Kdo jsem Já? (Nan Jar?)
[justify]Učení Bhagavána Šrí Ramany Maharšiho
Z anglického překladu Dr. T. M. P. Mahadevana
Předmluva
"Kdo jsem Já?" je název, kterı nese soubor otázek a odpovědí vztaženıch k Sebedotazování. Otázky položil Bhagavánovi Šrí Ramanovi Maharšimu někdy v roce 1902 Šrí M. Sivaprakášam Pillai. Pan Pillai byl promovanı ve filozofii a nějakı čas pracoval v berním úřadě. V roce 1902, kdy pracoval v Tiruvannámalai, navštívil Jeskyni Virupakšu a setkal se zde s Mistrem. Požádal mistra o duchovní vedení a vyžádal si odpovědi na otázky související se Sebedotazováním. Protože Bhagaván tou dobou nemluvil, nikoli pro nějakı slib, ale protože neměl potřebu hovořit, tak odpovídal pouze gesty, a pokud nebyla pochopena, potom písemnou formou. Podle Šrí Sivaprakášam Pillai zápisu to bylo čtrnáct otázek s odpověďmi danımi Bhagavánem. Tento zápis byl prvně zveřejněn Šrí Sivaprakášamem Pillaiem v roce 1923, spolu s několika jeho básněmi o tom, jak Bhagavánova milost působila v jeho případě a rozpustila jeho pochyby a chránila ho od životních těžkostí. Kniha "Kdo jsem Já" byla dále několikrát zveřejněna. V některıch nacházíme třicet, v jinıch dvacet osm otázek a odpovědí. Také byla zveřejněna verze, kde nejsou otázky uvedeny a učení je podáno formou úvahy. Existující anglickı překlad je právě tato úvaha. Tento překlad je podán prostřednictvím dvaceti osmi otázek a odpovědí.
Spolu s Vičarasangraham (Sebedotazování) tvoří Nan Jar? (Kdo jsem Já?) první soubor Mistrova učení jeho vlastními slovy. Také jsou to jediné prosaické útvary v Bhagavánově tvorbě. Je to jasné vysvětlení hlavního učení, a to že přímá cesta k osvobození je sebedotazování. Podrobnı způsob jak Sebedotazování provádět je zřetelně vysvětleno v Nan Jar?. Mysl se skládá z myšlenek. Myšlenka "Já" je první, která v mysli povstane. Pokud se nepřetržitě tážeme "Kdo jsem Já?", všechny ostatní myšlenky zmizí a nakonec zmizí i myšlenka "Já", ponechávaje samotné nejvyšší nedvojné Já. Nesprávné spojení tohoto Já s projevy ne-já, například tělem a myslí tak končí a přichází osvícení (Sakšatkara). Proces sebedotazování není zajisté jednoduchı. Když se ptáme, "Kdo jsem Já?", další myšlenky přicházejí. Jak však přicházejí, neměli bychom se jim oddávat a následovat je, ale naopak se ptát : "Čí je to myšlenka?" Abychom to mohli takto dělat, potom musíme bıt velice ostražití. Pomocí stálého sebedotazování můžeme uklidnit mysl v jejím zdroji. Tak jí nedovolíme putovat pryč a ztratit se v bludišti jejích myšlenek. Ostatní metody, jako kontrola dechu a meditace na formu Boha mohou bıt považovány jako pomocné metody. Ty jsou užitečné potud, pokud pomáhají uklidnit mysl a napomáhají soustředění.
Pro mysl, která získal umění soustředění, je sebedotazování poměrně jednoduché. Pomocí nepřetržitého sebedotazování můžeme odstranit ostatní myšlenky a uvědomit si Já - dokonalou Skutečnost, kde není ani myšlenka "Já", zkušenost, která je označována jako "Ticho".
Toto je podstata učení Bhagavána Šrí Ramany Maharšiho popsaná v Nan Jar? (Kdo jsem Já?).
Madráská universita, 30. června 1982
Om Namo Bhagavate Šrí Ramanája
Kdo jsem Já?
(Nan Yar?)
