Video panel - poslední přidaná videa

YOUTUBE
6.8.2018 evening ...
YOUTUBE
Sarvesham Svastir...
YOUTUBE
Sri Vidya Havan 2018

Hiearchie článků



Když duše opustí své tělo

Zpráva napsaná přímo Paramahamsou Vishwanandou, publikovaná na Facebooku



„Když duše opustí své tělo, všechny vztahy spojené s tímto tělem zde zůstanou a duše pokračuje dál na své cestě. Můžeme si pomyslet: „Ach, to byla moje máma, táta, manželka, manžel, přítel,“ atd. Nikdo z nich ale tuto duši vlastně nikdy neznal. Znal jenom její vnější schránku, tedy její tělo a identitu mysli. Tato duše je oproštěna od všech svých rolí a dál putuje za Bohem a tím Nejvyšším.

To znamená, že pouze Bůh a Guru nás opravdu znají a vědí, kdo jsme, jelikož znají naši duši.

Proto je náš vztah s Bohem a Guruem věčný a přetrvává, neboť pochází ze světa věčnosti a ducha.

Když lidé říkají, že někoho znají osobně, nebo dokonce důvěrně, znamená to, že znají mysl, emoce, sny, slabé a silné stránky, schopnosti a vlastnosti atd.

Co ale o nás vědí Bůh a Guru? Naše duše je satčitánanda, součást Boha. Jak tedy mohou Bůh a Guru rozlišovat mezi mojí duší a nespočtem dalších duší? Na základě čeho může Guru prohlásit a tvrdit, že Mu některá duše náleží?

Je možné, aby každá duše měla schopnost poznat druhé nejen jako vnější schránky, ale na úrovni duše?

Když jsme přitahováni k našemu Satgurovi, co se vlastně děje? Jedná se pouze o spojení duší, nebo také o nějaké karmické vazby?

Pochopit a uvědomit si Boha je něco jiného, než Ho poznat nepřímo prostřednictvím posvátných písem, světců a Gurua. Prvořadé je poznat Ho přímo ve své duši. Druhotné je poznat také Jeho vnější schránku a věřte, že Boha nemůže uspokojit, když Ho poznáte pouze nepřímo a jako vnější schránku, ať už je sebevíc krásná.

On po nás touží ještě více, než my toužíme po Něm. Proč tomu tak je?

Lidé ve svých příbězích říkají: „To byly ty chvíle, kdy ...“, aby vyjádřili něco výjimečného a úžasného. Takové chvíle ale náleží lidskému světu a vnějším schránkám. Jak by toto mohli říci Bůh nebo Guru, a k čemu by to bylo vyzdvihovat zvláštní chvíle ve věčnosti, ne jen v čase? Jak chutná Boží touha? Být slepý, hluchý a ochuzen o fyzické schopnosti hmatu a čichu, znamená vnímat duchovními smysly. Jak mohou lidé rozpoznat Toho, koho ztratili v důsledku zapomnění? Jeho touha může být tím, co lidé nazývají vnitřním voláním.

Často říkám, že mezi Guruem a Bohem není rozdíl. Možná si řeknete či pomyslíte: „K čemu mi tedy jsou fyzické uši, když mé duchovní uši spí? K čemu mi je naslouchat, když ten, který má zářit, spí?“ Když milovaný přijde ke svému milenci, ten jistě nespí, ale je vzrušený, radostný a netrpělivě touží zahrnout milovaného svou láskou.

Něco je tedy vážně špatně, když je člověk schopen naslouchat a rozumět, a přesto stále spí. To může trvat tak dlouho, dokud člověk neucítí Boží touhu a dokud si neuvědomí existenci světa duše a Boha, v němž spolu žijí átma a Bhagaván v blaženosti a milující službě.“



-Paramahamsa Vishwananda



10. února 2018
188x Přečteno 0 Komentářů

Tento článek byl označený tagem

Zatím nikdo nekomentoval. Buďte první kdo vloží svůj komentář.

Přidat komentář

Pro přidání komentáře musíte být přihlášený.

Hodnocení

Hodnotit mohou pouze přihlášení uživatelé.

Prosím přihlaště se pro možnost hodnocení.

Zatím nikdo nehodnotil.