12. 4. 2020

Mystická smrt a vzkříšení

Od cesta

Jsou to pojmy staré tisíce let. Vždy se přísně skrývaly před lidmi za podobenstvím, symboly a různá tajemství. Tisíce let to bylo nutné – jen málokdo dokázal dojít tak daleko, aby to zvládl ve zdraví. Je to něco, na co byl adept často připravován řadu životů, než byl schopen obstát, projít vše bez „úrazu“ a stát se novým bohem – člověkem. Dnes máme to veliké štěstí, že vše bylo nesmírně urychleno, žijeme v období, které na Zemi lidé nezažili za posledních nejméně dvacet pět tisíc let. To, co dříve trvalo stovky let, dnes je možné zvládnout za několik málo let (když odmyslíme Budhu – tomu to trvalo před dvěma a půl tisíce lety sedm let a Ježíše – tomu to trvalo třináct let). Ne že by to tenkrát bylo lehčí, spíš naopak, neuvěřitelné zrychlení přináší více rizik a nebezpečí a samozřejmě přidává více práce našim duchovním pomocníkům. Ani dnes se to nesmí uspěchat – ten, kdo ještě není plně připraven, to stejně není schopen vydržet a pak musí opakovat jako ve škole tak dlouho, dokud zkoušku úspěšně nesloží. Jednou ji stejně složí každý, kdo ji může a má složit – neboli kdo získal povolení svým životem a kdo souhlasil, že to chce projít. Evoluce lidstva dospěla tak daleko, že přibývá stále více lidí, kteří to dokáží, a proto je možné zveřejňovat stále více starobylých tajemství. A nečiní tak jen tibetští lámové.

Jak porozumět mysteriu mystické smrti a vzkříšení. Protože jsem v procesu dění, mohu se s vámi podělit o některé zkušenosti a poznatky. V podstatě to je ten největší vývojový skok z 12. na 13. čakru. Ze všech stupínků a stupňů, na které musíme na své psychospirituální cestě „vyskočit“ (jsou to krize, zvraty, životní převraty apod), je to ten největší schod (neboli životní převrat). Je to doslova skok z jedné energeticko informační roviny života na druhou rovinu, která je velice odlišná jak kvalitativně, tak kvantitativně. Je to skok tak velký, že ho nikdo není schopen zvládnout sám o sobě, předchozí většinou ano, a musí dostat pomoc nejen od těch, co mu to slíbili před početím, ale i od Boha a dalších duchovních pomocníků. Jinak řečeno, má pomocníky, kteří ho na tak vysoký schod doslova musí vysadit. Kdysi to byl přechod ze sedmé na osmou čakru. Tak daleko pokročila dnes duchovní evoluce lidstva. Je to tak vysoký schod, jako je vysoký rozdíl mezi člověkem a lidským bohem. V mystice se používá symbolické přirovnání – přibití na kříž. Je to velice výstižné – novodobé výzkumy kolem ukřižování prokázaly, že to byla ta nejkrutější poprava, kterou si lidstvo kdy vymyslelo. Ukřižovaný umíral pomalu na zadušení – ve svalstvu probíhal podobný proces jako při onemocnění tetanem. Pak následuje sejmutí z kříže, uložení do hrobu a vzkříšení. Úžasná symbolika a zároveň realita celého procesu umírání pomíjivému a zrození věčnému. Je to zároveň cesta Ježíše. Dokonce se objevily i teorie, že Ježíš nebyl nikdy doopravdy ukřižován, ale že prošel celým tímto procesem a to pak bylo symbolicky zapsáno do evangelií.

V podstatě o tom nejde psát, ani mluvit jinak než podobenstvím a za pomoci určitých symbolů. Představte si, že spokojeně bydlíte ve dvanáctém patře domu, pracujete na sobě, čistíte a pomalu se vám mění život. A najednou se ocitnete v tisícím patře – během pár vteřin, či minut. Neuvěřitelně silné energie, ohromný nepřetržitý tok informací. Tělo začně mít přirozeně velké problémy se přizpůsobit, stejně tak rozum,mysl atd.Vše je v silném šoku. A celý nesmírně složitý proces pak může probíhat dvacet čtyři hodin denně po několik měsíců. Vy se s tím horko těžko učíte žít, ale postupně si zvykáte a zklidňujete se.A přitom vás provázejí poznámky okolí o tom, že jste se snad zbláznili, a není to nic zvláštního, bývá i hůř, můžou vás posílat i na léčení. Je samozřejmé, že celý průběh je ryze individuální, jedinečný, ale leccos může být shodné. Jak tedy probíhá mystická smrt Po létech života ve „výcvikovém táboře Lásky“ se v jedné chvilce, která je připravována s vaším vědomým souhlasem, otevřou vaše nejhlubší hlubiny a vyplaví na povrch to, o čem jen něco už dlouho tušíte, co nechcete, protože to hrozně bolí a vyvolává hrozný pocit, že snad to nepřežiji, že umírám. Symbolicky řečeno tak nějak probíhá „přibití na kříž“. Může trvat i dost dlouho a věřte tomu, že na to už nikdy nemůžete zapomenout, na ten neuvěřitelný rozpor – krutou bolest a zároveň úžasné stavy doslova Vesmírné Radosti. Z kříže nás snímá Matka bohyně. Je ženská energie Vesmíru, plodivá energie zachování života. V jednom momentě nás sundá z kříže a uloží do hrobu. Mohl by se spíš pojmenovat očistec. V něm můžete být tak dlouho, dokud se naplno nedočistíte od „člověčiny“, neboli nezemřete pomíjivému. Když přijde čas, Velká Bohyně v podobě ženy pro muže, Velký Bůh v podobě muže pro ženy, vás přijde vzkřísit a vyvede vás z hrobu do nového života – věčnosti. Jinak o tom psát nejde, vizte v tom podobenství, symboliku, ne skutečnost. Stejně tak se nedá psát o stavech, které prožíváte (viz Život je radost). Něco podobného zřejmě prožil i Ježíš – proč byla Maří Magdalena první u jeho hrobu? Prosím přijměte to jako mou právě probíhající zkušenost a informace, kterými mi to bylo vysvětlováno. Není čeho se bát, nikdy v tom nejsme sami. Ani uvnitř, ani vně. Ti, co nás mají rádi, nám neuvěřitelně pomohou, vždyť nám to slíbili před početím. Jen se na ně pak nesmíme zlobit.

 67 celkem přečteno,  2 dnes přečteno