Protože všechny bytosti touží vždy po štěstí bez utrpení, protože u každého nacházíme nejvyšší lásku sama k sobě, a protože samo štěstí je příčina lásky, proto k získání takového štěstí, které je přirozeností každého a které je zažíváno ve stavu hlubokého spánku, kde není mysl, by měl každı znát své Já. A proto je cesta poznání, cesta dotazování ve tvaru "Kdo jsem Já?", tím základním nástrojem.
1. Kdo jsem Já?
Nejsem hrubé tělo, které se skládá ze sedmi obalů. Nejsem pět smyslů k poznávání, neboli sluch, chuť, zrak, hmat a čich, které vnímají předměty jako zvuk, chuť, obraz, dotek a pach. Nejsem pěti vnějšími ústrojími řeči, pohybu, přijímání, vylučování a plození. Nejsem pěti životními silami, sloužícími k dıchání, trávení potravy a podobně. Nejsem ani mysl, která přemıšlí. Také nejsem nevědomostí spočívající ve vazbách a sklonech mysli a které neobsahují ani předměty, ani činnost. [1]
2. Pokud nejsem ničím z uvedeného, potom Kdo jsem Já?
Po zamítnutí všeho vıše uvedeného pomocí nejsem toto, nejsem ani tamto, to pozorné vědomí, které zůstane - To je Já.
3. Co je podstata pozorného vědomí?
Podstata pozorného vědomí je Sat-čit-ánanda, jsoucno-vědomí-blaženost.
4. Kdy bude Já uvědoměno?
Až svět, kterı je to, co je viděno bude odstraněn, tehdy nastane uvědomění Já, které je vidícím. [4]
5. Může bıt uvědomění Já i když existuje svět (považovanı za skutečnı)?
Nemůže.
6. Proč nemůže?
Vidící a viděné je jako vidění provazu a hada. Stejně jako znalost provazu, která je základem, nepřijde, dokud neodejde mylná znalost hada, stejně tak nenastane uvědomění Já, které je základem, dokud neodejde mylná víra, že svět je skutečnı.
7. Kdy bude odstraněn svět, kterı je viděnım předmětem?
Až se mysl, která je příčinou všeho poznávání a všech činností, uklidní, pak svět zmizí. [7]
8) Co je podstatou mysli?
Co je nazıváno myslí je úžasná síla sídlící v Já. Ono je příčinou vzniku všech myšlenek. Kromě myšlenek není nic, co může bıt označeno myslí. Proto myšlenka je podstatou mysli. Odhlédneme-li od myšlenek, potom není žádná nezávislá věc, která by mohlo bıt označena světem. V hlubokém spánku nejsou myšlenky a tak není ani svět. V bdělém stavu nebo spánku jsou myšlenky a tak se objevuje i svět. Jako pavouk souká ze sebe nit a zase ji do sebe polyká, stejně tak mysl vytváří svět ze sebe a zase jej v sobě rozpouští. Když mysl vyjde z Já, potom se objeví svět. Proto pokud se svět objeví a je považován za skutečnı, Já není zřetelné a když Já září, potom svět mizí. Když se někdo stále dotazuje na podstatu mysli, potom mysl přestane opouštět Já. Čemu říkáme Já je Átmán. Mysl vždy existuje pouze v závislosti na něčem mocnějším, nemůže bıt sama o sobě. To, co nazıváme jemnım tělem nebo duší (životem), je pouze mysl.
9) Co je Cesta dotazování k porozumění podstaty mysli
To, co povstává jako Já v tomto těle je mysl. Pokud někdo hledá kde v těle jako první povstává myšlenka Já, může objevit, že povstává v srdci. To je místo, odkud mysl pochází. I když někdo přemıšlí stále "Já", "Já", bude doveden na toto místo. Ze všech myšlenek, které v mysli vznikají, je myšlenka "Já" vždy první. Pokud povstane myšlenka "Já", jen tehdy mohou následovat myšlenky ostatní. Po tom co povstane osoba Já, pak mohou následovat osoby další - "ty", "on".
10) Jak se mysl stane klidnou?
Dotazováním "Kdo jsem Já?". Myšlenka "kdo jsem?" odstraní všechny ostatní myšlenky a stejně tak, jako nakonec shoří hůl použitá k rozhrabování pohřební hranice, také myšlenka Já nakonec zanikne. A potom povstane uvědomění Já.
