13. 4. 2020

40 veršů o realitě

Od cesta

když kráčím a přitom stojím lidně,
kdo jsem?
když zpívám a přitom jsem zcela potichu,
kdo jsem?
když mluvím, ale sdělení je v tichu mezi slovy,
kdo to mluví?
když mé tělo spí, ale mé srdce je zcela probuzené a šťastné,
kdo jsem?
když cítím bolest, ale dívám se na ni jako na fiml v kině,nezaujatě,
kdo je ten divák?
když vím s nejpevnější jistotou, ale už nevím o tom, že vím,
když ten, kdo ví se rozpustil,
kdo jsem? a jsem?
když mě déšť promáčel na kůži, ale necítím se nepohodlně,
když hlučná noční oslava u sousedů a její zdánlivá kakofonie (nesoulad řeči a hudby)
mě nevyvedli z rovnováhy,
kdo jsem?

Invokace
i. Kdyby Realita neexistovala, mohla by existovat znalost o existenci? Realita, svobodná od všeho myšlení, přebývá v Srdci, ve Zdroji všeho myšlení. Proto je zvána Srdcem. Jak o Ní tedy rozjímat? Být v Srdci, jako Ona, to je rozjímání Reality.
ii. Ti kdo znají silný strach ze smrti, se utíkají k nohám Pána, který nezná ani smrt, ani zrození. A když jsou mrtvi sobě a svému majetku, může je kdy myšlenka na smrt znovu napadnout? Jsou bezsmrtní.

