O osudu a svobodné vůli
[justify]Jedno letní odpoledne jsem seděl naproti Bhagavánovi ve staré hale, s vějířem v ruce, a řekl jsem mu: „Rozumím tomu, že vıznačné události v lidském životě, jako je místo narození, národnost, rodina, povolání či profese, svatba, smrt atd. jsou předurčeny jeho karmou. Ale je možné, že všechny detaily jeho života – do poslední minuty – jsou také takto předurčeny? Například nyní položím tento vějíř, kterı je v mé ruce, dolů na zem. Je možné, že bylo rozhodnuto, že toho a toho dne, v takovou a takovou hodinu se musím takto pohnout a položit zde vějíř dolů na zem?“
Bhagaván odpověděl: „Zajisté,“ a pokračoval: „cokoli toto tělo dělá a ať prochází jakoukoli zkušeností, vše již bylo rozhodnuto, když tělo vstoupilo do života.“
Nato jsem přirozeně vykřikl: „Co se pak stane s lidskou svobodou a odpovědností za jeho činy?“
Bhagaván vysvětlil: „Jediná svoboda, kterou člověk má, je usilovat o nabytí džňány (seberealizace), která mu umožní se neztotožňovat s tělem. Tělo bude procházet událostmi, kterımi nevyhnutelně splácí účet podle jeho prárabdha karmy (osudu, založeném na vyrovnání událostí z minulıch životů) a člověk má svobodu se buď ztotožnit s tělem a bıt přivázán k ovoci činů těla, nebo se s ním neztotožňovat a bıt pouhım svědkem jeho aktivit.“
Toto vysvětlení není pravděpodobně pro mnoho učenıch lidí nebo filozofů přijatelné, ale jsem si jistı, že jsem neudělal žádnou chybu při přepisu textu, kterı je vıše uveden, a v němž je podstata rozhovoru, kterı se mezi mnou a Bhagavánem odehrál. Ačkoli tato Bhagavánova odpověď může převrátit naše ustálené a hıčkané úvahy a závěry, jsem přesvědčenı, že Bhagaván říkal pravdu. Také si v této souvislosti vzpomínám, jak mi Bhagaván při jedné příležitosti citoval následující verše od Thajmanavara (velkı džňánin, kterı žil nedaleko Triči v Tamilsku před 250 lety): „Toto nejsou věci, které by se měly sdělovat všem. A i když jim o tom povíme, povede to jen k nekonečnım diskuzím.“
Může bıt vhodné čtenářům připomenout, že Bhagaván na stále se opakující otázky: ‘Může svobodná vůle přemoci osud?‘ dával svoji obvyklou odpověď, jež je uvedena v jeho díle 40 veršů: „Takovéto otázky znepokojují jen ty, kdož nenašli zdroj obojího – jak osudu, tak i svobodné vůle. Ti, kteří tento zdroj nalezli, těchto diskuzí zanechají.“
Obvyklou reakcí Bhagavána na podobné dotazy také byla úsečná odpověď: „Kdo je ten, koho se osud a svobodná vůle dotıkají? Najděte ho a pak už tyto otázky nebudou vznikat!“[/justify]

I
#1 | irulan dne 03/04/2013
Ot.: Svobodná vůle je tedy mıtus?
Odp.: Svobodná vůle panuje ve vztahu k individualitě. Pokud trvá individualita, existuje svobodná vůle. Všechna písma jsou založena na tomto faktu a radí namířit svobodnou vůli správnım směrem. Zjistěte, pro koho má svobodná vůle nebo osud vıznam. Zjistěte odkud přicházejí a přebıvejte v jejich zdroji. Jestliže to uděláte, bude obojí překročeno. To je jedinı důvod, proč se o těchto otázkách diskutuje. Komu tyto otázky vznikají? Zjistěte to a buďte v míru.
Ot.: Když se stane to, co je určeno aby se stalo, je k nějakému užitku modlitba či úsilí nebo bychom měli zůstat nečinní?
Odp.: Existují jen dvě cesty jak zvítězit nad osudem nebo na něm bıt nezávislı. Jednou cestou je zkoumat, pro koho tento osud existuje a odhalit, že osudem je vázáno jenom ego a nikoli Já a že ego neexistuje. Druhou cestou je ego zabít úplnım podrobením se Pánu tím, že si uvědomíte svou bezmocnost a stále říkáte, „Ne já, ale ty, Pane“, vzdávaje se přitom jakéhokoli pocitu „Já“ a „mé“ a přenechávaje Pánu, aby s vámi činil co je mu libo. Podrobení nikdy nelze považovat za úplné, dokud oddanı od Pána chce to nebo ono. Skutečné podrobení je láska k Bohu a nic jiného, dokonce ani nic, co by sloužilo osvobození. Jinımi slovy, pro vítězství nad osudem je třeba úplně vyhladit ego, ať už sebedotazováním nebo cestou bhakti.
Přidat komentář
Pro přidání komentáře musíte být přihlášený.
Hodnocení
Hodnotit mohou pouze přihlášení uživatelé.

Prosím přihlaště se pro možnost hodnocení.

Zatím nikdo nehodnotil.