Video panel - poslední přidaná videa

YOUTUBE
Sarvesham Svastir...
YOUTUBE
Sri Vidya Havan 2018
YOUTUBE
Život podle Bhag...

Hiearchie článků



Všechno utrpení je zrozeno z touhy

Tazatel: Pocházím ze vzdálené země. Mám za sebou určité vnitřní zkušenosti a rád bych si v nich udělal jasno.

Maharádž: Beze všeho. Znáte sebe sama?

T: Vím, že nejsem tělo. Nejsem ani mysl.

M: Co vás k tomu vede?

T: Necítím se být v těle. Zdá se mi, že jsem všude, kdekoli. Pokud jde o mysl, umím ji, abych tak řekl, vypnout a zase zapnout. Z toho mám pocit, že nejsem mysl.

M: Cítíte-li se být kdekoli ve světě, zůstáváte od něho oddělen, anebo světem jste?

T: Obojí. Někdy mám pocit, že nejsem ani tělo, ani mysl, ale jedno jediné vševidoucí oko. Ponořím-li se hlouběji, tak zjišťuji, že jsem vším, co vidím a svět i já sám se stáváme jedním.

M: Výborně. A co touhy, máte nějaké?

T: Ano, přicházejí, krátkodobé a povrchní.

M: A co s nimi děláte?

T: Co mohu dělat? Přijdou a zas odejdou. Pozoruji je. Někdy vidím, jak se mé tělo a mysl zaměstnávají jejich naplněním.

M: Čí touhy jsou naplňovány?

T: Jsou částí světa, ve kterém žiji. Jsou v něm stejně tak jako stromy a mraky.

M: Nejsou známkou určité nedokonalosti?

T: Proč by měly být? Jsou takové, jaké jsou a já jsem takový, jaký jsem. Jak mne mohou vznikající a zanikající touhy nějak ovlivnit? Je však samozřejmé, že ovlivňují formu a obsah mysli.

M: Velmi správně. Čím se živíte?

T: Jsem sociální kurátor.

M: Co to znamená?

T: Mladiství odsouzenci jsou na zkoušku propouštěni a existují speciální úředníci, kteří dohlížejí na jejich chování a pomáhají jim získat kvalifikaci a najít práci.

M: Musíte pracovat?

T: Kdo pracuje? Práce se děje.

M: Potřebujete pracovat?

T: Potřebuji práci kvůli penězům. Mám ji rád, neboť mne dostává do kontaktu se živými bytostmi.

M: K čemu je potřebujete?

T: To oni mne mohou potřebovat a jsou to jejich osudy, které mne při­vedly k této práci. Je to koneckonců jediný život.

M: Jak jste se dostal do svého současného stavu?

T: Na cestu mne přivedlo učení Šrí Ramana Maháršiho. Pak jsem potkal jistého Douglase Hardinga, který mi pomohl tím, že mi ukázal, jak pra­covat s otázkou „Kdo jsem Já?“

M: Bylo to náhlé, nebo postupné?

T: Bylo to zcela náhlé. Jako něco úplně zapomenutého, co se člověku opět vybaví. Nebo jako náhlý záblesk pochopení. „Jak jednoduché,“ řekl jsem si. „Jak jednoduché. Nejsem tím, za koho jsem se považoval! Ne­jsem ani to, co je vnímáno, ani ten, kdo vnímá. Jsem pouze vnímáním.“

M: Nejste ani vnímáním, ale tím, co toto vše umožňuje.

T: Co je to láska?

M: Není-li přítomen pocit rozdílnosti a oddělenosti, můžete to nazývat láskou.

T: Proč se tolik zdůrazňuje láska mezi mužem a ženou?

M: Protože je v ní prvek štěstí tak výrazný.

T: A není tomu tak v každé lásce?

M: Ne nutně. Láska může působit i bolest. Tomu potom říkáte soucítění.

T: Co je to štěstí?

M: Štěstí je harmonie mezi vnitřním a vnějším. Na druhé straně ztotož­nění se s vnějšími příčinami je utrpením.

T: Jak k tomuto sebeztotožnění dochází?

M: Je přirozeností Já, že zná pouze samo sebe. Z nedostatku zkušenosti považuje všechno vnímané za sebe sama. Je-li mu ublíženo, naučí se dávat si pozor (vivéka) a žít o samotě (vairágja). Když se správné cho­vání (uparati) stane běžným, přivede ho silné vnitřní nutkání (mumukša) k hledání svého zdroje. Svíce těla je zapálena a vše se pročistí a vyjasní (átmaprakáša).

