Video panel - poslední přidaná videa

YOUTUBE
Jaya shiva shanka...
YOUTUBE
Naropa - English ...
YOUTUBE
6.8.2018 evening ...

Hiearchie článků



Když duše opustí své tělo

Zpráva napsaná přímo Paramahamsou Vishwanandou, publikovaná na Facebooku



„Když duše opustí své tělo, všechny vztahy spojené s tímto tělem zde zůstanou a duše pokračuje dál na své cestě. Můžeme si pomyslet: „Ach, to byla moje máma, táta, manželka, manžel, přítel,“ atd. Nikdo z nich ale tuto duši vlastně nikdy neznal. Znal jenom její vnější schránku, tedy její tělo a identitu mysli. Tato duše je oproštěna od všech svých rolí a dál putuje za Bohem a tím Nejvyšším.

To znamená, že pouze Bůh a Guru nás opravdu znají a vědí, kdo jsme, jelikož znají naši duši.

Proto je náš vztah s Bohem a Guruem věčný a přetrvává, neboť pochází ze světa věčnosti a ducha.

Když lidé říkají, že někoho znají osobně, nebo dokonce důvěrně, znamená to, že znají mysl, emoce, sny, slabé a silné stránky, schopnosti a vlastnosti atd.

Co ale o nás vědí Bůh a Guru? Naše duše je satčitánanda, součást Boha. Jak tedy mohou Bůh a Guru rozlišovat mezi mojí duší a nespočtem dalších duší? Na základě čeho může Guru prohlásit a tvrdit, že Mu některá duše náleží?

Je možné, aby každá duše měla schopnost poznat druhé nejen jako vnější schránky, ale na úrovni duše?

Když jsme přitahováni k našemu Satgurovi, co se vlastně děje? Jedná se pouze o spojení duší, nebo také o nějaké karmické vazby?

Pochopit a uvědomit si Boha je něco jiného, než Ho poznat nepřímo prostřednictvím posvátných písem, světců a Gurua. Prvořadé je poznat Ho přímo ve své duši. Druhotné je poznat také Jeho vnější schránku a věřte, že Boha nemůže uspokojit, když Ho poznáte pouze nepřímo a jako vnější schránku, ať už je sebevíc krásná.

On po nás touží ještě více, než my toužíme po Něm. Proč tomu tak je?

Lidé ve svých příbězích říkají: „To byly ty chvíle, kdy ...“, aby vyjádřili něco výjimečného a úžasného. Takové chvíle ale náleží lidskému světu a vnějším schránkám. Jak by toto mohli říci Bůh nebo Guru, a k čemu by to bylo vyzdvihovat zvláštní chvíle ve věčnosti, ne jen v čase? Jak chutná Boží touha? Být slepý, hluchý a ochuzen o fyzické schopnosti hmatu a čichu, znamená vnímat duchovními smysly. Jak mohou lidé rozpoznat Toho, koho ztratili v důsledku zapomnění? Jeho touha může být tím, co lidé nazývají vnitřním voláním.

Často říkám, že mezi Guruem a Bohem není rozdíl. Možná si řeknete či pomyslíte: „K čemu mi tedy jsou fyzické uši, když mé duchovní uši spí? K čemu mi je naslouchat, když ten, který má zářit, spí?“ Když milovaný přijde ke svému milenci, ten jistě nespí, ale je vzrušený, radostný a netrpělivě touží zahrnout milovaného svou láskou.

Něco je tedy vážně špatně, když je člověk schopen naslouchat a rozumět, a přesto stále spí. To může trvat tak dlouho, dokud člověk neucítí Boží touhu a dokud si neuvědomí existenci světa duše a Boha, v němž spolu žijí átma a Bhagaván v blaženosti a milující službě.“



-Paramahamsa Vishwananda



10. února 2018
361 Čte 0 Komentáře

Tento článek byl označený tagem

Žádné komentáře nebyly zveřejněny.

Odeslat komentář

Přihlaste se, abyste mohli zveřejnit komentář.

Hodnocení

Hodnocení je k dispozici pouze členům.

Prosím [RATING_ACTION] volit.

Žádné hodnocení nebyly zveřejněny.