1. Z našeho vnímání světa vychází přijetí jediného Prvotního principu obsahujícího nejrůznější síly a schopnosti. Obrazy jména a tvaru, jedinec který vidí, prostor v němž vidí promítaný obraz a světlo při kterém vidí: on sám je tím vším.
2. Všechna náboženství postulují tři základy: svět, duši a Boha, ale je to stále jen jediná Realita, která se projevuje jako celá tato trojice. Lze říci: „Ty tři jsou opravdu tři, dokud trvá ego. Proto je život ve vlastním Bytí, kde „já“ neboli ego je mrtvé, dokonalým Stavem.
3. „Svět je skutečný.“ „Svět je jen přeludem.“ „Svět je vědomý.“ „Svět není vědomý.“ „Svět je štěstí.“ „Není štěstí.“ K čemu takhle diskutovat? Ten stav je přijatelný všem, v němž jedinec, který se vzdal objektivního pohledu, zná své Já a ztrácí veškeré pojmy jednoty či duality, jáství a ega.
4. Pokud má jeden tvar, svět a Bůh se také zjevují jako tvar, ale jakmile je jeden bez tvaru, kdo je to, kdo vidí tyto tvary, a jak? Lze bez oka vidět jakýkoli objekt? Vidět Já je Oko a Oko je Okem nekonečna.
5. Tělo je formou složenou z pěti obalů. Proto je všech pět obalů obsaženo ve slově „tělo“. Existuje svět mimo tělo? Viděl kdy kdo bez těla svět?
6. Svět není než vtělením objektů vnímaných pěti smyslovými orgány. Protože tedy jediná mysl vnímá svět těmito pěti smyslovými orgány, není svět ničím než myslí. Může existovat svět mimo mysl?
7. Protože tedy svět a vědomost o světě vznikají a zanikají společně, zjevuje se svět pouze touto vědomostí. Jen Dokonalost, z níž svět a vědění vznikají i zanikají a která sama svítí bez vzniku a zániku je Realitou.
8. Ať už kdo uctívá Absolutní Realitu pod jakýmkoliv jménem a v jakékoli formě, je to jen prostředek k uvědomění si Toho, co nemá jména a formu. To je jediné skutečné uvědomění, kdy jeden zná sebe ve vztahu k této Realitě, dosáhne pokoje a uvědomí si svou identitu s ní.
9. Dualita subjektu a objektu a trojice vidícího, vidění a viděného může existovat jen je-li živena Jediným. Když se jeden obrátí dovnitř a hledá Jedinou Realitu, oni zmizí. Ti kdo to vidí jsou ti kdo vidí Moudrost. Nikdy nepochybují.
10. Běžné vědění je vždy doprovázeno neznalostí a neznalost věděním; jediné pravé Vědění je to, kdy jeden zná Já skrze dotaz čí je to vědění a ta neznalost.
11. Není tedy neznalostí spíše vědění o všem bez znalosti sebe, bez znalosti toho kdo zná? Jakmile jeden zná Já, které je podkladem vědění i neznalosti, vědění i neznalost mizí.
12. Jediné pravé Vědění je to, které není ani věděním ani neznalostí. Vědět o něčem není pravým Věděním. Protože Já svítí bez ničeho jiného (o čem by bylo třeba vědět, co by bylo třeba dát vědět), je jen Ono tím jediným Věděním. Není prázdnotou.
13. Já, které je Věděním, je jedinou Realitou. Vědění mnohočetnosti je falešným věděním. Toto falešné vědění, které je ve skutečnosti neznalostí, nemůže existovat mimo Já, které je Věděním-Realitou. Mnohočetnost zlatých ozdob je neskutečná protože žádná z nich nemůže existovat bez zlata, z nichž jsou všechny vyrobeny.
14. Pokud existuje první osoba „já“, pak existují i druhá a třetí osoba „ty“ a „on“. Dotázáním se na podstatu tohoto já, já zmizí. S ním zmizí i „ty“ a „on“. Výsledným stavem, který svítí jako Absolutní Bytí, je tazatelův vlastní přirozený stav: Já.
15. Pouze ve vztahu k přítomnosti může existovat minulost a budoucnost. Taky ony, současně existující, jsou přítomností. Pokoušet se určit podstatu minulosti a budoucnosti bez znalosti přítomnosti je jak zkoušet počítat bez jednotky.
16. Kde je čas a kde je prostor mimo nás? Pokud jsme těly, vyvinuli jsme se v čase a v prostoru, ale jsme těly? Jsme jediným a identickým nyní, pak, vždy, zde a všude. Proto jsme jen bezčasovým a bezprostorovým Bytím.
17. Pro ty kdo si neuvědomili Já i pro ty kdo si uvědomili Já, slovo „já“ znamená tělo, ale s tím rozdílem, že pro ty kdo si neuvědomili Já, „já“ je omezeno na tělo, kdežto pro ty kdo si uvědomili Já v těle, „já“ svítí jako neomezené Já.
18. Pro ty kdo si neuvědomili Já i pro ty kdo si uvědomili Já je svět skutečný. Ale pro ty kdo si neuvědomili Já je Pravda přizpůsobena světskému posuzování, zatímco pro ty kdo si uvědomili Já, Pravda svítí jako Beztvará Dokonalost a jako Základ světa. To je ten rozdíl mezi nimi.
19. Jen ti, kdo neznají Zdroj osudu a svobodné vůle, diskutují, který z nich převažuje. Ti, kdo vědí, že Já je jediným Zdrojem osudu i svobodné vůle, jsou svobodni od obou. Zamotají se do nich znovu?
20. Ten kdo vidí Boha aniž by viděl Já, vidí jen mentální obraz. Říká se, že kdo vidí Já, vidí Boha. Kdo zcela ztratil ego, vidí Já, našel Boha, protože Já neexistuje mimo Boha.
