12. 4. 2020

Jak přijímáte svou smrtelnost?

Od cesta

Každý z vás, kdo se rozhodl narodit, ví, že jednou musí i zemřít. Víte to všichni, doutná to ve vás po celý život, tu zřetelně, tu nenápadně, skrytě. A možná i proto se stává strach ze smrti často tím největším vaším strachem života. Co všechno někteří z vás dokáží podstoupit, aby „prodloužili“ svůj pobyt na Zemi! A přitom můžete tolik dokázat, změnit, když pochopíte spirituální přesah smrti! Tělo je vždy pomíjivé, mění se, dostane se na vrchol kolem třiceti pěti let a pak neúprosně stárne. Bytost je však věčná a stále stejně mladá.

Proč vizinářka v Lurdech, a nejen ona, viděla Pannu Marii jako dvacetiletou krásnou mladou ženu? Vždyť i bytost mimina je „dvacetiletá“, proto i mimčo rozumí všemu, jen nedokáže vnějškem dát vždy najevo reakci. Nabízím vám takovéto poznání. Smrt jako odchod z vašeho světa určitě není nic příjemného, stejně tak jako váš příchod na Zem. Každý porod i smrt bolí, ať už se to týká čehokoliv. To už je váš úděl. Ale bývá to většinou úděl nevědomých bytostí, lidí, kteří tomu nerozumí a podléhají vašim zvykům, tradicím, pohádkám a báchorkám. Hlavně té ateistické, „vědecké“ – po smrti nic není. Což si neuvědomujete, že jste si tím „vyrobili“ doslova ten nejšílenější strach – strach z nicoty! A přitom nicota ve vesmíru vůbec neexistuje – ten je naplněn energiemi a informacemi na sto procent, jen to zatím nejste schopni vnímat vědecky, ale jinak ano, tomu však moc z vás nevěří. Ale pomalu se to i vám mění, vaši vědci už začínají mluvit o temné hmotě i dalších energiích Vesmíru… . Vědomé bytosti už strach ze smrti nemají. Mnozí z nich si říkají třeba něco takového:“Co lepšího mě může potkat, než když zemřu!“. V žádném případě však smrt nepřivolávají, netouží po ní, jen se na ni těší jako na tu nejkrásnější dovolenou, odpočinek v náruči boží Lásky. To není iluze, klam a mam, zažili to ti, kteří prošli nechtěně prožitky blízké smrti, klinické smrti, bezděčného opuštění vědomí těla… Všichni o tom mluví, včetně toho, který píše toto vyprávění, jako o nejúžasnějším prožitku blaženosti, štěstí, radosti, který vydržel i delší dobu po návratu do těla. Je to nepopsatelné, jak je tam krásně! A pro všechny to byl dříve nebo později začátek otevření spirituální cesty. Co si o své smrti představujete, jak o ní po celý život mluvíte, to se vám může jednou splnit. Vesmír vám přece splní každé přání! Mnoho z vás namítá, že se nebojí smrti, ale umírání. A co děláte proto, abyste odcházeli z vašeho světa pokud možno s co nejzdravějším tělem? Jestliže říkáte, tělo musí do hrobu zhuntované, může se vám stát, že pak budete umírat za krutých bolestí poničeného těla. A přitom každý z vás si přeje tu nejlepší možnou smrt – jen tak si ve spánku odejít. Můžete to všichni jednou dokázat, ale jen tehdy, když se na to po celý život připravíte vědomě, vědomě porozumíte celému procesu svého bytí na Zemi, vědomě přijmete naplno, že třeba váš život je něco jako úžasná Boží hra se světem – tvoření, udržování a ničení. A tak pořád dokola. Nabízím vám: přijměte to tak, jak to je, existuje a hrajte si taky. Jde to! Prožijete přitom neuvěřitelné prožitky. Ti z vás, co to už znají, vám mohou potvrdit, že strachu ze smrti se může každý z vás dříve nebo později zbavit. Nemusíte se vůbec bát, není čeho. Mnoho lidí už zažilo den, dva po smrti milované bytosti, její nečekanou, často šokující „návštěvu“. Není vůbec zvláštní, že potom všichni vypráví podobně, jak jim bylo řečeno třeba něco jako: „Neboj se o mě, tady je krásně!“. A vždy, když se potom z toho vzpamatují, cítí velkou lásku. Bez přijetí vlastní smrtelnosti není možné postoupit naplno do jemných, čistých energií a informací psychospirituální roviny lidského bytí! Jakýkoliv strach je velmi silná hráz, která brání volnému toku energií a informací. Když porozumíte tomu, čemu říkáte inkarnace, můžete se skutečně také přestat bát smrti, osvobodit od zbytečného strachu a uvolnit tak potřebné toky energií těla. Jaký by měl smysl jeden život a pak už „nic“, co se v něm za těch pár let dokážete naučit? A teď si představte věčný život bytosti – duše, nikdy nezačal, nikdy nekončí, neustále se vyvíjí, zdokonaluje. A jeden jediný pobyt bytosti na Zemi, to se dá symbolicky přirovnat k jedné třídě věčné školy. A kde se nacházíte vy, dnes, v tomto vašem životě? Jste na základní, střední nebo už na vysoké škole? Přitom platí pravidlo, že obzvláště pilní studenti mohou za jeden život absolvovat několik tříd po sobě, říká se tomu rychlá cesta. Tak jako na některých amerických školách. Takovéto pojetí má hluboký logický smysl – nikdo se nestane ve svém oboru mistrem za jeden život. A proč se potom bát smrti? Nebylo by lepší se těšit na další pokračování školy života – co nám asi přinese za nečekaná překvapení? Máte to nějak občas obrácené. Jeden přírodní národ kdesi na Zemi má jiné zvyky, např. když se narodí dítě, všichni pláčou, co ho asi čeká, když zemře příslušník kmene, tak se radují, že jde do lepšího. Stejně tak svatba. Proč slavíte dopředu něco, o čem nevíte, jak to dopadne? Se smrtí to je jako s odloženým věkem poničeným kabátem, nebo starým provozuneschopným autem. Pořídíte si přece nový, aby vám dobře sloužil. To samé je s tělem. Něco jiného je sebevražda nebo náhlá nečekaná smrt. Na sebevraždu se nedívejte jen z pohledu odsouzení. Je pravdou, že si každý sebevrah, který nezvládl svůj život, moc ublíží, v další existenci to má o to těžší, že musí žít plán toho života a ještě prožít to, co přerušil a nedokončil. A pak musí neúprosně, tvrdě vyrovnat, jak způsobil bolest a utrpení těm, kteří ho měli rádi. Mohou být ale případy, kdy sebevraždou můžete jít rychle „nahoru“ – případy oběti Lásky, dobrovolná smrt, která pomůže jiné bytosti nebo celku. Nečekané, náhlé úmrtí je vždy něco jako šok fyzického těla, ale šok bytosti, její energie. Ta neví, nechápe, nerozumí, že odešla z těla, vždyť přece žije, tak proč ji nikdo nevidí, nevnímá? Pak záleží na tom, jestli bytost přijme pomoc světelných bytostí – andělů smrti, kteří s velkou láskou nabízí pomoc, aby bytost odvedli tam, kam má jít. Když však bytost nechápe a pomoc nechce, zůstává na vaší rovině existence, stává se bloudící duší do té doby, než porozumí tomu, co se skutečně stalo a že „musí“ odejít tam, kde pokračuje její vývoj, tedy dokáže přijmout nabízenou pomoc. Stává se, že zemře i silně závislý člověk – na alkoholu, drogách, jiném člověku, majetku, místu… .