T: Jaká je skutečná příčina utrpení?

M: Sebeztotožnění s tím, co je omezené (viaktitva). Samotné smyslové vjemy, ať už jsou jakkoli silné, nejsou příčinou utrpení. Je jí mysl, zmatená chybnými představami, oddávající se myšlenkám jako „já jsem toto“, „já jsem tamto“, která se bojí ztráty a dožaduje se zisku a která trpí, jsou-li její záměry zmařeny.

T: Můj přítel míval každou noc strašné sny. Měl hrůzu z toho, jít spát. Nic mu nepomáhalo.

M: Pomohlo by mu společenství opravdových, dobrých lidí (satsanga).

T: Život sám o sobě je noční můrou.

M: Ušlechtilé přátelství (satsanga) je nejlepším lékem pro všechny, kteří jsou fyzicky či duševně nemocní.

T: Člověk nemůže obvykle takové přátelství nalézt.

M: Hledejte v sobě. Vaše vlastní Já je váš nejlepší přítel.

T: Proč je život plný protikladů?

M: Slouží to k rozbití mentální pýchy. Musíme si uvědomit, jak jsme ubozí a slabí. Dokud klameme sami sebe tím, co si představujeme, že jsme, známe, máme a děláme, tak jsme opravdu ve smutném postavení. Jenom v úplném popření sebe sama je příležitost objevit naše pravé bytí.

T: Proč kladete takový důraz na sebepopření?

M: Stejný jako na seberealizaci. Dříve, než může být nalezeno pravé Já, je nutno se vzdát já nepravého.

T: Toto já, kterému jste se rozhodl říkat nepravé, je pro mne strašně skutečné. Je to jediné já, které znám. To, čemu říkáte pravé Já, je pouhý koncept, slovní obrat, výtvor mysli, lákavý přízrak. Mé každodenní já není nic krásného, to připouštím, ale je to mé vlastní a jediné já. Říkáte, že jsem nebo že mám jiné Já. Vidíte je, je pro vás skutečné, anebo chcete, abych uvěřil v něco, co vy sám nevidíte?

M: Nedělejte ukvapené závěry. To, co je hmotné, nemusí být vždy sku­tečné a to, co je myšlené, nemusí být nutně falešné. Vjemy založené na smyslech a formované pamětí předpokládají existenci vnímajícího, jehož povahu jste se nikdy nepokoušel zkoumat. Věnujte mu svou plnou po­zornost, sledujte ho s láskyplným zaujetím a objevíte vrcholy i hlubiny bytí, o kterých se vám ani nesnilo, jelikož jste zcela zabrán do svého maličkého obrazu o sobě samém.

T: Na to, aby bylo mé zkoumání plodné, musím být v tom správném naladění.

M: Musíte být upřímný, dychtivý, opravdově zaujatý. Musíte být plný dobré vůle sám k sobě.

T: Sobecký jsem dostatečně.

M: To nejste. Neustále ničíte sebe sama i své blízké tím, že sloužíte cizím bohům, nepřátelským a falešným. Sobecký rozhodně být můžete, ale tím správným způsobem. Přejte si pro sebe vše dobré a pracujte na tom, co vám prospívá. Zničte vše, co vám stojí v cestě ke štěstí. Buďte vším – milujte vše – buďte šťastný – dělejte šťastnými i ostatní. Neexistuje větší štěstí.

T: Proč je v lásce tolik utrpení?

M: Všechno utrpení je zrozeno z touhy. Opravdová láska není nikdy znechucená. Jak může být znechucen pocit jednoty? Znechucena může být pouze touha po vyjádření. Taková touha pochází z mysli a pak je tedy její znechucení, stejně jako u všech mentálních věcí, nevyhnutelné.

T: Jaké místo má v lásce sex?

M: Láska je stav bytí. Sex je energie. Láska je moudrá, sex je slepý. Porozumíte-li pravé podstatě lásky a sexu, potom nemůže vzniknout žádný konflikt ani zmatek.

T: Na světě je tolik sexu bez lásky.

M: Bez lásky je všechno špatné. Život bez lásky je nešťastný.

T: Jak mám poznat lásku?

M: Vy jste láska sama – když nemáte strach.
95x Přečteno 0 Komentářů

Tento článek byl označený tagem

Zatím nikdo nekomentoval. Buďte první kdo vloží svůj komentář.

Přidat komentář

Pro přidání komentáře musíte být přihlášený.

Hodnocení

Hodnotit mohou pouze přihlášení uživatelé.

Prosím přihlaště senebo se registrujte pro možnost hodnocení.

Zatím nikdo nehodnotil.