštějíc jeden tvar, přijímá jiný, ale je-li hledáno, prchá. Jen existuje-li ona první osoba, ego, ve formě, „Já jsem tělo“, existuje druhá a třetí osoba (ty, on, oni atd.). Jestliže je pátráním po pravdě první osoby tato první osoba zničena, přestane existovat i druhá a třetí osoba a pak zazáří vlastní podstata člověka, protože člověk bude opravdu stavem Já. [12] Myšlenka, „Já jsem tělo z masa a krve“, je onou jedinou nití, na které jsou navěšeny různé jiné myšlenky. Proto obrátíme-li se do nitra s otázkou, „Kdo jsem já?“, všechny ostatní myšlenky (včetně „já“-myšlenky) skončí a spontánně
zazáří poznání Já. [13]