21. Co je Pravdy na textech, které hlásají, že když jeden vidí Já, vidí Boha? Jak může jeden vidět vlastní Já? Pokud je jeden jedinou bytostí a nemůže tedy vidět vlastní Já, jak může vidět Boha? Jen tak, že se Mu obětuje.
22. Božské osvětluje mysl a svítí v ní. Kromě obrácení mysli dovnitř a upření jí na Božské není žádný způsob jak Je znát prostřednictvím mysli.
23. Tělo neříká „já“. Nikdo netvrdí, že „já“ přestane existovat v hlubokém spánku. Jakmile vznikne „já“, vznikne i vše ostatní. S pozornou myslí se zeptej, kde toto „já“ vzniká.
24. Pasívní tělo neříká „já“. Realita-Vědomí nepovstane. Mezi těmito dvěma, omezeno na pohled na tělo, cosi vzniká a je tím „já“. Tomu se říká Chit-jada-granthi (uzel mezi Vědomím a pasívním) nebo také spoutání, duše, jemně vibrující tělo, ego, samsara, mysl a tak dále.
25. Tamto se stává bytím vybaveným formou (tvarem) a přetrvá, dokud tuto formu udržuje. Pokud má formu, živí se a roste. Ale když zkoumáš tohoto zlého ducha, který nemá svou vlastní formu, pustí se formy a uprchne.
26. Když je ego, je i vše ostatní. Když není ego, není nic ostatního. Ego je vskutku vším. Proto je dotaz co je toto ego jediným způsobem vzdání se všeho.
27. Stav nevzniknutí „já“ je stavem bytí Tím. Bez zaměření se na Stav tohoto nevzniknutí „já“ a dosažení Toho, jak by mohl jeden dosáhnout zániku z něhož „já“ znovu nepovstane? Bez tohoto dosažení, jak je možné setrvat ve vlastním pravdivém Stavu, kde jeden je Tím?
28. Jako se člověk vrhne do vody, aby získal zpět co do ní upadlo, měl by se člověk vrhnout do sebe s bystrou a na to jediné zaměřenou myslí, s ovládáním řeči a dechu, a nalézt místo odkud pochází „já“.
29. Jediným dotazem vedoucím k Sebeuvědomění je hledání Zdroje „já“ s myslí zaměřenou dovnitř a bez vyslovení slova „já“. Meditace na „já jsem toto, já jsem tamto“ může (k) tomuto dotazování pomoci, ale není samotným dotazem.
30. Když se jeden ve své mysli zeptá „Kdo jsem já?“, individuální „já“ se propadne, bez síly zmizí, jakmile jeden dosáhne Srdce a Realita se okamžitě projeví spontánně jako já Já. Ačkoliv se projeví jako „já“, není egem, ale Dokonalou Bytostí, Absolutním Já.
31. Ten, kdo je vnořen do radosti Já díky zániku ega, co ještě musí dělat? Není si vědom ničeho (jiného) kromě Já. Kdo chápe tento Stav?
32. Ačkoliv texty hlásají „ty jsi Tím“, je jen známkou slabosti mysli meditovat „já jsem To, nikoli toto“, protože jsi věčně Tím. Co je třeba udělat, je prozkoumat, čím jeden opravdu je, a zůstat Tím.
33. Je směšné říci jak „neuvědomil jsem si Já“ tak „uvědomil jsem si Já“; jsou snad dvě já – jedno objektem uvědomění druhého? Pravda je ve zkušenosti každého, že je jen jedno Já.
34. Kvůli iluzi vzniklé z neznalosti nerozeznávají lidé To, co je vždy a pro každého niterní Realitou přebývající ve svém přirozeném Srdci-středu, a nežijí v tom, a namísto toho diskutují, zda to existuje či nikoli, zda to má formu či nemá, nebo jestli je to nedualitní či dualitní.
35. Hledat a přebývat v Realitě, které je vždy dosaženo, je jediným Dosažením. Všechna ostatní dosažení (siddhi) jsou jako úspěchy ve snu. Mohou se jevit reálné tomu, kdo se probudil? Mohou zmást ty, kdo se zabydleli v Realitě a jsou svobodni od máji.
36. Jen když přijde myšlenka „já jsem tělo“, pomůže jednomu meditace „já nejsem to, já jsem To“ přebývat jako To. Proč bychom pořád mysleli „já jsem To“? Je nezbytné aby si člověk pořád myslil „jsem člověk“? Cožpak Tím nejsme pořád?
37. Také tvrzení „dualita během praktikování, nedualita po Dosažení“ je falešné. Ať už jeden zoufale hledá anebo ať už našel své Já, kým je ten jeden než právě tím desátým mužem. (Reference k příběhu, v němž se deset hlupáků nemohlo dopočítat, kolik jich je, protože žádný z nich nezahrnul do počtu sebe.)
38. Pokud člověk tvoří (činí), sklízí také ovoce svých skutků, ale jakmile si uvědomí Já dotázáním kdo je ten, kdo tvoří, jeho pocit tvořícího mizí a trojí karma (Sančita, Agami a Prarabdha) končí. To je stav věčného Osvobození.
39. Jen pokud se považuje člověk za nesvobodného, pokračují myšlenky nesvobody a Svobody. Když se jeden zeptá, kdo je nesvobodný, Já je uvědoměno, věčně dosaženo a věčně svobodné. Když skončí myšlenka na nesvobodu, může přežít myšlenka na Svobodu?
40. Jestliže se říká, že Osvobození má tři druhy – s formou, bez formy, s formou i bez formy – tak vám povím, že zánik všech tří forem Osvobození je jediným pravdivým Osvobozením.

 39 celkem přečteno,  2 dnes přečteno