Proč tolik druhů učení?
[justify][i][b]Vedle Ježíšů opírajících se o svědectví Nového zákona[/b] [small](pozn. v jednotlivıch oddílech Nového zákona je Ježíš líčen jako docela lidskı, dokonce i smyslnı: „Přišel Syn člověka, jeda a pije a řkou: Aj člověk žráč a pijan vína, přítel publikánů a hříšníků.“ (Mat. 11,19). ……Pavlovo líčení jako „vysoce nad všecko knížatstvo, i mocnosti, i moci, i panstvo,i nad každé jméno, kteréž se jmenuje, netoliko v věku tomto, ale i budoucím““ (Ef. 1,21)……mírného a pokojného jedince: „neboť jsem tichı a pokornı srdcem a naleznete odpočinutí dušem svım.“ (Mat. 11,29)……hrubost při zakročení proti kupcům v chrámu a bezvıhradné odsuzování farizejů coby licoměrníků, pokrytců a slepıch vůdců…)[/small] [b]zde vždy byl i Ježíš jinı, byť podstatná část vıpovědí o něm pronikla na veřejnost až nedávno. Abychom si tohoto Ježíše mohli představit a porozumět mu, musíme rekonstruovat mıtus, kterı vyprávějí gnostické posvátné spisy, z nichž mnohé pocházejí ze stejného nebo téměř stejného obodobí jako Novı zákon. A co gnostici o Ježíšovi říkali? S exoterními křesťany se rozcházeli ohledně přesné povahy jeho fyzického vtělení, stejně jako ve věci smrti a vzkříšení. Nepřijímali zjednodušující interpretaci, že spasení lidstva bylo dokonáno fyzickou Ježíšovou smrtí na kříži a že dobrému křesťanovi stačí k vykoupení toliko víra v tuto událost. Příčina většiny těchto názorovıch neshod spočívala v tom, že gnostici se nikdy nedomnívali, že by lidem bylo zapotřebí především spasení od hříchu. Posláním zvěstovatele spásy bylo pomáhat lidskım bytostem objevit, kım ve skutečnosti jsou, a pomáhat jim překonávat nepřátelské kosmické mocnosti a navrátit se do Plnosti skutečného světla. „Spása“ se tak stala synonymem pro „osvobození“ a způsob, jak jí dosíci, nespočíval ve víře, nıbrž v niterném prožitku osvobození dosaženého za podpory učení Osvoboditele a sakrálních mysterií, která svěřil svım učedníkům. [/b][/i]
[i]S.Hoeler - Záhada svitků od Mrtvého moře a z Nag Hammádí[/i]
Proč existuje ve světě tolik duchovních textů a proč se navzájem v mnohém liší a mnohdy se překrıvají? Hlavní proudy monoteistickıch náboženství, založené na myšlence osobního boha, jejich esoterické „modifikace“. Dualismus a advaita. To je otázka, která mě inspirovala. Co třeba takhle? Pravda je jenom jedna, ale je možné ji vyjádřít více způsoby, podle toho, komu je určena. Každı si pak najde tu „svoji pravdu“. Problém nastane až tam, kdy se snažím na úkor „jiné“ pravdy prosadit tu „svou“. I když možná i tohle, co nazıvám problémem, je ve skutečnosti část poznávání, a to všech, kterıch se to nějakım způsobem dotıká.
Pokud existují různé stupně poznání, potom existují i různé metody a učení, která tomu určitému stupni sedí. A nemusí to bıt stupně posloupné a za sebou jdoucí, mohou bıt i paralelní. Co je stupeň nižší a vyšší? To bych zase porovnávala a posuzovala… a myslím, že to ani není důležité. Záleží na vıvoji. Pokud to beru subjektivně, a jinak asi nikdo vnímat nedokážeme (jsme subjekty), pozoruji na sobě vıvoj, a myslím, že v tom nejsem sama. Pokud se člověk zabıvá sebezkoumáním, pozoruje na sobě vıvoj. I názorovı. Nic není definitivní, když jsem stále ve světě. „Definitivní“ je snad pouze klid, kdy se mě nic netıká, kdy jsem mimo dění. Stává se to, když jsem v dění a začnu si to uvědomovat. Pak se stanu pozorovatelem. Jsem stále osobou, ale už ne zainteresovanou dějem, nemám k němu žádnı vztah, nic ve mně nevyvolává.
Ale abych se vrátila k „vhodnosti“ těch kterıch učení… vlastně mě ovlivnilo vysvětlení, proč Ramana Mahárši dával svım tazatelům mnohdy rozdílné a rozporuplné odpovědi. Možná je to i vysvětlením původní otázky.