Většině z nich chybí potřebná energie na cestu do „onoho“ světa – kundalíni – a proto musí bytost zůstat na Zemi. Protože však mezi vámi jen tak žít nemůže, musí vstoupit do jiné živé bytosti, která s tím ale musí souhlasit, do jejího astrálního těla. Tak se stává zbloudilou duší, ubližuje tím nejen sobě, ale i tomu, koho posedla. Někdy dokáže i zničit, třeba tím, že ho donutí stát se také alkoholikem. Kdo z vás pracuje s energií, dokáže zbloudilé duši pomoci – dodá jí vědomě energii, pozve jí na pomoc anděle smrti a přesvědčí ji, aby pomoc přijala. Jestliže se chcete dožít vysokého věku, protože se vám na Zemi líbí, pak vězte, že je dobré, když se budete s láskou starat o své tělo, milovat ho, milovat svou bytost, svého Boha a zbytečně si neubližovat, ničím, ani a to nejvíce děláte, svými emocemi. Je pro vás moc důležitá i kvalita života, ta vám dovolí nebo nedovolí prožít to, co si přejete i to, co máte prožít. Vaše tělo je podřízeno zákonům přírody a řídí se fyzickým věkem. Vaše psychika však má jiný čas, který můžete na rozdíl od těla mnohem více ovlivnit. Vliv má i genetika po rodičích, ale psychický věk – to je, jak se cítíte, ne kolik vám skutečně je. Říkejte si třeba mnohokrát za den – je mi třicet, když uvěříte, budete se divit, co se bude dít. Tak vám přeji, abyste byli mladí, zdraví a krásní až do své smrti a abyste pro to dělali, co můžete po celý život.

 31 celkem přečteno,  1 dnes přečteno