11) Jakı je nástroj k udržení trvalé myšlenky "Kdo jsem Já?"
Když ostatní myšlenky povstávají, neměli bychom se jimi zabıvat, ale dotazovat se "Komu se tato myšlenka přihodila?". Nezáleží na tom, kolik myšlenek povstává. Ihned, jak nějaká myšlenka povstane, měli bychom se vytrvale ptát "Komu se tato myšlenka přihodila?". Odpověď, kterou bychom měli použít by měla znít : "Mně". Potom se tážeme "Kdo jsem já?", mysl se vrátí zpět do svého zdroje a myšlenka, která povstala se uklidní. Pokud tímto způsobem opakovaně cvičíme, mysl si vytvoří schopnost setrvávat ve svém zdroji. Když mysl, která je jemná, vychází ven skrze mozek a smysly, objevují se hrubé názvy a tvary. Pokud zůstává v srdci, názvy a tvary mizí. Nenechávat mysl vycházet ven, ale udržovat ji v Srdci je to, co nazıváme niternost (antar-mukha; hledět dovnitř). Nechat mysl jít ven ze Srdce se označuje ztvárnění (bahir-mukha; hledět ven). Takže, když mysl dlí v Srdci, "Já", které je zdroj všech myšlenek, mizí a "Já", které vždy existuje, se rozzáří. Cokoli kdo dělá, měl by dělat bez sobectví "Já". Pokud někdo jedná tímto způsobem, potom se vše objeví jako podstata Šivy, podstata Boha.
12) Nejsou jiné nástroje k uklidnění mysli?
Mimo dotazování není žádnı jinı nástroj, kterı by byl srovnatelnı. Pokud se pomocí jiného nástroje hledá vláda nad myslí, zdá se, že mysl je ovládnuta, ale opět se rozběhne. Pomocí ovládání dechu (pranajámy) se i mysl uklidní, ale zůstane klidná jen tak dlouho, dokud ovládáme dech. Když se dech obnoví, potom i mysl znovu začne bloudit a bude putovat puzena skrytımi sklony (vasány)
Mysl i dech mají stejnı zdroj. Skutečnou podstatou mysli je myšlenka. Myšlenka "Já" je vždy první myšlenka. Tak povstává nevědomost, kterou nazıváme egem, sobectvím, představa, že "Já je činitel". Toto je původ ega.
Když se uklidní mysl, ovládneme dech, když ovládáme dech, mysl se uklidní. Ale v hlubokém spánku, kdy se mysl uklidní, dıchání pokračuje. To je vůle Boha, a tak tělo je uchováno a ostatní lidé nemají dojem že je mrtvé. když se mysl uklidní v bdělém stavu a v samadhi, potom je dech ovládán. Dech je hrubı projev mysli. Až do smrti drží mysl dech v těle. Po smrti těla si mysl odnáší dech s sebou. Proto je cvičení ovládání dechu pouze pomůcka k uklidnění mysli (manonigraha), ale není schopna mysl odstranit (manonaša).
Také meditace na různé tvary Boha, opakování manter, omezování potravy jsou stejně jako ovládání dechu pouze pomůcka k uklidnění mysli.
Pomocí meditace na podobu Boha a pomocí recitace manter se mysl soustřeďuje. Mysl bude vždy putovat. Stejně jako když dáte slonu držet chobotem řetěz, pak slon bude putovat spolu s řetězem. Nic jiného se nestane. Stejně tak mysl, pokud bude zaměstnána jménem nebo tvarem, sama ho uchopí. Když se mysl rozpíná pomocí nespočetnıch myšlenek, každá myšlenka zeslábne a když se rozpustí, mysl se soustředí a bude pevná. Pro takovou mysl je snadné dělat sebedotazování. Přijímání pouze čisté potravy v mírném množství je nejdůležitější podmínka. Dodržováním této podmínky vzroste čistota mysli a to velmi prospěje Sebedotazování.[12]
13) Myšlenky na věci podporované skrytımi sklony jsou nekonečné jako vlny na oceánu. Kdy budou odstraněny?
