Jen tak sedím
JEN TAK SEDÍM
V mém rodném městě, přímo v centru, rostl krásný strom s černými listy. Nikde jinde jsem strom s tak tmavými listy neviděl. Jednoho dne, když jsem procházel kolem něj, pocítil jsem nutkání zastavit se a posadit se pod něj. Asi za deset minut šel kolem jeden známý : “ Ahoj, to je fajn, že tě vidím. Jen tak sedíš a díváš se na svět, co?“ Řekl jsem: “ Ne, jen tak sedím.“
„Jasně, přemýšlíš o existenci a takových věcech, že?“
“ Ne, jen tak sedím.“
„Čekáš tu na nějaké přátele?“
„Ne, jen tak sedím.“
„Chápu, chceš, abych šel. Chceš být sám.“
„Ne, prostě jen tak sedím.“
Jak můžete někomu vysvětlit své Já? Nevíte nic kromě toho, že jste právě tady, ponoření v pocitu přítomnosti. Někdy je ten mír tak hluboký, že se nemůžete ani pohnout. Nemůžete vstát a odejít, dokonce i otevřít oči je nemožné. Pokud jste ve společnosti lidí, kteří si myslí, že vás znají, budou samozřejmě chtít vědět, co se děje:“ Co je s tebou? Nevypadáš moc dobře.“ Uvnitř jste úplně prázdní, a přesto přetékáte mírem a blažeností. Oni to však nevidí, takže si o vás začnou dělat starosti: „Můžu pro tebe něco udělat?“ Odpovíte: “ Jsem v pořádku. Vlastně je mi moc dobře.“ Jak jim takové věci vysvětlit? Nejlepší je vůbec to nezkoušet. Zůstaňte v klidu, v tichu, marinujte se v plnosti svého objevu. Ale uvědomujte si a stále si potvrzujte, že i tento stav blaženosti vyvstává v mnohem větším prostoru čistého uvědomění.
Když se nacházíte v otevřeném prostoru Bytí, můžete zažívat podobné pocity, za všemi těmito projevy je však stále přítomno neměnné Bytí.
Dopřejte si čas, aby ve vás moudrost a porozumění mohly dozrát.
Nespěchejte. Nyní je čas setrvat s tím, co jste nalezli. Neopouštějte to. Nepotřebujete víc zkušeností, víc znalostí. Nepotřebujete víc ničeho. To je užitečné jen pro lidi, kteří jsou na cestě. Vy nejste na cestě. Jste stále tady, věčně přítomní.
Mooji