13. 4. 2020

Dotaz – sebedotazování

Od cesta

Velmi těžce bojuji s učením Šrí Ramany o dosažení štěstí tázáním se ‚Kdo jsem Já‘. Přemýšlel jsem, zda by mně někdo zkusil pomoci porozumět tomu, co se ve mně děje.
Intenzivně medituji o ‚Kdo jsem Já‘ každý den po dobu posledních sedmi let. Cítím, že mentálně, a svým způsobem i duchovně, jsem si vědom odpovědi. Zatím jsem ale v hluboké emocionální bolesti a ve velké depresi. V tomto stavu jsem už tři nebo čtyři roky. Nemám žádný pocit jistoty a bezpečí.
Mentálně jsem pochopil, že není žádné ‚já‘, že jsem částí všeho, co smysly vnímají. Kvůli tomu mám také pocit, že na ničem nezáleží. Ne v depresivním slova smyslu, ale spíše ve smyslu, že není nic lepšího.
Myslel jsem si, že pochopením, co je skutečné jsoucno, se otevře svět vnitřního štěstí, že budu cítit jistotu a nebudu pociťovat potřebu po ničem materiálním – že nebude žádné ‚já‘ k uspokojení. Přesto jsem velmi deprimovaný. Zjistil jsem, že všichni lidé, o kterých jsem si myslel, že to jsou mí přátelé, jimi vlastně nejsou. Žena, která byla láskou mého života a nejkrásnější duší, kterou jsem kdy potkal, zlomila mé srdce před pár měsíci. Jsem ve velkých bolestech a zmatený z toho všeho. Cítím se velice nejistý a osamělý. Jsem velmi zmatený, proč se necítím dobře od doby, kdy jsem pochopil, že zde není žádné ‚já‘.
Logicky se umím distancovat od pocitů deprese a nešťastnosti, protože zde není žádné ‚já‘, které by je prožívalo. Ale tato logika nevytlačí bolest pryč. Cítím, jako bych se nemohl vymanit ze svého ega, přestože rozumím tomu, že ‚já‘, které se nemůže vymanit, není ničím odděleným od všeho ostatního.
Můžete mě říci, proč nejsem schopen setřást tyto špatné pocity a cítit Boha, i když neustále vím, že tu není žádné ‚já‘? Začínám cítit, že je pro jedince nemožné, aby se sám(a) osvobodil z této existence. Vypadá to, že je nemožné vidět sám sebe bez pohledu do zrcadla. Jak tedy může ego skutečně poznat sebe samo? Je to jako kočka, která honí svůj vlastní ocas a není vlastně nikdy schopná ho chytnout. Ocas musí být chycen a podán kočce někým jiným.
Opravdu věřím v učení Šrí Ramany Mahárišiho, a že spojení s Bohem může být nalezeno skrze dotazování se ‚Kdo jsem Já?‘. Doufám, že budete schopni vysvětlit, proč se cítím tak, jak se cítím.
Odpověď:
Váš problém není neobvyklý. Mnoho aspirantů čte o učeních, jsou zasaženi jejich krásou a jednoduchostí, chápou je jako konečnou Pravdu, ale stále nejsou schopni zažít to, o čem tak často četli – všudypřítomné ryzí vědomí a štěstí. Jsou tací, kteří praktikují učení podle svého nejlepšího vědomí a po několika letech nepociťování toho, co předpokládali, že by pociťovat měli, vzdají se veškerého úsilí k realizaci Já. Důvod toho je skutečně velmi jednoduchý a může být vysvětlen.
Je to ego nebo mysl, které jsou v depresi, frustraci a zraněné. Je to to samé ego nebo mysl, které si užívá potěšení života a vyžaduje, aby se opakovala. Víra, že tyto prožitky (nebo myšlenky) potěšení nebo zármutku představují naši existenci, nás vždy strhává na nekonečnou cestu ztráty a bolesti, zrození, smrti a znovuzrození.
Pokud cítíme, že se nejsme schopni vymanit z pout točících se myšlenek a špatné identifikace, musíme stočit naši pozornost k Vyšší síle, ke Guruovi nebo Bohu a modlit se se vší upřímností za osvobození od utrpení. Zjišťujeme, že naše úsilí se ukazuje jako neadekvátní k poskytnutí nám míru nebo štěstí. Máme-li být upřímní, je to náš skutečný dojem. Proto musíme prosit Boha o pomoc, přijmout, co nám určil a učit se z lekcí životních zkušeností. Odevzdáním všeho Jemu – našich proher, našich depresí, všeho čemu věříme, že jsme my – přijdeme k poznání, že existuje jen On sám a my nejsme ničím. Toto je jistá cesta ke spáse a štěstí. Pokud to uděláme, On nás povede, převede nás přes všechny těžkosti našeho života, dá nám mír a uspořádá podmínky v našem životě tak, aby vedli k duchovnímu pokroku a osvícení. Nespočet stoupenců prošlo touto cestou úspěšně. Vzdání se a oddanost jsou jistou cestou ke spáse a Maháriši ji doporučil mnoha hledajícím. Bhagaván řekl, že oddanost je Džňána-Mata, Matka Džňány, Poznání sebe sama.
Měli bychom mít na paměti, že ti, co dosáhli velikosti během života, dokonce i podle světských norem, tak to dokázali díky zanícenému, vše pohlcujícímu úsilí pro svůj zvolený ideál. To samé, možná ještě ve větší míře, platí pro ty, kteří chtějí zažít pravé Já. Mentální podmínky (vásany), které se nahromadili a ovlivňovali naše činnosti po nespočet rození, musí skončit. Pouze poté se mysl stane klidnou a ponoří se do svého Zdroje. To vyžaduje neustálé, snaživé úsilí z naší strany. Poznat Já by měl být náš jediný zájem v životě, měl by to být náš jediný směr a cíl. Nakonec by na ničem jiném nemělo záležet. To neznamená, že bychom měli ignorovat naše povinnosti a odpovědnosti. Tak dlouho, jak pociťujeme přítomnost ega, bychom měli vykonávat naše povinnosti, jako když sluha slouží svému pánu, s patrným zájmem, entusiasmem a láskou pro vše, ale s úplnou odpoutaností.
Už jste objevil, že intelektuální pochopení Universální Skutečnosti nám nedá samo o sobě prožití této Skutečnosti. Bhagaván Ramana ale říkal, že žádné úsilí nevyjde vniveč. Jakékoliv úsilí, které vyvineme je jako bankovní vklad na naše konto. Tam se uchová, úročí se, roste a dříve nebo později dozraje. Plavec chycený v běsnící řece musí použít všechnu svou sílu k dosažení břehu a vytáhnout se z bouřlivých vod, aby se neutopil. Ti, kteří uspěli, říkal Bhagaván, to dokázali díky vytrvalosti. Musíme realizovat tento náš životní cíl a jít kupředu, ať se stane cokoliv.

 38 celkem přečteno,  1 dnes přečteno