Když meditace na Já roste vıš a vıš, pak myšlenky budou odstraněny.
14) Je možné odstranit skryté sklony pocházející z počátku času a spočinout jako čisté Já?
Pokud se budeme neustále věnovat meditaci na Já bez podléhání pochybnostem "Je to možné nebo nemožné?" I když budete velkım hříšníkem, neměli byste se obávat či plakat "Ó já jsem hříšník, jak mohu bıt spasen?" Každı by se měl zcela vzdát myšlenky "Jsem hříšník" a soustředit se horlivě na meditaci o Já. Potom jistojistě uspěje. Neexistuje dvojí mysl, některá dobrá a jiná zlá. Mysl je pouze jedna. Jsou to skryté sklony, které jsou dvojího druhu - příznivé a nepříznivé. Když je mysl pod vlivem příznivıch sklonů, nazıváme ji dobrou. Pokud je mysl pod vlivem nepříznivıch sklonů, potom ji označujeme za zlou.
Mysli by nemělo bıt dovoleno utíkat k předmětům ve světě a k tomu, co se tıká jinıch lidí. Jakkoli špatní mohou bıt jiní lidé, přesto bychom je neměli nikterak nenávidět. Musíme se zdržet jak touhy, tak nenávisti. Vše, co dáváte ostatním, dáváte svému Já. Pokud bude tato pravda pochopena, kdo potom nebude dávat ostatním? Když Já povstává, vše povstává. Když je Já uklidněno, vše se uklidní. V jaké míře budeme jednat s pokorou, ve stejné míře budou vısledky dobré. Pokud je v mysli klid, potom můžeme žít kdekoli.
15) Jak dlouho má bıt dotazování cvičeno?
Dotazování "Kdo jsem Já?" musí bıt cvičeno tak dlouho, dokud jsou skryté sklony v mysli. Když myšlenky povstávají, potom musí bıt ničeny přímo v jejich zdroji pomocí dotazování se. Pokud se uchılíme k rozjímání o Já, nepřetržitě, dokud já není získáno, dělejme jen to. Dokud jsou v pevnosti nepřátelé, budou stále bojovat. Jakmile jsou zničeni ve chvíli, kdy se objeví, potom pevnost přejde do našich rukou.
16) Co je podstata Já?
Jediné co skutečně existuje je Já samotné. Svět, duše jedince a Bůh se zjevují na Něm, jako stříbřité záblesky na perleti. Objevují se současně a současně mizí.
Já je ten stav, kdy není vůbec žádná myšlenka Já. To nazıváme Tichem (mauna). Já samo je světem, Já samo je Já, Já samo je Bůh. Vše je Šiva, Bůh, Já.
17) Je vše Božím dílem?
Slunce vychází bez touhy, rozhodnutí nebo snahy. Vypařování vody, rozkvétání lotosovıch květů či vzplanutí ohně způsobuje pouze jeho přítomnost. Střelka kompasu se otočí jen pouhou přítomností magnetu. Také lidé konají různé činnosti a potom odpočívají. Je to dáno mocí Božské přítomnosti, že duše ovládány třemi kosmickımi činnostmi nebo pěti božskımi činnostmi konají činy podle svého osudu. Bůh se nerozhoduje, žádnı osud na něm neulpívá podobně jako světské události nikdy neovlivní Slunce. Stejně také zásluhy a viny čtyř ostatních prvků nemohou ovlivnit prvek pátı - všeprostupující prostor.
18) Kterı oddanı je nejlepší?
Oddanı, kterı se vzdal sebe sama ve prospěch Božského Já, je ten nejlepší oddanı. Vzdání se svého individuality ve prospěch Boha znamená zůstávat nepřetržitě v Já a nepřenechávat místo žádné jiné myšlence než té, která se soustřeďuje na Já.
Přendáte-li jakıkoli náklad na Boha, On jej unese. Jestliže ta svrchovaná Božská moc způsobuje pohyb všech věcí, proč bychom se měli my, nepodrobeni této moci, neustále strachovat, co má bıt uděláno a jak, nebo co nemá bıt uděláno a proč ne. Víme, že vlak veze všechna zavazadla, tak proč bychom měli mít po nástupu své malé zavazadlo nepohodlně na hlavě, místo abychom jej položili na podlahu vagónu a pocítili pohodlí.
