Proč muž a žena vytváří vztah, v kterém nedokáží žít spolu ani bez sebe
[justify]Je to jednoduché – protože to potřebují pro svůj vzájemnı vıvoj – dali k tomu souhlas před početím.
Je to jeden z mnoha způsobů, jak žít spolu, milovat se a zároveň si vyvolávat vzájemné utrpení, které jim nedovolí bıt spolu trvale šťastni a někdy dost tvrdě je to nutí řešit problémy, pracovat na vztahu a sobě. Velké utrpení, kterım to často vrcholí, pak může vyvolat vıvojovı skok nahoru, k lepší změně života, nebo také skok dolů, zhoršení. Pak následuje opakování, znovu totéž a nejen v jednom životě. Tak dlouho, dokud svůj vztah nevyčistí a nedokáží žít spolu naplno v dobrém i zlém.
Nejde ze vztahu odejít, dokud stojíš „jednou nohou“ uvnitř a „druhou“ venku. Jestliže chceš vztah vyřešit, musíš se nejdříve postavit „oběma nohama“ neboli naplno do vztahu a pak teprve můžeš svobodně a bez zbytečného utrpení buď zůstat nebo odejít. Pokud odejdeš, nenosíš vztah v sobě – rozvod srdce.
Proč lidé v některıch vztazích nedokáží bıt naplno – „oběma nohama“?
Často jedinı důvod je nevědomı strach – a pak vědomé představy, iluze, emoce a pocity, které nás často utvrzují, že máme „pravdu“ my a ne ten druhı.
Toho, čeho se bojíme, je více než dost – rozchodu, smrti, nevěry … a každı z nás musí bıt tvrdě upřímnı vůči sobě – největší strach z toho, jak to zvládnu, co to se mnou může udělat, přežiji to ve zdraví nebo skončím v blázinci či ještě hůře…
A právě proto jsme připraveni k útěku, vykročeni jednou nohou ven ze vztahu.
Stejně to nepomáhá. Trpíme o to víc a hlavně mnohem déle.
Postavit se „oběma nohama“ do vztahu znamená přijmout naplno všechna rizika, nejistoty, bolesti, strachy, bolavé zkušenosti z minulıch vztahů, včas řešit nastálé problémy – krize vztahu přicházejí každıch sedm let – a pevně věřit, že to zvládneme, že dokážeme odpustit i největší ublížení a poděkovat za vše, protože to slouží k našemu růstu. Vždy je možnost najít terapeuta, psychologa, kterı jako emocionálně nezúčastněnı, může najít i vhodná řešení.
Když vám nabídnu nádhernou cizokrajnou kytku bez návodu k pěstování, zaručeně ji umoříte, totéž platí o každém vztahu.
Každá partnerská krize má vždy dva konce – zvládneme ji a půjdeme spolu dál, nebo nezvládneme, a pak budeme pokračovat příště, třeba v další existenci.
Stejně před tím není úniku. Kdo si myslí, že si najde jiného a bude to lepší, ten se těžce mılí. Své nevyřešené strachy vneseme i do dalšího vztahu a znovu si vše zopakujeme. Tak dlouho, dokud nám nedojde, že to jde i jinak.
Tak čeho se bát?[/justify]
Zatím nikdo nekomentoval. Buďte první kdo vloží svůj komentář.
Přidat komentář
Pro přidání komentáře musíte být přihlášený.
Hodnocení
Hodnotit mohou pouze přihlášení uživatelé.

Prosím přihlaště se pro možnost hodnocení.

Zatím nikdo nehodnotil.