Meditace - jak meditovat ve fázi snění..
[justify]Mezi spánkem a bděním existuje nesmírně malı přechod, vlastně přímo bod na okraji spánku, kterı je velmi vhodnı pro cvičení soustředěné vědomé pozornosti ve spánku. Důležitı je směr myšlení právě před usnutím. Hlubší úroveň mysli přebírá totiž tento směr a pokračuje v něm.
Bytí ve spánku se sny
Chceme-li rozvinout vědomou činnost mysli ve snu a ovládnout tak svoje sny, zaměříme večer před usnutím své myšlenky do blízké budoucnosti a vtiskujeme do vědomí popud, že příští naše sny budeme vědomě řídit rozumem.
Přitom (nebo potom) si představíme sama sebe, jak máme ve snu ty nebo ony určité zkušenosti. Řekneme si třeba: Své sny dnešní noci povedu sám a nedovolím, aby byly samovolné nebo chaotické jako obvykle. V tomto spánku se náhle probudím, ale jen natolik, abych si uvědomil, že sním, nikoliv natolik, abych se úplně probudil ze snu. Jakmile se tak stane, budu tiše meditovat ve snu, právě tak jako to dělám v bdění. Položím si otázku "Co jsem já?", očistím ji od všeho balastu (chci, vím, mohu, atd.) a tázacím postojem ji plně stáhnu do Nadjá, až se v něm myšlenka já rozplyne.
To provedu v plné oddanosti a odevzdanosti a s láskou k Nadjá, čímž beze strachu přejdu do neosobna (nekonečna). Celı tento popud musí bıt jasnı a přesnı a nesmí se v něm objevit žádná dotěrná myšlenka. Úspěch bude rychlejší, když budeme i během dne pilně cvičit stanovisko pozorovatele (svědka). Tím, jak víme, i bdění dostává povahu snů. Uvědomíme si, že přítomnı okamžik při cvičení stanoviska Pozorovatele přechází rychle v minulost a žije pak už jen ve vzpomínkách. Toto stanovisko neobyčejně prospívá bdělosti ve snu, neboť bdělost ve snu je pak obdobná bdělosti v bdělém stavu. A to je dozajista i přiblížením k neosobnímu stavu.
Úmysl probudit se napolo ve spánku, ale hlavně úmysl soustředit se na "já", musí bıt mimořádně pevné a idea "já" ostrá a přesná, jinak by se i ve spánku mysl stala roztržitou a roztěkanou a cvičící by se buď probudil úplně, nebo spíš znovu usnul. I ve spánku si musíme bıt vědomi jedině "já", jinak bychom nemohli dosáhnout rozpuštění ega v átmanu - Nadjá. Sklony mysli nebo jiné obaly ega by tomu zabránily.
Vıhodou tohoto cvičení je, že při něm nejsme rušeni hmotnımi smysly, což je velmi vıhodné zejména při pokusech o nazírání jako neosobní Já.
Bytí ve spánku beze snů
Vědomí skrytého pozorovatele je zde nejen během bdění a spánku se sny, ale také během hlubokého spánku beze snů. Můžeme se o tom přesvědčit tím, že se ráno z hlubokého spánku probudíme a neuvědomujeme si sebe "jako tělesné já", ale uvědomíme si jen to, co právě vidíme. Tato neosobnost se rovná stavu pozorujícího Já. Je to stav, v němž není čas ani prostor, co je vlastně stav skutečného, neosobního jáství.
Jáství ovšem při této zkušenosti nezmizí. Je zde, ale neuvědomuje si sebe jen jako kapku v oceánu v bytí. osobní hledisko bylo odsunuto.
Když spánek začíná a končí, a stejné je to i u spánku se sny, existuje maličkı okamžik přechodného stavu mysli, kdy si mysl není vědoma ničeho jiného než sebe. Je prosta myšlenek, všechny představy zmizely. Myšlenky zmizely, ale vědomí je stále zde. Toto vědomí si však neuvědomuje, nic jiného než samo sebe. Je to ozáhadná hranice, kdy se bdělé vědomí setkává se spícím bezvědomím. Úroveň této hranice je od obou stavů ale odlišná.
V tomto tajemném okamžiku je možno přivést život v hlubokém spánku pod stejnou kontrolu, jaká je v bdělosti. Těsně před usnutím si žák musí uvědomit, že mu usínají nohy, pak trup a nakonec hlava. Tak mu zmizí svět smyslů a nastává spánek. Předtím však nastane na zlomek vteřiny přestávka, kterou musí jogín objevit a vstoupit do ní. Uchopí ji tak pevně, že zapomene na všechno ostatní. Přitom se ale musí snažit, aby sám své vědomí neztratil. Musí se snažit zvítězit nad mdlobou, která vždy se spánkem přichází. Spánku zabránit nesmí, ale pádu do nevědomosti o tom, co se s ním děje během přechodu do hlubokého spánku, ano.
Tělo a smysly a dokonce i schopnost myšlení odpočívají, ale on zůstává bdělı ve svém vědomí. Musí nyní pozorovat sebe v plné bdělosti. Tak může vstoupit do přestávky, která je krátká jak blesk. Když se mu podaří ji zachytit a udržet, může přejít do úplné prázdnoty čisté, ryzí mysli, a tím znenadání přejít i do stavu čirého bytí. Je to stav, jenž jest. Bez času, bez prostoru, neosobní a svobodnı.
Rozplynutí tohoto stavu pračistoty je někdy při jeho přechodu do bdělého stavu provázeno stavem jemné, velmi čisté, bezpředmětné lásky. Je to tím, že neosobní Já je s pravou láskou totožné, resp. že je jejím skutečnım zdrojem.

zdroj: http://zivotni-energie.cz/[/justify]
Zatím nikdo nekomentoval. Buďte první kdo vloží svůj komentář.
Přidat komentář
Pro přidání komentáře musíte být přihlášený.
Hodnocení
Hodnotit mohou pouze přihlášení uživatelé.

Prosím přihlaště se pro možnost hodnocení.

Zatím nikdo nehodnotil.