19) Co je nepřipoutanost?
Nepřipoutaností rozumíme kompletní ničení myšlenek, které povstávají, přímo v jejich zdroji, aniž by zanechaly nějaké stopy. Stejně jako lovec perel váže kámen ke svému pasu, klesá ke dni moře a tam sbírá perly, tak také každı z nás vybaven nepřipoutaností se má ponořit do sebe a získat perlu Já.
20) Nemůže Bůh nebo učitel (Guru) způsobit osvobození duše?
Bůh a učitel pouze ukazují cestu k osvobození a nemohou sami přenést duši do stavu svobody. Ve skutečnosti není rozdíl mezi Bohem a učitelem. Stejně jako kořist, která padla do tygří tlamy nemá žádnou možnost uniknout, ti kdo vstoupili do účinku laskavého pohledu učitele budou učitelem spaseni a nebudou ztraceni. Každı by se měl snažit sledovat cestu ukázanou Bohem nebo učitelem a získat osvobození. Každı může poznat sám sebe pouze svım okem poznání a ne okem někoho jiného. Potřebuje Ráma pomoc zrcadla, aby věděl, že je Ráma?
21) Potřebuje ten, kdo touží po svobodě, dotazovat se po podstatě kategorií (tattva)?
Stejně jako někdo, kdo chce vyhodit smetí nepotřebuje to smetí zkoumat a vidí, že je to smetí, tak ten, kdo chce poznat Já nepotřebuje počítat množství kategorií nebo zkoumat jejich vlastnosti. Co musí udělat, je zamítnout všechny kategorie, které zahalují Já. Svět by měl bıt pokládán za sen.
22) Je rozdíl mezi bděním a snem?
Bdění je dlouhé a sen krátkı. Jinı rozdíl není. Stejně jako bdělı život se zdá bıt skutečnı ve dne, také sen je skutečnı v noci ve spánku. Ve snu mysl přebírá jiné tělo. Ale jak ve snu, tak i v bdění se objevují současně myšlenky, jména i tvary.
23) Je užitečné pro toho, kdo touží po svobodě, číst knihy?
Všechny knihy říkají, že pro získání osvobození bychom měli uklidnit mysl. proto je jejich závěrečné učení takové, že mysl má bıt uklidněna. Pokud byla tato myšlenka pochopena, pak již není potřeba nekonečné čtení. K uklidnění mysli se musíme dotazovat uvnitř sebe, kdo je naše Já. Jak může bıt toto hledání uskutečněno pomocí knih? Každı by měl poznat své Já svım okem poznání. Já je uvnitř pěti obalů (kosas), ale knihy jsou vnější. Kvůli Já musí dotazování odstranit pět obalů, proto je marné hledat Já v knihách. Jednou přijde čas, kdy každı musí zapomenout vše, co se naučil.
24) Co je štěstí?
Štěstí je podstata Já, není žádnı rozdíl mezi Já a štěstím. V žádné věci ve světě není štěstí. Díky naší nevědomosti si představujeme, že štěstí pochází z věcí. Když mysl vychází ven, zažívá utrpení. Když jsou touhy naplněny, ve skutečnosti se mysl vrací do svého zdroje a vychutnává štěstí, kterım je Já. Stejně tak ve chvílích hlubokého spánku, sámadhi, mdloby, ve chvíli kdy vytoužené je dosaženo nebo nechtěné odstraněno, mysl se obrátí dovnitř a vychutnává si čisté štěstí Já. Tak mysl putuje bez oddechu, střídavě ven z Já a zase zpět. Pod stromem je příjemnı stín, okolo spalující žár. Člověk, kterı byl ve slunečním žáru, cítí svěžest, když vstoupí do stínu. Ten, kdo stále chodí ze stínu do slunce a zase zpět do stínu je hlupák. Moudrı člověk zůstane stále ve stínu. Stejně tak mysl toho, kdo zná pravdu, nikdy neopustí Brahma. Naopak mysl neznalého se zaobírá světem, cítí utrpení a pak se vrací do Brahma prožít chvilku štěstí. Ve skutečnosti je to, co nazıváme svět, pouze myšlenka. Když svět zmizí, tedy když v mysli nejsou žádné myšlenky, mysl zažívá štěstí. Když se svět objeví, tehdy prochází utrpením.
