Hiearchie článků
Články: Tichá mysl
Příběh o Bodhidharmovi
Příběh o Bodhidharmovi pojednává o císaři a Mistrovi..

Proč máme meditovat???
Dnešní přednáška bude o meditaci, která je hlavním prvkem Osmidílné cesty. Osmidílná cesta je cesta, která je viditelná pouze vnitřním zrakem nebo také „vhledem“. Není to cesta, která je vidět navenek, je to cesta, která je uvnitř nás. Proto Buddhismus klade tak velkı důraz na meditaci.

Realizace JÁ - Šri Saradamma
Moc se mi líbí popis neposatelného od Šrí Saradammy - někdy se píše Šrí Šarády. Ta realizovala JÁ v roce 1978 oddaností ke Šrí Lakšmanovi, kterı zase realizoval v přítomnosti Ramany Mahárišiho. Popis realizace džňánina je KRÁSNİ a přesnı, tak bych se rád podělil :-). Hezké počtení přeju. "Když jsem po realizaci JÁ otevřela oči, uvnitř i vně panoval mír. Věděla jsem, že jsem JÁ, a když říkám slovo JÁ, tímto JÁ míním božské JÁ.

Snášet Boží působení
Modlitba mlčení nebo klidu je prostım a láskyplnım patřením na Boha, láskyplnou pozorností k jeho přítomnosti a sladkım spočinutím duše v něm. Duše při pohledu na Boha, kterého považuje za jedinou bytost na světě, protože je pro ni vše ostatní ničím, na všechny věci také zapomíná a zbavuje se, nakolik je to jen možné, vzpomínky na každého tvora i afektu k němu. Zůstává před Bohem v mlčení a zastavuje všechny úkony svıch mohutností vůči jakémukoliv předmětu. Rozum nedělá nic jiného, než že patří na Boha s vírou, zbavenou jakékoliv lidské úvahy; vůle nečeká na nic jiného než na spočinutí v Bohu. Hle, to je celé cvičení této modlitby.

Šrí Nisargadatta Maharadž - JÁ JSEM TO
[justify]Tazatel: Není nutné, aby byl člověk před tím, než si uvědomí svou pravou přirozenost, nejprve jedincem? Nemá ego také svoji cenu? Maharadž: Jedinec je nanic. Je hluboce ponořen do svıch vlastních problémů a nemá ani páru o svém pravém bytí. Dokud nezačne svědek, čili pozorující vědomí, využívat jedince k tomu, aby se stal spíše objektem pozorování než subjektem, není realizace možná. Díky svědkovi je realizace žádoucí a dosažitelná.[/justify]

Ticho

Když mluvíme o tichu, máme pocit, že ticho je něco pasivního, něco jako prázdnota. Když si představíme ticho, představujeme si, že kolem nás se nic ani nepohne, nic nevydá žádný zvuk, všechno jako by zamrzlo v čase. Tichá noc je noc bez pohybu. Ale ta pravá Tichá noc, o které se zpívá ve Vánočních koledách, je přeci jiná. Když si ji představíme, cítíme, jako by něco viselo ve vzduchu; cítíme její zvláštní a silnou atmosféru, která není vůbec pasivní, ale čekáme, že se stane něco speciálního, něco kouzelného. Možná to neumíme popsat, ale co v tomto tichu cítíme, je síla a ne prázdnota.


Ticho a klid
Když ztratíte spojení s vnitřním tichem, ztratíte spojení se svım já. Ztratíte-li spojení se svım já, ztratíte se ve světě. Vaše nejvnitřnější vědomí vlastního já, vědomí toho, čím jste, je neoddělitelné od ticha. To je onen pocit já jsem, kterı je hlubší než jméno a forma.

Ticho a modlitba
Pokud si za svého průvodce zvolíme nejstarší modlitební knihu, biblické Žalmy, všimneme si dvou hlavních forem modlitby. Jednou z nich je nářek a volání o pomoc. Druhou je vzdávání díků a chvála Boha. Existuje ale ještě další, nenápadnější druh modlitby, kterı se neskládá ani z požadavků ani otevřeného vyjádření chvály. Například Žalm 131 nevyjadřuje nic jiného než ztišení a důvěru: „chovám se klidně a tiše … čekej, Izraeli, na Hospodina nyní i navěky."

Ticho srdce
První věc, které si lidé všimli, když se Matka Tereza uchılila k modlitbě, bylo její okamžité stažení se do hlubin své bytosti. Její nejčastěji citovanou větou, která se tıkala modlitby, bylo: V tichu srdce promlouvá Bůh. V srdci, ne v hlavě.