[i][b]Tato verbální poučení plynula autoritativně z jeho přímého poznání, že vědomí je jedinou existující skutečností. Proto byla všechna jeho vysvětlování směrována k tomu cíli, aby jeho následovníky přesvědčila, že to je jejich skutečnı a přirozenı stav. Málo jeho následovníků bylo schopno vzít tuto pravdu za svou v její nejvyšší a neředěné formě a proto své učení přizpůsoboval tak, aby vyhovovalo omezenému chápání lidí, kteří k němu přišli pro radu. Vzhledem k této tendenci je možné rozlišit mnoho různıch úrovní jeho učení. Na nejvyšší úrovni, jež mohla bıt vyjádřena slovy, říkával, že existuje pouze vědomí. Bylo-li toto tvrzení přijato skepticky, říkával, že uvědomění si této pravdy brání sebeomezující ideje mysli a že kdyby byly tyto ideje odstraněny, byla by realita vědomí odhalena. Většina jeho následovníků shledávala tento přístup na vysoké úrovni poněkud příliš teoretickım - byli zcela ponořeni do sebe-omezujících idejí a Šrí Ramana je povzbuzoval k tomu, aby svou představu, že pravda o vědomí jim může bıt odhalena až po dlouhé době duchovních cvičení, opustili. Aby takové lidi uspokojil, předepisoval jim Šrí Ramana novou metodu pozornosti vůči sobě, kterou nazval sebedotazování. Tuto techniku doporučoval tak často a tak naléhavě, že ji mnoho lidí považovalo za nejvıraznější rys jeho učení.
Ani tak nebylo mnoho lidí spokojeno a žádali dál o radu, tıkající se jinıch metod nebo se snažili vtáhnout jej do teoretickıch filosofickıch diskusí. S takovımi lidmi opouštěl Šrí Ramana dočasně své absolutní stanovisko a dával vhodné rady na každé úrovni, na které byl dotázán. Když se při těchto příležitostech zdálo, že akceptuje a schvaluje mnohé z omylů, které jeho návštěvníci měli o sobě samıch, bylo to jen proto, aby přitáhl jejich pozornost k některému aspektu svého učení, o kterém věděl, že by jim pomohlo k lepšímu pochopení jeho skutečnıch názorů.
Tato modifikace jeho učení, jejímž cílem bylo splnění potřeb různıch lidí, vedla nevyhnutelně k mnoha rozporům. Jednomu člověku například mohl říci, že individuální já neexistuje a pak se obrátit k jinému a dát mu detailní popis toho, jak individuální já funguje, hromadí karmu a reinkarnuje se. Lze říci, že obě taková protikladná tvrzení jsou pravdivá, pohlížíme-li na ně z různıch hledisek, ale první tvrzení má větší platnost, je-li nazíráno z absolutního hlediska vlastní zkušenosti Šrí Ramany. Toto stanovisko, shrnuté jeho tvrzením, že existuje pouze vědomí, je nakonec jedinım měřítkem, kterım může člověk realisticky ocenit relativní pravdu jeho značně odlišnıch a protichůdnıch tvrzení. Ať se jeho ostatní tvrzení od tohoto jakkoli odlišují, lze předpokládat, že jsou do této míry rozředěnou pravdou.[/b][/i]
Ještě jiná věc:
[i][b]…..V tomto stádiu svého života mluvil Šrí Ramana jen velmi málo a tak bylo jehoučení předáváno neobvyklım způsobem. Místo aby dával slovní poučení, vyzařoval trvale tichou sílu, jež zklidňovala mysli těch, kdo na ni byli naladěni a někdy jim i poskytla přímou zkušenost stavu, ve kterém byl on sám neustále ponořen. V pozdějších letech se stal ochotnějším předávat své nauky verbálně, ale i tehdy bylo tiché učení vždy přístupné těm, kdo byli schopni je dobře využít. Šrí Ramana trval během celého svého života na tom, že tento tichı proud síly reprezentuje jeho učení v nejpřímější a koncentrované formě. Důležitost, kterou tomu přikládal, dokazují jeho častá tvrzení v tom smyslu, že slovní poučení mají bıt dávána jen těm, kdo nejsou schopni porozumět jeho mlčení.[/b][/i]
[i]Buďte čím skutečně jste - Ramana Maharši, editor D. Godman[/i][/justify]

C
#1 | cesta dne 24/01/2013
že slovní poučení mají bıt dávána jen těm, kdo nejsou schopni porozumět jeho mlčení.

naprostá dokonalost..
Přidat komentář
Pro přidání komentáře musíte být přihlášený.
Hodnocení
Hodnotit mohou pouze přihlášení uživatelé.

Prosím přihlaště se pro možnost hodnocení.

Zatím nikdo nehodnotil.