25) Co je oko poznání (gňána dršti)?
Zůstávat klidnı je to, co nazıváme oko poznání. Zůstat klidnı znamená rozpustit mysl v Já. Telepatie, znalost minulosti, přítomnosti a budoucnosti a jasnozřivost nejsou okem poznání.
26) Jakı je vztah mezi moudrostí stavem bez touhy?
Stav bez tužeb je moudrostí. Mezi nimi není žádnı rozdíl, je to jedno a to samé. Stav bez touhy je zabránění mysli obrátit se směrem ven k nějakım věcem. Moudrost je když se neobjevují žádné věci. Jinımi slovy, nehledání ničeho jiného než Já je odpoutanost, stav bez touhy. Neopouštění Já je moudrostí.
27) Jakı je rozdíl mezi dotazováním a meditací?
Dotazování spočívá v udržování mysli v Já. Meditace spočívá v přemıšlení o tom, že naše Já je Brahma, jsoucno-vědomí-blaženost.
28) Co je osvobození?
Dotazování se na podstatu našeho Já, které je v otroctví a uvědomění si naší pravé podstaty je osvobození.[28]
Poznámky
[1] Tento první odstavec, první odpověď na první otázku je velice důležitá. Musíme si uvědomit, že se zde nejedná o nějakou filozofii. Je to mnohem a mnohem více. Je to pokus Šrí Ramany popsat to, co sám zažívá. Zároveň je to pomůcka, jak se do toho skvělého stavu dostat. Abychom poznali kdo jsme, musíme vší silou odmítnout to, co nejsme. Před tím, než se pustíme do dotazování po Já, je nutno co nejvíce vymıtit houští klamu, které je zakrıvá. Proto je dobré si sednout a začít si formulovat prohlášení, kterımi zboříme základy své důležitosti a jedinečnosti.
První útok provedeme třeba na poli vlastnictví věcí. Nemám rodinu, nemám rodiče, nemám děti, nemám přátele, nemám auto, nemám dům, nemám konto v bance, nemám tělo, nemám jméno, nemám nic, vše co je okolo mne, je jen dar od Tebe, o Bože. Je to povinnost, kterou jsi mne obdařil a až budeš chtít, zase ji ode mne odejmeš. Jsem jen Tvım nástrojem v Tvıch rukou.
Další útok lze vést na poli bytí. Nejsem toto tělo, nejsem mysl, nejsem důležitı, nejsem jedinečnı. Toto vše je nahraditelné, toto vše pomine, toto vše je smrtelné. Ty jsi mé Já, Ó Bože, Ty vidíš mımi smysly, Ty vytváříš svět okolo i toto tělo. Prosím odstaň tuto neznalost Tvé blaženosti a nech vše obklopit Tvım štěstím.
Jistě sami víte, kde je Vaše nevědomost nejsilnější. Je to přesně tam, kde se Vám nechce něco dělat, kde cítíte nejistotu, kde máte nějaké pochyby, kde si myslíte, že to není Vaše cesta. Přesně tam je Ego velice silné a je nutno provést zdrcující protiútok.
[4] Já není myšlenka nebo pocit. Je to stav vznešeného nadhledu. Nadhledu bytosti, která se povznesla nad představu světa vytvářenou myslí. Nelze to popsat, nelze to vysvětlit. Lze to jen zažít. Zažijeme to jen tehdy, pokud vytrvalım dotazováním na své Já zničíme kořeny své nevědomosti.
[7] Zničení nebo zmizení mysli je pokus o popis stavu, kterı je velice těžko popsatelnı. Mysl běžného člověka je velice zřídka tam, kde se nachází tělo. Většinu bdělého času tráví plánováním budoucnosti, rozpitváváním minulosti, zaobíráním se lidmi, ke kterım ho poutají jeho touhy, nenávisti a zklamání, hanba nebo pıcha. Většinu času mysl vytváří obrazy, které vůbec nekorespondují se situací signalizovanou smysly. Například sedíte v autobuse, ale většinou jste v mysli se svım milovanım, kterého jste opustili, plánujete budoucnost a vzpomínáte na minulost. Také se objevuje práce, která Vás čeká, šéf, se kterım si nerozumíte, podřízení, kteří Vás ignorují. To vše zaměstná Vaši mysl na celou dobu jízdy v autobuse, kromě pár minut po nástupu a pár minut před vystoupením, kdy už plánujete, jak doženete zpoždění.
Mysl se zaobírá tisíci věcmi, tisíci myšlenkami, vzrušuje se, rozčiluje a touží. Mysl mudrce je pořád stejná, klidná. Většinu času prostě zobrazuje obraz, kterı signalizují smysly. Pokud je třeba vykonat nějakou činnost, pracovat nebo něco vytvořit či vymyslet, soustředí se, splní úkol a poté opět spočine v klidu. Mysl mudrce není mrtvá. Ba naopak. Tento vzácnı nástroj je naprosto dokonale vyladěn, takže vše co vytvoří je skvělé a jedinečné. Pokud není důvod něco tvořit, spočívá v klidu a blaženosti ticha.
[12] Zde se připojím do časté diskuse, zda požívání masa je překážkou na cestě k osvobození či nikoli. Dle mıch zkušeností je pravděpodobně možné v současné Evropě dosáhnout osvobození před tím, než se stane bytost vegetariánem. Není však možné, aby v pojídání masa pokračovala i po osvobození. V každém případě je závislost na požitcích vznikajících na základě zbytečné krutosti a násilí vždy překážkou a čím dříve se jí bytost zbaví, tím rychleji bude její duchovní růst a osvobozovací proces pokračovat.
Z vlastní zkušenosti a zkušeností mnoha mıch přátel vím, že se v současné Evropě dá žít velice dobře bez masité stravy a proto každému doporučuji tento nešvar postupně ze svého života odstranit. Doporučuji můj vlastní způsob. Nejprve jsem omezil běžnou konzumaci masa, až zbylo několik vıjímek. Tyto jsem postupně odstraňoval, vždy s radostnım pocitem, že jsem opět o krok dále a můj život je čistější a svobodnější. Tento způsob přináší pevnı a doufám i nezvratnı stav radostného čistého života. Myslím si, že tento způsob je mnohem lepší než jednorázové odstanění masité stravy a následnı boj s chutěmi a vůněmi, svımi přáteli a blízkımi osobami. Jako ve všech ostatních částech duchovního pokroku, i zde je lépe, pokud změna probíhá cestou přirozenou, plnou radosti z postupnıch úspěchů a okolí si této změny opravdu všimne až na téměř na konec, kdy tato změna vyvrcholí.
[28] Je pravdou, že je velice těžké komentovat slova Šrí Ramany. Ba je to skoro nemožné. Moje komentáře se vždy váží k mım vlastním zkušenostem s touto cestou, k názorům jinıch lidí. Samo učení Šrí Ramany je v jeho podání jedinečné, podložené jeho úžasnou vlastní zkušeností. Navíc jeho zkušenost přišla naprosto přirozeně a proto není ovlivněna žádnou vykonanou cestou.
Cesta, kterou Šrí Ramana nabízí je náročná na sebeovládání, skromnost, odvahu, píli a vytrvalost. Ale cíl, ke kterému vede za tuto námahu stojí. Horolezec, kterı chce vystoupit na Čomolungmu, musí bıt vybaven stejnımi vlastnostmi, jako hledající toužící poznat své Já. Horolezce však provází mnoho nebezpečí, nám hrozí jen jedno jediné - že poznáme věčné a nepomíjivé štěstí.

zdroj: www.svemysli.net[/justify]
Zatím nikdo nekomentoval. Buďte první kdo vloží svůj komentář.
Přidat komentář
Pro přidání komentáře musíte být přihlášený.
Hodnocení
Hodnotit mohou pouze přihlášení uživatelé.

Prosím přihlaště se pro možnost hodnocení.

Zatím nikdo nehodnotil.